Rodinu mám velkou a času málo. Proto si vybírám, čemu se budu věnovat

Lucie Krausová (41 let)

Pochází z Prahy. S manželem vychovávají tři děti (15, 12 a 9 let). Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Poté nastoupila nejdříve na brigádu jako šatnářka v Divadle Na zábradlí. Postupně se ale vypracovala do ekonomického oddělení. Poté působila jako ekonomka v rodinném centru Mumraj. Dnes se živí jako samostatná účetní, podnikatelská poradkyně a lektorka. Ve volném čase cvičí létací jógu, chodí do přírody.

 

Rodinu mám velkou a času málo. Proto si vybírám, čemu se budu věnovat

Když se Lucii Krausové narodila před necelými 16 lety první dcera, po pár měsících už nastoupila jako výpomoc do mateřského centra. Nedokázala být jen doma s dítětem a potřebovala se realizovat. Postupně se pak postavila na volnou nohu a dnes už má stálou klientelu, které spravuje účetnictví a radí v oblasti nejen podnikatelské, ale i ohledně některých státních dávek pro rodiče. 

Dnes má 3 větší děti, které ale stále potřebují svoji mámu. Lucie tak balancuje čas mezi práci a své děti. 

„Vždy mi pomáhá si vyčíslit a uvědomit, kolik času mě jaký druh práce a klient stojí. A o kolik více bych si za tu dobu mohla vydělat jinak. Mám velkou rodinu a času málo. Proto si nemůžu dovolit zaplnit čas prací, která je málo placená nebo která mě netěší. Vybírám si, čemu se budu věnovat.“ 

Nebavili jsme se jen o samotném podnikání a rodině, ale také o tom, s čím nejčastěji za ní hlavně klientky chodí a co třeba začínající podnikatelé z pohledu podnikatelského účetnictví a dalších povinností často podceňují.

 

Jste účetní, poradkyně a lektorka. Vynechala jsem něco?

Myslím, že ne. Lektorování a konzultace mě hodně baví a pomáhá mi to zpestřit svět čísel v oblasti účetnictví. V rámci podnikatelského účetnictví se s klientkami soustředíme na to, aby se v té změti vyznaly a rozuměly základům. Když pak mají účetní, jsou schopné rozpoznat, jestli je pro ně ta pravá, nebo ne. Zároveň řešíme jejich samostatnost v podnikání – co si ještě zvládnou udělat v účetnictví a v daních samy a kdy je už čas povolat účetní nebo daňového poradce. V poslední době pracuji s klientkami stále častěji na cenotvorbě a kalkulacích – jak poznat a naplánovat podnikatelské výdaje, jak s nimi chytře pracovat a jak si spočítat, kolik svým klientům účtovat.

V jaké fázi začínají mít vaše klientky nejčastěji problémy zvládat účetnictví samy? Při přechodu z paušálu na daňovou evidenci?

Specializuji se na podnikatelky, které to často ještě samostatně zvládají. Převážnou část mé klientely tvoří začínající podnikatelky, které se vše snaží skombinovat s malými dětmi. Tedy například jak a co si nastavit jako hlavní a vedlejší činnost. Nebo kde a jak se hlásit na sociálce a na zdravotní pojišťovně. Jak vše spojit tak, aby na odvodech platily co nejméně, ale přitom to bylo v souladu se zákony. Často také řešíme případy, kdy se více vyplatí aplikovat paušální výdaje a kdy už ne. Ne vždy to je jednoduché porovnání a je potřeba se podívat individuálně do minulosti i budoucnosti podnikání.

Můžete to více popsat?

Přechody z paušálních výdajů na skutečné mají často dopad do minulého i budoucího daňového přiznání a do plateb sociálního a zdravotního pojištění. Člověk si většinou porovná jen výsledek, jestli jsou náklady uplynulého roku v jednotlivých variantách větší nebo menší. Jenže někdy je pro vás lepší si sice vybrat v té chvíli tu méně výhodnou variantu, ale výhledově do budoucna to pro vás může být výhodnější. Je důležité si uvědomit souvislosti. A právě tento přesah mě baví, protože pak se už nebavíme jen o číslech, ale o celkovém podnikání, plánech a o tom, jak se byznys vyvíjel v minulých letech.

