Petra Uharček (39 let)

Petra Uharček pochází z Plané nad Lužnicí. Vystudovala Českou zemědělskou univerzitu, ale hned po škole se začala věnovat práci v marketingu. V jedné marketingové agentuře se usadila na 10 let. Během toho se ale stále věnovala kreativním činnostem a psala blog pod názvem My Home Style. Záliba se brzy přehoupla v obchod a v roce 2017 založila internetový obchod myhomestyle.cz s autorskými bytovými a fashion doplňky. Se svým manželem a dvěma syny (4 a 6 let) žije na Kladensku. Ve volném čase ráda tvoří věci pro svůj eshop a sleduje naučná videa o marketingu a osobním rozvoji.

Vytvořená komunita fanoušků mě žene kupředu

Energická Petra Uharček strávila přes deset let v marketingové agentuře. Jak to tak ale bývá, mateřství změní spoustu věcí. Nejenže se Petra rozhodla zcela změnit své vnitřní nastavení z ustrašeného a negativistického na pozitivnější a odhodlanější postoj k životu a k práci, ale také se vrátila ke kreativní činnosti, ke které tíhla už od dětství.

Kromě marketingu si občas doma tvořila něco do domácnosti a na sebe a k tomu psala blog. Za tu dlouhou dobu si vytvořila takovou základnu fanoušků, že se nakonec pustila do samotného prodeje a založila e-shop www.myhomestyle.cz. K tomu si zákazníci časem vydupali i kurzy. „Sice se říká, že fanoušci většinou nejsou vašimi zákazníky, což je částečně pravda, ale rádi vás doporučí dál a díky nim se moje produkty dostaly i do nejodlehlejších koutů Česka,“ popisuje rozjezd Petra.

Proč si ještě k prodeji stále udržuje práci ve státní správě? Jak zvládá podnikání s dětmi bez hlídání? A co nebo kdo ji nakonec nakopl, aby se do podnikání pustila?

Vezměme to od začátku. Co jste vystudovala a čím jste původně chtěla být?

Mám vystudovanou Zemědělskou univerzitu obor Obchod a podnikání s technikou, takže technickou fakultu, nicméně od malička jsem tíhla ke kreativní činnosti. Rodiče jsou také kreativně zaměření a k rukodělným činnostem jsem měla vždy blízko. Už při vysoké škole jsem chodila na brigády do marketingové agentury, kde jsem získala praxi a vypracovala se. Přirozeně jsem pak po škole nejdříve na rok zakotvila v malém reklamním studiu a následně 10 let v marketingové agentuře.

Takže vystudovanému oboru jste se vůbec nevěnovala?

V podstatě ne. Po škole se sice nabízelo nastoupit v oboru do státního sektoru, ale kvůli tristně nízkým platům jsem se rozhodla pro svět marketingu v privátní sféře.

V jaké době jste si založila svůj první byznys?

V posledním roce rodičovské dovolené. Letos tomu jsou dva roky. Víc jak šest let jsem měla rozjetý blog, kde jsem tvořila různé tutoriály a DIY bytové dekorace. Občas jsem si na blogu přivydělala formou recenze výrobků, ale většinou na bázi barteru. Nárazově jsem spolupracovala s agenturou a také na některých projektech pro obec, kde žiji. 

Abychom čtenářkám přiblížily váš projekt – čemu se věnujete a co nabízíte?

Věnuji se tvorbě autorských bytových a fashion doplňků pod značkou MY HOME STYLE, jejíž název záměrně kopíruje název blogu. E-shop najdete na adrese  www.myhomestyle.cz. Kromě doplňků tam nabízím i netradiční svatební dekorace a letos jsem rozjela i kurzy výroby macramé dekorací a výrobu kabelek z netradičního materiálu (kobercoviny). A nedávno jsem přidala i kategorii „materiál pro tvoření“, který u mě zákaznice často poptávaly.

Kdy vás napadlo, že přejdete ze zájmového režimu do čistě prodejního?

