Valina Kociánová vyrůstala v Litvínově. Po zkušenostech v marketingu a modelingu, díky kterému hodně cestovala, nakonec začala podnikat. Jejím prvním podnikatelským projektem byl e-shop s oblečením v nadměrných velikostech. Po roce ho zavřela. Nyní již pátým rokem provozuje internetový obchod samostatne-dite.cz, který se zaměřuje na Montessori příslušenství. Žije se svým manželem a dcerou (6 let) v Chodči u Mělníka. Ve volném čase ráda čte, chodí na kurzy, aktuálně Teorie typů a hraje tenis.

Pro mě je důležitá cesta, ne výsledek

Na webu maminkatelky.cz se snažíme vydávat rozhovory hlavně se ženami, které mají byznys stabilní a vyplácejí si z něj výplatu. Často pak dostáváme otázky, proč jsme neudělaly rozhovor s někým konkrétním. Například proto, že nebyl v zisku.

Rozhovor s Valinou Kociánovou přinášíme hlavně proto, že ukazuje, proč musela první e-shop zavřít a proč dnes reinvestuje v podstatě všechny peníze zpátky do podnikání. Jaké je to dělat podnikání na pohodu, ne pro zisk. A proč to u Valiny jde? 

Provozujete internetový obchod Samostatné dítě. Můžete čtenářkám blíže představit Vaše podnikání?

Samostatné dítě. To je jako když představujete své vlastní dítě a přemýšlíte, co můžete říct a co ne ???? Specializuji se Montessori pomůcky s tím, že se zaměřuju na praktickou část - jak děti zapojit doma do běžného chodu domácnosti a na to, jak jim pomoct si najít vlastní místo na tomto světě. Proto se snažím zaměřit se na všechny možné směry, nejen na Montessori, ale i na Waldorf a další alternativní metody. Jde mi především o to, aby děti mohly objevit svůj vlastní potenciál a ne pouze uspokojovaly ambice rodičů. Také věřím, že rodiče mají vést své děti vlastním příkladem, proto se hodně zaměřuji i na ně a rodinu jako celek. Jde mi především o duševní zdraví celé rodiny.

Prodáváte čistě jen zboží, nebo poskytujete i poradenství v této oblasti a osvětu?

Celé se to snažím dělat trochu jinak. Snažím se rodiče vzdělávat už tím, že na e-shopu najdou jen výběr zboží. Do popisu u výrobků vysvětluji, co může konkrétní věc dítěti předat a proč je zrovna důležitá v tom a tom věku. Celý e-shop se snažím podávat vzdělávacím způsobem. Nejsem typ, který by dělal kurzy, takže se to snažím promítat do e-shopu.

Pomáhá Vám v tom i blog, který na stránkách máte?

Ano. 

V jednom rozhovoru jste před dvěma lety zmínila, že byste ráda zapracovala právě na obsahovém marketingu webu. Kam jste postoupila?

Na blogu jsem zapracovala. Není to ještě ideální, ale minimálně jsem si nechala pomoct. Už si nemyslím, že vše musím dělat sama a jsem nejchytřejší na světě. Našla jsem si lidi, kteří pro mě články na zadané téma píšou. Některé články si píšu i sama, protože když mě něco napadne, potřebuji hned tyto poznatky zaznamenat. Zároveň jsem ale začala také natáčet krátká videa, která pouštím do světa skrz sociální sítě. Je to pro mě efektivnější a dle zpětné vazby zákazníci oceňují autenticitu.

Kolik lidí takhle už pro vás pracuje? Zaměstnáváte nebo vybíráte jen spolupracovníky na externí spolupráci?

Zaměstnance nemám, ale je to spíše moje osobní záležitost. Jsem introvert a práce s lidmi je pro mě velkou výzvou. Proto mám e-shop ???? Teď se to láme, protože zvažuji, že bych někoho zaměstnala. Sdílela s ním hodnoty e-shopu a posouvala ho dál. V současnosti pracuji s externisty. Mám s nimi práci ráda, a to z toho důvodu, že tím nepřebírám takovou zodpovědnost. Externisté jsou specialisty ve svém oboru. U zaměstnanců cítím, že za ně přebírám mnohem větší zodpovědnost a to i za jejich štěstí. Pořád se této zodpovědnosti zdráhám. Vnímám to tak, že se zaměstnanci máte již zodpovědnost za jejich celou rodinu, která na nich může být závislá.