Zmiňovala jste, že největší chaos mají ženy ve zdravotním a sociálním pojištění. S tímto problémem také za vámi nejvíce přicházejí? 

Ano, stále převažují předsudky typu: „Když jsem na mateřské, tak za mě platí pojištění stát a nemusím to řešit.“ Nebo „Když mám zaměstnání, tak za mě platí pojištění zaměstnavatel a nemusím to řešit.“

Tyto předsudky vyvracím. V konečném důsledku se ale vždy snažím vymyslet co nejvýhodnější variantu pro tu ženu. Například když má žena vedle podnikání menší pracovní úvazek, můžeme vymyslet zajímavé kombinace, které jsou všechny správně, ale každá je jinak výhodná.

Můžete uvést konkrétní příklad?

Žena má například částečný úvazek, kde vydělává 10.000 Kč měsíčně. Může si pak vybrat, jestli zaměstnání bude považovat za hlavní činnost, z které se bude strhávat zdravotní pojištění v povinné výši, nebo tou hlavní činností bude podnikání. U vedlejší činnosti, ať je to podnikání nebo zaměstnání, pak platí zdravotní pojištění jen podle toho, kolik si vydělá. Při různých poměrech příjmů ze zaměstnání a z podnikání vychází jedna varianta výhodněji a druhá ne. Ale vždy balancujeme, co se komu vyplatí v jeho aktuální situaci.

V rámci poradenství za vámi ženy chodí nejčastěji z jakého důvodu? 

V poslední době řešíme nejčastěji nastavení podnikání, a to jako jedinou výdělečnou činnost, nebo v kombinaci se zaměstnáním. Pak také probíráme rozdíly mezi zaměstnaneckou odměnou a fakturací – žena tak zjistí vyjednávací rozmezí s firmou a naučí se rozeznat švarcsystém. A v neposlední řadě nesmím zapomenout na velmi důležité téma – DPH identifikované osoby. Málokdy za mnou někdo přijde v této záležitosti, ale problém zjistíme při projednávání zcela jiné věci. Hlavně malí podnikatelé si totiž myslí, že se jich to vzhledem k menším výdělkům netýká. 

Obecně se spíše mluví o klasickém plátcovství DPH, kam podnikatel spadne, pokud ve 12 po sobě jdoucích měsících přesáhne obrat milion. Toto je ale jiný případ. 

Týká se to podnikatelů, kteří nakoupí službu ze zahraničí. Můžete mít klidně obrat jen 10.000 Kč za rok, ale jakmile pro podnikání koupíte třeba nějakou aplikaci, program, reklamu na Facebooku nebo fotku z fotobanky (př. CANVA), už byste z těchto případů měli platit DPH, protože se stáváte identifikovanou osobou. 

Neexistují výjimky v rámci členství v Evropské unii?

Nejsou. Minimální rozdíl je ve znění paragrafu, ale podstata je stejná. Jakmile si koupíte v zahraničí nějakou službu určenou k podnikání, platíte z ní DPH. Nezáleží přitom, jestli fakturu zaplatíte ze svého podnikatelského účtu a dáte si to do výdajů, nebo ne. Někteří podnikatelé to z tohoto důvodu platí ze soukromých účtů, aby nákup ukryli. Přesto pro ně tato povinnost platí. Limit neexistuje. Teoreticky stačí koupit aplikaci za jednu korunu a už byste se měli registrovat jako identifikovaná osoba  a zaplatit z toho DPH.

Jen péče o děti mi nestačí. Potřebuji aktivity

Přesuneme se k vám. Začínala jste jako šatnářka v divadle. Nelákalo vás to zůstat v divadle jako umělkyně?

Ne (smích). I když v jednom divadelním představení pro zaměstnance jsem si zahrála krásnou roli divoké husy. Nedávno jsem doma našla žluté punčocháče, které jsem si k tomuto účelu kupovala (smích). 

