Klára Kawuloková (32) let

Klára Kawuloková (32) let

Klára Kawuloková pochází z Ostravy a vyučila se kadeřnicí. Následně ještě přidala maturitu ve dvouleté nástavbě. Stihla nastoupit i na vysokou školu zaměřenou na vychovatelství, ale po roce ve Skotsku a půlročním Erasmu v Norsku se rozhodla studium ukončit. Nakonec se našla v podnikání a otevřela si živnost jako virtuální asistentka. Má syna Matouše (2 roky) a ve volném čase ráda chodí na hory a horolezeckou stěnu.

Neumím si představit, že bych nebyla schopna se o sebe a syna finančně postarat

S Klárou Kawulokovou jsme se potkaly pár dnů před letními prázdninami a den poté, co se rozešla s partnerem. Mají spolu jednoho syna a najednou se ocitla v situaci, kdy se chystá překopat svůj život. Z Prahy se stěhuje zpět do Ostravy, odkud pochází a plánuje, jak co nejlépe zabezpečit svého syna, aby co nejméně pocítil takovou změnu. 

Právě podnikání ji přitom drží nad vodou, protože díky němu si uchovala jistou nezávislost a soběstačnost. „Určitě se cítím bezpečněji a jistěji, jelikož nás dokážu finančně zajistit a nejsem závislá jen na partnerovi. Nechtěla bych se ocitnout v nejistotě v případě, když se něco podobného přihodí a čekat, kolik bych po mateřské mohla vydělávat,“ uzavírá. Jak zvládá práci virtuální asistentky a v čem je toto podnikání těžké? Jaké jsou její plány po přestěhování do Ostravy?

Můžete nám představit svoji živnost?

Dělám virtuální asistentku a příležitostně pořadatelku eventů. Těm se však teď nemám moc prostor věnovat.

Co taková virtuální asistentka vše dělá?

Pro své klienty zajišťuji na dálku asistenční služby, které jsou opravdu různorodé. Od administrativy, přes přípravu školení a kurzů až po fakturace. 

Kolik máte v současnosti klientů?

Teď mám stabilních pět klientů, plus nějaké nárazové. 

Kolik hodin týdně zhruba pracujete?

Nejsem zatím schopna udržet poloviční úvazek, takže odhadem odpracuji měsíčně 40 až 50 hodin. Více nejsem schopna zvládnout. Od září bych ráda přihlásila Matyho do jesliček nebo školky, čímž bych navýšila svůj pracovní úvazek. Ráda bych se dostala alespoň na ten poloviční, spíš i trochu vyšší.

Jak jste se k virtuální asistentce dostala? Co jste vystudovala?

Jsem vyučená kadeřnice s následnou nástavbou zaměřenou na podnikání s maturitou. K asistenční službě jsem se dostala v podstatě tak, že jsem dříve spolupracovala s podnikatelským poradcem Robertem Vlachem. Dělala jsem jeho osobní asistentku a organizovala pro něj srazy a akce Na volné noze. Pohybuji se v tomto prostředí delší dobu. Vše ale začalo mým příchodem do Prahy, kde jsem začala pracovat jako recepční a asistentka v jedné korporátní společnosti. Časem jsem ale zjistila, že se strašně nudím a práci navíc pro mě neměli. A to jsem o ni žádala. Přemýšlela jsem, co dál, abych vyplnila prázdný čas, kdy jsem neměla do čeho píchnout a narazila jsem právě na možnost dělat virtuální asistentku. Oslovila jsem prvního klienta a rovnou to vyšlo. 

Kdy jste se více osamostatnila? 

Po pozici recepční jsem si našla novou práci v soukromé škole, kde jsem měla na starost administrativu a provoz školy. Neustále jsem si ale držela na pár hodin v měsíci několik klientů. A když bylo Matymu třičtvrtě roku, dostala jsem chuť rozjet podnikání více. Vytvořila jsem si profil Na volné noze a moji klienti mi pomohli se zpropagovat. Najednou se práce rozjela naplno. Spíš jsem musela některé zakázky odmítat, protože nechci brát někoho, koho bych pak nestíhala. Nerada dělám práci napůl. 

Jak jste si našla svého prvního klienta jako virtuální asistentka?

Když jsem se rozhodla, že bych tuto činnost chtěla dělat, začala jsem také promýšlet, jak začít. Napadlo mě, požádat o radu člověka, kterého jsem znala ze srazů Na volné noze. Tomuto oboru se sice nevěnuje (v té době jsem neznala žádnou virtuální asistentku), ale nebojí se o podnikání mluvit otevřeně a vždy, když jsem potřebovala radu, pomohl mi. Sdělila jsem mu svůj plán a ptala se, zda náhodou neví o někom, kdo asistentku hledá. Po pár dnech mi zavolal, že by to se mnou zkusil a stal se mým prvním klientem.

