Řemeslná výroba v ohrožení. Co s ní bude?

Lenka Durďáková (41 let)

Pochází z Přerova, žije na Slovácku, v Uherském Hradišti. Vystudovala obor Lesnictví na Mendelově univerzitě v Brně a také obor regionálního rozvoje na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Působí od roku 2005 ve sdružení pro rozvoj cestovního ruchu Region Slovácko, kde se podílela na založení značky Tradiční výrobek Slovácka. Ta má dnes 80 držitelů. Vychovává 2 děti (9 a 11 let). Ve volném čase se věnuje drátkování, běhání a zahradě.

Řemeslná výroba v ohrožení. Co s ní bude?

Na začátek je potřeba uvést, že nejste podnikatelka, ale zaměstnanec. Podílela jste se však na vzniku značky, která výrobcům a tvůrcům pomáhá. Můžete se nám představit?

Pracuji ve společnosti Region Slovácko, sdružení pro rozvoj cestovního ruchu, což je dnes principiálně destinační management. To znamená, že se staráme o rozvoj cestovního ruchu na daném území a v dané oblasti. Značka Tradiční výrobek Slovácka je jedna z dílčích částí, kterou tady vytváříme. Její počátky sahají do roku 2008. Dnes má za sebou více než desetiletou historii a značkou se prezentuje přes 80 výrobců z celého Slovácka.

Jak značka Tradiční výrobek Slovácka vznikla? Přišla jste s ní vy, nebo to vyplynulo ze situace v regionu?

Jen bych poznamenala, že nepocházím ze Slovácka. Jsem tu “náplava” a když jsem se sem přestěhovala, hledala jsem jako naivní absolvent zaměstnání. V roce 2005 nebyla doba zrovna ideální, aby byly pracovní pozice ve větším množství volné a už vůbec ne pro absolventy bez praxe v oboru. Naštěstí Region Slovácko vypsal stáž s požadavkem na jazykové znalosti. Místo jsem dostala a nechali si mě tam i jako zaměstnance.

Postupně jsem zjistila, jak je Slovácko bohatý region a zároveň mě mrzelo, že tradiční rukodělná výroba je zde vnímána spíše jako kýč. Rukodělná výroba se totiž přizpůsobovala poptávce trhu a byl uzavřen ÚLUV, což kvalitě také nepomohlo.

Co měl ÚLUV na starost?

ÚLUV - Ústředí lidové umělecké tvorby byla instituce, která provozovala krásné izby a prodejny. Komunikovala s odborníky, etnografy, výtvarníky a zaměřovala se na rozvoj řemesel s ohledem na výtvarné umění a na užitnost. Když to řeknu laicky zjednodušeně. A to vlastně zrušením ÚLUVu tuším v roce 1993 zcela postupně vymizelo, trh se vyvíjel a tradiční řemesla byla bez metodické podpory. Mimochodem na Slovensku obdobná organizace stále funguje. 

V tu chvíli jsem se dostala do situace, kdy  k nám přijížděli do regionu lidé a chtěli si koupit jako suvenýr či dárek něco tradičního. Jenže nikdo pořádně nevěděl, co to je. Tak odstartovala diskuze nad tím, co je tradiční a co můžeme lidem nabídnout. V roce 2008 se vytipovalo prvních 10 výrobků z území Slovácka a jednu letní sezónu jsme je společně pod jednou hlavičkou prezentovali. Ohlas byl záhy tak velký, že nám lidé doporučovali další a další výrobce. O rok později jsme už promyšleně založili značku, vymysleli pravidla a fungujeme hezky do dnes.

Jaká jsou základní pravidla, abych jako výrobce mohla tuto značku dostat? 

Máme přesně uveřejněné zásady pro udílení této značky. Je to jednak původ řemesla v daném regionu, což je pro nás hodně důležité. Musí tam být vysoký podíl rukodělné práce a také převaha místních surovin. Nelze to samozřejmě splnit na 100 %, toho jsme si vědomi, ale vždy to lze nějak vykomunikovat, vyhodnotit. Také historie výroby musí být doložitelná na území Slovácka. Není to ale tak, že bychom si sami vzali nějakou tabulku kritérií. Spolupracujeme se skupinkou etnografů ze Slováckého muzea v Uherském Hradišti, z Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici a z odboru kultury a památkové péče Zlínského kraje. Ti k nám dvakrát do roka přijedou a nově přihlášené výrobky hodnotí. 

Takže se stává, že hodně výrobků nakonec neprojde?

