Petra Kujínek Polodnová (35 let)

Petra Kujínek Polodnová (35 let)

Pochází z Jihlavy a se svým manželem a dvěma syny (4 a 6 let) žije v Telči, kde mimo jiné zasedá v zastupitelstvu. Vystudovala právnickou fakultu na Univerzitě Palackého v Olomouci. V současnosti připravuje rigorózní práci na Univerzitě Karlově v Praze. Po studiu nastoupila do advokátní kanceláře a před rokem a půl založila svoji vlastní praxi. Ve volném čase miluje čtení, i přesto, že skoro celý den kouká do papírů nebo počítače. Přečte jednu knihu týdně. V zimě se těší na snowboard.

Nechci být jako ostatní advokáti v oblasti rodinného práva

Člověk by řekl, že v advokacii se moc odlišit nelze. Zvlášť, když se zaměřujete na rodinné právo a řešíte hlavně rozvody. Petra Kujínek Polodnová ale ukazuje, že se odlišit od ostatních právníků lze a představu má velmi jasnou. 

„Už samotný přístup mám trochu jiný, a to ve smyslu empatie. Jak k těm lidem přistupuji. Často se z mých klientů stávají lidé, s kterými neztrácím kontakt ani po skončení spolupráce. Chci, aby se cítili v rámci možností v pohodě a měli pocit, že z nich mohou jejich starosti spadnout a já je za ně vyřeším,“ popisuje Petra s tím, že podobný přístup má v rodinném právu jen málo kolegů. 

Samostatnou soukromou praxi zahájila před rokem a půl a jak sama říká, práce se rozjela tak rychle, že ani nestíhá rozvíjet samotné podnikání. V jednu dobu už pracovala přes 50 hodin týdně, což nešlo dlouhodobě vydržet. Nakonec se rozhodla část činností delegovat. „Snažila jsem se držet volné víkendy, ale stejně mozek úplně nevypnul a napůl zůstával někde v práci. Zlepšuje se to a měla jsem delegovat už dávno. Člověk si myslí, že vše zvládne a má tendenci se přeceňovat“.

Jaké činnosti delegovala? Kdy začal manžel více doma pomáhat a proč tomu nebylo hned od začátku? Co by se mělo podle Petry v rodinném právu změnit a proč ji rozčiluje společenské dogma „Jsi máma, máš se starat.“?

 

Abych Vás jen krátce představila. Jste advokátka a zaměřujete se především na rodinné právo, kam spadají například rozvody. Proč jste si zvolila zrovna toto zaměření?

Původně jsem tento záměr neměla. Když jsem nastupovala do advokacie, nejprve jako asistentka a potom jako koncipientka, tak mi moje moudrá školitelka řekla, že budu dělat rodinné právo a nějak mi to zůstalo. Odhadla asi správně, že jsem na tuto oblast správný člověk. 

Z jakého důvodu? Jaké vlastnosti by člověk měl mít, aby se hodil pro rodinné právo?

Někdy je potřeba být empatický. Je potřeba si představit, jaká ta situace může být, a to si myslím, že matka dětí dokáže velmi dobře. A stále si myslím, že v rámci rodinného práva je vždy nejdůležitější zájem dítěte. Tímto způsobem k praxi přistupuji. Zastupuji i klienty, kteří děti nemají a tam se nemusí brát takové ohledy, ale jinak zájem dítěte má být na prvním místě.

Hned po škole jste nastoupila jako asistentka do advokátní kanceláře?

Ano, jeden rok jsem působila jako asistentka v advokátní kanceláři, pak jako koncipientka na plný úvazek v malé advokátní kanceláři o třech lidech, kde jsem strávila tři roky. Pak jsem nastoupila na mateřskou. Ve skutečnosti jsem ale nikdy pracovat nepřestala. Když bylo staršímu synovi půl roku, chodila jsem s ním občas do práce. Jak syn rostl, tak už docházení do práce nebylo možné, takže jsem občas něco napsala z domu. Když jsem šla na mateřskou s druhým synem, přešla jsem k jinému advokátovi, abych získala praxi z jiného oboru. Konkrétně z oboru trestního práva. Nutno dodat, že v té době jsem byla prakticky bez hlídání, takže jsem pracovala velmi málo.

Kdy jste tuto práci zvládala s dvěma dětmi dělat? 

Po večerech, nebo občas hlídal manžel, tchýně či moje maminka. 

