Po roce a půl živí její kalendáře celou rodinu

Adéla Gurgulová (34 let)

Pochází z Jeseníků. Vystudovala obor Podnikové hospodářství na Masarykově Univerzitě v Brně. Po škole nastoupila krátce do banky. S manželem vychovávají dva kluky a holčičku (5, 3, 1 rok). Při druhém dítěti založila společnost Lyonis, jehož hlavním produktem jsou magnetické kalendáře. Ve volném čase ráda sportuje a čte. 

Po roce a půl živí její kalendáře celou rodinu

Před třemi lety založila Adéla Gurgulová společnost Lyonis, která vyrábí magnetické kalendáře a další pomůcky do domácnosti s dětmi. Zatímco ze začátku podnikání fungovalo spíše jako koníček, po narození třetího dítěte nastoupil do firmy i manžel a najednou se z koníčka musel stát ziskový byznys, který finančně utáhne celou rodinu.

Díky čemu se tak rychle firma rozběhla? Jak funguje takový rodinný podnik a jaké to bylo, když v porodnici zjistila, že její kalendáře někdo kopíruje? 

Vyrábíte už tři roky magnetické rodinné kalendáře pod značkou Lyonis. Můžete se čtenářkám představit?

Vyrábím kalendáře, i když dnes už to je i o dalších pomůckách. Vše, co dělám, vychází z vlastních potřeb rodiny, protože mám 3 děti. Narážíme na každodenní věci, které řeší každá matka. Od nepořádku, na který mají děti talent, po plánování společného programu. A abychom to všichni ve zdraví přežili, tak vymýšlíme pomůcky, které nám zjednoduší rodinnou organizaci a zároveň povedou děti k zodpovědnosti. Odstartovaly to kalendáře pro děti, dnes už jsou součástí sortimentu také kalendáře pro celou rodinu a spousta magnetek a tabulek. Další produkt, který zrovna vymýšlíme je tabulka na domácí práce.

Jak vznikla značka Lyonis?

Vznikla tak nějak intuitivně. (smích) Dcera je lev a při výrobě prvního kalendáře dost asistovala. Proto jsme na kalendářích vytvořili jen tak mimochodem lvíčka. Při vymýšlení jména jsem pak lvíčka chtěla zakombinovat do značky.  Protože děti se musí s každodenními výzvami často poprat jako lvi. A tak vzniklo spojení Lion In uS. Ale aby to nebylo jen tak jednoduché - taková značka už je ve světě registrovaná. A nejde přece o dokonalost, ale jedinečnost, tak jako v životě. A tak vznikl takový lvíček s chybou – Lyonis 😊

Co jste dělala před mateřskou?

Ještě před nástupem na vysokou školu jsme s manželem byli nějakou dobu v Irsku. Manželovi totiž v té době umřeli oba rodiče na rakovinu. Nebyl z příliš zaopatřené rodiny, takže když chtěl studovat, tak si na školu taky musel vydělat. Po návratu jsme začali studovat, tedy až v nějakých 22 letech.

Jakou školu jste vystudovala?

Obor Podnikové hospodářství na Masarykově univerzitě v Brně. Po ukončení vysoké školy dostal manžel pracovní nabídku do jedné větší stavební firmy v Praze. Přestěhovali jsme se a já jsem nastoupila na pracovní post do banky. Moc dlouho jsem se tam ale neohřála, protože jsem otěhotněla a od té doby jsem doma. Tato krátká doba mi ale stačila na to, abych si ujasnila, že zaměstnání není cesta, na kterou se chci s dětmi dát. Chtěla jsem se postavit na vlastní nohy. 

Zkoušela jste rozjet před Lyonis ještě jiné podnikatelské projekty? Nebo proč jste se rozhodla podnikat až mezi druhým a třetím dítětem?

Přiznám se, že první mateřskou s chlapečkem jsem si maximálně užívala a nad prací jsem vůbec nepřemýšlela. Zároveň jsem vždycky věděla, že chci mít víc dětí, takže na to ještě nebyla vhodná doba. I tak jsem ale cítila, že mi hlava pomalu vypouští. A začínala jsem mít potřebu se posouvat i v něčem mimo domov.  Brzy jsem ale byla podruhé těhotná a zároveň se manžel zdržoval v práci dýl a dýl, což bylo pro celou rodinu docela náročné. Pro nás oba byla rodina vždycky důležitá a pomalu jsme přicházeli na to, že život v Praze a práce ve velké firmě moc společnému času s rodinou nenahrává. Manžel v tu dobu začal mít také nějaké zdravotní komplikace, a tak jsme se rozhodli pro velkou změnu - přestěhovat se zpět do Jeseníku, kde je život mnohem klidnější. 