Nedá se to tak úplně říct, zkusím lépe popsat na příkladu z praxe: výrobce zahájí výrobu sirupů, dodá nám na posouzení 8 různých bylinných příchutí, ale komise schválí jen 2 z nich. Zbývající sirupy ve složení obsahují např. levanduli a další byliny, jenže z těch se na Slovácku sirup nikdy nevyráběl. Levandule se vždy přidávala jedině do prádelníků a skříní jako ochrana proti různému hmyzu, ale neměla nic společného s potravinářstvím. Stejně tak další byliny, které se v domácnosti používaly běžně, ale v jiném vztahu. 

Omezujete i to, aby se mezi tradičními výrobci neobjevilo najednou 10 výrobců sirupů nebo povidel? A hlavně, jestli se ještě pak v takovém případě dokážou jeden od druhého odlišit.

Trh si sám nachází cestu. Zpravidla to ale není tak, že by si lidé našli značku a začali vyrábět. Spíše už nějakou dobu něco vyrábí. Zjistili, že je o jejich výrobek zájem a hledají další možnosti propagace. Tak dorazí k nám na Tradiční výrobek Slovácka. A vůbec nevadí, že výrobců jednoho produktu je více. Třeba máme 5 producentů medu, ale každý je z trochu jiné lokality, což se na složení medu podepisuje a navíc nabízí rozdílný doplňkový sortiment. Někdo vyrábí svíčky z včelího vosku, další třeba propolis. Výrobci o sobě ví a v rámci značky si nezávidí, možnosti mají pod značkou všichni stejné. Zasazujeme se jednoznačně o spolupráci, ne o konkurenci :-). 

Funguje mezi výrobci i nějaká forma přímé spolupráce?

Pod jednou zastřešující značkou výrobce spojujeme my, a to jak propagací, tak podporou prodeje.  Provozujeme e-shop a kamennou prodejnu. Když pak nastane například větší objednávka z firem, což se stává spíše před Vánoci, tak výrobky spojujeme, abychom byli schopni objednávku pokrýt. Někdo v té chvíli dostatek zboží má, někdo nemá, někdo se přizpůsobí, někdo ne. Necháváme to na zvážení každého a dostáváme se ke shodě. 

A pak ještě drobnost - někteří z výrobců se sami dohodli na mezioborové spolupráci, což je oboustranně obrovský přínos. Pro lepší představu zkusím jeden příklad z praxe - keramika s proutěnými doplňky nebo naopak proutěné výrobky s těmi keramickými.

Začarovaný kruh v cenotvorbě výrobků

E-shop a kamenná prodejna existují jak dlouho? Po jak dlouhé době od vzniku značky se otevřely?

Když jsem dostala možnost rozjet značku, tak rok a půl poté jsem odcházela na mateřskou. Po nějakou dobu jsem propagaci a udržení značky předala někomu jinému. Nebyla jsem s tím ale souzněná, protože se dle mého názoru promarňoval potenciál značky, která se mohla dál posunovat. Proto jsem se během rodičovské vrátila zpět a požádala, jestli bych mohla tento projekt vést. V té chvíli jsme začali řešit web a e-shop, psal se rok 2010.

A následovala kamenná prodejna … 

Ano, protože e-shop nemůže fungovat, pokud nemá vlastní sklad. Hlavně v okamžiku sdružených objednávek, kdy si zákazník objedná více zboží od dvou a více různých výrobců a oni jsou vzdálení třeba 60 km a v rukodělné výrobě sami nemají vše skladem. Slovácko není zrovna malý region a logistika řešená jen mezi výrobci navzájem nebyla tak operativní. Prodejnu jsme tak založili v roce 2014, kdy jsem se definitivně vrátila z rodičovské. Byl to logický krok a dodnes děkuji všem, které jsem přesvědčila, že to má smysl 🙂

Zapojují se prodejci rádi i do prodeje přes vaši kamennou prodejnu, nebo volí spíše vlastní kanály a trhy?

Troufnu si říct, že prodejny mají výrobci docela rádi, protože zajišťujeme odbyt během celé sezóny, kam nedosáhnou. Samozřejmě bojujeme s tím, že jsme plátci DPH, musíme jej ke každému výrobku automaticky připočítat a bohužel pro nás většina z výrobců plátci nejsou. Výsledný produkt se pak opticky prodraží.