Rozchod a nový start

Po otěhotnění a narození syna jste si dala pauzu, nebo jste jela dál ve stávajícím tempu?

Žádnou pauzu jsem si nedala. Naopak ještě s kontrakcemi jsem dodělávala různé úkoly. Jednalo se ale o pár hodin. Kdybych řekla deset hodin měsíčně, tak je to moc. Spíš se jednalo o nárazové záležitosti, kdy na začátku měsíce bylo potřeba vystavit 40 faktur a pak už jsem pracovala volněji. Postupem času jsem si ale řekla, že je potřeba živnost ještě víc rozjet.

Neměla jste nikdy chuť vrátit se k oboru kadeřnictví?

Kadeřnictvím se bavím. Stříhám všechny svoje kamarády, jejich děti, češu svatby, ale beru to jako okrajovou činnost. Zjistila jsem, že dlouhodobě by mě nebavilo stát každý den v kadeřnictví. 

V jaké době jste si založila živnostenský list? 

Na živnostenský list jsem nastoupila se změnou zaměstnání, tedy při nástupu do soukromé školy. Pracovala jsem tam na základě živnosti, takže přirozeně jsem pak přešla na živnost i jako virtuální asistentka. Nemusela jsem víc řešit. 

Nemáte někdy chuť se vrátit do zaměstnaneckého vztahu?

Na jednu stranu je pro mě podnikání jako na houpačce. Někdy vše běží jako po drátkách, ale obecně je velmi složité odpracovat osm hodin denně čistého času. Počítám si každou minutu a kdybych byla zaměstnaná počítá se mi pauza na záchod a někdy i chvilka na kafe nebo oběd. Navíc jsem v rozchodové fázi, takže mě čeká rozhodnutí, co bude dál a jestli budu schopná vše podnikáním utáhnout nebo si k němu najít ještě částečný úvazek. 

To mě mrzí. Rozchod probíhá i vzhledem k synovi zatím klidně?

Naštěstí to zatím vypadá na dobrou domluvu.

Údajně bydlíte kousek za Prahou, kde vlastníte rozestavěný domeček.

Ano, máme prvorepublikovou vilu, o kterou se dlouho nikdo nestaral. Rok jsme ji rekonstruovali a devět měsíců bydleli různě po kamarádech, vystřídali jsme s dítětem a psem tři byty za 9 měsíců.

Na vlastní pěst jste vilu s partnerem rekonstruovali a do toho jste se synem stíhala práci?

Ano.

Kam budou směřovat vaše další kroky? 

Půjdu se synem do Ostravy, protože to pro mě představuje nejjednodušší východisko. Utáhnout sama byt s dítětem v Praze bez zázemí by bylo velmi složité. Alespoň teď. V Ostravě mám rodinu, takže mi to přijde přirozené.

Punkové podnikání

 Měla jste někoho na výpomoc s Matýskem, když se narodil?

Prozatím babičku z partnerovy strany, která hlídala dvakrát týdně. Je v důchodu, takže přicházela jednou týdně na celý den a jednou týdně, jak to zrovna vyšlo. Sem tam využívám kamarádky, ale to byla spíše nárazová záležitost. Chvíli jsem kamarádkám i platila za hlídání, ale časem mi otěhotněly a plánovanému hlídání byl konec. Teď přichází fáze, kdy se přesunu k placenému hlídání v podobě jesliček nebo školky. 

Chápu dobře, že jste měla spíše nárazové hlídání nebo i nějaké pravidelné, abyste si mohla práci naplánovat?

Kamarádky mi pomáhaly, když například vypadlo hlídání od babičky nebo pokud se poštěstilo. V případech, kdy hlídala babička dvakrát týdně, tak jsem tuto dobu využila k práci. Resty jsem pak doháněla po nocích nebo když Maty spí odpoledne.  

Jesličky asi bude jednodušší najít v Ostravě než v Praze…

Doufám v to. Nepředpokládám, že by cenově šly až tak dolů, i když v něčem ten život v Ostravě levnější je. Bude to velký návrat po pěti letech. Je jistě výhodou, že díky podnikání nejsem až tak vázaná na určitou lokalitu.

Co vám přijde na práci živnostníka těžké i vzhledem k dítěti?

Určitě zajištění hlídání dítěte. Mám pocit, že vedu velmi punkové podnikání, protože jsem doposud nebyla schopná vše ustabilnit. Potřebovala bych pravidelné dny pro hlídání a práci s jistým režimem. Babička, co mi hlídá, je dost aktivní, takže se doba kdy hlídala měnila nebo odpadlo úplně. Věřím, že díky školce se mi stabilizace částečně podaří, i když nemám růžové brýle. Se školkou zase přicházejí nejrůznější nemoci. Vedle hlídání pak někdy bojuji s „leností“. Celý den se starám o domácnost, o dítě a když nadejde prostor k práci, člověk je zcela vyčerpaný a vyždímaný. Pracovat se vám nechce, ale je potřeba se donutit.

