Roušky jí zvedly byznys ze dna

Daniela „Daya“ Ettlerová (32 let)

Daniela Ettlerová žije v Rožmitálu pod Třemšínem u Příbrami s manželem a třemi dětmi (6, 5 a rok půl). Vystudovala dámskou krejčovou v Příbrami a maturitu z oděvnictví si dělala v Plzni. Už po studiích založila oděvní designovou značku Daya. Ve volném čase vaří, peče, hrabe se v hlíně, cvičí jógu, medituje, čte a ráda se dívá na fantasy filmy.

Roušky jí zvedly byznys ze dna

Její video „Jak ušít roušku“ vidělo přes 1,5 milionu lidí. Díky tomu začaly jít v e-shopu Daya na dračku roušky místo designových zimních kabátů a šatů. Daniele a jejímu manželovi tato situace ale doslova zachránila byznys, protože zatímco před 4 lety zaznamenali nárůst obratu o 300 %, před rokem a půl při přechodu na s.r.o. je zastihl tvrdý pád na dno.

Co se stalo? Jak zvládla najednou ušít 2500 roušek, když má doma 3 děti a nejmladšímu je rok a půl? A proč se do ní lidé opřeli kvůli ceně? Jak této situace využije pro další udržení byznysu?

 

Šijete a tvoříte designovou módu pod značkou Daya. Jak jste se k tomuto řemeslu dostala?

Kreslila jsem návrhy a následně je šila už od dětství, takže to pro mě byla jasná volba. Když už mě napadaly myšlenky zkusit něco jiného, stejně mě to po čase hodilo zpátky k šití.

Obor krejčové jste i vystudovala?

Ano, vystudovala jsem se dámskou krejčovou a maturitu jsem skládala z oděvnictví. Když jsem se pak chystala na ÚMPRUM průmyslovou, k přijímacímu řízení jsem se nakonec vůbec nedostavila, protože jsem nechtěla ztratit další 6 let tím, co už jsem v podstatě uměla. A prodávat vás na škole nenaučí. V té chvíli by to byl zbytečný krok.

V kolika letech jste tedy začala podnikat?

Na vlastní nohy jsem se postavila někdy ve 22 letech, kdy jsem ušila a prodala první kousky. Požádala jsem si na pracovním úřadě o příspěvek na vytvoření pracovního místa. Na ten má nárok každý, kdo jde poprvé pracovat na živnost. Příspěvek jsem dostala a koupila si stroj, pannu, žehlící prkno, žehličku a spustila byznys.

Za jak dlouho jste si vybudovala klientelu a vydělala si na sebe?

Ze začátku jsem to vedla dosti uměleckým stylem. Mé podnikání pod značkou Daya mě začalo živit až po dvouleté pauze, ve které jsem ještě vedla společně s kamarádkou salón. Tvořily jsme v něm pánské obleky a košile na míru. Oblékali jsme například zaměstnance v hotelech. Když jsem zjistila, že jsem podruhé těhotná, tak jsem z firmy odešla, protože jsme s kolegyní nebyly schopné najít společnou řeč. Každá jsme měly jinou představu o kvalitě, fungování firmy, o zaměstnancích. Navíc obě děti jsem měla hodně blízko po sobě – po 13 měsících. Už jsem nechtěla druhé těhotenství prožívat ve stresu. Odchod byl nejjednodušší řešení.

Myslíte si, že problémy vznikaly i tím, že jste byly kamarádky? Vstoupila byste do podnikání znovu s kamarádkou nebo spíše s někým cizím? 

Ano, mělo to na tom svůj podíl, ale také to, že jsme neměly jasně nastavené role, hranice, chyběla nám disciplína a co si budeme povídat, byly jsme mladé a chodily s hlavou v oblacích. V tuto chvíli jsem přesvědčená o tom, že podnikat společně dokážu jedině s manželem, a i v tomto případě mám konečné slovo já. Neumím si představit situaci, která by vedla k tomu, že bych znovu vstoupila do společného podnikání s kýmkoliv.

