Začínalo to jako zábava. Milionový byznys Reparáda vyrostl na základech šatotéky

Kateřina Říhová (věk 35 let)

Pochází z Brna, kde vystudovala sociologii a gender studies na Masarykově univerzitě. Kromě toho vystudovala práva na Karlově univerzitě v Praze. Po škole pracovala krátce v advokátních kancelářích a poté jako produktová manažerka v nadnárodní kosmetické firmě. Od roku 2013 vede dnes velmi úspěšnou módní značku Reparáda. Ve svém projektu klade důraz na etiku a ekologii, podporu lokálních švadlen, výrobců a kvalitního zpracování. Podporuje myšlenku slow fashion. Se svým mužem, který pochází z Kolumbie, má dvě děti Ve volném čase ráda čte a jezdí na výlety

 

Začínalo to jako zábava. Milionový byznys Reparáda vyrostl na základech šatotéky

Po vystudování práv cestovala. Pronikla do tajů prodeje, když prodávala radiátory. Pak si osvojila marketing ve velké kosmetické firmě. Aby nakonec naplno rozjela svůj byznys - oděvní značku Reparáda

Obchod začínal jako velká zábava v podobě šatotéky. Rok a půl dlouhé budování komunity se vyplatilo. Zatímco šatotéka skončila, Kateřina po nějaké době rozjela naplno podnikání, které dnes generuje milionové obraty. 

Jaký rozdíl je mezi šatotékou a dnešním byznysem? Co dělá jinak? Jak zvládá práci se švadlenami a dílnami? Co jí nejvíce pomohlo v rozjezdu Reparády?

Reparádu jste zakládala v roce 2013. Ale tehdy neměl takovou podobu jakou má dnes že?

Ano, v roce 2013 to byla spíše taková půjčovna s pár našimi autorskými kousky. Postupně se to ale proměnilo a dnes je to “jen” obchod s e-shopem a kamennou prodejnou s naší vlastní tvorbou s doplňky, které se značkou souzní. Začínali jsme s malým obchůdkem v malé místnosti a dnes máme mnohem větší obchod na třídě Kapitána Jaroše. Rádi bychom se rozšířili i do Prahy, ale doba covidová tomu úplně nepřeje, tak se do toho zatím nepouštíme.

Kamennou prodejnu jste otevřeli hned na začátku. Proč jste ho založili dříve než prodej přes internet? Jaký byl ten původní byznys model?

Pro nás bylo důležité mít to fyzické místo. V té době nemohu říct, že bychom měli přesně stanovený byznys plán. S kamarádkou jsme byly těsně po škole. Já jsem se akorát vrátila z Barcelony, kde jsem žila dva roky. Kamarádka z Mexika a Finska. V tomto období jsme byly ještě takové bezstarostné, bez dětí, jezdily jsme na kole po různých kavárnách a vymýšlely nejrůznější nápady, které neměly hranice. Nevadilo mi někde v obchodě spát na gauči, nemít v podstatě ani svoje bydlení. Právě ze zahraničí jsme si donesly v hlavě různé koncepty a představovaly jsme si, co přivezeme do Česka a co by se mohlo chytit.

Vy jste ale ještě po škole nastoupila do práce.

Ano, začaly jsme chodit do normální práce, jenže jsme chtěly něco rozjet a nakonec jsme realizovaly jeden nápad, co jsme v zahraničí viděly. Založily jsme takovou netradiční půjčovnu s oblečením. Tehdy jsme jí říkaly Knihovna s oblečením - šatotéka, kde to fungovalo na principu, jako když si člověk půjčuje knihy v knihovně. Zaplatí si členství a každý týden může přijít a odnést si tři kousky oblečení.

Odkud jste odebíraly oblečení?

Do šatotéky jsme vybíraly zajímavé vintage kousky například od mladých návrhářů, ze vzorků nebo z focení. Nebo nám je půjčili. Do toho jsme přidávali naše našité věci. Ulovili jsme něco i v sekáčích. Díky tomu vznikl velký sdílený šatník a ty kousky byly z 90 procent fakt super. Dokonce mnoho lidí nás přemlouvalo k prodeji těch kousků. Padaly i částky jako 3000 korun za tričko, když jim to hned prodáme. Navíc lidé tam chodili pravidelně třeba půl roku. My jsme samy obsluhovaly, takže vznikl hodně komunitní projekt a byly jsme i schopné více reagovat na tu potřebu člověka. Ale dlouhodobě to nebyl udržitelný koncept.

Z jakého důvodu? Dostaly jste se s tímto prvním konceptem do zisku?

