Klára Kratochvílová (40)

Klára Kratochvílová (40)

Klára Kratochvílová pochází z Uherčic, malé vesnice v Rakouském pohraničí. Vystudovala obor Životního prostředí na Univerzitě Palackého v Olomouci a dálkově The Brno International Business School. Profesní zkušenosti nasbírala v Regionálním projektovém centru Týn nad Vltavou a ve společnosti Kompostárna Jarošovice s.r.o., kde se věnovala především odpadovému hospodářství. V roce 2007 založila společnost Bilogica, která pomáhá firmám s administrativou v rámci dotací. V současnosti ji čas plní také rekonstrukce penzionu v Dešově. Vychovává sama s pomocí rodičů syna Mikuláše (3,5 let). Ve volném čase jezdí ráda s kamarádkami za kulturou a vinné degustace.

Už začínám podnikat jen v tom, čemu rozumím

Klára Kratochvílová je už zkušená podnikatelka, která si prošla i několika podnikatelskými nezdary a úspěšně vede společnost Biologica zajišťující firmám pomoc při žádání a realizaci dotačních programů. Do toho se pustila do rozsáhlé rekonstrukce velkého domu nedaleko Vranovské přehrady, který jako penzion už pomalu vítá své první návštěvníky. Klára v rozhovoru popisuje nejen jak zvládá podnikání a budování penzionu jako samoživitelka s 3,5letým synem, ale také jak se poučila z nezdařených projektů v energetice nebo akademii svádění. 

 

Na Univerzitě Palackého v Olomouci jste se zaměřila na ekologii a pak jste vystudovala také soukromou obchodní školu BIBS v Brně. Jak ta konkrétně nasměřovala vaše další kroky?

The Brno International Business School jsem studovala v Brně dálkově. Neměla jsem ještě děti a nudila se. Při zpětném pohledu bych peníze raději utratila jinak. Je pravda, že jsem díky škole vypracovala dva podnikatelské projekty, ale nedošlo ani k jejich naplnění. Skončily zavřené ve složce.

Máte jednoho syna?

Ano, Mikuláše a je mu 3 a půl roku. Narodil se v mých 36 letech. 

Vezměme to popořádku. Kam jste nastoupila po vysoké škole?

Jelikož mám vystudované životní prostředí, zajímaly mě biopotraviny. V Hnutí Duha jsem se věnovala biopotravinám a jezdili jsme na exkurze na biofarmy. Tehdy byly biopotraviny ještě v plenkách. V obchodech se sem tam objevila bio špalda nebo pohanka. Tam jsem nabrala první zkušenost s projektem, kdy jsem si ho sama napsala a celý realizovala. Tuto činnost jsem měla na částečný úvazek a jelikož jsem u toho chtěla zůstat, zvolila jsem si v rámci školy odbornost Odpadové hospodářství, a i na stážích ve Švédsku nebo ve Vídni jsem se soustředila na nakládání s odpady. Tak jsem se dostala k mému prvnímu zaměstnavateli, u kterého jsem dělala diplomku na kompostárny.

Jak dlouho jste v této firmě pracovala?

V podstatě přerušovaně až do nástupu na mateřskou v roce 2015. Zaměstnavatel má široké portfolio a střídala jsem se u něj na různých projektech. Je zemědělec, dělá bioplynové stanice, regionální rozvoj. Působila jsem v regionální projektové kanceláři s přestávkami, protože když peníze jsou tak tam děláte na projektech a když nejsou, tak se musíte zaměstnat sama. 

Do toho jste paralelně podnikala?

Zvládala jsem právě dvě věci naráz. Pracovala jsem na svých úkolech a zároveň pro zaměstnavatele jsem vypracovávala jeho projekty v závislosti na jeho náladě a finančních schopnostech. Buď jsem byla jako zaměstnanec nebo práci fakturovala. Bylo to hodně pestré, protože jak jsem říkala, v projektech jsem se dotkla regionálního rozvoje, rekonstrukce kostelů, přeshraniční spolupráce, sociálního podnikání. Osobně jsem se nejvíce specializovala na rybníky, zeleň a odpady. Držela jsem se toho, čemu rozumím, protože to je v podnikání důležité. Dvakrát nebo třikrát jsem s někým začala podnikat na nových věcech mimo můj obor a nikdy to nedopadlo moc dobře. Protože někdo někdy přišel s novým nápadem. To jsem ale řekla, že nemůžu, protože tomu nerozumím. I když dvakrát třikrát jsem něco takového udělala, ale není to ono.