Po jak dlouhé době jste začala opět šít? S dvěma malými dětmi to muselo být hodně náročné.

Začala jsem v podstatě chvíli po odchodu z onoho společného salonu v polovině druhého těhotenství, protože mě k tomu dotlačila i manželova pracovní krize. Potřebovali jsme vydělávat oba. Od té chvíle už uběhlo 5 let.

Pak už se to rozjelo? 

Ano a nejvíc se to rozjelo ve chvíli, kdy manžel pochopil, že moje podnikání má smysl a vstoupil do byznysu taky. 

Co vám začal ve firmě zajišťovat?

Má na starosti obchod a profesně je ajťák, takže se ujal celého e-shopu. Díky němu mohou například zákazníci platit kartou. On byl také tím, kdo mě z uměleckého myšlení trochu posunul k myšlení obchodnímu. Před tím jsem prodávala a vyráběla, jak zakázky přicházely a celé podnikání nemělo hlavu ani patu.

Kdy jste si začala najímat první lidi?

Půl roku od spuštění podnikání. Narodilo se nám druhé dítě, tak jsem si našla externí švadlenu, která mi pomáhala. V tom roce jsem šila sedmery svatební šaty. To byl asi rok svatebních šatů, protože předtím ani potom jsem jich už nikdy tolik nešila. Za rok jsem najala druhou a za další rok třetí. 

Z rychlého růstu pád dolů

S přechodem na s.r.o. před rokem a půl ale začal váš pád. Co se stalo?

Přesně tak. V roce 2018 jsme zaznamenali nárůst obratu o 300 %. Najednou jsme se stali plátci DPH. Sice jsme to očekávali, firma fungovala 7 měsíců, ale zároveň jsme počítali v dalším roce s podobným nárůstem. Ten se ale nekonal.

Podle vás, z jakého důvodu?

To já právě vůbec netuším. Zimní sezóna, která pro nás bývá díky kabátům stěžejní, byla neskutečně slabá. A to nejsem sama, kdo to říkal. Když jsem se poptávala ve známých značkových prodejnách v obchodním centru Chodov v Praze, tak někteří prodali za celou sezónu jen dva kabáty. Lidé neměli důvod nakupovat. Evidentně jsme spěli k nějaké recesi.

Co to v dané chvíli pro firmu znamenalo? 

V tu chvíli to znamenalo, že jsme spadli do poměrně velké mínusu. S očekávaným vysokým prodejem jsem totiž investovala do materiálů a investice byla na dluh. Na konci roku jsem proto nebyla vůbec schopna zaplatit dodavatelům. 

Na konci roku jste také vstoupila do skupiny Úspěšné a Odpočaté a začala konzultovat s Dominikou. 

Přesně tak, původně jsem chtěla s Dominikou konzultovat už na podzim. To ale padlo, protože jsem si nemohla dovolit uvolnit finanční prostředky. Doufala jsem, že nás ještě pozvedne vánoční období, ale skončili jsme na třetině prodejů oproti předchozímu roku.

Jak reagoval manžel, že jste se rozhodla využít rad koučky? Souhlasil? Musela jste ho přemlouvat?

Můj manžel je mou velkou podporou, takže rozhodně souhlasil. Je pro vše, co mě posune, protože to posune nás všechny. On sám je velkým obdivovatelem všech velkých vizionářů a podnikatelů. V době zmiňované krize mi neustále dával k přečtení články o pádech a vzletech světových značek a utvrzoval mě v tom, že se každá bouře přežene. 

Než se dostaneme k samotnému obratu v době koronaviru, jaké první kroky jste s Dominikou nastolily, abyste se z té šlamastyky dostali?

Museli jsme začít počítat. Pořád se mi v hlavě přehrává Dominičina hláška, že to chce dva roky a vyměnit polovinu mozku. Jsem ráda, že jsem se pro konzultace rozhodla, protože díky Dominice jsem i byla schopná ustát celou situaci, která nastala při rozjetí koronaviru v Česku.