Divadelní prostředí je krásné a má skvělou atmosféru, ale pro mě je neskloubitelné s rodinou. Kancelář sice jede přes den, ale lidé chodí až od 18. hodiny a výš. Buď se míjíte a předáváte si vzkazy, nebo tam musíte zůstat do večera. Působila jsem tehdy v divadle nakonec jako hlavní ekonom, ale už před mateřskou jsme se s ředitelkou shodly, že tato funkce nejde pořádně dělat na zkrácený úvazek a já se proto nevrátím. 

V jaké chvíli jste se rozhodla postavit na volnou nohu?

Před 16 lety jsem šla na první mateřskou. Narodila se mi holčička a když jí bylo pár měsíců, začala jsem dobrovolně pracovat v nedalekém mateřském centru. Zjistila jsem, že potřebuji něco dělat, jinak se doma zblázním. Jen péče o dítě mi nestačila. 

V centru jste se pak opět vypracovala na ekonomickou pozici?

Prošla jsem si různými pozicemi. Tvořila jsem program pro děti. Poté jsem měla na starost propagaci, protože byla potřeba. Nakonec jsem začala dělat ekonomické věci, protože paní přede mnou odcházela a potřebovali zastoupení. Několik let jsem tam měla přes půl úvazku, ale po nějaké době mě to přestalo uspokojovat, potřebovala jsem se posunout dál a zase jsem začala úvazek postupně snižovat. To bylo v roce 2016, kdy jsem si založila živnostenský list a postupně jsem snižovala úvazek a navyšovala podnikatelskou činnost až do roku 2019, aby byl pro mě přechod ze zaměstnání do podnikání bezpečný. Letos jsem už celou moji činnost v centru předala.

Vytvářela jste si i finanční rezervu?

Podle toho, jak mi přibývali stálí klienti, kteří mi přinášeli jistotu budoucích příjmů, tak jsem ubírala příjmy ze zaměstnání.

Jak jste zvládala podnikání s dětmi? Předpokládám, že nejmenší jste brala s sebou do centra. Jak to pak probíhalo s příchodem druhého a třetího dítěte?

Součástí centra je také coworkingový prostor s hlídáním určený pro rodiče. Byla jsem u toho, když se zakládal a jednou z prvních klientek. S první dcerou to ještě šlo, ale druhý i třetí syn byli nehlídatelní. Hlídání v herničce s chůvou jsem postupně prodlužovala, ale trvalo to, než si zvykli. Většinou jsem fungovala tak, že jsem pracovala a pod stolem jsem měla krabici s legem, kde si kluci hráli.

S dětmi na krku lze pracovat, ale z vlastní zkušenosti vím, že ne dlouhodobě. Jak jste to zvládala psychicky?

Bylo to těžké. Vytvořila jsem si tunel mezi sebou a počítačem a naučila se nevnímat, co se děje okolo mě. Na hlubokou práci to není, ale nějakou dobu takhle fungovat lze. Naučila jsem se z tohoto důvodu také rozdělovat práci na tu, co lze dokončit s dětmi a na kterou potřebuji klid. A to doporučuji všem maminkám pracujícím při dětech. 

Kdy jste si našla čas na tu hlubokou práci?

Měli jsme s manželem nastavený režim, který funguje i dnes v krizových situacích. Když manžel přijde z práce, přebírá děti a já se jdu zavřít do pracovny a pracovat. Vyplatilo se to hlavně v čase, kdy byly děti malé, nechodily do školky nebo byly nemocné. Všechny večerní záležitosti jako nakrmení, koupání, přípravu oblečení na další den a uspávání měl na starost manžel. Já jsem pak maximálně nakojila a pomazlila před spaním. To nám fungovalo.

Babičky a dědečkové pracují?

Máme hlídacího dědečka, který pracuje, ale na volné noze. Takže když byli kluci menší, tak jsme využívali hlídacího dědečka. Jenže ten jeden syn byl schopný vydržet polovinu dne zalezlý v posteli, dokud jsem nepřišla. Ani hlídání dědečkem neakceptoval. Děda tak měl dost času na čtení knih a naštěstí to nebral osobně (úsměv). Občas jen zašel kouknout, jestli tam dítě stále leží. Babičky byly ochotné, ale zaměstnané, tak tam se prostor pro hlídání hledal obtížněji.