Plánujete tedy delegaci navýšit, ale cestou externistů? V čem potřebujete pomoci nejvíce? V balení balíčků?

Když najdu toho pravého člověka, vlastním lidem se nebráním. Dnes to ale není tak jednoduché. Balíčky už nebalím, protože jsem přesunula zboží do externího skladu. Tento systém mi vyhovuje. Sice je to dražší záležitost, ale díky tomu mám čas na jinou práci, která je přínosnější a více mě baví. Balíky může balit někdo jiný.

I za peníze si kupujeme čas

Co jste dělala před podnikáním? Co jste vystudovala?

Já jsem takový fluktuant samouk. Před podnikáním jsem se věnovala marketingu, prodeji. Působila jsem i na asistentské pozici v technickém oboru. Úplně na začátku jsem prodávala v obchodě s oblečením. Věnovala jsem se i modelingu, díky kterému jsem mohla hodně cestovat. 

Střední obchodní školu jsem si dodělávala dálkově. Jsem zvyklá od 14 let “pracovat”, proto pro mě není problém se sama k práci motivovat. Sama si řídím svůj život a tak jsem se rozhodla pro podnikání. Mám ráda kontrolu nad svým časem, protože čas je pro mě jediná důležitá měna. I za peníze si kupujeme čas.

Vy jste před Samostatným dítětem měla ještě jeden e-shop, který jste musela zavřít. Co jste na něm prodávala a proč jste ho musela ukončit?

Byl to e-shop s oblečením nadměrných velikostí, které jsem dovážela z Ameriky. Proč se to nepovedlo? Zaprvé tam byla vlastní ambice, že vím všechno, tak proč bych se ještě ptala ostatních na rady. Zadruhé jsem do toho nasypala spoustu peněz, které tam být vůbec nemusely. Mohla jsem je investovat jiným způsobem. Nechávala jsem tehdy e-shop dělat na míru, protože jsem dostala úžasný nápad – vytvořit v internetovém obchodě vlastní kabinku.

Kabinka v e-shopu? To slyším poprvé.

Lidé si mohli překrývat oblečení přes sebe. 

To zní dobře.

Idea byla geniální (smích). Jenže aby se moje představa zcela shodovala s konečnou realizací, potřebovala bych ještě mnohem více peněz, než jsem do toho původně nalila. Ono to sice nějak fungovalo, ale bylo to pracné i v ořezávání fotek a v dalších věcech. Byla to megalomanská myšlenka s malým budgetem, navíc s minimem zkušeností z online prostředí. Po roce jsem e-shop zavřela.

Odstartovala jste druhý e-shop jinak? 

Úplně jinak. Hodně opatrně, s minimální investicí. Spoustu věcí jsem se naučila, dělala sama. Navíc u prvního e-shopu jsem ještě normálně pracovala na plný úvazek a nevěnovala jsem tomu ten čas, který to potřebovalo. Druhý e-shop jsem začínala, když bylo dceři něco přes rok. 

Když jsem pracovala na plný úvazek, neměla jsem motivaci se rozvíjet. Na mateřské jsem věděla, že už to nestačí. Jsem typ, který rád pracuje na sobě, ráda se učím a sebevzdělávání je velký koníček. Takže druhý e-shop představoval prostředek, jak se nové věci naučit, rozumět jim. Absolvovala jsem mnoho přednášek, konferencí, workshopů.

V roce 2018 jste očekávala obrat 2,5 milionu a v roce 2019 jeho zdvojnásobení. Povedlo se to?

Trend je vzrůstající. I když růst z nuly na 200 je jednoduchý, dál už je to pomalejší, ne až tak skokové. Stále mě ale překvapuje, jak obchod roste. Myslím si, že je to známka toho, že se věnuji svým zákazníkům dobře. Na druhou stranu, tento rok jsem si dovolila zvolnit, abych opět dobila baterky a našla novou motivaci a lásku k práci. Když jsem přestěhovala sklad, potřebovala jsem se více soustředit na zdraví a rodinu.

Vyloučení ze systému mě donutilo makat sama na sebe

Jak jste rozjezd zvládala s ročním dítětem?