Video, které otočilo byznys

Přejděme k tomu podstatnému. Velký obrat nastal poté, co jste natočila video Návod: „Jak ušít roušku“.  To vás napadlo jak? Protože na Youtube jste byla mezi prvními, kdo takový tuzemský návod natočil.

Moje dlouholetá kamarádka je bloggerka a má na Facebooku stránku „Co si dneska vezmu na sebe“. K tomu její partner působí myslím jako anesteziolog v nemocnici v Motole, takže měli od začátku přehled, co se ve zdravotnictví děje. Proto vydala výzvu neziskové společnosti Babíkov z.s., která reagovala na výzvu nemocnice a porodnice v Podolí, kde potřebovali k ošetření pacientů jednorázové, nebo v případě takovéto nouze, i bavlněné roušky. 

Babíkov vydal graficky zpracovaný návod, jak roušku ušít, který kamarádka sdílela a já na něj reagovala s tím, že se mohu zapojit a pár kusů ušít. Kamarádka mi ale navrhla natočit video s návodem, jak ušít roušku doma, protože byla atakována svými sledujícími a žádána o radu, jaký použít materiál, jak je ušít atp. Byl pátek večer, v sobotu jsem jela do dílny, natočila video, manžel ho sestříhal a v noci jsme ho vypustili do světa. Do rána už mělo několik set tisíc shlédnutí. 

Teď v době rozhovoru (2 týdny po natočení videa) máte 1,2 milionu shlédnutí. Na popud Dominiky jste si koupila novou doménu barevnerousky.cz, abyste této příležitosti obchodně využila vzhledem k situaci, v jaké jste byla.

Doménu jsem koupila, a právě jednám s pánem, který ji chce ode mě odkoupit. Hned ráno po zveřejnění videa mě totiž zasypaly zprávy a žádosti, jestli by bylo možné si od nás roušky koupit. Na základě těchto žádostí jsem se rozhodovala, jestli do toho jít nebo ne. 

Kolik roušek jste ušili za první týden?

Naše kapacita nebyla moc veliká. Vezmu to komplexně, protože předevčírem jsme posílali poslední objednávky. Za dva dny jsme prodali 2500 roušek. Původně jsem byla domluvená ještě s dalšími externími výrobami, které nám ušití roušek nabízely, ale jejich kvalita byla tak strašná, že jsem objednávky stopla a dala si limit těch 2500 roušek. Takový počet jsme byli schopni sami do 10 dnů odbavit.

V kolika lidech jste roušky šili?

Střídalo se u nás 4 až 6 dobrovolnic. Plus nám pomáhala ještě jedna malá dílna v Březnici šijící původně hračky pro německý trh. Jenže i zde komunikace byla složitější. Cenu jsme z nich dostávali týden, a nakonec ji nasadili tak moc, že jsme ji ještě museli tlačit dolů. Za jejich cenu by se nám to vůbec nevyplatilo.

Dostáváme se k tomu, že jste musela zaplatit šití, materiál a potýkala jste se s napadáním, že roušky prodáváte příliš draho. Měla jste je za 290 Kč za kus.

Ano, dva známí z rodného města se do mě opřeli a evidentně jsem jim nedala spát. Došlo to hodně daleko. Osobně jsem se ale do debaty vůbec nezapojovala a snažila jsem se zůstat bokem, protože to nemělo smysl. 

Jak jste k vaší ceně 290 korun došla? Počítala jste si to?

Ano, to byla první věc, na základě které jsem se rozhodovala, jestli do toho půjdeme. Počítali jsme, za kolik jsme schopni roušku vyrobit a prodávat, abychom zároveň generovali zisk. Naše podnikání se potápělo, máme 3 děti a částečně jedeme v podnikání s manželem společně. Jsme také plátci DPH, které se musí zaplatit i z těchto roušek. A to jsem počítala s levnější výrobou, protože se nás nakonec na výrobě podílelo dost. Kdybych to počítala dneska, tak jsme roušky možná prodávali za 400 Kč. Zkušenost je nesdělitelná a v tom fofru jsme potřebovali nečekat a jednat.