Práce, ve které vidím smysl

V jaké době jste založila svoji vlastní právní praxi?

Počkala jsem si, až byly děti ve školkovém věku. Praxi jsem založila před rokem a půl na začátku července loňského roku a v září děti nastupovaly do školky. Bylo to náročné.

Proč? Bývaly děti nemocné?

Ano, bývaly hodně nemocné. Prakticky do prosince 2018 jsme se v tom plácali všichni. Ale zase nebylo práce tolik. Nechala jsem si advokacii jako vedlejší činnost, protože jsem stále na rodičovské dovolené. I když to pro mě znamená jen to, že ušetřím na sociálním a zdravotním, nechala jsem si tu malou jistotu, že tyto náklady ušetřím. Od ledna 2020 již budu mít podnikání jako hlavní činnost.

Kolik času jste rozjezdu vlastní kanceláře obětovala? Synové byli nemocní, tak jak to šlo?

Praxi jsem rozjížděla v létě, a to mám velkou výhodu, že rodiče mohli hlídat, protože jsou povoláním učitelé. Obětovala jsem tomu maximálně 20 hodin týdně. Teď už je to určitě 40 hodin týdně. 

Jak moc obtížný byl začátek a bylo pro vás složité najít první klienty?

První klienty nebylo tak složité sehnat. Přeci jen jsem v advokacii 10 let, takže jsem měla známosti, mám svůj okruh přátel, odkud ke mně plynuli první klienti. Pak začali chodit zákazníci tzv. z ulice a potom už si vyhledávali mé služby zákazníci na doporučení od mých předchozích klientů, čehož si moc vážím. Svědčí to o tom, že svoji práci dělám snad dobře.

Zmínila jste se, že jste se dotkla trestního práva, ale pak jste se vrátila k rodinnému. Proč?

Trestní právo je specifické v tom, že vám může kdykoli zavolat policie. Třeba ve dvě ráno, aby advokát přijel k výslechu zadrženého, což nelze moc dobře skloubit s dětmi. Navíc můj muž pracuje na směnný provoz, takže kolikrát ani není doma. K tomu ráda dělám práci, ve které vidím smysl a v tomto jsem smysl neviděla. Nejsem na to ten správný člověk.

Změnila jste přístup k oboru a ke svým klientům po narození dětí?

Rozhodně. Díky mateřství jsem si obrousila hrany ve smyslu, že teď jdu často cestou snahy se s těmi klienty domluvit. Rozvod je náročná záležitost. Říká se, že rozvod je pro člověka srovnatelný s úmrtím člena rodiny. A je pravda, že občas lidé emoce nezvládají. Občas mi v kanceláři klienti brečí. Je to náročné. To, že jsem matka mi pomohlo v tom, že si dokážu představit, jak to mají rodiny náročné, když se rozpadají.

Jak tuto práci psychicky zvládáte? Nenosíte si ji domů?

Psychicky to práce náročná je, ale nejsem člověk, který by si bral tyto věci osobně. Když slyším silný a smutný příběh, tak se spíš naštvu, než aby mě to rozesmutnilo. A naštvání je zdravé, je to pro mě silný impulz se pustit do psaní podání k soudu. Nemyslím si, že bych si starosti a dojmy nosila domů. Ale rozhodně z toho čerpám do svého vztahu s manželem. Snažím se vyvarovat podobných chyb.

Překvapilo vás něco v rozjezdu podnikání?

Překvapilo mě, že to nejde tak rychle, jako když jsem dělala koncipientku. Tam jsem přišla do práce a měla 8 hodin naprostého klidu na práci. Teď přijdu do práce, ale předtím musím odvést děti, takže už osm hodin nemám. Pak včas vyzvednout, aby nezůstávaly poslední ve školce. Zbývá mi šest hodin a z těch šesti hodin v práci zabírají věci, které jsem dřív řešit nemusela. Dokud jsem byla koncipientka, obraceli se klienti na advokáta, který mi zadával práci a já jsem buď psala, nebo chodila k soudu, později již jednala s klienty i sama. Teď musím řešit nabírání klientů, schůzky s klienty, veškeré soudy, taky kancelářskou agendu. No a samozřejmě psát, protože stěžejní část je, že člověk píše smlouvy a návrhy. Takový objem práce nedokáže člověk zvládat sám, jinak by se zbláznil. 

Našla jste si dobrý systém, jak vše zvládnout?