Start podnikání

Jak jste se dostala k vlastnímu podnikání?

Nahlídla jsem do projektů, jak fungují a uvědomila si, že i když jejich podstatu vypracuji já, smetanu slízne někdo jiný. Byla jsem takový ten nevděčný zaměstnanec. I když samozřejmě za pozici zaměstnance jsem ráda, chtěla jsem být svým pánem.

Můžete popsat rok 2007, kdy vznikla vaše společnost Biologica

Pracovala jsem ve firmě a souběžně vznikla firma Biologica. Postupně jsem práci u zaměstnavatele jen fakturovala, což bylo dáno i tím, že firma je v Jižních Čechách a já jsem bydlela na Moravě a pak v Praze. Obě činnosti jsem zvládala zaráz.

Chápu dobře, že pomáháte firmám s administrativou v rámci dotací? Pomáháte i s následným čerpáním?

Rádi bereme projekt jako celek, tedy jak přípravu, tak i jeho udržitelnost. Někde je 5letá, někde 10letá. Musím počítat s tím, že klient se na mě obrací i následně po realizaci projektu. Neseme odpovědnost za projekt od začátku do konce. 

Jaké byly začátky podnikání?

Brala jsem vše velmi oficiálně. Pomáhal mi právník a nechtěla jsem nic podcenit. Dnes už vím, že stačí firmu koupit a přepsat. Hodně věcí se tím ulehčí. Chtěla jsem se původně věnovat biopotravinám, takže jsem řešila i e-shop. Nad celým rozjezdem jsem trávila hodně času. Dnes už víc střílím od boku. 

Vzhledem k tomu, že jste rozjížděla podnikání při zaměstnání a jednalo se o vypracování projektů, finanční náročnost při startu asi nebyla velká. 

Ne. Ale je fakt, že náklady, i když nejsme výrobní společnost, jsou vysoké. Jsem ráda a vděčná za schopnou a samostatnou kolegyni, Ing. Lucii Červinkovou. Pracuje na minimální úvazek, ale paušální měsíční platby jsou velké. Jakmile podnikání člověk jednou rozjede, musí počítat pravidelně peníze za zpracování. Stále chodí energie, pojistky, platby za telefony…

Dotační období EU bude brzy končit. Připravujete se na tuto situaci třeba právě současnou rekonstrukcí domu na penzion Dešov 119?

Dotace budou fungovat v jiném režimu a uvažovala jsem, kam se dále uberu. Ještě když jsem neměla syna, umřela mi babička a tatínek s tetou se pokusili prodat její dům,  bez úspěchu. Jednou jsem tak zavolala tátovi a navrhla jsem, že bych si dům vzala. Taťka na mě půlku přepsal, vyplatila jsem tetu a začala vymýšlet, co s ním. Je to velký dům a nechtěla jsem ho jen pro vlastní bydlení, chtělo ho nějak obchodně podchytnout. Nachází se blízko vranovské přehrady a turisticky je to zajímavá lokalita. Nakonec jsem s pomocí architektonické společnosti Hiconcept manželů Marešových dala dohromady zajímavé nízkorozpočtové řešení. Stavební povolení jsem získala na jaře 2014. V tom roce jsem také otěhotněla, což byl jen další pohnutek, abych se přestěhovala do pohraničí, kde mám rodiče a odkud pocházím, protože bez hlídání bych dál nemohla sama fungovat.

Působíte také jako předsedkyně občasného sdružení Bioregio. Funguje ještě, protože podle webu se poslední seminář uskutečnil v roce 2015.

Funguje, ale pomáháme jen lidem z okolí, když je potřeba. Například pokud starosta potřebuje nějaké podklady. Na více není v současnosti kapacita. V minulosti jsme čerpali řadu projektů pro místní vesnice na ozelenění. Samotné výsadby už probíhaly s lidmi z vesnice. Osvětu o krásném prostředí pohraničí jsme dělali prostřednictvím zmíněných seminářů.