Na druhou stranu je to druhá věc výrobců samotných, kteří neumí často pracovat s cenotvorbou. Drží konstantní cenu za výrobek, a to ať už jej donesou k nám do prodejny a už se dál o prodej nestarají nebo stojí na jarmarku celý den v kuse. S těmito náklady, tedy hodinovou mzdou pro sebe často nepracují vůbec nebo nesprávně pod hranicí nákladů. Prostě cena je za ten kus výrobku stejná. A toto se nám nedaří měnit hlavně z toho úhlu pohledu, že spousta našich výrobců je starších ročníků, kteří mají problém nabídnout něco za vyšší částku a umět s tím dobře pracovat. 

Poskytujete jako organizace školení nebo kurzy k cenotvorbě? 

Ano, na začátku jsme školení pořádali, ale bohužel se nic moc nezměnilo. Vemte si, že přijde malérečka, která nabízí kraslici za 70 Kč a školitel ji pak spočítá o jaké náklady by se ještě měla cena zvýšit (čas za barvení -  tedy nejen za barvy, čas dojezdu na jarmark - tedy nejen jízdné, čas za pobyt na jarmarku - tedy nejen za nájem stánku a tak bychom mohli pokračovat a to neuvažujeme o rezervě za špatné počasí, které kupní sílu na jarmarku ovlivní). Jenže za reálně spočítanou cenu už to nabízet nechce. Problém je ale hlavně v mentalitě lidí. Navíc asi kdyby řekli svým sousedům, že kraslici neprodávají za 70 Kč, ale za 110 Kč, tak by se cítili stigmatizování a to vnímáme hodně často.

V těch případech, kde řemeslo přebírá mladší generace, je komunikace lehčí, protože už jsou více byznysově nastavení. Ale u těch starších, tam to bereme jako formu zachování řemesla, než jako prvek byznysu samotný. A za to zachování řemesla jsme neskutečně vděční a děkujeme za něj bez výhrad!  

Snažíte se zatraktivnit řemesla právě pro mladší generaci, nebo si to zajišťuje jen rodina v rámci dědictví a předání svých zkušeností na děti?

To je právě B celé věci. Celoročně (tedy mimo letoška) probíhají nejrůznější řemeslné kurzy, kde se lidé mohou naučit například jednu z technik zdobení kraslic, když už je jako příklad bereme. Účastníci se pod dohledem malérečky učí 5 hodin a více, poznají jednoduchý základ řemesla. A pak přijde TA otázka: “za kolik to prodáváte?” A malérečka skromně prozradí svých 70 Kč. V té chvíli snad každý pochopí, že do 70 Kč konečné ceny nejsou zdaleka zahrnuty všechny náklady, natož zisk a vzniká začarovaný kruh.

Občas se někdo najde, kdo řemeslo umí, kdo jej naučí své děti, ale jak ty samy v tom nevidí byznysový potenciál a pochopí, že je tradiční řemeslo neuživí, tak to nejde. Kurzy probíhají ve Slováckém muzeu, ve skanzenu ve Strážnici, skanzenu Rochus a na dalších místech. A víme, že někteří výrobci  tímto způsobem své pokračovatele našli. Ale jsou to relativně malá procenta. 

Řemesla v existenční krizi

Jste zaměření na cestovní ruch, čemuž současná situace s koronavirem moc nenahrává. Jak moc vás omezení zasáhla?

Řekla bych, že dost výrazně, čísla vidíme prakticky okamžitě díky tomu, že jsme provozně spojení s informačním centrem a dokážeme návštěvnosti vyhodnocovat, stejně tak jsme v úzkém kontaktu s ubytovateli, gastroprovozy, provozovateli atraktivit a službami a pozitiv se letos skutečně nedostává. Odbyt během turistické sezóny začíná stoupat běžně někdy v březnu či dubnu zpravidla podle Velikonoc a pokles začíná v září směrem ke konci roku, jenže v letošním roce jsme byli omezeni jen na červenec a srpen. Navíc s převahou českých turistů, kteří jsou velmi opatrní za co a kdy utratí. 

Ve fyzickém prodeji jsme výrazně klesli. Dříve jsme byli vyhledáváni také díky cestám firem a studentů do zahraničí, což v letošním roce také odpadlo. Drží nás doslova nad vodou e-shop, ale funkčně je to systém, který byl řešen na míru před 10 lety. V té době nefungovaly stavebnicové systémy, na kterých dnes staví i velké e-shopy. Teď na něj také přecházíme doslova za 5 minut 12. Doposud jsme neměli platební bránu a systém není propojen se skladem. Vše musíme dělat ručně, a to nás zatěžuje. Určitě to ale nevidím jako důvod ke stížnostem, spíše jako prostor pro další rozvoj a podporu výrobců, značky, regionu. Vždyť jsme stále jediná značka v ČR, která má vlastní e-shop a je ekonomicky udržitelná. 