Myslím, že právě tento krok představoval zárodek mého podnikání. Plat manžela poměrně výrazně klesl a já sama věděla, že jdeme do města, kde není tolik zajímavých pracovních příležitostí. Bylo mi tedy jasné, že abych dělala po mateřské něco, co mě bude bavit, budu na tom muset začít pracovat už teď. Dala jsem tomu ale ještě čas a s narozením dcery jsem se znovu soustředila hlavně na mateřství. Ono to bez hlídání a s dvěma malými dětmi brzy po sobě asi ani jinak moc nejde. Přesně po roce pak nastupoval syn do školky, mě se trošku rozvázaly ruce a zároveň s tím vznikl náš první kalendář.

V kolika letech nastoupil do školky?

Ve 3 letech. Měli jsme se synem vždy velmi blízký vztah, ale rád si s dětmi hrál a už nastal pro školku ten správný čas. S nástupem do školky měl syn neustále otázky – Kdy půjdu do školky? Co se bude dít? Chtěla jsem, aby získal větší jistotu. Věděl, co ho kdy čeká. Tak vznikl první kalendář. Tehdy ještě ve zjednodušené papírové formě. 

Šok v šestinedělí

Jak jste překlopila domácí zálibu v podnikání?

Ze začátku to byl spíš koníček a pomohla mi velká podpora manžela. Já jsem se totiž snažila, aby byl kalendář co nejpřínosnější, ale nebyl tak propracovaný a krásný jako je teď. A šlo i o technickou stránku věci. Aby kalendář držel na ledničce, vyrobit kvalitní magnetky. Všechno toto stálo hodně času a bylo to zatím spíš takové hraní po večerech.

Takže jsme s manželem po večerech vymýšleli, jak to technicky dát dohromady. Cítili jsme, že je to super věc, která pomáhá a na trhu ještě nebyla. Cítili jsme, že by to mohl být ten pravý projekt pro mě. Překlápění v podnikání probíhalo pomaličku. Netlačili jsme na pilu a hned na začátku, ještě když jsme nevěděli, jak to celé nastavit, jsem nastoupila do skupiny Úspěšná a Odpočatá k Dominice. Nechtěla jsem jen začít a nemít žádné základy. Potřebovala jsem se vzdělávat. Možná i díky té skupině jsem do toho šla více podnikatelsky, než kdybych to celé startovala sama.

Co pro vás bylo při rozjezdu podnikání nejtěžší? Web, hledání dodavatelů nebo něco jiného?

S minimem zkušeností a času bylo těžké snad úplně všechno 😊 Nejvíc ale asi to, že všechno trvá mnohem dýl, než si člověk na začátku představuje. 

V začátku bylo určitě nejtěžší vymyšlení té technické stránky kalendáře, aby sám o sobě držel na lednici a přes něj držely i magnetky.  Do té doby u nás myslím nikdo takové řešení nepoužíval a my naráželi na spoustu problémů. A další poměrně zásadní problém bylo najít si na to všechno čas. 

Tvorba webu probíhala bez problémů?

Hned ze začátku jsem věděla, že nemohu ztrácet čas zdlouhavým tvořením webu. Pro okamžitý prodej jsem to spustila na Fleru. I tak to samozřejmě zabralo spoustu času - od tvorby textů, po fotografie. A hlavně, když dáte věci na fler, tak to ještě neznamená, že se automaticky začnou samy prodávat. 

Časem jsem ale chtěl vlastní e-shop, protože zaprvé na Fleru musíte platit provize a přišlo mi, že prodej přes něj nepůsobí profesionálně. Zvolili jsme krabicové řešení Shoptet. Myslím si, že to bylo v pohodě. Ale zpětně hodně věcí vnímám jednodušeji, než jak doopravdy byly. I tak byl web jedna z těch jednodušších překážek. Možná i díky Dominice jsem díky tomu tvorbu webu dál delegovala a nenechávala ji na sobě, když jsem se v tom nevyznala. Celkovou grafiku a dotvoření webu dělala grafička. To byla otázka měsíce, aby web nevypadal krabicově a ladil s vizuálem. Na textech jsem pak spolupracovala s copywriterkou.