Držím se deadlinů. Jako každý advokát, musím respektovat termíny. Jsou věci, které přeskočí na začátek, ať chcete nebo ne. Snažím se nemít moc ležáků. Někdy se to nepovede a musím klientovi zavolat. Dělám to nerada a omlouvám se, ale do budoucna to chci eliminovat. Nepůsobí to dobře. Klient chce rychlé jednání. Sice to pak třeba 2 měsíce leží u soudu, ale klient chce vidět, že celý proces jede. Z toho důvodu je potřeba delegovat, delegovat, delegovat. Jeden člověk to nezvládne, nebo zvládl by to, kdyby to jen řídil, zajišťoval klienty a objížděl soudy a nemusel psát. 

Delegace: Nemohu pracovat více než 50 hodin týdně

Čím se lišíte od konkurence? Přeci jen rozvodového právníka si člověk hledá, až když ho potřebuje. Chápu, že nejčastěji na základě referencí a doporučení. Čím ještě můžete jako advokátka zaujmout, aby si zákazník koupil službu u vás?

Lze se odlišit, nicméně to dosud nikdo moc nedělá. Weby advokátů jsou z 90 % možná i z 95 % nudné, pokud je vůbec mají. Nejsou tam obvykle žádné přínosné informace, ale spíše výčet praxe, kterou advokát dělá. Sama vlastní web ještě nemám. V současné době pracuji na článcích a jsem ve fázi jeho přípravy. Nechci ho pustit, než budu mít co nabídnout.

To vypadá na kdy?

Teď dokončuji profil Na volné noze, kde budu mít odkaz z webu a ten bude někdy v příštím roce. Ono je to hodně těžké v tom, že jsem na vše byla zatím sama. Bez asistentky, bez pomoci v domácnosti. Nemohu pracovat více než 50 hodin týdně.

Čím budete na webu jiná? Vlastními články? 

Bude tam blogová část. Mám témata na zhruba 50 článků a už některé jsou v bodech připraveny. Mým úmyslem je část práce delegovat na moji asistentku a teď ještě jednám s druhou, abych činnosti rozložila. Ono jen dostat články do formy před úpravou zabere minimálně 50 hodin práce. Možná se i hecnu a nějaké připravím ještě během vánočních prázdnin 😊 

Přednost má ale klient, takže k těmto věcem se dostávám ve fázi, kdy jsem vyřešila nejdůležitější věci. Jsem zodpovědná, aby klienti měli rychle a dobře odvedenou práci. Na rozvoj podnikání není tolik času, kolik bych si přála. 

Z povídání vyplývá, že bez delegace to opravdu nejde. Jednu asistentku už máte. Jak dlouho obecně delegujete? 

Je to čerstvá záležitost. Pomoc v domácnosti mám 2 měsíce a kolegyni právničku, které deleguji část práce, mám první měsíc. Situace se začíná zlepšovat. Do teď jsem to hodně táhla sama a nebylo to únosné. Zvažuji, že ještě rozšířím pracovní tým o další pomocnici.

Jak složité bylo kolegyni najít?

Mám široký okruh známých a přátel. Čerpala jsem v tomto okruhu. Oslovila jsem mé bývalé spolužačky, protože vím, že jsou šikovné a spolupráce by mohla být přínosná pro všechny. 

Zabere vám zaučování hodně času?

Není tak složité. Vybrala jsem si pracovnici, které v advokacii pracovala a dělala koncipientku. Praxi už má. Tím pádem zaučení není pro mě tak složité v tom, že by mě nepochopila. Čekám, jak spolupráce bude fungovat dál. Samozřejmě, to po měsíci ještě nemůžete přesně říci. Druhá potenciální pomocnice dělala jiný obor práva, tam ji budu muset zaučit, pokud na nabídku spolupráce kývne. 

Co vás konečně k delegaci práce dohnalo?

K delegaci mě dohnalo to, že jsem už vše nezvládala. Byla jsem přepracovaná a říkám to upřímně. 

Odrážela se přepracovanost i doma?

Částečně. Přepracovaný člověk není moc příjemný, občas jsem byla protivná na svou rodinu. Snažila jsem se držet volné víkendy, ale stejně mozek úplně nevypnul a napůl zůstával někde v práci. Zlepšuje se to a měla jsem to udělat dávno. Člověk si myslí, že vše zvládne a má tendenci se přeceňovat.

Společenské moto: Jsi máma, máš se starat o děti

Součástí Vaší práce je objíždění soudu po republice, což je časově náročné. Jak jste tyto výjezdy zvládala s malými dětmi?

