Klára Konečná
Klára Konečná žije v Brně a je majitelkou největšího e-shopu s piercingem v České republice - www.piercing.cz. Má 3 děti.
Začínala s podnikáním už při škole a díky vytrvalosti a lidem kolem vybudovala největší e-shop s piercingem v Česku. Začátky ale nebyly jednoduché a jak sama Klára Konečná říká, stálo to hodně sil, potu a pláče. Třeba když musela po dvou letech s velkými dluhy na bedrech skoro zavřít. Nebo když se naskytla velká příležitost, která rozhodla, jestli se stanou tou jedničkou na trhu nebo ne.
Byznys ale táhne dál a ještě k němu přibyly dvě děti. Jaké byly ty dva největší zlomy v podnikání? Bez koho by to celé nezvládla?
Kláro, jak jste se k tomuto byznysu dostala? Proč zrovna piercing?
Je to odvětví natolik specifické, že k tomu určitě musí mít člověk vztah. Není to, že by si člověk řekl: "Chci v něčem podnikat, najdu něco a začnu se tím živit." Piercing mě zajímal už od střední školy. Už tenkrát jsem lidem propichovala uši a tak a zboží jsem chodila nakupovat k mému muži (tehdy to můj manžel ještě nebyl) a ten měl prapraprapředka tady toho e-shopu. Na jeho základě se z něj časem při škole a po škole vyvinul přes několik dalších mezistupňů současný e-shop.
Jaké mezistupně máte na mysli?
Nezačínala jsem podnikat rovnou s piercingem. Tehdy byly hodně populární výrobky z pryskyřice - přívěsky, náhrdelníky a podobně. V zahraničí jsem navíc zpozorovala, že se začínají dělat s obrázky. Vyrábění mě tehdy bavilo. Bavíme se o době nějakých 10 až 12 let zpátky. Rozhodla jsem se proto vyrábět doma polotovary z pryskyřice a lidem se produkty zalíbily. Tak jsem si vytvořila první základnu zákazníků. Ale buďme upřímní - byly jsme děcka, já kolem šestnácti sedmnácti let. První objednávky jsem přijímala na Facebooku, kde ale začal být po krátké době velký zmatek, protože na to není dělaný.
Takže jste se přesunula na e-shop?
E-shop mi měl uvolnit ruce, abych nehledala stále něco ve zprávách. V tu dobu jsem odmaturovala a přemýšlela co dál. Mám španělské gymnázium, což je takové zaměření k ničemu. I přesto jsem nastoupila na španělštinu na vysokou. Jenže i když umím mluvit, nebaví mě nimrat se v rozborech vět, literatuře a další historii. Tak jsem si řekla, že než abych trávila čas něčím, co nechci dělat profesně, vykašlu se na to a zkusím se obchodem opravdu živit.
Rovnou jste naskočila do prodeje piercingu?
Nejprve jsem ještě zkoušela hledat klasické zaměstnání. Nevzali mě ale ani na doplňování zboží ve skladu. Byla jsem z toho dost rozladěná. Nakonec jsem si řekla, že v Brně žádný obchod s piercingem není, tak jsem zkusila k e-shopu otevřít ještě obchod, kde by lidé nakupovali napřímo. Jenže to tak úplně nebylo.
Kde byl problém?
Kamenný obchod se nacházel v obchodním centru. Sice ve středu města, ale nebyl průchozí, takže to byl dům, u kterého nikdo moc nevěděl, že jsou vzadu další obchody. Navíc nájem nebyl vůbec malý. V té době asi 25 tisíc korun, což je hodně na to, že tam nepřišla ani noha. Přicházeli jen lidé z e-shopů, ale z ulice jsme vidět nebyli. To byl problém jedna. A druhý problém - při rozjezdu mi pomáhala mamka, která tehdy ještě chodila na částečný úvazek do práce. Zbytek oddřela u mě, samozřejmě bez nároku na odměny (ty jsem neměla ani já). Jen jsme tak seděly po večerech a něco dělaly. Nefungovalo to dobře a roztáčely jsme se do celkem nekonečné dluhové pasti. Nevydělaly jsme si na nájem, natož na nějakou výplatu, natož na další zboží, ale držely jsme se celkem statečně.
Jak dlouho jste se držely?
Teď už to mám zpětně trochu v mlze, ale dva roky určitě.
To je hodně dlouhá doba. Co se změnilo?