Do zisku … každá jsme si mohla vyplatit měsíčně okolo 6000 korun. Výdělky nám pokryly náklady. Ale nešlo to udržet dlouhodobě, ledaže bychom se více zaměřily na ceny, více prodávaly. Pak bychom možná vydělaly na jednoho celého člověka a na nás by něco málo také zbylo. Jenže tolik jsme tomu obětovat nechtěli. Mimo to, kamarádka otěhotněla a zkrátka už nám to přestalo dávat smysl.

Jak dlouho jste půjčovnu udržely?

Rok a půl a pak se už Marki chtěla věnovat miminku a já jsem nechtěla mít celý projekt sama na sebe. Zakládaly jsme to spolu, byla to taková zábava, hodně jsme se na tom naučily, ale pokračovat jsem takhle nechtěla. Tak jsem se rozhodla šatotéku zavřít a pokračovat v prodeji.

Kdo pro vás ty věci vyráběl?

Návrhy jsem si tvořila sama. Stejně tak jsem si nechávala vyrábět některé látky. Našla jsem si švadlenu, která oblečení našila podle mých návrhů. 

Za 2 měsíce mě už byznys živil

Z vyprávění žen, které v oděvním oboru působí vím, že kvalitní švadlenu je velmi složité najít. Jak se to povedlo vám?

Shodou okolností kousek od našeho obchodu působila švadlena, ke které jsme dávali k opravě věci ze šatotéky. Navázali jsme tak jen na naši dosavadní spolupráci.

Po jaké dlouhé době vás začal tento obchod živit? 

Jakmile jsem začala pracovat naplno, za dva měsíce mě to už bylo schopno uživit. Akorát ze začátku jsem stále měla blok cokoli delegovat. Takže jsem pořád balila balíčky, prodávala v obchodě a neřešila jsem důležité byznysové věci, protože jsem to v tom každodenním chodu nestíhala. Spolupracovala jsem jen s pár švadlenami, ale s žádnou dílnou, což byla hloupost. Jelikož jsme šili na objednávku, tak jsem jen neustále řešila, aby byla včas látka, včas ušito. Ve výsledku se to ani nemohlo více rozběhnout. 

Závislost na jedné švadleně v takovém kvantu prodeje je určitě náročné. Jak jste to pak vyřešila?

To si pamatuji jako dnes. Zrovna jsem byla na dovolené v Neapoli, když mi najednou švadlena, s kterou jsem spolupracovala, zvedla o hodně ceny. V té chvíli jsem si řekla, že takhle pokračovat prostě nejde. Našla jsem si paní, která mi do teď zajišťuje konstrukci střihů a přes ní jsem jsem našla dílnu. Sebrala jsem troje šaty a zajela do té dílny, až mi je našijou. Dnes mi šijou 90 procent mé produkce a jsou to stovky kusů. Takže teď jsou rádi, že jsem za nimi s těmi třemi kusy šatů přijela. A já taky!  Mám pak ještě dvě dílny v Brně, se kterými spolupracuji. 

Musela jste někdy řešit nespolehlivost švadlen v dílně? Přeci jen jich je tam hodně, nemáte nad nimi kontrolu, vyžadujete určitou kvalitu. 

Musím říct, že ta naše hlavní dílna je velkou výhrou. Jsou kousek od nás, majitelka je úžasná. Jsem spokojená. Dokonce jsou i schopni uskladnit rovnou mé látky, což nikde jinde není a já jim jen zadávám, co z toho mají ušít. Samozřejmě nikdy to není všude 100procentní. Občas se něco stane, ale je potřeba komunikovat. Zamyslet se nad tím, jak to vylepšit.

Říkala jste, že už po dvou měsících jste se obchodem uživila. Co vás tak rychle nakoplo?

Základy už jsem měla díky šatotéce. Jelikož se jednalo o docela převratný koncept, měli jsme velkou výhodu ze strany marketingu. Jen jsme Reparádu spustili, už se o nás všude psalo. Dostali jsme spoustu nabídek na rozhovory, všichni nás sdíleli na FAcebooku. Organický dosah byl tehdy obrovský. Díky tomu jsme nabalili velkou základnu fanoušků, která s námi pokračovala i v rámci prodeje.

Takže šatotéka se jako předskokan hodně vyplatila.

V tomhle do dnešní doby vidím, jak byla tak rok a půl dlouhá fáze důležitá. Sice to nebylo moc byznysově fajn, ale zažili jsme spoustu zábavy, získali zkušenosti a hlavně nám to udělalo skvělou základnu pro naši značku. S tímto cílem jsme do toho ani nešly. Stále ale pokračujeme ve stejných mezích. Pořád je tam zájem o ekologii a i když je koncept jiný, pokračujeme v podobném duchu, který vyrostl na základech šatotéky.