Jakmile podáte žalobu, tak jednou k soudu dojít musíte. Objíždět soudy jsem začala až začátkem roku 2019, kdy jsem měla zajetou vlastní praxi. Většinou se nám daří harmonogram domluvit. Náročné to ale je. Zvlášť když soud začíná v 8 hodin ráno 200 km daleko a já musím vyřešit, kdo ještě odvede děti do školky, když manžel přijde z noční v 7 ráno. To je pak problém. Ale vždy se to nějak dá udělat. Pomůže mi můj táta, nebo mamka či tchýně.

Pracujete a podnikáte v Telči. Rodiče máte poblíž?

Moji rodiče a rodiče mého manžela žijí v Jihlavě, což není daleko.

Ještě pracují nebo jsou v důchodu?

V důchodu je jen tchýně, jinak pracují. Nejsou v důchodovém věku. Když mohou, pomůžou. Přes školní rok jsou rodiče omezení výkonem práce a nemohou si vzít dovolenou, takže si berou děti na jeden víkend v měsíci. O prázdninách jsou naopak vytížení vnoučaty. 

V kolika letech vám nastoupily děti do školky?

Mladší syn měl 2 a třičtvrtě a starší téměř 5 let. 

To jste ho měla dlouho doma.

Stejně jsem byla doma s mladším, takže to by nebyla pomoc. Mít jedno dítě ve školce a jedno doma. Ale jak říkám, práci jsem trochu stíhala.

Nad hlídáním chůvou jste neuvažovala?

Uvažovala. Zatím jsem k tomu nepřistoupila, protože mi spíš pomůže, když někdo přebere část mé práce v kanceláři než část mé práce o děti. 

20 hodin týdně jste pracovala při rozjezdu advokátní kanceláře. Kolik hodin práce jste věnovala, když byly děti opravdu malé?

Do 10 hodin týdně maximálně, a to jsem zvládala po večerech. Malý úvazek.

Zmínila jste, že manžel pracuje na směny. Pomáháte si doma?

Domácnost jsme dlouhodobě nezvládali ani jeden, takže dva měsíce máme paní na úklid, chodí jednou týdně a mezitím udržujeme domov v relativním pořádku. Paní na úklid doporučuji snad každému a je jedno, jestli maminka podniká nebo chodí do práce. Pomoc v domácnosti je v dnešní době víc než vhodná. 

Jinak manžel pomáhá. Když vidí, že nestíhám, uvaří, v rámci možností odveze děti. Když ví, že potřebuji dělat delší dobu, vyzvedne děti, někam je vezme. Ale nebylo tomu tak od začátku. Musel k tomu dospět. Měl pocit, že tyto věci stačí začít řešit, až začnu vydělávat, ale takhle to prostě nefunguje. Potřebovala jsem dostat šanci podnikání odstartovat, a k tomu jsem potřebovala pomoc od začátku.

Jak jste pracovala s manželem na tom, abyste se dostali do stavu, jaký máte teď?

Já ani nevím. Párkrát jsme se hodně pohádali a pak to začalo fungovat. Paní na úklid byla určitě velkou pomocí. Platím ji já, ale jsem ráda, že jednou za týden přijde. 

Paní máte ale poslední dva měsíce, děti už jsou relativně velké. Spíše se ptám na dřívější čas, když byly děti menší.

Mám praxi rok a půl. Předtím jsem byla doma a zvládala jsem to. Když byly úplně malé, pracovala jsem max. 10 hodin týdně, při rozjezdu podnikání 20 hodin týdně, to se dá zvládnout i s domácností.

I když jste ale doma, je dobré mít čas i sama na sebe. Zajít si zacvičit, na skleničku s holkami.

V této fázi ještě nejsme. Mám ještě dalšího ,,koníčka“ – jsem zastupitelkou v Telči. Když mám volný čas, padne to na zastupitelské povinnosti. Občas si dáme s manželem skleničku doma. S kamarádkami se vídáme tak jednou za měsíc i s dětmi. Čas na knížku si naštěstí najdu vždycky. 

Proč je podnikání s dětmi podle vás těžké?