K podnikání mě to vždy táhlo, ale bála jsem se do toho neznáma vkročit. V naší rodině nikdo nepodnikal a rodiče mě od tohoto kroku zrazovali. Sami nevěděli, co podnikání obnáší, báli se o mě. K podnikání mě nakonec popostrčil manžel, který je mým opakem a velmi mě podporuje. No a v neposlední řadě také koučka.  Neměla jsem úplně na to, platit si drahé kouče, a tak jsem využila akce zdarma „Káva s koučem“, která každý rok probíhá a domluvila si schůzku s jednou kladenskou koučkou. Vybrala jsem si jí podle referencí a sympatií. Hodně se angažovala v dobročinných projektech, což mi bylo sympatické a zároveň to byla taková „punkerka“, tedy přesně podle mého gusta.  Ta přesně pochopila moje rozpoložení a životní filozofii a dala mi ten poslední impuls a ujištění, že jdu správným směrem.

Jaké byly začátky podnikání?

Když byly synovi dva roky, začala jsem vyrábět závěsné dekorace, které jsem prezentovala na blogu a v jedné facebook skupině, kde mě oslovilo hned několik žen, že by stejnou nebo podobnou dekoraci rády měly doma také. A to mě popohnalo a dodalo mi odvahy založit si profil na Fleru. Dlouhodobě se mi ale na této platformě zůstávat nechtělo.

Proč?

V rámci pravidel Fleru nemůžete své výrobky pořádně prezentovat, čili odkazovat na ně či je jakkoliv podpořit reklamou. Přirozeně jsem tedy začala pokukovat po poskytovateli e-shop řešení.

Vybrala jste si krabicové řešení Shoptet. Nastaly během tvorby e-shopu nějaké komplikace? Popřípadě jak jste je řešila a jestli byste dnes po zkušenostech postupovala jinak?

Ano. Hned v začátku jsem si zapomněla koupit modul skladu. Tak nějak jsem počítala, že je automaticky k dispozici v rámci tarifu. Po prvních objednávkách jsem však rychle prozřela ☺  Na ostatní věci si člověk přijde sám, když s e-shopem pracuje. 

Začínala jsem s „free verzí“, která je u Shoptetu do 10 produktů zdarma (avšak 10 produktů může mít dalších xy variant, takže to je velmi výhodné pro ty, co nemají široké portfolio produktů).  Později jsem přešla na vyšší placenou verzi.

Veškerou práci s e-shopem si zajišťuji sama, a to považuji za velkou výhodu. Produkty si fotím, zvládám lehčí grafické práce, tvořím popisky (i když tam mám, co se jejich zajímavosti týká, ještě rezervy). 

Není nad budování komunity

Jak dlouho trvalo dostat první produkty mezi lidi při rozjezdu podnikání?

Moc dlouho to netrvalo. V té době jsem už asi 6 let psala blog a za tu dobu jsem si vytvořila slušnou fanouškovskou základnu. Mezi nimi jsem poprvé představila svůj web a záměr prodávat své výrobky. Moji první zákazníci se rekrutovali právě z blogu a dle statistik vím, že odtud zákazníci stále do obchodu chodí a nakupují. Považuji budování komunity za velmi důležité.

Z jakého popudu jste začala blog vůbec psát?

Chtěla jsem se naučit psát a blog mi připadal jako skvělý prostředek. Tehdy psaní blogu ještě nebylo tak zprofanované jako dnes, kdy kdo nepíše blog, jakoby nebyl ? 

Pomohl vám ve zlepšení psaní textů?

Ano, člověk odkouká základy od jiných, a navíc se musí naučit jít s kůží na trh, čímž se otrká a lépe pak čelí případné kritice. V psaní se ale stále vzdělávám, protože mi to není až tak vlastní. 

Jaké nástroje vám ještě pomohly k získání prvních zákazníků?