Z právničiny přes radiátory k oblečení

Pokud ale vím, vy jste původně vystudovaná právnička. Proč jste nezůstala v tomto oboru?

Nevím, co by bylo, kdybych byla bývala nezaložila Reparádu. Baví  mě pomáhat lidem. Na  právu mě ale asi nejvíce vadilo to neustále handrkování lidí o blbosti. Já sama jsem typ člověka, kterému když se něco nepovede, tak si nad tím nebudu zbytečně dlouho přemýšlet. Vyřeším to a jdu dál. A dále mi vadilo například v obchodním právu, že jsem stále dost nezkušená. Například si vemte někoho, kdo přijde s tím, že mu někdo částečně vytuneloval firmu. Proto přijde do advokátní kanceláře, aby tomu do budoucna zabránil a na starost to dostane advokátní koncipientka skoro bez zkušeností. Prostě mi přišlo, že můžu dělat právo, až budu více ostřílená životem. Navíc mě tento obor neuspokojoval.

Pracovala jste také v jedné velké kosmetické firmě.

Ještě předtím jsem prodávala radiátory. Baví mě jazyky (mluvím plynně španělsky a umím německy, italsky a anglicky) a cestování a jednou jsem byla oslovena nějakým náborářem, že v jedný firmě, co vyrábí radiátory, potřebují někoho do exportního oddělení specializující se na Jižní Evropu. Přišlo mi to fajn na sbírání těch zkušeností. Ze začátku to bylo fajn, ale namísto osamostatňování jsem spíše zadávala jen objednávky do počítače. Nakonec jsme se rozloučili a nastoupila jsem do kosmetické firmy do marketingového oddělení. Což byl trošičku takovej zase kariérní swift, ale říkala jsem si: "Marketing je i v Reparádě, tak se zkusím do toho dostat.” Ale strašně mě iritovaly ty barvy, ta chemie. Ekologie je pro mě důležitá a postupy firmy se úplně nescházely s mým přesvědčením.

Nabrala jste ale dost zkušeností - prodej, marketing, právní základy. Reparádu jste tedy rozjížděla vedle práce v kosmetické firmě?

Ano. V šest ráno jsem vždy vstala, odvezla balíčky na poštu. Cestou do práce jsem ještě zavezla zakázky švadleně, převzala našité věci, zajela do práce. Večer jsem pak ještě vymýšlela další věci a šla na chvíli spát. Tehdy jsme s mužem ještě neměli děti, tak se to dalo zvládnout.

Jak dlouho jste táhla podnikání vedle práce?

Rok a půl jsem byla v radiátorech, rok a půl v kosmetické firmě. Takže asi tři roky a potom jsme s mužem začali přemýšlet o rodině. Necítila jsem se úplně dobře. V kosmetické firmě mi skončila smlouva na dobu určitou a neměla jsem chuť pokračovat. Reparáda se hezky rozjížděla, tak jsem se jí zkusila věnovat naplno. A bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat, protože v té chvíli jsme začali i rychle zdvojnásobovat

Co vám v tom rychlejším růstu nejvíce pomohlo? Jen že jste měla více času?

Čas hrál velkou roli. Mohla jsem vymýšlet nové produkty, lépe komunikovat, více promyslet strategii. Nebylo to tak ve stresu a v takové rychlosti, kdy jsem ani nestíhala se zastavit a promyslet, co bych měla udělat dál. Předtím jsem neměla vůbec žádné plány. 

Na začátku rozhovoru jste zmínila, že jste dlouho dobu měla tendenci všechno zvládat sama. Měla jste problém cokoliv delegovat. Kdy nastal zlom ve změně myšlení? Dnes už máte totiž zaměstnanců hodně, vedle toho šicí dílny, teď už i vlastní dílnu. 

Největším zlom nastal, když jsem otěhotněla. Fyzicky jsem už nezvládala balit balíčky a manipulovat s krabicemi. Ono se to nezdá, ale představte si neustále přesunování rolí látek, velké krabice plné našitých kousků. Je to náročné. A tak jsem si našla brigádnici na balení balíčků a posílání, úplně nejjednodušší věc. Samozřejmě nezvládne to každý, což jsem teda zjistila po nějaké době, protože zabalit to správně a dát tam ten správnej kus a udělat to v určitém čase, aby nebyly jen tři balíčky za hodinu, asi není úplně jednoduché.