Obecně si nemyslím, že podnikání s dětmi je těžké. Podnikání je těžké pro mámu těch dětí, když je podnikatelka. Není to o tom, jak to má nastavené v domácnosti a péči rozdělenou s manželem, ale o celkovém přístupu společnosti. Společnost to totiž vidí tak: „Jsi máma a ty se máš starat“. Na toto dogma narážím i v rámci vlastní rodiny. Když si postesknu, že toho mám opravdu hodně, tak mi řeknou – ,,Co ty chudinky děti, co dělají?“ (když maminka pracuje). Je z toho cítit, že jsem máma a měla bych se starat o děti. No dobře, ale pokud má máma vydělávat peníze a přinášet peníze do společné domácnosti, tak je jasné, že jí s tím někdo musí pomoci. Myslím si, že tyto postoje jsou ve společnosti špatně zakořeněny. Děti jsou podle názoru většiny společnosti vyloženě problém mámy. Je skvělé, že jim Dominika pomáhá, protože jednou se to změnit musí.

Kolegové advokáti, muži, kteří jsou stejně staří jako já, tak na tyto dotazy nenaráží. Nikdo se jich neptá: „Co tvoje chudinky děti? Je 6 hodin večer a ty sedíš u počítače. Co tvoje chudinky děti, když ve 4 ráno vyrazíš k soudu a vracíš se večer?“ Jsou to muži a těm to nikdo neřekne. Vám to ale řekne. Mám i spoustu kolegyň stejně starých jako já. Děti nemají a možná je mít ani nebudou. Já jsem šla po tříleté koncipientské praxi na mateřskou, což je v tomto oboru výjimečné. Advokátní zkoušky jsem skládala už s dvěma dětmi.

Není čas na rozvoj podnikání

Proč jste si vyhledala Dominiku?

Vždycky jsem se zajímala o seberozvoj a rozvoj podnikání. Už od 20 let jsem věděla, že nejsem typ člověka, který by chtěl být zaměstnaný. Věděla jsem, že k podnikání jednou dojdu. Budu mít vlastní kancelář. Mým cílem je být také jiná. Nechci být jako ostatní advokáti na rodinné právo. Už samotný přístup mám trochu jiný, a to ve smyslu empatie. Jak k těm lidem přistupuji. Často se z mých klientů stávají lidé, s kterými neztrácím kontakt ani po skončení spolupráce. Nenavazuji vztah s každým klientem, ale když už spolu musíme řešit takovou věc jako je rozvod, dobrý vztah je důležitý. Chci, aby se cítili v rámci možností v pohodě a měli pocit, že z nich mohou jejich starosti spadnout a já je za ně vyřeším. To je pro mě asi nejdůležitější message, že věci vyřídím a nemusí si lámat hlavu. 

Podobný přístup má málo advokátů v rodinném právu?

Nemám tento přístup jediná, ale není tak často vidět. V praxi narážím na to, že se právníci domluvit nechtějí a situaci zhoršují a přiostřují. Právě to je jeden z důvodů, proč dělám rodinné právo. Někteří mí kolegové ze starších ročníků k těmto sporům přistupují hrozně tvrdě, aby ukázali, jak jsou dobří. Zrovna u určení výše výživného a úpravy poměrů styků s dítětem, ale podle mě vysoké ego a touha po vítězství za každou cenu nemá co dělat.

Řízení neskončí jedním rozhodnutím soudu. Vztah mezi sebou mají rodiče dětí do konce života (nebo alespoň do dospělosti dětí), ať již soud rozhodl jakkoliv. Když se vztahy mezi rodiči vyostří, je to špatně. Mě třeba hodně mrzí, že na právnických fakultách se neučí psychologie. Nebo za mě se neučila (10 let zpátky). Myslím si, že by bylo vhodné zvlášť pro někoho, kdo se chce profilovat v rodinném právu, ať už na pozici soudce nebo advokáta, aby základy ovládal. Učit se jednat s lidmi, kteří jsou ve složité rodinné situaci a snažit se do ní vcítit. Na jedné straně je to byznys a jen práce, ale v tomto odvětví a oboru je nutné vše vyvážit. Je to napůl právo a napůl psychologie.

Ptala jsem se proto, jestli jste si vyhledala Dominiku na základě toho, že jste se chtěla odlišit a posunout dál, nebo vás k tomu přiměla i nějaké těžší situace v podnikání.

Ne, byla to vyloženě prevence. Chci, aby moje podnikání prosperovalo, a myslím si, že Dominika je na rozvoj podnikání, a ještě k tomu s dětmi, jedna z nejlepších v Česku. Proto jsem ji oslovila a začala s ní spolupracovat. A i když nejsem nejrychlejší studentka ☺, tak už mi mnohokrát pomohla a doufám, že budeme spolu spolupracovat nadále. U mě to je hodně o delegaci, která se teď konečně daří a bude víc času na rozvoj podnikání. Nastavuji procesy, aby celá firma fungovala. Praxe se ale stále rozvíjí tak rychle, že není čas na rozvoj podnikání.