Kromě základny fanoušků určitě perfektně funguje doporučení od kamarádů a známých. Právě oni o mě dají vědět dál a ty správné zákazníky přivedou. Hodně mi pomohl loňský vánoční trh v Kladně, kde jsem se seznámila s komunitou žen, angažujících se v kulturním dění na Kladně a ty mi hodně pomohly a povědomí o mě rozšířily dál do lokálních vod. A byly to ony, které si u mě vyžádaly první kurzy macramé. 

Potřebovala jste do začátků větší počáteční investice?

Ne. Tvořím převážně na bázi přírodních prvků. Nejdříve jsem si jen pro sebe tvořila ze zbytkových, a hlavně přírodních materiálů, které jsem sbírala na procházkách s dětmi, až postupně s větším počtem zakázek jsem začala nakupovat jiný druh materiálů a svou nabídku rozšířila o jiné typy produktů.  Veškeré práce okolo e-shopu si navíc zajišťuji sama. Fotím si produktové fotografie, zajišťuji postprodukci a zvládám i lehčí grafické práce. Jen např. na tvorbu loga, vizitek či složitějších letáků si najímám kamarády grafiky, na které mám kontakty ještě z agentury nebo jsem se s nimi nakontaktovala přes různé marketingové zájmové facebook skupiny.  Ostatní věci se učím samostudiem nebo využívám systém barteru (vyměním svoji službu či výrobek za službu externisty).

Kde materiál nakupujete a jak složité bylo vhodný materiál pro vás sehnat. Nakupujete v Česku nebo i v zahraničí? Jak dlouho vám trvalo najít vhodného dodavatele?

Materiál nakupuji v Čechách, avšak jeho původ je půl napůl. Je ale evropský. Zbytek materiálu je české produkce a některý dokonce zbytkový. Materiály jsem si vždy zakoupila, zkusila z nich něco zhotovit a viděla, zda mi vyhovují. Třeba macramé jsem dříve motala z obyčejné bavlněné stáčené šňůry na prádlo. Nejdříve jsem sjížděla okolní městečka a skupovala, co se dalo a pak jsem na webu natrefila na jednu paní, se kterou jsem se dohodla, že mi šňůry budou dělat na zakázku. Později, vlivem masivního rozšíření této techniky, začaly na trh pronikat speciální, recyklované a přímo k tomu určené materiály, se kterými se mnohem příjemněji pracuje.  Ostatní materiály nakupuji osobně já nebo manžel. 

Ke vstupu do podnikatelských vod jste se zdráhala. Co vás v začátcích nejvíce překvapilo?

Nejvíce jsem se bála udělat ten první krok, jít na živnostenský úřad a založit si živnost. A nejen prvotního procesu, ale toho, co pak následuje. Obávala jsem se, že zapomenu nějaký odvod, někde se jako živnostník přihlásit či registrovat a všechny tyto strachy mě odrazovaly od založení živnostenského listu. Pošťouchl mě manžel a také koučka, o které jsem se již zmiňovala.  Naučili mě strach z neznáma odbourat. Celkově během mateřské jsem transformovala své myšlení.

V jakém slova smyslu?

Že už nejsem tak přízemní a nebojím se nových věcí a riskovat. Před dětmi jsem nebyla moc flexibilní člověk. Trvalo mi, než jsem se adaptovala na jakoukoliv změnu, přijala jí za své a neřešila „co by kdyby“. Spolupráce s manželem a jinak nastavenými lidmi a přáteli, které jsem získala přestěhováním z Prahy na venkov, mi ukázala, že lze ke změnám a k životu přistupovat jinak. Po narození dětí jsem si navíc řekla, že to tak dál nejde a začala jsem na život nahlížet z té lepší a veselejší perspektivy. Všechno se snažím brát s humorem a vidinou toho, že když nejde o život, nemůže se nic tak strašného stát. A když podnikání nevyjde, půjdu zkrátka jinou cestou. Jsem zastáncem teorie, že se věci dějí, tak jak mají a že vše v našem životě má nějaký význam.