Jak složité bylo najít dodavatele materiálů a zajištění výroby?

Hodně! Chtěla jsem se vyhnout větším investicím, takže nějaká hromadná výroba nepřipadala v úvahu. Protože naše plánované odběry byly minimální, nikdo nám nevěnoval extra čas a tak jsme všechno zkoušeli metodou pokus omyl. Často nám dodavatelé nedokázali s naším řešením poradit, a tak jsme různě objednávali zkušební materiál a zkoušeli různá řešení sami.  Zabralo nám to opravdu hodně večerů. Prostě jsme museli hledat cesty, jak všechny tyto překážky vyřešit. V tomto ohledu opravdu hodně věcí vymyslel manžel. Doma se nám válí spousta různých prototypů a zkušebního materiálu doteď. 

Celkově je hledání dodavatelů nekončící a dlouhodobý boj. Když už jsme našli řešení, které nám vyhovovalo, tak ho často nikdo neuměl vyrobit. A když jo, tak ne v námi požadované kvalitě. Museli jsme tedy výrobu rozdělit na menší kousky. Nebo si třeba zajistit vlastní materiál a ten dodavateli zajistit. Vlastně stále dodavatele ladíme.

Jak probíhalo podnikání s dvěma dětmi doma a pak s příchodem třetího dítěte?

Na začátku to bylo opravdu tak, že to byl spíš koníček, který jsem měla v plánu během rodičovské, tedy během dvou let, než půjde dcera do školky, překlopit v ziskový byznys. Byla jsem na rodičovské a neměla na sobě žádný finanční tlak. Na začátku jsem pracovala, když děti spaly. Hnala mě počáteční energie. Bavilo mě to. Ale vlastně pár měsíců po tom, co jsem se do projektu pustila a o vánocích skutečně prodala své první kalendáře, jsem zjistila, že jsem po 3. těhotná. Což se přiznám, že byla trošku čára přes rozpočet. 

Jak jste se v této podnikatelské etapě zachovala?

Plány se změnily. Já věděla, že místo 2 let, budu doma další 4, ale dál jsem se snažila projekt rozvíjet. Dcera byla hodně samostatné dítě, takže chvilku denně jsem si vždycky našla. Měsíčně se prodávalo opravdu pár kousků a já jsem neměla potřebu to nějak výrazně urychlovat.  

V tu dobu to byl jediný takový kalendář na českém trhu, který dokázal dětem ulehčit nástup do školky. Proto i bez větší propagace se během léta najednou výrazně zvýšil obrat a dopadlo to tak, že jsme s mužem balili kalendáře klidně do 2 do rána. Já měla pár týdnů do termínu porodu, a ještě teď se divím, že jsem u toho neporodila 😊 Zájem o kalendáře vrcholil na začátku září a syn se narodil 9. září. 

Ano, toto období jsme pak řešili ve skupině Úspěšná a Odpočatá, protože jste při pobytu v porodnici zjistila nemilou věc.

Při pobytu v porodnici jsem našla na facebooku věrnou kopii mého kalendáře k prodeji v pdf. Toto zjištění mě absolutně dostalo a šestinedělní nálada na pohodě nepřidávala. Říkala jsem si, že vlastně nemám s malým miminkem vůbec čas podobné situace řešit. Na něčem rok pracujete a někdo jiný to během chvíle nakopíruje.

Jak jste v té chvíli tuto situaci řešila?

V té chvíli jsem naštěstí dala dotaz do Dominičiny skupiny, kde se spustila obrovská vlna podpory. Díky tomu jsem měla čas vychladnout. 

Paní jste vůbec nekontaktovala?

Ale jo. Paní nabídla kalendář k prodeji ve skupině montessori bazar a tak mi některé zákaznice dokonce psaly soukromé zprávy, že někdo nabízí poměrně věrnou kopii našeho kalendáře. Proto jsem reagovala veřejně. S odstupem času bych reagovala jinak a rovnou napsala soukromou zprávu. 

Uvědomila jsem si ale jednu důležitou věc. Jsou lidé, kteří absolutně nerespektují autorská práva a budu na to asi narážet častěji. Tady to bylo naštěstí poměrně jednoduché. Ta kopie byla poměrně věrohodná, takže paní na základě debaty prodej postupně stáhla a už jsem na ni nenarazila.  