Jak je Biologica velká a kolik máte zaměstnanců?

Jsem tam já a na stálý úvazek jedna kolegyně. Na vypracování projektů využívám externích odborníků. Potřebujete právníka na výběrová řízení, zpracovatele na stavební dokumentaci, rozpočtáře, finančního analytika a mnoho dalších. Prostředí je kolísavé, stejně jako vypsání dotačních programů. Podle toho přizpůsobuji personální obsazení. Stabilně jsme ale jen dvě. 

Asistentka je s vámi od kdy?

Byla se mnou od prvopočátku roku 2007. Jmenuje se Lucie Červinková a je to nejlepší asistentka na světě. Tehdy jsem vypsala výběrové řízení a uchazečky na pozici projektové manažerky a asistentky za mnou přicházely do kavárny. Přišlo jich několik a jen Lucie přinesla životopis a její kvalifikace odpovídala dané pozici. Byla skromná, nachystaná a ptala se, co bude náplní práce. Hned jsem si říkala, že konečně jsem našla normálního člověka. V jednom období mi ubylo zakázek, tak odešla do konzultační firmy. Mezitím se jí narodil syn, kterému je dnes pět let a asi před třemi lety ke mně zpět nastoupila. Vycházíme si vstříc. Víme, jaké to je pracovat s dětmi. Pracuje na částečný úvazek, aby zvládala rodinu a domácnost a zvládá to skvěle. Mám štěstí na lidi.

Jak si externisty hledáte? Spálila jste se s někým?

Něco jsou náhody, ale většinou jsem je potkala na projektech, kde se osvědčili, tak jsem je u mého klienta poprosila o zpracování analýzy apod. Někdy jsem se i spálila, ale u externistů rychle poznáte možný problém. Když vám například neodevzdá práci včas, musíte to nějak vykrýt a podruhé si ho už nenajmete. Nejhorší, co se může stát je, když přebíráte po někom projekt v půlce. Ozve se vám někdo, že projekt zkazil a chce ho napravit. Jenže když nejsem u projektu od začátku a nekontroluji jeho přípravu, jeho náprava je velmi složitá. 

Poučení z nezdarů

Zmínila jste, že jste se na dvou až třech projektech spálila, protože se nejednalo o témata z vašeho oboru. O co šlo?

Je několik projektů, které mi stále leží v šuplíku a jsem ráda, že jsem do nich nešla a neztratila peníze. Díky tomu, že jsem si dala čas na přípravu, tak jsem zjistila, že by projekty nefungovaly, a nakonec bych tratila. Samozřejmě ale přešlapům jsem se nevyhnula. Jednou jsem se nechala nadchnout jiným projektem v energetice, kterému rozuměl můj kolega. Koupila jsem tedy novou firmu se zaměřením na nákup a prodej energií. Vše ve velkém stylu a za tři měsíce mi řekl, že do toho nejde. Všechny náklady směřovaly za mnou. Tak vzniklo moje heslo: „Choď jen do toho, čemu rozumíš a máš dost informací.“ 

Které podnikání jste si tedy ještě zkusila a nevyšlo?

Jedním takovým podnikáním byl vývoj bezpečnostního softwaru. Tito lidé mě přesvědčovali, že mají skvělé kontakty na ministerstvu a všechno poběží jako na drátkách. Jenže ty kontakty byly trochu jiné a celkově přemýšleli v jiných cifrách a sférách než já. Naštěstí jsem se rychle zorientovala a do půl roku odešla. Samotný vývojář provařil spoustu peněz a výsledek doposud není. 

Jak jste se z těchto nezdarů poučila?

Jasně si stanovit, kdo co ponese za odpovědnost a náklady a odpovědnost dělit s případným obchodním partnerem rovným dílem. Ohlídat si smlouvy. Když to vezmu zpětně, tak jsem z toho vybruslila krásně. Vždy, když to šlo nějakým směrem, kde to podle mě byl průšvih, stopla jsem. Ztráty byly únosné. 

Kde jste si tyto partnery našla? Jednalo se o vaše kamarády nebo náhodné kolegy. Jde mi o to, jestli jste nevstoupila do obchodu z důvodu kamarádství, kdy jste si myslela, že to bude dobře šlapat.

