Její zážitkové tvoření táhne i teď. Prodeje stouply o polovinu

Radka Rubešová (38 let)

Pochází z Brna. Vystudovala pedagogickou fakultu na Masarykově univerzitě v Brně. Se svým mužem vychovávají 3 děti (6, 9 a 12 let). Už před mateřskou vedla výtvarné kurzy ve Středisku volného času Lužánky. Při rodičovské napsala několik knih, a nakonec se rozhodla založit vlastní kurzy prožitkového tvoření on-line. Napsala také 4 knihy. Ve volném čase miluje tanec a ráda upravuje doma interiéry, třeba vytapetuje kuchyni nebo vymaluje obývací pokoj.

Její zážitkové tvoření táhne i teď. Prodeje stouply o polovinu

Výtvarná pedagožka Radka Rubešová postupuje v podnikání pomalu, ale jistě. Vedle polovičního úvazku a s 3 dětmi rozjela kurzy prožitkového tvoření a naštěstí on-line. To se jí vyplatilo, hlavně teď, kdy většina rodin potřebuje doma zabavit děti, které nechodí do škol a školek. Za poslední dva týdny měla prodej asi o polovinu vyšší než obvykle.

V září se chystá nastoupit do byznysu na plný úvazek a vše k tomu připravuje. Střádala například velkou finanční rezervu, aby v případě problémů nahradila chybějící mzdu ze zaměstnání. 

Čím jsou její kurzy jiné? Proč se nechytily živé přednášky, které ze začátku podnikání organizovala? Nebála se také hned od začátku nasadit u produktů vyšší cenu. Udělala dobře?

 

Můžete se našim čtenářkám představit, čím se v podnikání zabýváte?

Snažím se rodičům a dětem zprostředkovat prožitkovou výtvarnou výchovu a dělám to prostřednictvím on-line kurzů, které jsem spustila v roce 2017.

Jak jste se k tomu dostala?

Jsem vystudovaný výtvarný pedagog a pracovala jsem s rodiči a dětmi ve výtvarných kurzech už před tím, než jsem nastoupila na rodičovskou dovolenou. Dva roky jsem působila v centru ve Středisku volného času Lužánky v Brně a na částečný úvazek jsem tam stále. Obecně jsem se vždy hodně zajímala o prožitkovou výtvarnou výchovu a arteterapii, tak to všechno do sebe zapadalo a vstupovalo do mé práce s dětmi. Po dvou letech v centru jsem odešla na rodičovskou dovolenou, kde jsem zůstala 10 let.

Kolik máte dětí?

Mám 3 děti. Strávila jsem poměrně dlouhou dobu doma, ale během této doby jsem ještě nepodnikala. Hned jak jsem odešla na mateřskou, tak jsem začala psát knihy společně se svou kamarádkou a kolegyní Veronikou Kirchnerovou, čímž jsme oficiálně začaly prezentovat naše výtvarné nápady. Už jsme je nevyužívali jen při aktivitách v kroužcích, ale představili jsme je širší veřejnosti.

Jak probíhal proces vydání knihy? Bylo to složité?

Složité to nebylo, protože nabídka přišla přímo z nakladatelství. Věděli o nás a naše výtvarné aktivity je zaujaly. Navíc s první knihou byli velmi spokojeni, proto jsme napsali ještě další dvě společné knihy. Veronice už to pak stačilo, takže poslední knihu už jsem sepsala sama. Jmenuje se Ruce v hlíně – Tvořivá keramika pro děti. 

Psaní knih mě skvěle na rodičovské dovolené naplňovalo a plnilo funkci, proč se mnohé maminky snaží podnikat a dělat něco jiného. Realizovala jsem se. Potřebovala jsem si mentálně odpočinout od každodenního koloběhu s dětmi a zároveň jsem potřebovala fyzickou hmatatelnou věc, což knihy byly.

Kolik času vám zabralo napsání jedné knihy? Zvládla jste to jen v době, kdy děti spaly?

V podstatě jsem psala jen po večerech. 

Živé přednášky netáhly, video zaujalo

V jaké chvíli jste se rozhodla začít podnikat a vytvořit online kurz Tvoříme společně?