Proč jste i po porodu neustále pracovala? Protože vás to bavilo nebo i z hlediska finančního? 

My jsme to měli doma vždy s financemi dost nevyřešené, alespoň pro mě. Neumím si představit, že bych nebyla schopna se o sebe finančně postarat. To mě tedy hnalo, nepřestat pracovat. Nikdy jsme neměli společnou kasu a o to víc to člověka nutí mít pocit, že je zajištěný. 

Jak jste zmínila rozchodovou fázi, tak asi i pro tyto situace je dobré stát částečně na vlastních nohou. 

Určitě se cítím bezpečněji a jistěji, jelikož nás dokážu finančně zajistit a nejsem závislá jen na partnerovi. Nechtěla bych se ocitnout v nejistotě v případě, když se něco podobného přihodí a čekat, kolik bych po mateřské mohla vydělávat.

Velká změna

Uživí vás už toto podnikání?

Pokud sečtu výdělek a rodičovský příspěvek, tak určitě. Bonusem zůstává, že se stěhuji k mamince, a tím mi odpadají poplatky. Finance je potřeba přesto srovnat, protože se změní výdaje a musím si udělat představu, kolik peněz půjde na nájem. Čeká nás velká změna, ale tím, že Maty začne chodit do školky, budu moci mít více práce a neměl by to být problém. Teď nás uživím. 

Co vás v rámci podnikání nejvíce překvapilo?

Překvapená jsem možná byla v tom, jak je ta práce různorodá a nedá se specifikovat, protože každý klient má jiné požadavky. Nelze říct, že jako virtuální asistentka zařizuji například jen faktury.

Požaduje někdy někdo i zařizování osobních věcí?

Ano, běžně platím účty, mám přístupy do bankovnictví a řešila jsem například ubytování na dovolenou. Virtuální asistentka nemusí zařizovat jen profesní záležitosti. Je to práce různorodá. 

Měla jste někdy chuť s podnikáním seknout?

Zatím úplně ne. Někdy jsem měla choutky se nechat opět zaměstnat, abych to měla jednodušší. Hlavně v době těhotenství. Mateřskou jsem dostala minimální a překážkou u podnikání také zůstává, že během mateřské nesmíte mít příjem z dané živnosti. To bylo komplikované. Následné získávání hypotéky nebylo jednoduché, protože já i partner jsme živnostníci. V takových chvílích máte pocit, že vám všichni jen hází klacky pod nohy. V rámci mého podnikání jsem ale spokojená.

Střídali jste se s partnerem v péči o syna, abyste si mohla odběhnout za koníčky? Máte někdy čas sama na sebe?

První rok určitě ne. Partner zůstával v práci od rána do večera a doma moc nepobyl. Všechny možnosti hlídání jsem využívala pro práci. Po roce jsem došla k tomu, že to nezvládám a potřebuji alespoň něco. Ráda lezu a chodila jsem i s Matoušem. Pak jsem lezení začala omezovat a když jsem dostala příležitost celodenního hlídání, v rámci této doby jsem si na horolezeckou stěnu zašla. Psychicky bych to jinak nezvládala.

Proč je podle vás podnikání s dětmi těžké?

Protože je těžké najít prostor pro sebe, pro práci, pro čas s rodinou. Time management je náročný a hlavně se člověk musí připravit na to, že se rozvrh stále mění. Něco si naplánujete a do hodiny se to stihne čtyřikrát změnit.

Jaké jsou vaše plány? Kam by mělo podnikání směřovat?

Jak jsem mluvila o pravidelném hlídání pro Matyho, začnu se více věnovat stabilním klientům, které mám. Někteří z nich to ocení a budou rádi, že budou moci využít více hodin mého času. Ráda bych se také začala více věnovat organizování akcí. Občas připravuji školení, pro Margit Slimákovou jsem organizovala křest knihy. Sice se jedná o nárazové akce, ale baví mě to a jsem v tom dobrá. Jde mi to přirozeně. Navíc je fajn proložit administrativní činnosti u počítače nějakou akcí.

Ovlivnilo podnikání váš život negativně? 

Nevím. Občas si říkám, že možná kdybych nepodnikala, tak bych více času věnovala dítěti a společný čas neprokládala prací. Na druhou stranu bych nedokázala být jen maminkou. Nejsem ten typ. Někdy jsem si vyčítala, že jsem sem tam pustila Matymu pohádku, když jsem potřebovala něco doklikat na počítači. Ale zase si říkám, že nás dokážu zajistit a občas se za to ta daň zaplatit musí.