Co vám nejvíce pomohlo ve změně myšlení?

Nejvíce mi pomohl manžel, který je mým opakem a hodně se od něj učím. Nastavuje mi zrcadlo, což je někdy náročné, ale posouvá mě to dál. Je věkově starší, takže spoustu věcí má již odžito a neřeší je tak emotivně jako já. 

Zdravé děti a podpora od manžela

Z povídání lze soudit, že manžel je vám opravdu velkou oporou. Pomáhá vám v rámci podnikání i fyzicky?

Je to tak. Manžel je takový můj „mentor“. Je o generaci starší a má jiné životní zkušenosti a nadhled nad spoustou věcí. Navíc je velký optimista, což mě tlačí a pomáhá v dalším směřování. I když pracovně dojíždí do Prahy, v mém podnikání občas pomůže jako technolog, fotograf, dopravce nebo ve shánění dodavatelů materiálu. Je nadšený pro každou věc (nechápu ☺☺☺ ).

Kolik bylo mladšími synovi, když jste začala oficiálně podnikat?

Zhruba 2 a třičtvrtě a ve stejné době nastoupil na dopolední výuku do školky. Nastoupil společně se svým bratrem do jednotřídky, což jednoznačně ulehčilo jeho nástup nejen pro něho, ale i pro mě. Navíc v ní jako učitelka a ředitelka zároveň pracovala naše sousedka, takže kluci tam měli spřízněnou duši. Vnitřně u mě ovšem převládala rozpolcenost, jestli už bych ho měla do školky dát, ale z finančního hlediska už to bylo nutné. Kromě podnikání totiž mimo jiné stále pracuji jako zaměstnanec na částečný úvazek.

Kde pracujete?

Pracuji na místním obecním úřadě, kde se shodou náhod uvolnilo místo právě v době, kdy jsem hledala částečný úvazek a nemohla najít takový, který by mi vyhovoval. Na malém městě, jako je Kladno částečné nebo poloviční úvazky neexistují a když jsem našla něco zajímavého, většinou mi bylo řečeno, že jsem se svou prací překvalifikovaná, a že by mě to určitě nebavilo. V podstatě naši spolupráci vždy odsoudili předem. A na hlavní pracovní poměr jsem nechtěla, a když už, tak s pracovní dobou, která by byla max. do 16hod. (kvůli MŠ), a to se ukázalo v podstatě jako nemožné. 

Práci na částečný úvazek si držím z prostého důvodu. Hypotéka, která nám každý měsíc musí odejít z účtu a podnikání v rozjezdu mi zatím bohužel nepřináší stabilní výdělek, i když v průměru už mi generuje docela hezké peníze. Navíc prarodiče jen jedni a daleko, takže s hlídáním to není tak jednoduché. 

Podnikání je ziskové?

Ano, třeba letos se mi podařilo víc jak zdvojnásobit roční obrat. Pravděpodobně, kdybych se podnikání věnovala víc, tak bude ziskovější, ale zase bych měla vyšší odvody a nestálý příjem. Dávám tomu čas. Věřím, že má chvíle ještě přijde. Vše má svůj čas. 

Kolik tedy v současnosti podnikání věnujete týdně času? 

Asi tak 20 hodin týdně. 

Stíháte zaměstnání a pak ještě podnikání ve vámi daném pracovním čase nebo musíte úkoly dohánět po nocích? 

Doposud jsem vše stíhala. Čím jsou děti starší a já mám více zakázek, stíhat trochu přestávám. A to je škola teprve před námi. Mojí výhodou je, že pracuji rukama, takže mohu vyrábět věci i při činnostech s dětmi. Děti se už zabaví samy, kreslí, hrajeme obrázkové poznávací hry nebo slovní fotbal a já u toho mohu tvořit. Parádní je pak léto, kdy vypustíme děti na zahradu a já mám čas tvořit a věnovat se agendě.  

Potřebujete ale občas tvořit něco na web, vyřizovat zakázky.