Dokud jsem kojila (do 2,5 let dítěte), tak jsem nikam nejezdila. Budovala jsem jen e-shop na E-shop rychle, a to většinou po večerech, abych se odreagovala. Byl to relax. Forma odpočinku. Podnikání začalo nabírat obrátky, když jsem přešla po skončení kojení na Shoptet a dceru jsem občas mohla nechat dva dny s taťkou doma. 

Na hlídání pak fungoval tatínek? Nebo jste měla k dispozici i prarodiče nebo chůvu?

To je u nás problematické. Dcera je taky introvert, takže nikam moc nechtěla. Někdy vypomohli rodiče, jindy kamarádky. Mám kolem sebe spoustu skvělých lidí, kteří mě podporovali a jsem jim za to nesmírně vděčná. Bez nich by to tehdy nešlo.. Jedny rodiče jsem měla 95 km daleko, druzí už nemohli hlídat. Cizí hlídání typu školka nepřipadalo v úvahu, protože dcera měla problémy po očkování a tak jsme museli s očkováním přestat. Daň za toto rozhodnutí je pak to, že vás vyloučí ze státního systému. Na druhou stranu to bylo ve finále nejlepší, co se mohlo stát, protože mě to donutilo se postarat sama o sebe a je to super. Člověk získá jiný pohled na věci, jiný přístup k životu, penězům. Hodně se mi tehdy srovnaly priority.

Rozhodnutí dál neočkovat ale bylo na základě špatné reakce na vakcínu, ne že byste byli odpůrci očkování. Tím pádem jste mohla dostat potvrzení, že očkovat nemůžete. 

My jsme to potvrzení nedostali. Paní doktorka řekla, že jsme paranoidní a odmítla se o tom se mnou dál bavit. S touto doktorkou jsme se rozloučili a nová už neměla žádné podklady k tomu, aby nám potvrzení vystavovala. Já nejsem konfliktní typ. Nejsem bojovník. Než šířit negativní energii dál, rozhodla jsem se, že si z toho vezmu to nejlepší a prostě se postarala po svém. Pro mě je stejně nejdůležitější, že je dcera v pořádku. Vše ostatní jsou prkotiny.

Dcera nastoupila až na povinnou docházku do školky v 5 letech?

Tam už také nešla, protože jsme si vytvořili vlastní kolektiv. Poslední rok navštěvuje klub, kde je menší kolektiv a vyhovuje jí to tam. Do státní školky chodí jen na přezkoušení. Oficiálně je na domácím vzdělávání, ale do první třídy nastoupí klasicky do školy. Nejsem alternativec za každou cenu. Ono, když vás v tom systém nechá, tak hledáte alternativy. Nic jiného vám nezbude.

Vlastně ani nevím, co za alternativu považovat. Já jsem zastánce zdravého selského rozumu a ten se přiklání čím dál tím více k obecně vnímaným alternativním směrům. Já to vnímám jako zdravou volbu. Jde o racionální a pro mě logické rozhodnutí.

První rok jste pracovala spíše po večerech. Kolik zhruba hodin týdně jste rozjezdu obětovala?

První 2 roky to bylo náročnější. Byla jsem fyzicky dost vyčerpaná z kojení a moc jsem toho nenaspala. Na druhou stranu mi e-shop dodával mentální potravu, která je pro mou sebeúctu dost důležitá. Později už se tak nějak vedl sám. Zákazník si ho sám našel. Byla jsem aktivní na jedné facebook skupince, která je zaměřená na montessori. S tamními maminkami jsem se bavila, poskytovala vlastní doporučení.

Maminky si pak posílaly tyto rady mezi sebou, což mi na začátku pomohlo. Hned od začátku jsem věci popisovala tak, jak jsou – že jsem na mateřské, že jim zboží nepošlu hned do druhého dne, ale třeba do pěti. Díky tomu mi odpouštěli moje drobné nedostatky. Pak jsem ale dost zabředla do rutiny. V podstatě jsem jen plnila činnosti pro to, aby e-shop jel dál.

Doba se zrychluje. I dnes vám delší čekací doby odpouští?

Doba se zrychluje. Změnila se tolerance lidí ve chvíli, kdy jsem začala prodávat hračky. Dokud jsem prodávala čistě pomůcky do domácnosti, přišlo mi, že lidé byli tolerantnější. V momentě, kdy jsem začala prodávat komerčnější věci, pocítila jsem to tvrdě. Změnilo se složení mých zákazníků.

Na druhou stranu mě to pohání, když vidím, co dokáží jiní s e-shopem udělat. A velmi pomohl právě externí sklad, který zkrátil dodací lhůty. 