Nechci se zahltit jen účetnictvím

Začínala jste nejspíše klasickým účetnictvím. Po jak dlouhé době jste přidala do nabídky poradenství? 

Ono to šlo tak nějak ruku v ruce. Poradenství jsem startovala v rámci dotovaných programů v mateřském centru. Chtěli jsme toho využít a naše témata spadala pod ta podporovaná ze strany EU nebo MPSV. Dnes už jen pokračuji v podnikatelském poradenství sama na sebe. Někteří klienti dále přicházejí přes domluvené projekty a někteří přijdou sami. 

Když vezmu všechny vaše nabízené služby – správu účetnictví, poradenství a kurzy. Jaký je mezi nimi poměr? 

Účetnictví zajišťuji hlavně neziskovkám. Poradenství včetně blogu Vysvětlovník a kurzy se mi těžko odlišují, ale viděla bych to tak půl na půl s účetnictvím. Nechci se totiž zahltit účetnictvím, protože bych musela budovat tým, a to nechci. 

Zatím nic nedelegujete?

Z odborné práce ne. Kromě toho, že podle potřeby doporučuji klientům na jejich konkrétní problém vhodného daňového poradce. Nic plně nedeleguji, ale nechávám si pomoci především v marketingu. Ráda si zaplatím poradce nebo specialistu a pak už si vše dotvořím sama. Baví mě to. Zpestří se tak ta rutinní účetní práce. Realizuji svoji kreativitu, proto se držím i psaní článků a tvorby vizuálních věcí.

Zvládáte administrativu, organizaci kurzů, nebo plánujete alespoň asistentku? Jak se vám to daří vše organizovat? Máte nastavené procesy?

Kurzy většinou dělám dodavatelsky. Díky tomu veškerá organizace a hledání účastníků padá na bedra partnera. Já jen dodám obsah. Samostatně jsem zatím organizovala jen pár kurzů. Až se rozhodnu některé činnosti delegovat, chci je nejdříve pořádně poznat, a co nejvíce automatizovat a zjednodušit. 

Automatizace se mi třeba hodně vyplatila u konzultací, kde si vedu kalendář, kam se mi lidé zapisují. Stačí jen poslat odkaz, potvrzení termínu a zapsání do google kalendáře probíhá automatizovaně. Nedomlouváme se složitě na termínech, ale klientky si vybírají termín z nabídky v mém kalendáři.  Mám ho pestrý. Někdo může dopoledne, někdo večer a všechny možnosti jsou k dispozici. Šetřím si tím hodně domlouvání kolem.

Máte nastavenou i automatizaci plateb a objednávek?

Platby online kurzu a e-booku mám plně automatizované. U plateb konzultací se zatím držím toho, že nechci, aby mi noví klienti platili předem. Chci si nejdříve zmapovat jejich situaci a zjistit, jestli jsem pro ně ta správná a mohu jim pomoci. Jestli to vidím na jednu nebo dvě konzultace. Pokud zjistím, že jejich záležitost neřeším, doporučím jim jiného poradce.

Jak vám funguje v těchto případech platební morálka? Nestalo se vám pak, že konzultaci na poslední chvíli odřekli nebo následně po konzultaci nezaplatili? 

Mám dobrou platební morálku klientů. Za ta léta jsem urgovala jen dvakrát. Faktury předem vystavovat nechci. Někdy se totiž stává, že se během konzultace domluvíme na jejím prodloužení nebo na větším konzultačním balíčku, a pak bych stejně musela vystavovat další fakturu na doplatek. Zatím se mi to nevymstilo, ale monitoruji a kdyby se konzultace komplikovaly, přejdu na platby předem.

Největší výzva: Nová konkurence

Sama na sebe už pracujete poměrně dlouho. Co vám v podnikání dělá nebo dělalo největší problémy? S čím jste se musela popasovat?

Těžké bylo pro mě vždy rozloučit se s prací a klienty, kteří mi nepřinášeli to, co by měli. Radost a peníze. Když máte nastavené u některých klientů ještě staré ceny a v průběhu času potřebujete zdražit, někdy jsou jednání hodně složitá. A pokud je jinak vše v pořádku, ale kouslo se to jen na ceně, o to těžší bylo s těmito klienty ukončit spolupráci.