10 těžkých dnů a další plány

Trávila jste nejspíše v dílně všechen svůj čas. Jak jste to zvládala, když máte doma non stop 3 děti?

V pondělí jsme s manželem pochopili, jak velký nápor to je, a tak jsme odvezli dvě starší děti k manželovým rodičům do Třeboně. O mladšího se v hlídání střídala moje sestra, která z důvodu případné totální karantény nechtěla zůstat sama ve svém bytě, tak se přestěhovala k nám a moje maminka. Ta je účetní a je v podstatě mojí pravou rukou. Když jedna nehlídala, pomáhala v dílně a naopak. Do toho všeho jsem dva dny před spuštěním tohoto kolotoče přestala kojit nejmladšího syna. 

To muselo být pro malého i psychicky náročné.

On právě není vůbec zvyklý být beze mě. S prvníma dvěma jsem hodně pracovala a myslím, že na našem vztahu je to znát, takže třetí je malý rozmazlený závislák. Na druhou stranu byl s mojí mámou nebo s tetou, tak to zvládl v pohodě. 

Odeslali jste poslední roušky. Co budete dělat teď? 

To právě ještě rozmýšlíme. Z nějakého důvodu nejsem schopna snížit hranici kvality, abych vydělala víc peněz. Proto uvažujeme nad expanzí do zahraničí a začít prodávat roušky do okolních států, kde jsou hranice pro zásilkovou službu ještě otevřené. Německo například není vůbec zásobené. Neřeší to, stejně jako my před 14 dny. 

V tuto chvíli roušky prodáváme dál. Na e-shopu jsme je rozdělili a nafotili dle barevného provedení, takže už si klienti mohou vybrat barvu k outfitu nebo svou oblíbenou barvu. Máme natočená videa, kde modelce ladí rouška s oblečením a testuji další materiály, které budou příjemnější a prodyšnější na léto. A i když jsem v to nedoufala, lidé s rouškami objednávají oblečení – v Česku i ze zahraničí. 

Budete točit video v němčině?

Už v tuto chvíli máme video s německými titulky, takže několik Němců už video vidělo a šijí podle něj. Máme také titulky v angličtině, portugalštině a možná už i v dalších jazycích, ale má to na starost manžel, protože jsem si potřebovala vzít 5 dní volno. Možná natočíme video spíše v angličtině. Máme i web v angličtině, stačí jen přidat roušky. Zkusíme a uvidíme, co se bude dít. 

Přemýšlíte nad tím, jak využít této popularity k navýšení prodeje designového oblečení, což je váš hlavní sortiment?

Víte, asi před 3 měsíci jsem uvažovala, jak vytvořit silný Youtube kanál. Protože Youtube podporuje hlavně profily, které sleduje hodně lidí. V tuto chvíli máme 3000 sledujících, což už je hodně. Do budoucna tak určitě chceme stavět na Youtube videích. Zároveň se nám posílil i profil na Instagramu a Facebooku. PR, které se kolem videa strhlo, bylo neskutečné. Objevili jsme se ve všech hlavních velkých médiích. Pozvali si mě do Snídaně s Novou, do Sama doma. Zažila jsem velký šrumec. S Dominikou začneme přemýšlet, jak na tom všem stavět a jak využít všech těchto kanálů. Otázkou však zůstává, jak to všechno bude. Nikdo z nás asi nemá představu, jaký dopad tato krize bude mít a jak po ní budou lidé uvažovat. Obávám se, že minimálně 2 až 4 roky se z toho budeme oklepávat a už se nevrátíme do kolejí, ve kterých jsme byli.

 

Další rozhovory

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

maminkatelky.cz
Telefon: (+420) 775 028 018e-mail: dominika@maminkatelky.cz
přihlášen:
closebarsangle-down