Vyhrocená rodinná pohoda volala po změně

V období, kdy začal dva dny v týdnu hlídat manžel, jak moc jste si mohla navýšit práci?

No ono to hlídání nebylo pravidelné. Hodně si rozmyslíte, jestli si ukradnete ze společného času, když na sebe jako rodina máte jen víkend. Myslím, že jsem pracovala tak půl dne. Mám to tak, že si pracovní dobu nehlídám. Není to práce, ale součást mého života. Můj koníček, co mě naplňuje. Nemám takový tlak na čas, že bych si hlídala, kolik tomu věnuju a nevěnuju. Nehlídám si skóre. Mojí jedinou mírou je, jestli jsme všichni spokojení. Je to takové věčné harmonizování.

Nezasahuje pak ale práce moc do vašeho života? Když přijde objednávka, tak ji vedle dcery hned vyřizujete? 

Ze začátku jsem takové tendence měla. Postupem času se ale začala vyhrocovat pohoda v rodině, takže jsem musela přistoupit k určitým opatřením. Musela jsem rozhodnout, co změnit, aby obchod do rodiny tak nezasahoval. Např. od jídla mě telefon nezvedne. Na stůl telefon nepatří. Dcerka ale brzy pochopila, že když mě nechá odpovědět, vykompenzuju jí to.

Co jste změnila?

Byl to moment, kdy jsem sklad z domu přemístila do externího skladu. Udělala jsem si i externí kancelář. Když byly dceři 3 roky, začala jsem pracovat mimo dům. Další zlom nastal, když mi podnikání začalo zasahovat do zdraví. Nyní jsem zase ve fázi, kdy mám kancelář opět doma, ale hledám, kam bych ji přestěhovala - někam do města. Vždy když začnu cítit nějaké vnitřní pnutí, snažím se najít příčinu a něco změnit. Žiju tady a teď. Občas až moc. Je pro mě těžké udržet pozornost.

Jsou někdy momenty, kdy přehodnocuji, co dělám. Jak mám zrovna nastavené hodnoty a priority. Člověk si sám musí uvědomit, jaké má zdroje, jaké má zdroje v rodině. Každá máme jiného partnera, jiné zázemí, někdo má a někdo ne. Je dobré si hned na začátku sednout a ujasnit si to. Já třeba moc velké ambice nemám, to má spíše můj muž (řídí jednu firmu jako zaměstnanec, pozn.red.). Je to můj poradce hlavně v oblasti čísel a také skvěle funguje jako morální podpora. Dodává mi sebedůvěru a podporu.

Když se v číslech necítíte, máte i vlastní účetní?

Ano, mám externí účetní. Ještě k tomu mám člověka, který mi obecně řeší strategické finance. Nerada si věci komplikuju. Denní a měsíční cash flow si pohlídám, ale jakmile jsem potřebovala plánovat na dva až tři roky dopředu, už je potřeba uvažovat jinak. Kde například vezmu peníze, abych je nebrala z rodinné kasy? V tento moment jsem potřebovala poradit zvenku.

Jsem hodně konzervativní a potřebuju, aby na konci měsíce mně někdo řekl: „Tendence je dobrá, směr je dobrý, děláš to v pohodě.“ Pro svá strategická rozhodnutí jsem potřebovala svůj klid. 

Mohu poprosit o rozepsání období, kdy jste měla zdravotní problémy? Jaké zdravotní problémy nastaly?

Byla jsem často unavená a měla jsem oslabenou imunitu. Musela jsem se naučit pravidelně odpočívat a starat se o svou fyzickou schránku. Špatná kondice pak ovlivňovala i mou psychiku. Necítila jsem se dobře a byla pořád “na hromadě”. Stres se u mě projevuje nemocí, proto si jeho hladinu hlídám. Zdraví je pro mě jednou z hlavních priorit. Zdraví bylo mým hlavním tématem pro rok 2019 🙂

Přecenila jste své síly?