Když dokončím práci na úřadě, tak zbyde ještě čas na zařizování administrativních záležitostí, než vyzvednu děti ve školce a zbytek pak večer. Pokud však vymýšlím více textů nebo píši články na blog či dělám jinou delší „duševní činnost“, potřebuji maximální soustředěnost a klid, a to je pak celkem problém. To s dětmi absolutně dělat nemohu. Nedokážu se soustředit. Na to pak využívám víkendy, kdy třeba vyšlu manžela s dětmi na výlet ☺.

Zimní měsíce jsou pro mě také krizovější. Jsem víc unavená a chybí mi světlo a slunce. Jsem na tu přírodu dost napojená. Pohled do nebe, procházka lesem a sluneční paprsky mi neskutečně dodávají energii. I to byl jeden z důvodů, proč jsme se s manželem před deseti lety přestěhovali z Prahy na vesnici.

Syn nastoupil do školky ve dvou a třičtvrtě roce. Měla jste možnost hlídání třeba v době nemocí?

Naši kluci poslední dobou nejsou téměř vůbec nemocní (ťuk, ťuk), pokud nepočítám ty klasické dětské nemoci, kterými si projde každé dítě (neštovice apod). 

Tak to vám závidím!

Musím zaklepat, abych to nezakřikla. Věřím na psychosomatické příčiny nemocí, zjednodušeně řečeno - počátek všech nemocí je v hlavě. Dříve jsem díky hektické a stresující práci sama trpěla atopickým ekzémem. Od malička navíc trpím alergií, která je jinou formou ekzému. Souvislost nemocí a psychického rozpoložení člověka mám tak na sobě za těch mnoho let dost dobře vypozorováno.  Jakmile se více stresuji, ekzém se vrací. Kůže je obrazem našeho vnitřního nastavení a vztahu k okolí a podle toho reaguje.  

Rodinné zázemí tedy funguje. Máte pro nenadálé situace možnost hlídání nebo to táhnete jen vy s manželem?

Máme prarodiče, ale daleko. Když jsou však děti někdy nemocné, nemají problém přijet. Naštěstí manžel je také velmi flexibilní. Když si potřebuji něco zařídit, požádám ho, aby pracoval z domova nebo si vzal jedno dítě s sebou do práce, on si to vždy nějak zařídí. Většinou nemá s hlídáním problém, za což jsem ráda.

Týká se tato vyváženost i domácnosti? Nebo máte někoho na výpomoc doma?

Výpomoc nemám. Možná je to i tím, že nejsem žádná přehnaná uklízečka. Nepotřebuji mít sterilně uklizený dům. V obývacím pokoji navíc velmi často pracuji, je to taková moje dílna, takže zde vládne pořád tak trochu provozní bordýlek. Naši si na pořádek vždy dost potrpěli a mně to přivádělo osypky☺. Obrazně řečeno mi dům, kde to žije, vyhovuje.  A jestli je na lince hrníček s nedopitým čajem, mě nechává naprosto klidnou. Manžel to naštěstí toleruje. Jednou za čas utrousí poznámku, ale nijak mě tím nedeptá. 

Z ostatních domácích prací mě baví žehlení, které mě tak nějak vnitřně uklidňuje. Pak jsou věci, které ráda nemám – třeba luxování, proto občas luxuje manžel, když ho požádám nebo když vidí, že se mi nechce, tedy spíš nemám díky našim nočním cestovatelům energii. A už se sami od sebe zapojují i děti. O práci se tedy nedělíme, ale když potřebuji pomoci, manžel se do domácích prací pustí.  Věnuje se však spíš venkovním pracím na našem víc jak sto let starém domě a kolem něj. Tam je totiž pořád co dělat.

Zákazníkovi ráda vyhovím

Je podle vás podnikání s dětmi těžké a v čem?