Všichni to byli lidé na doporučení a přišli ke mně v rámci toho, co dělám v Biologice. Jen u jednoho projektu mě přemluvili kamarád s kamarádkou. Oba měli zaměstnání, já svoji firmu a přesvědčovali mě do skvělého projektu. V Americe tehdy fungovala škola svádění, tedy jak někoho sbalit. U nás jsme o ničem podobném neslyšeli, tak jsme se do toho pustili. Hned v počátcích nám ale přišel výhružný mail, že kopírujeme konkurenci. Hned jsem zařídila webovky, focení. Kamarád měl prezentovat. Šlo o mediálně atraktivní a lechtivé téma, ale kamarádi z toho brzy vycouvali. Akademie svádění mi zůstala a zaměstnala jsem jednoho lektora na dohodu o provedení práce. Jenže když zjistil, jak obchod funguje, zařídil si svoji praxi. 

Jak dlouho akademie fungovala?

Od roku 2009 dva roky. Sama jsem i lektorovala. Většina agentur se soustřeďuje na chlapy, ale u nás jsme se zaměřili spíš na ženy a snažili se zapracovat na jejich sebevědomí. Postupně to bylo spíš setkání žen, kdy si obměnili šatník a sedli s vizážistkou, aby si uvědomily vlastní hodnotu. Bavilo mě to a nakonec zjistíte, že partnerské vztahy jsou hlavně o vztahu sám k sobě.

Ovlivnilo nějak podnikání váš život negativně?

Nemohu říct. Znám obě strany, jak zaměstnaneckou, tak podnikatelskou. V té podnikatelské jsem sama svým pánem a potřebuji to tak.

Bez babičky by podnikání nefungovalo

Dostáváme se pomalu k synovi. Jak se změnilo podnikání s jeho příchodem?

Jsem si vše tak rekapitulovala a potřebovala bych k ruce tři až čtyři lidi. Jeden člověk, co bude dělat projekty na firmě, někoho na stavbu, mateřské a rodinné povinnosti a někoho na úklid. Zatím to vše nějak zvládám sama.

Jak to tedy vše zvládáte? Rodiče v pohraničí pomáhají?

Mám od nich půjčený byt na dobu rekonstrukce, než bude dům hotový. Babička hlídá a je k nezaplacení. Když byl malý opravdu malý, režim se změnil až po půl roce, co se narodil. Od narození jsem ho všude tahala jako kočka koťata. Ve třech měsících se mnou jezdil do Děčína, do Prahy. Přes den jsem ho mezi kojením měla vždy u sebe nebo u babičky. Od čtyř do osmi, kdy chtěl být jen u mě, tak jsem ho chovala a když usnul, usedla jsem k práci. Jela jsem a jela a asi po půl roce bez hlídání mi došly baterky a vše se muselo přeskládat a od něčeho upustit. 

Jak se režim změnil?

Je to skvělý v tom, že mám hlídání. Bez mojí mamky bych nemohla podnikat. Když jsem potřebovala dokončit zakázku, babička chodila k nám. Někdy jezdila i babička se mnou například do Prahy. Já jsem seděla na jednání a babička kroužila dokola s kočárkem. Hlídala i asistentka. Na jednáních s dlouholetými klienty jsem i kojila. Brali to v pohodě, znají mě dlouho. Pak jsme den zakončili třeba v zoo a udělali si takový výlet. Teď už je velký a chodí na půlden do školky. Když je ale možnost, beru ho s sebou tam, kde přednáším, na jednání, na úřady, aby věděl, co dělám. 

Začal chodit do školky ve třech letech?

Ano. Sice jsme zkoušeli dřív, ale nešlo to. Od tří let začal chodit do školky pravidelně až na nějaké výpadky. Chodíme plavat, takže trpíme občas na rýmičky a virózy. Běžně mám ale na práci čtyři hodiny denně a pak večer, když usne.

Paní na hlídání nebo na úklid jste nehledala?