Přesně tak. Úplně na začátku jsem přetahovala sama sebe. Paradoxně mě více stresovalo mateřství než samotné podnikání. Podnikání je něco, co mám plně pod kontrolou. V mateřství si neřídíte nic (smích). To byla pro mě největší výzva. Kdybych nebyla mámou, podnikání bych dělala úplně jinak. Kdybych nebyla mámou, šlapu do toho každý den 8 hodin a nekoukám doprava doleva. Navíc jsem se musela vypořádat se ztrátou svobody. Toto píšu záměrně, protože mám pocit, že spousta maminek má z těchto pocitů výčitky. Dnes už ale chápu, že každá jsme jiná a některé ženy, stejně jako já, potřebují k mateřství i další činnosti.

Když jsem ale mámou a vím, že musím ráno o půl sedmé vstávat, tak si nemohu dovolit jet na dřeň. Už to není o tom, jak zkolabovat a vyspat se z toho. Zodpovědnost je velká. Obzvlášť, když nemám hlídání. Musíte tam být, ať se vám to líbí nebo ne. Na druhou stranu rozhodně nelituji 🙂 Moje rodina je to nejlepší, co mě v životě potkalo. Jsou mi velkými učiteli.

Před dvěma lety jste byla v zisku. Vyplácíte si pravidelnou výplatu?

To je otázka, na kterou se mě lidé často ptají a chápu proč, ale proto jsem začala mluvit o rodině a zdrojích. Přestože bych si mohla něco vyplácet, tak to nedělám. Je to strategické rozhodnutí. Jako rodina nyní peníze navíc nepotřebujeme, proto raději peníze investuji zpět do firmy. Kdybych to potřebovala jako motivační prvek pro mě, tak bych to dělala, ale tuto potřebu nemám. Mě motivují jiné věci. Motivuje mě, že dělám, co mám ráda. Vím, že tím nezatěžuji rodinný rozpočet. Vím, že jsme všichni zdraví, přesto vedu firmu a jsem u toho spokojená. Už nemám potřebu komukoliv cokoliv dokazovat. Jako rodina fungujeme jako tým. Není to o tom, kdo dělá víc.

Znamená to, že jste si za celých pět let nic nevyplatila?

Investuji do sebevzdělávání. Pokud si něco z firmy vrátím, jde to stejně zpět ve formě nových znalostí.

Když vlastně vedete firmu jen proto, abyste měla dobrý pocit, kam směřujete? Kam chcete, aby rostla?

Mám potřebu, aby firma rostla. Vím, jaké další zboží nabízet. Vím, co tam chybí, aby to bylo komplexní a bylo tam to, co já chci. Peněžní motivaci v tom ale nemám, protože nemám tu potřebu. My zajištění jsme. Pokud by se na tom mělo něco změnit, určitě bych zase něco vymyslela 🙂 V životě žiju podle hesla: “Má to řešení? Tak proč se stresovat. Nemá to řešení? Tak proč se stresovat.” Vše se nakonec vždy nějak vyřeší. Pro mě je důležitá cesta, ne výsledek. Když se ženete za nějakým cílem, budete šťastní až na konci - až tam dojdete. Takhle jsem šťastná každý den.

Jak to přijal partner, že máte firmu, která jen tak nějak jede, ale nic z ní do rodiny nepřiteče?

Z podnikových peněz bychom mohli něco koupit, ale nejsme materiálně zaměření. Oba dva děláme, co nás baví. Možná proto nemáme potřebu se za něčím honit a potřebu vydělávat víc. Žijeme život, který jsme si vytvořili na základě toho, co potřebujeme. Řekla bych, že nejvíc peněz projíme, protože vaření není mou silnou stránkou 🙂 

Často vídám problém v rodinách, kde diskutují nad tím, kdo dává rodině víc peněz. Kdo dává rodině víc času. Ale lidé nevidí tu druhou stránku, toho druhého člověka. Nám stačí, když je ten druhý v pohodě. Když je v pohodě manžel, jsem v pohodě já a tím pádem i on, protože ho neprudím 🙂 Je to takový začarovaný kruh.

Samozřejmě, všechno je to podmíněno tím, že nejsme ve finančním presu. Teď. Kdybychom byli, tak třeba budeme po sobě štěkat nebo víc koukat, co ten druhý dělá nebo nedělá.Oba jsme ale nastavení na to, žít si svůj život a být vděční za momenty, které můžeme strávit spolu. Myslím, že je moc důležité najít si svůj způsob, jak být šťastný bez ohledu na ostatní. Nikdo jiný než my sami za naše štěstí zodpovědný není.

Vybírám si, s kým chci pracovat

Máte rozdělenou starost o domácnost a o dceru?