Nepřistoupila jste k nějakým ochranným prvkům jako k ochranné známce nebo licenci? Například, když vezmeme Alici Kavkou a její retrohry, tak ta má naopak ochranu svých produktů extrémní.

Přiznám se, Alici Kavkovou znám a vím, že její hry jsou kopírovány opravdu hodně. Někdo vezme její Pruženku, pojmenuje jí jinak, přepíše její návody, aby se neřeklo a pro spoustu zákazníků je výsledek vlastně stejný. Když jsem ale na Vánoce kupovala pruženky, koupila jsem bez váhání ty od Alice, protože i když jsou dvakrát dražší, vím, že za tím stojí strašně moc práce a bez ní by se retrohry u nás možná vůbec znovu neobjevily. Alice je vidět. Když se mluví o retrohrách, tak je to první člověk, kterého si většina lidí vybaví. Přichází s vlastními nápady a nekopíruje. A to je podle mě její největší ochranou. Ochranné známky jsou už jen takové třešničky na dortu.

Já se k tomu snažím přistupovat podobně. Pokud se jedná o jasnou kopii, tak je samozřejmě potřeba se bránit. Pokud jsem ale pro někoho inspirací a do výroby vloží vlastní nápady, tak je potřeba se tím netrápit a konkurenci přijmout. Postupně se mi to daří. Pro mě je nejlepší ochranou naše kvalita. To, že s nápady přicházíme jako první a máme je promyšlené do posledního detailu. Osobně jsem za celou dobu neměla špatnou reakci a komunita našich spokojených zákazníků je tou největší ochranou.

Byznys, který nás nakonec živí všechny

Jak jste startovala podnikání z pohledu financí?

Začínali jsme opravdu pomaličku. Netlačil nás čas. Měla jsem podporu v podobě rodičovských příspěvků. Manžel normálně chodil do práce, vydělával. Ze začátku jsem to nedělala kvůli penězům. I když samozřejmě jsem měla vidinu výdělku, když skončí mateřská. První vydělané peníze jsem investovala dál do vývoje. Největší počáteční investicí byl čas, ale ani jednou jsme neměli potřebu si někde půjčit. Plusem bylo také to, že jsem nepřistoupila na hromadnou výrobu, kde bych musela objednat větší množství magnetek. V takovém případě už bychom potřebovali větší investici, ale nechtěla jsem se dostat do tohoto druhu stresu.

Jste v zisku a vyplácíte si pravidelnou výplatu?

V prvních dvou letech jsem neměla potřebuje a vše šlo zpět do vývoje. Pak se narodil třetí syn a shodou náhod zároveň s ním se začaly rodit i různé kopie i plnohodnotná konkurence. Já si ale chtěla třetího syna opravdu užít. Utlumit ale obchod v tuto chvíli bylo velké riziko. Pozastavení by mohlo znamenat, že nám nakonec konkurence uteče. S manželem jsme udělali rodinnou poradu, a protože vlastně od začátku to byl náš společný projekt a léto prověřilo, že je o naše kalendáře opravdu velký zájem, rozhodli jsme se, že do toho půjde manžel se mnou. 

Nakonec to ale probíhalo tak, že manžel měl ještě nějaké rozjeté projekty v současné práci a nechtěl odejít od rozdělané práce. Proto jsme i tak kalendáře na půl roku trošku utlumili a oficiálně jsme se do toho pustili společně od května minulého roku. Byl a vlastně pořád je to hodně riskantní krok. 

Tady už skončila veškerá sranda a od té doby to už ziskové být musí a musíme si vyplácet výplatu.

Tento byznys už v současnosti živí celou vaši rodinu?

Ano, živí celou naši rodinu. 

Tady je ale potřeba říct, že tomuto kroku nahrálo to, že jsme se přestěhovali zpět do Jeseníku a bydlíme v rodinném domku společně s rodiči. Já pořád pobírám rodičovský příspěvek, a tak je zatím potřeba, aby výplata pokryla jeden plat. 

Zároveň nástupem manžela do firmy nastalo zrovna dobré období, protože jsme měli před sebou léto. To představuje naši hlavní sezónu před nástupem dětí do škol a školek. Následovaly Vánoce, které taky z pohledu obratu bývají výjimečné. Letos startujeme první společný rok a začínáme náročnějšími měsíci. Musíme se oba otáčet, aby nás to uživilo.