To jste řešila hned při příchodu do Úspěšné a Odpočaté, že máte pomalejší pracovnici a co s tím.

Občas to tak je, že i na první pohled v jednoduše delegovatelných věcech, to jednoduché pro někoho není. Měla jsem ale velké štěstí v té první slečně, kterou jsem našla. Je fakt dobrá. Rychlá, má zdravej rozum, rychle jí to myslí. Má také vystudovaná práva, ale nevěnuje se jim a vedle toho ještě myslím studuje literaturu. Tu bych zaměstnala hned na plný úvazek, ale její srdce patří více umění. Ta mi v té době hodně pomohla. Samozřejmě jsem si tloukla do hlavy, proč jsem tento krok neudělala už mnohem mnohem dřív.

Kamenná prodejna versus e-shop

Provozujete kamennou prodejnu v Brně plus internetový obchod. Když porovnáte podíly z prodeje, co vás drží víc? Obchod nebo e-shop?

Určitě víc e-shop. Ten tvoří zhruba dvě třetiny obratu. 

Prodejna musela být během covidu zavřená. Proč ji stále držíte? Nevyplatí se vám držet jen e-shop? 

Za mě kamenná prodejna dává smysl. I třetina obratu je dost a hlavně my tu prodejnu máme spojenou se skladem. Teď je to ještě udržitelné. Jestliže ještě více povyrosteme, už budeme muset sklad přestěhovat do jiných prostor. Teďka máme 107 metrů čtverečních a nejsme v centru Brna. Přestěhovali jsme se na třídu Kapitána Jaroše. Je trochu schovaný, lidi tam musí jít cíleně. Ale pořád je to o tom, že i kdyby do obchodu nikdo nepřišel, máme tam uskladněné věci, funguje e-shop, holky mají kde balit, kde zajišťovat  objednávky a vše se navzájem doplňuje.

Plánujete expandovat do dalších měst?

Vyplatila by se nám podle mě druhá prodejna v Praze. Hodně lidí z Prahy nám píše. My tam sice máme nějaký věci v Tvorbě, ale přijde mi, že si to člověk nepohlídá takhle na dálku. Potřebuji najít svého spolehlivého člověka. 

Kromě expanze Reparády jste také otevřela nový e-shop. Představte nám ho.

Já Reparádu úplně miluju. Ale měla jsem chuť k tomu rozjet ještě něco jiného. Rozhodla jsem se vykašlat na výrobu a že budu jen něco přeprodávat. Jenže mě i ta výroba baví. Tak jsem si večer sedla a přemýšlela, co budu ještě dělat. Vedle miminko. Nemohla jsem spát a napadlo mě: “Mě by tak bavilo se pořádně vyspat - takový ten pocit esence spánku, kdy si člověk představí ty vyvětraný peřiny a vzbudí se s pocitem vyspání a klidu.”

Takže jste se rozhodla prodávat pyžama a ložní prádlo (úsměv).

Vytvořila jsem si takovou vlastní říši spánku, když té doopravdické se mi nedostává (smích). Začala jsem si s tou myšlenkou hrát, dívala jsem se na e-shopy na trhu, ale chyběla mi tam jednotná značka nebo měli tolik nejrůznějších věcí, že si bylo těžké cokoli koupit. Ani vzory mě nezaujaly.  Tak jsem si říkala, že to vyzkouším a udělám si z toho pro mě zase takovou zábavu. Tentokrát jsem ale od začátku tuto zábavu nastavovala tak, aby nebyla prodělečná. Využila jsem zázemí a lidí z Reparády a dodavatelů látek. Budu tak mít pro lidi využití i v případě, že by přišlo další zavření. Vznikl internetový obchod Na kutě.

Vzhledem ke zkušenostem z Reparády, co si třeba víc u tohoto obchodu hlídáte? Co jste si už řekla, že chcete začít trošku jinak?

Změna je například v grafice. Logo, které máme v Reparádě, jsme měly až po nějaké době. Už stavím od začátku více tu značku, logo, grafiku, ikonky, s ochrannou známkou, procesy - ty už mám díky Reparádě v základu vytvořené. Celkově je tento projekt ukázněnější, více naplánovaný a strategičtější hned od začátku.

Jak Kateřina zvládá podnikání s malým dítětem? Jak fungují, když šel manžel na rodičovskou a jak se s tím smiřuje? Co expanze do zahraničí a jaké má ještě zkušenosti s prací s lidmi?

 

Poslechněte si celý rozhovor, který je součástí programu Úspěšná a Odpočatá.

Další rozhovory