On-line dílny jsem spouštěla, když byly synovi zhruba 3 roky. Zároveň jsem nastoupila zpět na částečný úvazek do Centra v Lužánkách. Zhruba rok před tím, než jsem se ale měla vracet do původního zaměstnání, jsem zkoušela dělat přednášky pro rodiče s dětmi a jako podklad k těmto živým sezením jsem napsala e-book a různé materiály. Celý tento koncept se ale neosvědčil, protože s tím bylo hodně práce a málo peněz.

Jak často jste takové přednášky měla?

Celkem jsem jich měla 5 až 7 v průběhu jednoho roku.

V čem vidíte hlavní důvod neúspěchu přednášek?

Neměla jsem zkušenost s organizací a marketingem. Nevěděla jsem, jak oslovit potencionální účastníky. Před těmi 4, 5 lety jsem neměla žádnou zkušenost se sociálními sítěmi. Potom hodně významný okamžik nastal, když mě oslovila Lucie Harnošová, jestli bych nechtěla pro kongres natočit video o tvoření rodičů s dětmi. To si myslím byl první velký impuls odhodlat se spustit on-line kurzy, protože jsme natočili video a já jsem pak dostala nápad, že bych udělala on-line kurz. Já bych zajistila obsahovou část a ona by mi pomohla s marketingovou částí a natočením videí a technickou stránkou.

Jak probíhá on-line kurz tvoření, který nyní nabízíte?

Online kurz Tvoříme společně je pro rodiče, kteří si chtějí tvoření s dětmi užívat. Pomáhám jim s volbou výtvarných materiálů a technik tak, aby to bylo v souladu s osobností dítěte i jeho úrovní výtvarného projevu. Soustředím se hodně na prožitek a proces, takže hodně tvořivých postupů je o hře, komunikaci, vzájemné spolupráci. Tvoříme společně a není to o tom, že dítě sedí samo někde v koutku a něco si šudlá, ale je to o tom, kvalitně trávit společný čas. Koneckonců i rodiče mohou objevit svoji kreativitu a vyzkoušet si výtvarné techniky, které třeba ani neznají.

Popíšete mi začátky podnikání?

Začátky byly fajn díky spolupráci s Luckou, protože jsem neměla žádné vstupní náklady. Šudlaly jsme to spolu na koleni a samotný on-line kurz byl docela drahý. Už na začátku jsme ho myslím prodávaly za 1400 Kč. Myslím si, že právě ta cena byla hodně důležitá.

Podle čeho jste cenu určily?

K ceně jsme došly tak nějak intuitivně a na základě propočtu, kolik času do toho investujeme. Na začátku celkem vysoká zvolená cena byla ale důvodem, proč jsem u toho vydržela tak dlouho. Kdyby celý produkt stál na začátku například 500 Kč, zisk by nebyl takový, abych u projektu zůstala. Ve skutečnosti náročnost prodeje u tohoto produktu je opravdu velká. Není to jen o samotné tvorbě, ale propagaci, komunikaci, prodeji.

Obecně ženy mají problém se sebepodhodnocováním. Věděly jste hned, že je potřeba cenu nastavit výše nebo jste s tím hodně vnitřně bojovaly? 

Byl to trochu risk. Ale věděly jsme, že v té době už máme obě dvě “své jméno” a věřily jsme tomu, že se nám kurz podaří prodat. A hlavně od začátku to bylo postavené jako několikahodinový online kurz, takže bylo jasné, že to nemůže stát pár set korun.

A také jsem se držela Dominičiny strategie, že je třeba začít se “silverproduktem”. Protože při prodeji se pak pohybujete v řádu desetitisíců, a to opravdu potřebujete, abyste si mohly dovolit platit  automatické systémy, bez kterých se v online podnikání neobejdete.

Díky jakým marketingovým nástrojům a prodejním taktikám se vám povedlo získat první zákazníky?