Dost dlouhá doba na to, abychom to už zabalily. V té chvíli přišel zlomový moment, kdy jsme si řekly: “Buď si půjčíme další peníze, nebo půjdeme od válu.” Už dříve jsme si totiž napůjčovaly hodně peněz - a tím myslím třeba statisíce - abychom objednaly například další zboží. Jenže jsme to nechtěly vzdát, tak jsme si sedly k realitám a místo toho našeho velkolepého drahého prostoru jsme si pronajaly malý krcálek na daleko lepším místě za mnohem lepší cenu asi 7000 korun. Hned máte měsíční úsporu 20 tisíc a ta se rychle projevila. Konečného náměstí představuje dopravní uzel v rámci škol. Na parkování sice nic moc, ale naši zákazníci stejně tak často neparkují. To nám vytrhlo trn z paty. Za prvního půl roku tam přišlo víc zákazníků, než za dva roky na tu starou prodejnu. Díky tomu jsme se oklepaly a mohly jít dál.
Pomohl i nějaký druh propagace? Reklama? Investovaly jste do marketingu?
Akorát jsme změnily adresy na webu. Tenkrát jsme ještě vůbec nejely v PPC reklamách, jen jsme vytvořily několik námi propagovaných mini příspěvků na Facebooku. Chyběl tam absolutní dotyk profesionála. Naštěstí se náš e-shop držel celkem vysoko v organickém vyhledávání. Upřímně zpětně ani nedokážu říct proč.
Třeba díky jménu? Jak se jmenoval?
Jmenoval se Poisonbite, takže žádné klíčové slovo se v doméně nevyskytovalo. Možná jsme měli některého zboží víc, než na jiných e-shopech. Těžko říct.
Obchod se konečně rozjel. Uživilo vás to pak nějak, nebo akorát vysekalo z dluhů?
Ještě delší dobu to živilo jenom mě. Moje mamka stále asi z nějaké vnitřní rodičovské povinnosti mi tam chodila pomáhat. Jsem ji za to vděčná. Ale díky přestěhování jsem začala splácet dluhy. Mohla jsem začít objednávat nové zboží bez půjček a nebylo už potřeba do toho lít žádný sponzoring.
Co následovalo potom? Mateřská?
V době, kdy jsem šla na mateřskou, tak už vše tak nějak fungovalo. Na prodejně panoval sice zmatek ve zboží a nevedly jsme žádnou velkou e-shopařinu, ale věděly jsme, kde co fungovalo, kde co leželo. Ve chvíli, kdy jsem otěhotněla, jsem všechno hodila na maminku. Založily jsme společně s.r.o.čko. Rozhodně to není žádná one man show. Kdybych od začátku neměla u sebe mamku, tak si myslím, že se můžu jít klouzat, protože sám člověk by to neměl šanci od nuly vystavět. Bylo tam opravdu hodně potu, slz, hádek. I když spolu vycházíme dobře, tak jsme se ocitaly s nervama natolik v háji, že jsme po sobě řvaly fakt nepěkný věci.
To věřím, musí to být náročné. Jak to tam maminka zvládala?
Ona bývala ten typ rodiče, který nechce, aby 16leté dítě přišlo jednoho dne domů s piercingem v nose. Najednou se ale stala odbornicí na piercing (úsměv) a řídila celý byznys. Dělala si sama srandu, proč mají někteří tak málo piercingu, ať si pořídí pořádný. V jednom člověku se ale tak velký obchod dlouhodobě zvládat nedá, protože objednávek s narůstajícím sortimentem přibývalo. Nakonec nastoupila naše kolegyně. Nejdříve jako brigádnice a později na hlavní pracovní poměr. Tu bych nazvala dalším člověkem, kterou postavit na stupínek a nechat pozlatit. Tu bychom si adoptovaly do rodiny, jak je skvělá. Dřela u nás od nevidím do nevidím.
Kolik máte dnes zaměstnanců?
Jsme tam tři, od podzimu přibude čtvrtý, plus ještě máme na částečný úvazek pátého člověka a potom externě markeťáka na PPCčka, takže pět lidí. Na částečný úvazek je u nás i můj muž.
Prvním velkým zlomem v podnikání bylo přestěhování. Jaký další zlom nastal, že jste se stali tou úplnou jedničkou a velkou firmou?
Druhý zlom, což bylo částečně štěstí, částečně ale i vybudované zase na našich zádech, nastal před čtyřmi lety. Naši největší konkurenti - dva kluci - měli web Piercing.cz. Celou dobu od nás šíleně opisovali. Ale opravdu vytrvale. Roky. Všechno, co jsme udělaly, tak jsme o týden, nejpozději o dva našly u nich.
Co jste s tím dělaly?