Jak tyto situace řešíte a co vám pomohlo se s tím vyrovnat v hlavě?

Mně vždy pomáhá si vyčíslit a uvědomit, kolik času mě takový klient stojí. A o kolik více bych si za tu dobu mohla vydělat jinak. Mám velkou rodinu a času málo. A i když jsou děti velké, potřebují můj čas. Vidím rozdíl oproti tomu, když přijdou ze školy domů, já jsem doma a mohou mi vše povyprávět, než když doma zrovna nejsem. Chci jim být co nejvíce k dispozici, dokud o to stojí. Proto si nemůžu dovolit zaplnit čas prací, která je málo placená nebo která mě netěší. Vybírám si, čemu se budu věnovat. 

V srpnu jste vstoupila do programu Úspěšná a Odpočatá. Proč jste se tam přidala?

O kurzu jsem uvažovala delší dobu, ale v květnu jsem skončila úplně v rodinném centru. Opustila jsem zcela pevnou nohu a postavila se plně na volnou. Posledním impulsem pak byla vaše kampaň ke zvyšování ceny. Navíc, dříve mě od členství odrazovaly ne úplně dobré reference z důvodu nepořádku v rámci skupiny na facebooku. Na jaře jste ale překlopily vše do nové členské sekce a tuto organizovanost mám ráda. Doma dokážu nepořádek vyrobit, ale když se něco potřebuji naučit, tak to musím mít nalajnované. Tyto věci mě přesvědčily.

V čem vám nástup do programu zatím pomohl?

Velmi oceňuji podpůrné a nesoutěžní prostředí. Volím si svůj vlastní rytmus a mohu se na cokoli zeptat.

Co je teď pro vás největší výzvou?

Velkou výzvou pro mě je objevující se konkurence. Ale v dobrém slova smyslu. Pomáhá mi to se odlišit a uvědomit si, v čem jsem jiná. Sice se zaleknu, když novou konkurenci zmonitoruji, ale díky tomu hned začínám zjišťovat, co umím lépe nebo dělám jinak, a to pak dávám najevo. Když něco neumím, tak ráda pošlu klienty jinam. Chci, aby byli u mě klienti spokojení a sama nemohu zvládat vše, proto se specializuji. Spojila jsem v podstatě účetnictví a specifické situace a státní dávky, které se týkají rodičovství. Na úřadech umí svoji část, účetní umí účetnictví jako takové a já to umím spojit dohromady.  Spokojené klientky se pak ke mně vrací i s jinými podnikatelskými otázkami, což mě těší.

A z hlediska podnikání, kam směřujete?

Už dlouho mám v hlavě další pokračovací on-line a živé kurzy pro podnikatelky, které se chtějí zorientovat ve financích v rámci podnikání. Je to pro mě výzva. Už jsem si to na prvním on-line kurzu vyzkoušela a láká mě pokračovat. Také se chystám do on-line prostředí překlopit ty podnikatelské kurzy, které učím naživo.

Při konzultacích se postupně překlápím z role „účetní“ do role podnikatelské poradkyně. S klientkami probíráme celou finanční stránku jejich podnikání z pohledu současnosti, minulosti i plánované budoucnosti.

Jaké byly první dojmy z přípravy on-line kurzů?

Zjistila jsem, že si musím více pohrát s technikou. Když natáčím on-line kurz, něco do toho píšu na sdílené obrazovce a zároveň potřebuji udržet můj obličej v okýnku, zabírá mě to zespoda a není to hezké. Na prvním kurzu jsem se tím nechtěla blokovat a raději jsem kameru vypnula. Ale pro příští kurz si pořídím externí klávesnici, notebook postavím dál a výš a bude klid (úsměv).

Zjistila jsem také, že je za on-line kurzy mnohem více práce, než jsem si myslela. Hlavně u postprodukce. Takže také s tím budu muset lépe pracovat a pravděpodobně více delegovat. Jen musím překonat to, že potřebuji mít vše pod kontrolou. Těžko se mi dává důvěra. Musím nejdřív vše sama pořádně poznat a prozkoumat, nastavit správné procesy a pak teprve můžu s klidem delegovat.

Další rozhovory

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.