Pro mě byla stěžejní spolupráce s Lucií Harnošovou. Projekt jsme vytvářely skrz její webovou databázi. Když už jsme spolupráci ukončily a pokračovala jsem sama, stejně jsem pokračovala ve stejné strategii, jakou jsme měly. Ta strategie spočívala v tom, že jsem natočila webinář, na který jsem pozvala lidi a těm lidem jsem pak jednotlivé kurzy prodávala. To šlo docela dobře. Uvědomte si ale, že před 3 lety byla jiná doba. Živé vysílání nebylo ještě tak populární. Teď mi přijde, že je on-line prostor naopak docela zahlcený a v současné době je to díky koronavirové krizi ještě horší. Není jednoduché získat potenciální zákazníky.

Jak jste na současný omezený stav zareagovala? Ovlivnilo to vaše podnikání negativně nebo jste toho naopak využila? Jak?

V době, kdy vypukla koronavirová krize, jsem měla běžící kampaň na Jarní tvořivou výzvu. A protože najednou měli rodiče mnohem více času, který museli trávit se svými dětmi především doma, tak Jarní výzva měla velký ohlas. Prodeje jsem měla asi o polovinu vyšší než obvykle.

A protože vím, že toto období bude ještě nějakou dobu trvat, plánuji na duben úplně novou tvořivou výzvu a v květnu zopakovat Týden s hlínou, kdy účastníkům pošlu balíček s knížkou a hlínou a jeden týden jim v uzavřené facebook skupině ukážu, jak s hlínou pracovat a předám tipy na tvoření. Obvykle tento projekt dělám jen dvakrát do roka, ale myslím, že rodiče ocení tuto možnost ještě v době, kdy budou mít své ratolesti doma ze škol a školek. 

S růstem byznysu je potřeba dělat změny

Když jste podnikání startovala, mladšímu synovi byly 3 roky. Už chodil do školky? Měla jste čas na rozjezd podnikání?

Ano, chodil do školky. Už ale před nástupem syna do školky, kdy jsem ještě tolik nepodnikala a jen psala knihy, tak jsem měla doma dobré podmínky. Na jeden den v týdnu jsem měla hlídání od babičky. Ten jeden den mně prospěl k tomu, abych udělala práci, co jsem potřebovala. I po nástupu syna do školky je ale omezené množství času aktuální téma, protože k podnikání ještě pracuji na půl úvazku.

Jak máte práci rozvrženou?

3 dny v týdnu trávím v Centru a 2 dny v týdnu mám čas na svůj projekt. Když jsem před 3 lety začínala, tak mi toto uspořádání přišlo super. Brala jsem to jako doplněk k práci. Bavilo mě to a naplňovalo. Jenže se to začalo čím dál víc rozrůstat a už to tak úplně nezvládám. Přeci jen mám 3 děti a nechci trávit 20 hodin v jedné práci a 20 hodin v druhé práce. Ještě potřebuji mít svůj čas na své zájmy, koníčky, manžela a tak. Proto jsem se po dlouhém asi ročním zvažování rozhodla, že odejdu ze zaměstnání a zůstanu jen na volné noze. Tento stav nastane v září.

Změnil tento plán nějak současný koronavirus stav?

Nezměnil. Naopak mě to povzbudilo a podpořilo. Jsem ráda, že teď můžu využít všech zkušeností, co jsem za ty roky nasbírala a pořádně se do online podnikání opřít. Už vím, jaké kroky přesně udělat, abych dosáhla naplánovaného výsledku.

Je to jeden z důvodů, proč jste vyhledala skupinu Úspěšná a Odpočatá?

Do skupiny Úspěšná a Odpočatá jsem se přidala už hodně dávno. Když jsem si nedávno hledala můj první koučovací deník, tak pochází z roku 2017. Na konci mateřské mě podnikání lákalo, jen jsem neviděla cestu. První věc, kterou jsem s Dominikou konzultovala, byly hobby sety pro maminky s dětmi. Dodala bych jim materiál a další návody a oni by si to sami vytvořili. K realizaci ale ani nedošlo, protože jsem brzy zjistila, že by to bylo za tak nízkou cenu s tak nízkou marží, že bych toho musela vyrobit tisíce. To se mi nechtělo a nedávalo mi to smysl. 