No oni se jednoho dne rozhodli, že z toho oboru chtějí jít ven. Že už jim to nějak funguje a že chtějí kapitál na rozjetí jiného byznysu. A měli alespoň natolik velkou slušnost, že si řekli: "Komu to prodat než tomu, od kterého jsme celou dobu opisovali." První nabídku tak hodili nám. Já jsem stála doma v obýváku, s prvním půlročním dítětem na ruce a úplně jsem se třepala. Volala jsem mamce do práce a říkala, že tento obchod musíme koupit. Kde ale seberu tolik milionů? Byla to totiž částka fakt větší než jeden milion.
To je velké dilema.
Říkala jsem: "Kdo nám to půjčí? Nikdo." Na firmu nikdo, protože ta firma neměla obraty na tu ziskovost. Vznikl tak rodinný plán, kdy všichni, co tomu projektu věřili typu já, můj muž, moje mamka, taťka, tak všichni naběhli do bank a každej napůjčoval něco. Věděli jsme, že tento obchod koupit musíme, protože když to nekoupíme my, tak to koupí konkurence a zase budeme tam, kde jsme byli. Takže to byl ten druhý velký zlom - kdy jsme se rozhodli, že tohle má smysl, chceme to dělat, nic jiného nám nezbývá a to je ta chvíle, kdy se vyhoupneme na první místo.
To je neuvěřitelný krok. Jak dlouho vám trvalo dluh splatit, nebo ho ještě splácíte?
Ještě ho splácíme, ale ne že bychom to nemohli mít už splacené, ale ta finanční páka z toho, že splácíme míň na dlouhou dobu, je pro nás výhodnější, než to splatit rychle.
Převod proběhl zhruba před čtyřmi lety. Mám kolem sebe několik klientek, které plánují naopak prodat své e-shopy. I když jste byla na druhé straně. Co byste doporučila si při prodeji nebo koupi e-shopu pohlídat?
Smlouvu, kterou pánové přichystali, jsme dali zkontrolovat jak daňaři, tak právničce. Ale nebyly tam de facto žádné zrady nebo kličky, takže jsem si tam akorát hlídala hodně převod domény, protože zrovna doména představovala velkou část částky. Hlídala jsem si, aby opravdu byla převedená na mě nebo na firmu, na firemní jméno, abychom opravdu byli vlastníci a nezůstala jim třeba v seznamu správce webu CZ.NIC. Aby si to nemohli nedej bože nějak převést zpátky. Hlídala jsem si, aby nám upomínky o zaplacení chodily správně. Převáděli také na nás hodně sociálních sítí, protože jejich marketingová strategie byla cpát reklamu na všechny stránky, kde bylo něco o piercingu.
V této strategii jste pokračovali?
Dnes už to není funkční, ale tehdy to fungovalo. Docela dlouho po převodu byl zmatek v reklamacích a v e-mailu, protože my jsme tam ponechali nějakou lhůtu, aby tam měli přístup i oni kvůli reklamacím na zboží, které ještě oni odesílali. Reklamace chodily na nás, což je správně, ale nevěděly jsme, co máme těm lidem odepisovat. Pokud nastala například situace, že někdo obdržel špatné zboží, tak my jsme nevěděly, co jim původně poslali. Takže tam ještě pár měsíců probíhaly tady ty reklamační zmatky, kdo má vracet peníze, protože právně správně my. Protože my už jsme byly noví majitelé. Na druhou stranu ty peníze obdrželi oni, takže ať je vrací oni. Proto doporučuji vyřešit řešení vratek a reklamací předem.
Jaké máte nejbližší plány?
Snad do roka budeme mít hotový rebranding. Doufáme, že tímto krokem se také přesuneme do trošku dražších vod. Chceme totiž začít kupovat nejkvalitnější věci na trhu, které mají ale většinou zhruba o nulu delší cenovku. Zároveň bych chtěla mít do dvou let dokončenou expanzi do Maďarska. Otázka zní, jestli budeme aspirovat na nějaké další země. Mně by upřímně zatím stačily za ten rok dva tři funkční země pod novou značkou. Nemám ambice říct si: "Teď rozdrtím všechny prodejce šperků na trhu,", protože je to nesmysl. Obchodujeme ve velmi konkurenčním prostředí. Ale kdyby se s každou další zemí nabalilo 20 procent a s tím se zvýší obrat o 20 procent, jsme na trojnásobku toho, co jsme teď.
Jak pokračovalo spojování e-shopů. Proč se chystají na rebranding? Kam všude do zahraničí už expandovali? Jak pocítila covidový rok a potřebuje hlídání, když vede takový byznys a ještě k tomu doma 2 děti?
Poslechněte si celý rozhovor v programu Úspěšná a Odpočatá.