Ještě v Praze jsem byla zvyklá mít paní na úklid, ale na vesnici se všichni znají. Jednou jsem si nechala vyžehlit prádlo, přišla naše babička a hned: „To si děláš legraci!!“ Ale v této souvislosti mě napadlo založit firmu s úklidovou službou a žehlením. Tato služba v této oblasti znatelně chybí.  

A co hlídání? 

Jednou jsem zkoušela Hlidacky.cz. První paní bydlela 25 km daleko a druhá se už rýsovala, ale jednalo se o mladou maminku s kloučkem starým jako můj syn. Na zkoušku přijeli autobusem. Hned po příjezdu měl její syn hlad, tak ho začala cpát cukrem. Doslova mu mléko osladila dvěma lžičkami cukru. Byl proto dost hyperaktivní, a nakonec jsme spíše hlídaly my jeho. Začala i mému synovi nabízet sladké sušenky a piškoty. Tehdy byl ještě mrňous malý, tak jako tehdy zarytá biomatka jsem dost hlídala, co jí. Dnes je pro mě ta největší hodnota klid a pohoda, takže už tak neřeším, co můj syn sní. Na závěr dne jsme s nimi počkali na autobus a odjeli. Byly ještě další dva tři pokusy, ale nevyšlo to. Jedině babička nám funguje. 

Ona už nepracovala?

Babička pracovala jako učitelka a už přesluhovala, tak při konci mého těhotenství v červnu v práci skončila a na konci srpna se narodil malý. Někdy ji dáváme hodně zahulit. Pravidelně ještě jezdí za 94 letou prababičkou. 

Nikde jsem nenašla žádnou zmínku o partnerovi. Syna tedy vychováváte sama?

Syn byl neplánovaný po krátké známosti a s tatínkem se pravidelně vídá. Otěhotněla jsem po třech týdnech. Mezitím jsme se i rozešli. Zkoušeli jsme vztah udržet, ale po třech měsících jsme se domluvili a sepsali smlouvu o nenarozeném dítěti. Tatínek platí alimenty, syn ho vídá. Sice teď trochu méně, protože má tatínek ještě děti z předchozího partnerství a čerstvé miminko, ale chci, aby o sobě věděli. Každopádně jsem poznala náplň slova korektní chování a jsem ráda, že se dokážeme s tatínkem od syna domluvit. Nejsou tam žádné záludnosti.  Vážím si toho. Člověk má vždy nějaké ideály, ale vážím si toho, že jsme udrželi dobré vztahy pro syna.

Máte v současnosti vztah?

Partner mi chybí a snažila jsem se hledat, ale vzhledem k tomu, co dělám, tak mi trvá, než k někomu dostanu důvěru. Člověk má s dítětem jiné priority a hodnotí spoustu věcí jinak. Absolvovala jsem plánovaná i domluvená setkání, ale jsem svéráz a nový vztah je ovlivněn mnoha faktory. Už jsem seznamky smazala a neřeším to. Ráda bych partnera a druhé dítě, ale ne za každou cenu. 

Máte čas na svoje aktivity a na sebe?

To je špatný, ale když malý usne, potichu sedím v obýváku. Máme i klub konzervativních žen a jednou za čtvrt roku se scházíme. Poprosím maminku, jestli by pohlídala Mikuláše a s holkama zajedeme do Prahy do divadla nebo na víkend na vinobraní. Některé studují vinařství, tak odprezentují vzorky. Byly jsme na únikové hře. Jinak čtení a sport zanedbávám. Rok dva po porodu jsem to zvládala, ale rekonstrukce domu mi teď dává zabrat.

Potřeba pohledu z venčí

Uživíte svojí firmou rodinu?

Ano.  

Podle hospodářských výsledků jste měla v roce 2013 výrazný zisk a další rok o stejné hodnotě ztrátu. Co se tam stalo?

V té době se projevila investice do té nemovitosti. Teď už je podnik opět ziskový, ale jinak obrat a cash flow dlouhodobě udržuji pozitivní. Ze začátku bylo cash flow strašné. Pracuji totiž s takovým odloženým ziskem, protože zisk se projeví třeba až po roce či po roce půl, kdy začnu pracovat na projektu. Postupně jsem se naučila dělit projekt na menší částky a co mohu fakturovat, fakturuji hned. Nouze donutí tvořit úspory, a i díky Dominice Špačkové jsem se naučila fakturovat svoji práci.

