Jak si užít vánoce a mít dobrý pocit z dobře vykonané práce? Stačí si udělat rekapitulaci roku. Vidím výsledky své mravenčí práce a jsem překvapená, kolik dobrého se za ten rok povedlo. Zkuste to taky!
Dnes sedím u stolu v kuchyni a na obličej mi z jižního okna dopadají sluneční paprsky. Je 6. prosince, před 5 lety jsem porodila dceru Annu. Poprvé jsem ji držela v náručí a absolutně jsem se zamilovala.
Těch pět let uplynulo jako voda a já rekapituluji, co všechno se stalo, co všechno jsme spolu prožily.
Celkově začátek adventu mě vede k tomu, abych se ponořila do sebe a zjistila, jakou stezku jsem za ten rok prošla, co jsem prožila, co jsem se naučila.
Každý rok si dělám analýzu, co se za poslední rok stalo, co jsem se naučila, co jsem prožila. Jak v byznysu, tak v životě.
A nebyla bych to já, kdyby to nenabralo jasnou strukturu, které se mohu držet.
Na analýzu a následné plánování si vyhradím skoro celý měsíc prosinec, tedy plus mínus do 15. nebo 18. prosince, nebo jiného dne, podle toho, jak to vychází časově.
Nejprve si vezmu všechny zápisníky a projdu, co jsem napsala. Nedělím zápisníky na pracovní a nepracovní, prostě vždycky píšu, co je potřeba. Jen zápisník na klienty a kurzy mám samostatně, protože jde o jiný typ práce, a když bych to neudělala, informace o klientech by se válely po mnoha zápisních a bylo by složité je dohledávat.
Projdu jeden po druhém. Většinou jich mám takových 7-9, protože jsem přestala zapisovat si cokoli na papíry. Co je na papíru, to se ztratí, a co se ztratí, s tím později nelze pracovat. A protože s tím nelze pracovat, nemohu to využít pro pozdější účely.
Postupně si přečtu všechno, na čem jsem pracovala, všechno, co jsem si zapsala, všechno, co jsem nedokončila. Většinou na jeden zápisník potřebuji jeden den.
Často objevím nějaké zajímavé nápady nebo náměty na články, rozpracované myšlenky a podobně. Za ten rok je jich docela dost a kdybych to neudělala, na některé věci úplně zapomenu, což by byla velká škoda.
Některé nápady, viděno s odstupem, jsou nefunkční, a díky tomu si uvědomuji, jak je dobře, že člověk nemá prostor na to, aby realizoval všechno, co ho napadne.
Není to tak, že bych si to jen četla, ale rovnou všechno z deníku zpracovávám. Některé věci dokončím, náměty na články zaznamenám do počítače. Prostě chci mít jasno v tom, že jsem nějaký parádní projekt neopomenula. Potřebuji to pro další plánovací fázi.
Spolu se zápisníky také projdu plány, které jsem měla na letošní rok. Vlastně od té doby, co jsem pochopila, že při dítěti je všechno jinak, jsem si určila, že vždycky budu pracovat na něčem, čemu říkám Můj hlavní projekt. Tedy projekt, který velmi významně posune moje podnikání. Jednak, abych neustrnula, a jednak, abych věděla, čemu se věnovat, když půjde do tuhého.
Cíl jsem měla jasný: zdvojnásobit obrat. Plus jako hlavní projekt nastartovat on-line kurzy.
A obojí se povedlo velmi dobře. Kdybych nebyla nemocná, pravděpodobně bych obrat ztrojnásobila. On-line kurzy jsem nastartovala velmi dobře. Rozrůstá se program Úspěšná a Odpočatá. Hlavně jsem spustila kurz Jsem máma, chci podnikat.
Na ten poslední jsem mimořádně pyšná. Obsahově se velmi povedl. Při spuštění se stalo tolik chyb, že stát se to Máchovi při psaní Máje, tak by jej nikdy nevydal. Já jsem se vůči chybám stala odolná, protože ve fázi testovací je povoleno dělat chyby.
Vyhodnocování veškerých aktivit se zjednodušuje, protože mám jen dvě základní metriky, podle kterých se rozhoduji “povedlo-nepovedlo”:
Zdvojnásobeno: ano. Spuštěn on-line: ano. Všechno ostatní, co se v byznyse povedlo, je pro mě jen nadstavba. Cítím se fajn.
Všechny ostatní plány, které jsem měla, procházím, abych si udělala jasný obrázek o tom, co jsem schopná za rok zvládnout. Pomáhá mi to vytvořit si přesnější obrázek toho, jak lépe plánovat a při tom se přizpůsobovat novým situacím.