Jak vnímáte prodejce? Projevil se například vyšší zájem Čechů cestovat po naší zemi? 

Prodejní stránku všech výrobců úplně nezabezpečujeme, spíše pomáháme s propagací a zastřešující značkou.  Prodej si většina z výrobců řeší prostřednictvím jarmarků a přímého prodeje s veřejností. Letos byly díky pandemii jarmarky téměř všude zrušeny bez náhrady a to už citelný zásah je. Týká se například zmiňovaných kraslic, pro které sezóna letos nebyla prakticky vůbec. Stejně tak nešťastně jsou na tom výrobci perníků, nebo tradičních vdolečků (u nás se bez nich neobejde žádná svatba, oslava, hody), ani oplétané demižóny či tradiční keramika letos odbyt neměly. Každé řemeslo se dostalo do existenčních potíží. Je vidět, že někteří řemeslníci pozastavili živnosti a u některých už máme obecně obavu, že skončí. Zatím mám potvrzený jeden případ, že se tak už stalo. 

Zaregistrovala jste i nějaké výrobce, kteří začali obměňovat svůj prodej a zaměřili se na něco jiného? Inovovali a udrželi se tak na trhu?

Spíš si to nemyslím, mimo okrajové výroby roušek samozřejmě v případě řemesel spojených s textilem. Někteří z výrobců  zvládli vyřešit e-shop - v rámci webu, Facebook profilu. Ale povaha řemesel to úplně neumožňovala ve většině případů. Keramika, kovářská výroba, šustí, proutí - je to složité hlavně z toho ohledu, že každý kus je originál, a tím pádem se proces e-prodeje ve správě stává náročným. Krojová výroba má obrovský propad, nekonaly se žádné slavnosti, hody, soubory nevystupovaly, neřešily se dotace na obnovu krojů v obcích. A to bychom mohli každé řemeslo rozebrat zvlášť.

Plánujete na přelom roku projekt, který by řemeslům pomohl?

Určitě ano. Tím, že přecházíme v případě e-shopu na shoptetové řešení, plánujeme současně s tímto krokem spustit i kampaň právě na podporu prodeje. Chceme se více přiblížit veřejnosti a soudobým potřebám. Doufám, že stránky budou přívětivější i v rámci jazykových mutací, mám na mysli zejména angličtinu. Dříve jsme dodávali do Kanady, Austrálie, celé Evropy. Tam odhadujeme propad v řádu desítek procent.

Jste v zahraničí dost aktivní. Není toto také cesta zaměřit se on-linově na obchod za hranicemi?

Určitě se na to do budoucna zaměříme.

Na jakých místech v zahraničí lze regionální a tradiční produkty nabízet? Centra, velvyslanectví? Kdybych takhle jako výrobce chtěla někam do zahraničí a týká se to tradiční výroby.

Není to úplně jednoduché, protože ČR si organizuje obchodní spolupráce centralizovaně přes svá zahraniční zastoupení. V okamžiku, kdy řešíte podporu pro jeden region a pro jednu značku, tak je to vnímáno jako  jednostranné využití trhu. Stává se v některých případech, že jsme osloveni napřímo, účastnili jsme se prezentace v Evropském parlamentu v Bruselu. Ve Vídni jsme prezentovali výrobce v rámci českých dnů pořádaných českým velvyslanectvím. Existuje hodně českých komunit nebo potomků Čechů v Argentině, Brazílii a toto je jeden ze skvělých způsobů, jak výrobky našich výrobců prezentovat po celém světě. Jsme tedy zpět u e-shopu. 

Značek na území ČR existuje hodně. Spolupracujete nějak? Nebo si konkurujete?

Úplně si nemyslím, že bychom si konkurovali, každý region má svá specifika a tím se odlišuje. Značka tak, jak ji vnímáme my, je spíše projevem záruky a kvality a v tom konkurenceschopní jednoznačně jsme . V rámci republiky působí Asociace regionálních značek, kam jsme i my s naší značkou teď v říjnu vstoupili. O vstupu jsme jednali už při našem vzniku v roce 2009, ale zjistili jsme, že máme mnohem přísnější kritéria, než v té době sama asociace určovala. Tehdy se nám to nezdálo oboustranně průchozí. 