Proč jste Dominiku vyhledala?

Dlouho jsem ji sledovala a líbily se mi její zajímavé názory a literatura, kterou doporučovala. Měli jsme toho spolu hodně společného, tak jsem si zaplatila kurz Úspěšná a odpočatá

Jste zkušená podnikatelka. Co vám tento kurz přinesl? V čem jste tápala?

Zjistila jsem, že řešíme většinou podobné problémy a Dominika je rázná, rychle složité situace rozsekne. Navíc člověk je zajetý v určitých kolejích, má naučené jisté postupy a ona nabízí dobrý názor zvenčí. Sama mám zisk odložený, ale Dominičini klienti vždy platí dopředu. U žádných kurzů jsem nezažila, že by někdo platil dopředu. 

Pokud ale začínáte projekt a zaplaceno dostanete až za rok a půl, při statistické vysoké úmrtnosti firem vedete dost rizikový byznys.

Ano. Už mám zajeté průběžné platby, ale to gró vzniká až po realizaci projektu. V mé oblasti je trh takový, že si velké společnosti najmou absolventy a ti to sekají jako baťa cvičky. Nenechají si ani zaplatit za podání žádosti. Jak to pak mám vysvětlovat klientovi. Přeci si nemohu něco objednat a nezaplatit. Mám v tom svůj čas, lidi a know-how.

Všimla jsem si na vašich webových stránkách, že nabízíte konzultaci zdarma, pokud klient potřebuji pro svůj projekt zjistit možnou úspěšnost získání dotace. Nejedná se o časově náročnou činnost? Vyplatí se takovou službu nabízet zdarma? 

Uvažovala jsem o tom. Je to moje slabá stránka. Je pravda, že jde o dost časově náročnou službu. Musím hodně telefonovat a zjišťovat. Navíc většinou tento člověk ani není přichystaný. Jsou ale i firmy, které vypracují možnosti a podají i tu žádost zdarma. Je otázka, jestli to mám nabídnout za úplatu.

Co byste mohla nabídnout našim čtenářkám maminkatelkám?

Mohu se s nimi podívat na jejich podnikání a zpracovat jim portfolio dotačních titulů pro jejich podnikání nebo projekt. Mám ráda i cesty méně formální, otáčím projektem jako rubikovou kostkou, dokud klient v ruce nemá řešení, které vyhovuje přesně jemu. A tak často ve financování projektů kombinujeme dotace, spolufinancování bankou, zaúvěrování nebo zdroje z nadací či startupových serverů. Více o zpracování portfolia zde

Dále nabízím víkendové a letní týdenní pobyty. Jsem moc vděčná za prostor a dům po babičce, který mou iniciativou zůstal v rodině. Teď je přebudován na prostorné Apartmány Dešov 119 a slouží jako rekreační ubytování v Blízkosti Vranovské přehrady. V dosahu je hrad Bítov, Cornštejn nebo Vranov nad Dyjí.  

Jaké máte plány do budoucna?

Mně se teď otevřely další dveře ke klientům díky Asociaci soukromých zemědělců, takže plány jsou nabrat klienty na administraci a malé vodní nádrže. V odpadovém hospodářství byly vypsány nové výzvy končící na podzim, tam plánujeme podat i vlastní projekt na recyklační linku a čeká mě kolaudace penzionu. Teď jsem zjistila, že bych mohla žádat dotace na dokončení penzionu, takže se chci o to pokusit. A pořád mi strašně vrtá v hlavě úklidová agentura. Sama jsem na tom s úklidem bídně a potřebovala bych někoho pro sebe. Podle řečí vím, že tato služba v oblasti chybí. Musím taky oslavit 40 a moje největší přání je mít kurník se slepicemi a zahradu u ubytování. 

Na webových stránkách jsou spíše ještě ilustrační fotky. V jaké fázi je penzion?

Webové stránky jsou hotové, vše je nafocené. Teď upravujeme venkovní prostory, montujeme dětské hřiště, dodělává se venkovní posezení. Apartmány už jsou hotové a čekají na své první zájemce. Asi se bude jednat jen o částečnou kolaudaci, protože ne vše je dodělané. Financovala jsem vše z úspor. Všichni se diví, že jsem nečerpala dotaci. Rekonstrukce byla plná změn a prodlev, tak jsem si říkala zaplaťpánbůh, že jsem nečerpala.