Striktně nemáme. Když můj muž vidí, že toho mám dost, tak jde vyklidit myčku, nebo uložit dceru ke spánku. Zrovna včera jsem šla s dcerou k zubaři a nedopadlo to moc dobře. Pro uklidnění jsme se rozhodli zajít do obchodního centra, kde to dcera miluje. Abyste si nemyslela, nejedeme tam nakupovat, ale jezdíme tam po schodech (smích). V konečném důsledku to ale znamenalo, že jsem celý den nesáhla na práci. Večer manžel přišel z práce, povyprávěla jsem mu o našem dni a že jsem neměla čas na práci a on nediskutuje, jde, malou vezme a postará se o ni. Za tu dobu, co jsme spolu, tak ví, že to je potřeba. Samozřejmě, někdy jsme unavení oba a rovnováha přeteče, ale základem je schopnost komunikovat. Já si zase uvědomuji, že živitelem rodiny je především on a i já mu chci být oporou, kterou si za svou práci zaslouží. I on má náročnou práci. Jsme tým a každý máme nárok na svou chvíli klidu.

Chápu, že práci děláte ráda a máte ji provázanou s rodinným životem. Přesto, neoddělila jste ji díky založení, přesunutí do externího skladu a kanceláře? 

Částečně ano. Podnikání dostalo větší řád. Dcera je ale ve školce každý den jen do 12 hodin. Některé dny si ji i nechám doma, vezu ji do skladu, kde si jezdí na vozíku. Samozřejmě je spousta věcí, které mi nahrávají do karet, že mohu fungovat tímto způsobem. Zaprvé jsme zajištění. Máme jen jedno dítě, (což ne vždy je výhoda, protože vyžaduje vaši pozornost stále) a navíc velmi klidné. Rozumíme si. Já jí řeknu, co potřebuju, ona mi řekne, co potřebuje a nějak si vycházíme vstříc. Hodně se o věcech bavíme otevřeně. Takže občas se stane, že toho mám opravdu hodně a vyhlašuji pohádkový den. Ona je spokojená. Ale pak jsou dny, kdy celé dny jen tvoříme. 

I kvůli dceři si ale hlídám hladinu stresu, protože ve stresu umím být pěkně protivná. Nechci si to ale vybíjet na nii. Když se něco děje, radši ji varuji předem, ať si to kdyžtak nebere osobně, že mě něco naštvalo v práci. To jsou výhody respektující komunikace. Jakmile ji jednou nastavíte, víte, že se spolu můžete bavit otevřeně o všem a to je pro mě nejvíc.

Házel vám někdy někdo v podnikání klacky pod nohy? 

Největší riziko vidím ve spolupracovnících, proto si dávám záležet na jejich výběru. Když cítím, že mi ten člověk nevyhovuje na osobní rovině, často do spolupráce nejdu. Skřípat může začít vztah i během už rozjeté spolupráce, pak končím také. Beru to tak, že práce nám ovlivňuje velkou část života a díky podnikání si mohu vybírat, s kým ten čas budu trávit. I já mám své mouchy a není to se mnou jednoduché. Beru to ale tak, že pokud si mohu vybrat, vybírám si svou krevní skupinu, abych právě zbytečným sporům předešla.

Jiné překážky nenastaly? Ono to vypadá, že šlo zatím všechno strašně hladce až na počáteční období, kdy jste se snažila překonávat sama sebe.

Podnikání vůbec není hladký. Je v tom spousta času a probdělých nocí. Na druhou stranu je to otázka priorit. Když vím, že potřebuju spát osm hodin, tak pro mě je těch 8 hodin spánku prioritou a nemíním je obětovat kvůli 4 hodinám u počítače. Když cítím, že mi dochází baterky, tak jdu spát. Je ale fakt, že spousta lidí tyto stopky v sobě nemá. Jdou na sílu a sami přes sebe. Také nejsem typ člověka, který by si stěžoval. Procestovala jsem část světa a myslím si, že si opravdu nemáme na co stěžovat. Nic nám nechybí. Máme co jíst, kde spát, co na sebe, v noci nám není zima. Asi mám posunuté hranice toho, co je těžké. Stěžovat si z mé pozice by mi připadalo nevděčné.

Na čem jste podle vás potřebovala během posledních 5 let v podnikání zapracovat a zapracovala jste?  