Souhrou několika věcí – videa a konzultací, jsem se nakonec rozhodla pro on-line kurzy. Od té doby jsem v mastermind skupině a považuji to za nejlepší investici do podnikání, kterou jsem udělala. Pro mě je to totiž jeden z mála relevantních zdrojů informací, ke kterým se vztahuju a obracím a na základě jehož to podnikání buduju. Už od začátku mi Dominika moc pomohla.

Jaké máte doma zázemí? Partner vás v podnikání podporuje? Nechce, abyste si udržela zaměstnání?

V tomto ohledu mám velkou podporu partnera. Je to dáno z části tím, že nejsme závislí na dvou platech. V tomto mám větší svobodu a mohu si dovolit, abych šla trochu do nejistoty. Pro něho je důležité, abych byla spokojená, měla čas na rodinu, na děti a je ochoten mě podpořit v tom, co dělám. Zároveň za ty 3 roky jsem mu ukázala na výsledcích, že mé podnikání má smysl. Že to je cesta. Takže mě v tom podporuje a to nejen morálně, ale i technicky. Jsou věci, které bych bez něho nezvládla. Ono se jeví, že udělat on-line kurz a pak ho prodat, je jednoduché. Ve skutečnosti to ale tak jednoduché není. Těch technických nástrah je na cestě celá řada a je dobré se s nimi umět popasovat.

Co vám přijde na té technické stránce nejsložitější?

Pokud nechce být člověk závislý na jednom balíčku od jednoho dodavatele, je dobré si zajistit sám nejrůznější aplikace na email, mailweb, správu webu, členskou sekci, hesla. Se všemi těmito věcmi mi pomáhá manžel a obzvlášť, když nastane problém. Kdybych měla řešit i tyto věci, zabalila bych to po půl roce. Ale tím, že mám tuto technickou podporu v něm, mohu se soustředit na podstatu podnikání.

Pomáhá vám manžel i s dětmi? 

V tomto ohledu není problém. Vychází mi v pohodě vstříc, a i když mám semináře o víkendu, tak si vezme děti na starost. Ono to vypadá, že větší starosti potkávají jen maminky podnikatelky s malými dětmi, když pro ně nemáte hlídání, ale i u dětí školou povinné komplikace neustávají. Jsou to děti, které chodí do školy, potřebujete se s nimi učit, vozit na kroužky, chcete s nimi trávit čas. Prostě je potřeba péče pořád a průběžně.

Proč je podle vás podnikání s dětmi těžké?

Mně v této fázi už to tak náročné nepřijde. Spíš spatřuji výhody, že mohu být doma, když přijdou po obědě ze školy. Že mohu být flexibilní v tom,  jak nakládám se svým pracovním časem. 

Jakou jednu hlavní radu byste dala podnikajícím maminkám?

I když je to těžké, tak si od podnikání držet odstup. Člověk má tendenci se do toho položit a propadnout tomu. Stále jsou před vámi věci, které je neustále možné posouvat. To je pro mě největší výzva, jak si říct, že věci počkají a nemusím je udělat během dneška, nebo během měsíce nebo během půl roku. Na chvíli to dostat z hlavy, vypnout,  i když je to něco, co vás moc baví a naplňuje. 

Pracujete často v přítomnosti dětí nebo se vám daří pracovní a osobní čas oddělit?

V přítomnosti dětí moc pracovat nejde, ale stále pracuji po večerech. Na začátku to patřilo k rozjezdu a energii, protože to chcete udělat a bavilo mě to. Ale teď už se mi nechce a ten čas, který trávím prací po večerech, potřebuji vyměnit za hodiny, které získám odchodem z práce a budu moci pracovat normálně přes den.

Příprava na full time podnikání

Jak se připravujete na odchod ze zaměstnání a na to, že podnikání budete mít na plný úvazek?

Část věcí jsem už musela delegovat před tím. Nedá se to vše zvládat v jedné osobě. Spolupracuji s korektorkou, protože produkuji hodně textu, například on-line návody. Když jsem se loni rozhodla, že si udělám nový web, tak jsem to taky delegovala. Najala jsem si webmasterku, zároveň copywriterku, nechala jsem si udělat fotky. Z těch delegací je to vše. S copywriterkou dále spolupracuji, když potřebuji upravit texty. Teď uvažuji nad nějakou spoluprací stran sociálních sítí a reklamy.