Kromě vhodného období, jak jste zapracovali na tom, abyste se rychle dostali do zisku? Fungoval nějaký druh propagace, reklamy, komunikace?

Tady se určitě zúročily ty předešlé dva roky práce. Už jsme měli kolem sebe nějakou komunitu a za sebou dost spokojených zákazníků, kteří nás doporučovali dále. Skvěle pak zafungoval hlavně blog. Ve spolupráci s kamarádkou copywriterkou Jančou Zíkovou jsme se celé léto soustředili na psaní článků o školce. Janča má taky 3 děti, úplně stejně staré jako já. To téma bylo nám oběma velmi blízké. Články jsme se snažily psát opravdu tak, aby byly pro rodiče nových školáčků přínosné. Zvýšení prodeje kalendářů šlo pak ruku v ruce. V kombinaci s Facebookem to fungovalo moc dobře.   

Zatím je obchod založen jen na e-shopu nebo spolupracujete i s nějakými kamennými obchody nebo jinými partnery?

Zatím je naším jediným prodejním kanálem e-shop. Spolupráci s kamennými obchody máme v plánu, ale i tady nechci jít úplně obvyklou cestou. Mám v plánu vybrat jen pár kamenných prodejen, které se budou hodit k našemu konceptu – malá hračkářství, která se zaměřují hlavně na zajímavé české tvůrce. V Tescu nás určitě nenajdete.

Symbióza s manželem

Jaké to je podnikat s manželem? Museli jste si nastavit nějaké mantinely?

Občas máme každý jiný pohled na věc, takže hádky někdy jsou. Ale zároveň nás to posouvá dál. Manžel je technický typ, vnese svůj pohled a funguje nám to dohromady. Samozřejmě těžší byly začátky, kdy jsme pracovali z domu a kolem nás běhaly a lezly 3 děti. Efektivita nebyla velká. Nějak jsme se tomu přizpůsobili, léto jsme se snažili maximálně užít a přes den jeden z nás pracoval tak 4 hodiny denně. Víc jsme z toho nevymáčkli a zbytek jsme oba doháněli po nocích.

Nakonec jsme zhodnotili, že práce z domu tolik efektivní není. Z bydlení jsme pomalu začínali mít sklad a taky jsme si někdy lezli pěkně na nervy. Dospěli jsme do bodu, kdy jsme si pořídili kancelář, a to funguje skvěle. Manžel dochází do kanceláře většinou 3 dny v týdnu. Já chodím na 1 až 2 dny. Pro oba to má obrovské výhody. Já jsem doma s dětmi už přes 5 let, takže když se dostanu na dva dny mimo domov, tak jsem pak jak vyměněná. Manžel má zase se synem možnost zažít něco, co s předchozími dvěma dětmi nešlo. 

Když jste začínala, prostřední dceři byl rok. Jaké byly počátky podnikání z pohledu hlídání? Pomáhali vaši rodiče?

Prarodiče fungují skvěle. Děti je milují. Oba jsou ale ještě aktivní, takže to nikdy nebylo tak, že bychom se domlouvali na větším plánovaném hlídání. Děti k nim ale často odbíhají na chvilku během dne, takže i tak je to velká pomoc. Když máte 3 děti, tak každé dítě, které je chvilku pryč se počítá. 😊 Člověk pak alespoň v trošku větším klidu udělá vše kolem domácnosti a večer má pak třeba víc energie na práci nebo na sklenku vína. Pokud by manžel nešel do podnikání se mnou a v podnikání bych chtěla pokračovat, musela bych samozřejmě hlídání nějak řešit. Pravděpodobně bych ale musela byznys uspat. Všechny mé děti jsou na mě poměrně vázané a neumím si představit, že bych je plačící předávala někomu jinému. 

Takže ze začátku jste pracovala jen když děti spaly?

Ano, když děti spaly. Naštěstí mám spavé děti, takže to šlo. Přesto uznávám, bylo to náročné. Utáhnout práci, děti, domácnost.

Na pomoc v domácnosti také nikoho nemáte?

Teď mám paní, která mi chodí jednou týdně na 2 hodinky na hlavní úklid. Můj poklad.

S manželem to máte krásně rozdělené. Bylo to tak vždy, že jste si dělili starost o domácnost?