Záleží na nemocnosti a náročnosti dětí. Například jeden ze synů je ekzematik. Každý rok s ním jezdíme na měsíc do lázní. Tam se v pobytu s ním střídám s mojí mamkou, aby ode mě nebyl druhý syn tak dlouho odloučen a já neměla takový pracovní výpadek. První rok, když ještě eshop neběžel, jsem byla v lázních celý měsíc a bylo to náročné jak pro mě, tak i pro mladšího syna, kterého hlídal manžel ve spolupráci s mými rodiči. Stýskalo se všem. Proto se teď již střídáme po 14 dnech.  Mám tedy pochopení pro ty maminky s dětmi, které potřebují větší péči nebo jsou na děti samy. Podnikání je pak složitější. Proto jsem také vděčná za tak nápomocného a chápavého manžela. Během pár let se navíc plánujeme přestěhovat do rodinného dvougeneračního domu mých rodičů do Jižních Čech, takže situace bude zase o trošku lehčí. Tedy doufám ☺

A manžel je s tímto krokem zadobře?

Manžel jde za pár let do důchodu, takže je mu to tak trochu jedno. Navíc naši jsou jeho vrstevníci, takže si docela rozumí. Spíš já se toho trochu obávám. Jsem horká hlava.  Ale lokalita a velikost rodného domu je mnohem přívětivější, takže bych se možná mohla dočkat i pracovny, kterou v tuto chvíli nemám. Disponuji pouze skladem, který mám v prostorách pracoviště. 

Musela jste v podnikání řešit nějakou obtížnou situaci?

Spoustu věcí dělám zakázkově a mám u každého zboží napsané dodací lhůty. Se zákazníky navíc dále komunikuji emailem – upřesňujeme si detaily výrobků, takže přesně ví, kdy jim produkt dorazí domů. Většinou to stihnu ještě před termínem. Přesto se délka nebo úprava výrobku může lišit. Nedávno jsem například řešila situaci, kdy jsem poslala jedné zákaznici produkt, který byl delší, než ona zamýšlela. Došlo k nedorozumění v naší mnoha e-mailové komunikaci. Zkrátka jsme se špatně pochopily. Přiznám, že došlo k nedorozumění a nabízím několik variant řešení.  Vždy se snažím dobrat výsledku tak, aby byly spokojené obě strany. Nemá smysl se hádat a uměle si stát za svým. Naštěstí mi zatím nikdo nikdy žádné zboží nevrátil. Případný problém konzultuji i s manželem a ten mi poskytne pohled z druhé strany, abych se v tom nezacyklila, nebyla zaujatá. 

V jednom rozhovoru jste zmínila, že jste měla problémy s cenotvorbou a podceňováním své hodnoty. Díky čemu jste cenotvorbu změnila a jak jste postupovala?

Ze začátku jsem své výrobky nabízela za zcela jiné ceny.  Nahlížela jsem na cenu ze svojí perspektivy, tedy matky na rodičovské s minimálním příjmem. Nedošlo mi, že můj zákazník je někdo úplně jiný. Až vytvořením cílového zákazníka (persony/avatara) jsem přehodnotila pohled na cenotvorbu. Samozřejmě mi pomohlo mnoho volně dostupných studijních materiálů, jako jsou právě ty od Dominiky nebo Magdy Čevelové či Bohdany Goliášové, která se zabývá poradenstvím pro handmade obory. 

Z jakého důvodu jste si vyhledala Dominiku? Na základě nějaké události nebo pomoci v dalším směřování? Proč jste se pro ni rozhodla a co vám kurz přináší?

Dominiku jsem začala sledovat v době, kdy jsem podnikání začala brát vážně. Shlédla jsem několik videí a přečetla všechny její články.  A asi rok jsem si brousila zuby na program Úspěšná a odpočatá, který jsem si letos konečně zakoupila.  Zkrátka všechno má svůj čas. 