Jakou máte konečnou představu o penzionu? Podle fotek mi připomíná statek. 

Moje představa je, že tam budou slepice a zahrada. Návštěvníci si mohou ráno pochutnat na čerstvých vejcích. Součástí by měly být i záhony zeleniny a keře. Děti by si mohly otrhávat rybíz a angrešt. Výhodou je centrální kuchyně, takže když přijedete z velkoměsta, budete si moci u nás zavařit okurky nebo jinou zeleninu, nasbírat a připravit sirup z kopřiv nebo černého bezu. Prostě jak to bývalo za první republiky, kdy se jezdilo z měst za tetičkou na venkov a ženy si popovídaly a mezitím si zavařovaly meruňky a třešně. Součástí  objektu je i prostorná stodola. Tam plánujeme vyžití pro děti i rodiče: lana, houpačka, další věci na šplhání, balíky slámy na dovádění, pingpongový stůl, šipky. Stodola má vlastní bar a wc. Spousta místa pro dovádění a oslavy – v létě příjemný chládek, při špatném počasí sucho a mnoho aktivit. Aktivně si odpočinete a odvezete si spostu zážitků a třeba i zavařeniny. Mám už sehnané a nakoupené zavařovací sklenice. Je připravený i sklep – víno dovážíme z blízké Znojemské oblasti. Zatím budeme nabízet tři apartmány. Celková současná kapacita je 10 lůžek + 3 přistýlky. Ale je tam do budoucna možnost rozšíření na pět apartmánů. Chtěla bych ještě dodělat podkroví pro mě a syna.

Kancelář máte doma?

Ano, já i kolegyně pracujeme z domu, i když virtuální sídlo mám v Brně. 

Jak se doma soustředíte na práci? Neuklízíte, nic nezařizujete…

Neuklízím. Nechám to tak, jak to je. Když pracuji, mám klapky. Prokrastinace je občas velká, stihnu třeba naplnit pračku, ale když je syn pryč, musím pracovat, protože pak už nic neudělám. Vaření zvládnu s ním. 

Proč je podnikání s dětmi těžké?

Těžké je přecvaknout do jiného režimu. S dětmi řešíte něco jiného nebo jiný rozsah než v práci. Najednou se potkáte s podnikatelem, který řeší strašně důležitou věc a vy řešíte, jestli se dítěti už prořezal zoubek. Mě mateřství hodně uzemnilo. Už vím, na čem opravdu záleží, vážím si víc svého času. Už neztrácím čas prosedáváním v kavárnách. Jsem efektivnější. Co jsem dřív zvládla za den, tak teď zvládnu za tři čtyři hodiny. Řeším jen to, co je opravdu podstatné. Děti rychle rostou a čas je hodnota, kterou si nepřikoupíte. 

Je obdivuhodné, jak to zvládáte. Máte k ruce sice babičku, ale aktivit hodně.

Nevím, snažím se vše řešit po malých krůčcích. Dřív jsem jela na cíle a výkony, teď už mám trochu jiné priority. Taky se nesrovnávám s jinými. Mám to svoje, co chci zvládnout a dokončit. Když se blížila rekonstrukce domu a já otěhotněla, možná někdo jiný by celý projekt stopl. Já chci ale z něho vytěžit co nejvíce a beru to jako příjem pro mě a syna. Ráda bych do budoucna u nás trávila jen hlavní sezónu a v zimě odletěla se synem nízkonákladově pryč. Toho bych chtěla dosáhnout a teď jen řeším, jak se k tomu dopracovat.

 

Přečtěte si i další zajímavé rozhovory:

Jak se podařilo Tereze Vrbkové rozšířit byznys se čtyřmi dětmi a bez jakékoli pomoci v domácnost?

Proč by Michaela Tréglová už nikdy do ničeho neinvestovala velké peníze?

Jak potraty dál nasměřovaly v podnikání klinickou psycholožku Lucii Lebduškovou?

Další rozhovory

One comment on “Klára Kratochvílová (40)”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

maminkatelky.cz