Na tyto dva důležité kroky také navazuje:
U všech kroků si vždy zapisuji, co jsem se z toho naučila. Zapsat si tyto myšlenky je pro mě moc důležité. Opět z toho důvodu, že jasně vidím, jaký kus cesty jsem ušla. Vidím, že nestojím na místě a to mi dělá dobře.
Fascinuje mě, že věci, které považuji za přirozenou součást svého podnikání, jsem se naučila například teprve v únoru.
Při tom, když všechno takto procházím, mě postupně napadají plány a projekty, kterým bych chtěla věnovat energii další rok .
Ano. Těch plánů je hodně. Více, než zvládnu. A to ne o sto procent, ale tak 20x více. Proto ty projekty pěkně zapíšu na jedno místo. Nehodnotím je. Jen dělám jejich soupis. Pěkně na jednom místě, aby bylo možné se k nim vrátit a vybírat z nich, když nastane čas na nový projekt.
A kromě těch plánů udělám ještě jeden krok.
Když už mám na jednom místě, co jsem se všechno naučila, připíšu si další věci, které jsem:
Takový seznam dokončených projektů, aktivit a toho, co jsem se naučila, se hodí mít. Když pak potřebuji vytvořit něco nového, jako třeba kurz, projdu si seznam, co jsem všechno zpracovala. Objevím tak zapomenuté nástroje, rozepsané články, projekty, které mohu poskládat dohromady a využít je pro tvorbu kurzu. A zabere to jen pár minut.
Nakonec ještě jedna pracovní oblast.
Hezky přehledně si po měsících zpracuji tabulku, kolik jsem vydělala různými aktivitami. Každý kurz pěkně sám za sebe. Kolik jsem tomu věnovala času a kolik to dělá z obratu.
Tuto tabulku si zpracovávám každý měsíc, takže podívat se na souhrn není až tak moc práce. Hlavní je, že si vytipuji věci, které nejvíce vydělávají v průběhu celého roku a na ně se pak v propagaci v dalším roce soustředím.
Člověka často překvapí, že dobře vydělávají věci, které jsou docela jednoduché a nezaberou moc času.
Pak si projdu sadu otázek, na které postupně hledám odpovědi o svém osobním životě. Většinou si na to vyhradím den, dobrou muziku, zalezu do postele a přemýšlím. Všechny odpovědi zaznamenám do svého zápisníku:
Jsou to otázky, které mi pomáhají se neztratit. Jsem pak tady a teď a neutíkám do nějakých vizí lepší budoucnosti. Pomáhá mi to milovat život tady a teď.
Někdy se mě lidé ptají, proč to dělám?
Dělá mě to šťastnou a nic to nestojí. Jen čas. Já se ráda věnuji tomu, abych byla spokojenější.
Shrnutí roku, vyzdvižení toho, co se povedlo, má velký význam. Vlastně ne velký. Spíše obrovský. Najednou je za námi vidět všechna ta mravenčí práce, všechny drobné úkoly, všechny ty dny, kdy to nešlo, se spojí v jeden celek a já vidím, k čemu to vedlo.
Také jednoznačně vidím, že nikdy nejde všechno naplánovat. Že jsem si plánovala kurzy, které spustím, ale nakonec na základě požadavků od klientek jsem spustila místo plánovaného kurzu Srovnej finance do latě, kurz Jsem máma, chci podnikat.
Hlavní je ale klid na duši. Jsem spokojená s výsledkem. Jsem spokojená s tím, kam se podnikání dostalo. Kam jsem se posunula jako člověk.
Shrnutí pro mě má metafyzickou rovinu. Jsem vděčná za všechno, co se stalo, za všechno, co jsem prožila, co jsem se naučila.
A to mi dává klid. Taky pokoru a vděk.
Jsem také nad věcí, když věci nejdou, jak by měly. Protože každý rok, a mám záznamy zpětně za 20 let, to nějak dopadne. To důležité se zvládne a to nepodstatné ve zkouškách života nevydrží.
Nedržím se pak křečovitě projektů, které nejsou důležité.
Tužka a zápisník jsou nejlevnější forma terapie, když odpovídáte na ty správné otázky. Takže zapisujte. Když se na to podíváte zpětně třeba jen po pěti letech, uvidíte, jak fantastický pokrok jste udělala. Stojí to za to.
Co vy a shrnutí roku? Věnujete mu nějaký čas? Co vám to přináší? Dejte mi vědět. Pod článkem je prostoru na diskuzi dost.
Vaše
Dominika