Dominiku jsem si vybrala právě proto, že nabízí komplexní poradenství pro matky podnikatelky a také proto, že svou praxi nestaví jen na poskytování služeb, ale že má zkušenost i s prodejem hmotných produktů. Poskytování služeb a produktů vlastní výroby je totiž zcela jiný obor.  Navíc mám ráda osoby, které mají fakta a tah na branku a nenabízí jen „omáčku“ okolo. Přesvědčily mě i recenze a doporučení, které jsem si přečetla.

Kam směřujete a čeho chcete v podnikáním dosáhnout?

Chtěla bych více rozjet kurzy, se kterými jsem letos začala. Zatím ale stále bojuji s hledáním klientů. Avšak v příštím roce mám již dohodnutou spolupráci se zavedeným obchodem a kavárnou v jednom, kde mohu využívat jejich prostory a v podstatě i zákazníky ☺ Přemýšlela jsem i nad on-line verzí kurzů, ale na Youtube existuje tolik tutoriálů, že stále váhám. Skoro všechny jsou ale v angličtině, a to je pro mnohé stále problém, takže kdo ví. Výhledově bych měla ráda k ruce také spolupracovníka, abych na vše nebyla sama. Samozřejmě bych byla ráda, kdyby se podnikání rozjelo ve větším. Jsem otevřená každé příležitosti. Zvažovala jsem i prodej v kamenných designových obchodech, které jsou nyní v kurzu, ale tam narážím na problém s určitou anonymitou výrobků v množství výrobců a přidanou hodnotou, kterou by na prodejním místě ztratily. Myslím tím osobní vzkazy, přízdoby z přírodnin a dárečky, které přidávám do zásilek apod. V obchodech přece jen pracují shop asistentky, které prodávají cizí zboží, ke kterému nemají citový vztah tak, jako jeho tvůrce. 

Uvažovala jste i o otevření vlastního kamenného obchůdku? Mohla byste si tam vše více hlídat.

O této možnosti samozřejmě také často uvažuji, ale v praxi si jí zatím nedokážu představit. Hlavně z důvodu nákladů a jejich návratnosti. Když vidím ceny pronájmu místa, je mi mdlo. A navíc by to znamenalo zaměstnat prodavačku. Sama bych celý den na prodejně být nechtěla. V e-shopu spatřuji právě tu svobodu, která člověka nenutí být někde 8 hodin na provozovně. Ovšem, kdyby se prostory spojily s dílnou, bylo by to zase o něčem jiném. Kdo ví, kam mě vody v budoucnu zavanou. 

Které zboží je u vás nyní nejprodávanější? 

Macramé závěsné dekorace (technika dříve známá jako drhání), které zažívají velký boom. Úspěšné jsou i úložné koše a kabelky, které šiji z kobercoviny. Zájem je i o kurzy. Tam je ale pořád trochu problém, že se zájemci tak nějak nepravidelně „trousí“ a je problém je sladit do jednoho termínu. 

Co vám nejvíce funguje jako prodejní a marketingový kanál?

Půl napůl je to Facebook a Instagram. Každý kanál funguje trochu jinak. Facebook je více povídací a příspěvky jdou lépe sdílet a prokliknout na e-shop. Občas tam hodím i promo, ale spíš výjimečně. Mezi prodejními kanály se mi osvědčila také spolupráce s influencery a místní trhy, kam chodím asi třikrát do roka. Cením si okamžité zpětné vazby od zákazníků. Člověk hned vidí, jak zákazník výrobky vnímá, co oceňuje či co mu chybí, co by přivítal. Se všemi těmito informacemi pak pracuji dál. 

Právě příprava a průběh trhu bývá složitá, zvlášť s rodinou. Jak trhy zvládáte?

Trhy, které navštěvuji, se většinou konají o víkendu. Skládek mám v místě pracoviště a zboží na trh zavážím já s manželem. Dovezeme zboží (on s dětmi na zadních sedačkách), vyložíme ho, oni jedou domů a já jsem celý den na trhu. Občas přijede mamka a pomůže s hlídáním. Jednodenní záležitosti zvládá manžel.