Ano, manžel je skvělý a je na tom v podstatě moje podnikání postaveno. Od začátku mě v tom podporoval, věřil tomu, hodně věcí pomohl posunout, a navíc nemá problém být doma a starat se i o nejmladšího syna. Má to samozřejmě svoje meze – den dva to jde. Dýl už to není ideální. Pořád to ale po mém příchodu z práce vypadá tak, že byl doma celý den chlap s nezastavitelným batoletem - někdy to trošku trvá, než dám zase celou domácnost do kupy. 😊

Proč je podle vás podnikání s dětmi těžké?

Je to psychicky náročné. Podle mě je důležité rozdělit čas – když je člověk s dětmi, nemyslet na práci a když pracuje, tak si užít, že není s dětmi. V tom je dobré si ujasnit, proč chce člověk vlastně podnikat. Osobně jsem začala podnikat proto, aby když děti nastoupí do škol a školek, já nebyla otrokem zaměstnání a měla čas na děti. Někdy bych si mohla vyčítat, že pracuji i ve vyhrazený čas pro rodinu, ale pak si uvědomím cíl a proč to dělám a dostanu se zpátky. To je zaprvé.

Zadruhé je to těžké z pohledu organizace času. Nemoci u dětí byly, jsou a budou. Díky tomu, že podnikáme společně s manželem, tak naštěstí vždycky někdo může zůstat s nemocnými dětmi doma. Pořád už nemusím řešit, že stojí byznys a není to tak psychicky náročné, protože ten druhý pracuje. Zatřetí je důležité si připustit, že rozjezd podnikání je pomalý. Nebude hned, protože se musí přizpůsobovat dětem. Nikdy to nebude tak jednoduché, jako když děti nemáte.

Základ: Nebýt na podnikání sama

Zaměstnáváte ještě další lidi, nebo to zvládáte jen vy s manželem?

V době, kdy jsme pracovali z domu, tak jsme si vše zařizovali a balili sami. S přechodem do kanceláře jsme si ale našli výpomoc na balení, které je časově náročné. V nabídce máme 80 magnetků, někdo si ještě další přiobjednává. I samotný kalendář je složité zabalit. Delegování mi hodně rozvázalo ruce a mám tak čas se věnovat marketingu a dalším strategickým věcem. Štěstí také je, že jsem narazila na velmi zodpovědnou osobu.

To jsem se chtěla zeptat, jak jste hledala lidi?

Měla jsem tuto osobu na doporučení a hned to vyšlo. Je to poklad. Vím, že v dnešní době to není jednoduché, aby byl někdo zodpovědný a přistupoval k práci zodpovědně. Tady to je tak, že se mohu spolehnout.

Máte s manželem už od začátku rozdělené role, abyste předešli případným konfliktům?

Určitě. Strategii řešíme společně, jinak činnosti máme rozdělené. Já komunikuju se zákazníky, mám na starost sociální sítě, marketing, potisky, blog. Produkty vymýšlíme spolu. Manžel má na starost techničtější věci – zabezpečení výroby, sklad, eshop, grafiku. Tím, že je stavař a dělal v programech, tak grafika mu je bližší. 

Jaké máte podnikatelské plány? Čeho byste chtěli docílit?

Přiznám se, že moc neplánuji, protože když jsem kdykoli začala dělat větší plány, tak se zjistilo, že jsem těhotná 😊 Chceme přidávat další produkty, které povedou děti k zodpovědnosti a zjednoduší rodinám život. Nápadů máme opravdu spousty. Tím, jak naše děti rostou se mění jejich potřeby a my vlastně jen reagujeme na jejich aktuální potřeby. 

Který produkt je u vás nejprodávanější?

Stále vede náš první kalendář, ale myslím, že se rodí konkurent v podobě tabulky na domácí práce.

Jakou radu byste dala podnikajícím maminkám?

Nebýt na to sama. Najít podporu. Když člověk nemá podporu, tak se to nedá dlouhodobě ustát a pokud tu podporu nemá doma, tak si najít třeba nějakou skupinu, kde jsou podobně smýšlející podnikající mámy. Třeba mně to pomohlo extrémně. Potom vidíte, že i ženy, které považujete za extrémně úspěšné řeší podobné problémy. Nic není nikdy tak jednoduché, jak to vypadá a tohle je potřeba si co nejdříve přiznat.

Další rozhovory

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

maminkatelky.cz
Telefon: (+420) 775 028 018e-mail: dominika@maminkatelky.cz