Vyplácíte si od začátku podnikání pravidelnou výplatu a jste schopna si tvořit finanční rezervu? 

Ano, vyplácím. A právě tvorba finanční rezervy je jedním z bodů přípravy na samostatné podnikání. Abych byla klidná, kdyby se něco dělo a já přijdu o příjem z původního zaměstnání. Abych měla alespoň po dobu jednoho roku příjmy pořád stejné. To je potřebná  jistota k tomu, abych do toho šla. Když jsem dospěla k tomuto rozhodnutí, tak jsem si objednala další koučování u Dominiky a společně na tom pracujeme, aby byl přechod plynulý. 

Kam s byznysem směřujete? Jaké máte plány?

Začínala jsem s on-line kurzem „Tvoříme společně“. Postupně jsem k němu přidávala tzv. Tvořivé výzvy, což jsou několikadenní emailové programy, kam se mohou rodiče přihlásit a chodí jim každý den inspirace na dané téma. Teď aktuálně mám Recytvořivou výzvu. Tento koncept jsem rozjela minulý rok a osvědčil se, protože stojí 299 Kč. Je dostupný skoro pro každého a je o něj zájem. 

Jak na jednotlivé produkty přicházíte, kde hledáte inspiraci?

Já ze své podstaty mám nápadů víc, než jsem schopna realizovat. Nemá ale smysl tříštit svoji energii do 10 různých projektů a kurzů. Lepší je tu energii věnovat jednomu projektu, který je hotový a vydělává. To je jedna z věcí, kterou mě Dominika naučila. Myslím si, že on-line kurz má velký potenciál. Bohužel minulý rok jsem neměla tolik kapacity, protože jsem spouštěla nové tvořivé výzvy. Proto do budoucna bych ráda více propagovala on-line kurz a vymýšlím, co bych chtěla dělat dál a nového. 

A copak?

Chtěla bych udělat pokračování on-line kurzu, který bude zaměřen na pokročilejší techniky, práce s textilem, malování, šití. Hodně mě láká se zaměřit na vzdělávání učitelů a lektorů v centrech, lesních školkách a tak. Chtěla bych vytvořit mastermind pro pedagogy a lektory, kde bych se zaměřila na práci se skupinou dětí, rodičů s dětmi a jak je vést k tvoření. Uvidím, jak a kdy se k tomu dostanu, protože je spousta věcí, které je potřeba udělat. Mám i jiné úkoly, kterých jsem si vědoma. 

Za ty dva roky, co to vedete, bylo něco, co se vám nepovedlo, nebo jste musela přehodnotit?

Propadák mě nenapadá. Spíš chyby, které člověk jednou udělá a pak už si dá pozor. Například u tvorby webu jsem si myslela, jak bude za 3 měsíce hotový. Ve finále se ale celá tvorba webu protáhla na celý rok. To jsou věci, které člověk neodhadne a když je dělá podruhé, tak už to je jasné.

V posledních rozhovorech se hodně věnujeme kopírování produktů, se kterým se úspěšnější a originální podnikatelky potkávají. Je to i váš případ?

Zatím ne. Děláme neobvyklý a odvážný koncept v tom, že tvořivých námětů a výtvarných technik je plný internet. Mnoho lidí pak napadne, jestli jsou lidé ochotni za to ještě platit.

V čem je to u vás jiné?

U mě při tvoření  nejde o ten samotný výrobek, výsledek nebo obraz. Zásadní je proces tvoření a jak si to s dětmi užít, aby se něco naučili. Aby si užili práci s výtvarnými materiály. Používám nejrůznější motivační aktivity a hry, které navážeme do toho celého procesu. Vždy to začíná nějakým úvodem, naladěním, hrou s materiálem, který odpovídá tématu a až pak se dostáváme k procesu tvorby a potažmo výsledku. A to odlišuje moje aktivity od všech těch ostatních. Další věc je, že lidem šetřím čas. Že nemusí hledat na x různých místech. Většinou, když už jednou mají se mnou dobrou zkušenost, zapojí se i do dalších kurzů. 

Další rozhovory

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.