Pořád je pro mě velkou výzvou dlouhodobé plánování a pak strukturovanost. Dát věcem řád. Například pravidelně přispívat na sociální sítě, pravidelně odevzdávat podklady účetní. Rutinu nemám ráda a musím se k ní nutit. Snažím se také proniknout do tajů matematiky a čísel. I když se snažím činnosti zahrnující čísla delegovat, je dobré jim alespoň částečně rozumět. Další výzvou je veřejné vystupování. Mám ale ve zvyku to prostě zkusit, protože ta příležitost už nikdy nemusí přijít a litovala bych, že jsem to nezkusila. 

V jednom rozhovoru jste řekla, že vlastně provozujete obchod, ale dělá vám problém prodávání. Což bych brala jako problém (smích). Zlepšilo se to za ty poslední dva roky?

Obchod jsem dělala, jen strategie prodeje je jiná. Nejsem agresivní prodejce. Zboží nabídnu a buď si ho klient koupí nebo ne. Snažím se jen vybírat zajímavý sortiment dávající smysl. Nemám v e-shopu jedinou věc, za kterou bych si nestála. Spíš jsem to přestala brát jako problém, ale přeformulovala jsem to na výhodu.Se svými zákazníky si dělám dlouhodobé vztahy, o spoustě z nich vím i soukromé problémy, které se mnou někdy konzultují. Důvěřujeme si. Toho byste agresivní prodejní strategií nikdy nedosáhli.

Sem jsem nesměřovala. Myslím, že ani není dobré mít v menším e-shopu milion produktů. Ptala jsem se spíše na samotnou strategii prodeje. Jaké využíváte prodejní kanály?

Prodejní kanály využívám, ale neuvažuji nad nimi moc strategicky. Nemám naplánovanou přesnou cestu zákazníka. Teprve teď po 5 letech startuji emailing, což je pro mě velká výzva. Samotnou mě iritují stohy emailů ve schránce. Proto mi také trvalo 5 let se k tomuto kroku odhodlat. V tom tkví hlavní problém v mé obchodní strategii. Každou taktiku napadám vlastním hodnotovým systémem. Nejsympatičtější jsou mi sociální sítě.

Jaké jsou vaše nejbližší plány kromě mailingu?

Mailing plánuji už rok, takže si dokážete představit moji efektivitu práce. 4 hodiny denně pracuji a z toho hodinu uklízím barák. Tím, že nejsem strukturovaný člověk, hodně během dne přeskakuji od jedné činnosti k druhé. To se ale snažím intenzivně změnit.

Obecně je mým cílem vytvořit si pro sebe optimální pracovní místo. K tomuto cíli postupuji pomaleji. Je to dáno tím, že jsem začala s tímto podnikáním na mateřské, které člověku totálně překope hodnoty. Není to stejné jako mezi 20. a 30. rokem, kdy si plánujete velkou kariéru a hodně peněz. Sice vím, že bych mohla být dál. Že bych mohla postupovat rychleji a vydělat víc peněz. Zároveň mi ale naskakují otázky: Co mě to bude stát? Kolik času, který bych mohla dávat dceři? Kolik času, který bych mohla dát mému manželovi? Kolik zdraví by mi to vzalo? Je to o vyvažování.

Kromě mailingu plánuji ještě více rozšířit sortiment a konečně si najmout lidi. Chtěla jsem firmu připravit a zastabilizovat tak, abych se té zodpovědnosti nemusela bát. Dávám dohromady procesy a jejich popisy, abych byla schopná některé aktivity vůbec předat. No na jeden rok je těch plánů až moc.

Jaké máte jedno hlavní doporučení pro podnikající maminky?

Najděte si svou cestu, aby Vám v ní bylo dobře. Neexistuje 1 univerzální pravda. Každá máte jiné potřeby a jiné zázemí, každou motivuje něco jiného. Začněte u sebe. Co Vás baví? Kdy jste šťastné? V čem jste dobré? A naopak, co dělat nechcete, to delegujte.

Máte čas sama na sebe?

Ano mám. Volný čas si vždy vyhradím a je to pro mě moc důležité. Pro mě osobně je volný čas zásadní, jinak nefunguji. Když mám čas sama na sebe, tak chodím na nejrůznější vzdělávací kurzy z oboru. Nyní  jsem například v dlouhodobém kurzu Teorie typů. Ráda taky nedělám nic, čtu, koukám na filmy, řídím auto a hraju tenis.