Kam celé podnikání směřujete? Velká advokátní kancelář?

Velká advokátní kancelář určitě ne. Nechci mít zodpovědnost za 10 lidí. Představovala bych si jednou do budoucna sebe a druhou advokátku nebo advokáta. Do budoucna bych ráda jednoho koncipienta. Jenže aby se mu práce počítala do praxe, musí pracovat na plný úvazek, což bych v současné době ještě nedokázala vytížit. Dokud mi alespoň trochu neodrostou děti, chci fungovat samostatně s 2 asistentkami, pomocnicemi.

Uživila byste rodinu?

Asi ano, ale samozřejmě máme starší dům, potřebujeme rekonstrukce… Není to tak, že bych mohla nabádat manžela, aby odešel z práce 😊

Máte někdy chuť s vlastí praxí seknout a vrátit se do advokátní kanceláře?

Spíš ne. Ráda si řídím svůj čas sama. Být zaměstnancem, tak bychom se tu teď spolu nebavily, protože bych seděla u počítače a psala. Podnikání mi vyhovuje, i když jednou týdně se za hlavu chytám, asi jako každý podnikatel.

Stala se někdy nějaká nepříjemná událost, se kterou jste se musela popasovat?

Občas, jako každý advokát, se vztekám, když do smlouvy nebo návrhu, který jsme probrali několikrát, přijde ze strany klienta už asi pátá změna. Občas se vztekám, když mi klienti zapomínají říkat informace, nebo mi je neřeknou vůbec. Já pak jsem překvapená, co za tím vším ještě je. Advokátovi se nesmí lhát. Jinak negativní situace moc nezažívám. Je to o tom přístupu. Snažím si nepouštět negativní situace moc k tělu a dlouhodobě je řešit. Používám relaxační techniky.

Jaká zabírá nejvíc?

Sauna a hudba a samozřejmě knihy. Člověk se potřebuje odreagovat. Momentálně vyhlížím sníh, abych mohla na snowboard. 

Chcete zůstat jen na úrovni advokacie nebo míříte i na soudcovský post?

Ráda bych zůstala v advokacii a do budoucna se věnovala v 90 % rodinnému právu. Vidím v něm smysl a vidím v tom i jedinou možnost, jak zlepšit úroveň a přístup k právním službám. V dnešní době dělá advokát lecco, čímž ztrácí specializaci, ve které by byl nejlepší. Já bych chtěla dělat jednu věc a výborně. Kdybychom se všichni vydali směrem k zaměření, kterému rozumíme, zvyšovala by se i kvalita poskytovaných advokátních služeb. Podobný pohled naštěstí nemám sama. Mám několik mladších kolegů a kolegyň, kteří tímto směrem jdou a zakládají větší advokátní kanceláře, ale s tím, že v rámci kanceláře se specializují. 

Co byste nabídla našim čtenářkám maminkatelkám?

Nabídla bych jim 10% slevu na právní služby v rámci rodinného práva (nikoliv na hotové výdaje, tam bohužel slevit nemohu). Sleva platí do 30.9.2020, o slevu se mi hlaste, milé maminkatelky ☺. Budu se těšit na spolupráci.

Další rozhovory

2 comments on “Petra Kujínek Polodnová (35 let)”

  1. Petra je úžasná, mám super manželství, ale kdyby to neklaplo, rozvádím se jedině u ní:) Specializace je skvělá věc, zákazníci/klienti ji ocení a vy můžete být něčím vyjímeční. Ad ta psychologie. Ta by se hodila i doktorům v nemocnicích. Když se někde necítím dobře, uzdravování jde hůř. Díky za další pěkný rozhovor. Zdravím do Telče i redakce:)

  2. Děkuji za milá slova:) Přeji Vám, ať Vám všechno klape, i přes (nebo snad právě pro tu specializaci) si myslím, že manželství je skvělá věc. Rozhodně na něj věřím, stejně jako na to, že i když někdy nedopadne, můžou se rodiče k sobě chovat přátelsky a pomáhat si vychovávat společné děti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

maminkatelky.cz
Telefon: (+420) 775 028 018e-mail: dominika@maminkatelky.cz