Letos jsme po velkých diskusích přistoupili na formu dvojznačky. Tzn. na Slovácku bude v nejbližší době působit jak již tradiční  Tradiční výrobek Slovácka, tak nově Slovácko - regionální produkt. Pod nově vzniklou značkou budou prezentovány ty výrobky a produkty,  které sice jsou původem z regionu, jsou vysoce kvalitně zpracované, ale nemají punc tradice. Mám na mysli třeba příklad Vinné želé -  specifický produkt, který nikde jinde než na Slovácku nekoupíte, ale nikdy se vinné želé nevyrábělo. Takových produktů by se dalo najít větší množství, které jsou pro dnešní trh velmi zajímavé, ale kritéria Tradičního výrobku Slovácka ze své podstaty nesplní.  

Drátování jako duševní hygiena

Zmínila jste, že jste se vrátila do zaměstnání ještě na rodičovské. 

Ano, vrátila jsem se během rodičovské už při prvním dítěti zhruba po roce, poté když bylo druhému dítěti asi rok a čtvrt. Ale spolupracovala jsem jen formou Dohody o provedení práce. Pracovala jsem v té době asi 8 hodin týdně.

Měla jste zajištěné hlídání nebo jste pracovala ve volných chvílích? 

Zvládla jsem to nějak při dětech, po večerech. Neměla jsem ani možnosti, jak to jinak řešit. Navíc plat za tu práci by nepokryl chůvu ani jesle. Ale nebylo to nijak zatěžující, spíše forma osobního rozvoje. 

Pohybujete se hodně mezi výrobci a podnikateli. Neměla jste někdy chuť se postavit na volnou nohu?

Když jsem se sem přestěhovala, nastoupila jsem do kurzu - Práce s drátem. Stala jsem se tedy neplánovaně jedním z místních výrobců. Měla jsem samozřejmě myšlenky pustit se do podnikání, ale s dětmi to dřív nepřicházelo v úvahu, protože jsem neměla podporu ani zázemí. 

Předpokládám, že práce s drátem je hodně specifická. Asi není moc vhodná doba se do toho teď pouštět.

Není prostor rozvíjet podnikání takhle v malém měřítku a obzvláště v této době. Víme o několika výrobcích, kteří se v řemesle našli, u veřejnosti měli skvělý ohlas, tak se do toho pustili a založili si živnost. Bohužel tento krok naplánovali na letošek (2020) a teď bojují, aby udrželi svou existenci. Jejich vlastní značka není tak etablovaná na trhu a celková situace jim v ničem nepomáhá. A to bohužel nezajistíme ani my, i když se v rámci značky o kontinuální podobu snažíme. 

Zkoušela jste své produkty v minulosti někde prodat / otestovat, nebo jde jen čistě o zálibu? 

Zjistila jsem, že nejsem typ člověka, který by zvládl lépe zpracovat formu sebeprezentace. Ráda vyrábím, ale je to pro mě především duševní hygiena. Vyrábím malé titěrné věci, které chci mít prostě dokonalé 🙂 a tam prostor pro kupní sílu není zrovna velký. Mám to tedy jako volnočasovou aktivitu a nevyrobím za rok tolik, abych to řešila jako skutečný byznys, který by mě uživil. Konec konců umožňuje mi to se podívat na podnikání v mikroměřítku z obou stran a pochopit jak výrobce, jeho know-how a úlohu v zachování řemesla, tak i tu obchodní část. Umím si logicky sestavit podnikatelský plán, vyhodnotit rizika, a ta jsou aktuálně příliš vysoká. 

Civilní zaměstnání mě naplňuje, baví mě, vidím v něm obrovský potenciál i v dlouhodobém měřítku a stále mám pocit, že se můžeme posunout dál. Rozhodně má cestovní ruch svá úskalí a omezení v rámci sektoru a fungování celé ČR s neexistujícím zákonem. To vše, přiznávám, komplikuje život všem organizacím našeho typu, ale i tak bych neměnila a za tuto dvojkombinaci jsem osudu neskutečně vděčná.  

Přinese tato doba řemeslníkům a tradičním výrobcům i něco dobrého?

Uvidíme, co se teď stane. Myslím, že se obecně “vyčistí vzduch” a také si všichni vyhodnotí, odkud kam kdo chceme jít. Což je takový sekundární benefit, byť jsme to takto asi nikdo nechtěli.

Další rozhovory

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.