Markéta Ubíková (35 let)

Markéta Ubíková (35 let)

Pochází z Frýdku-Místku, kde také bydlí se svým manželem a dvěma dětmi Františkem (7 let) a Bělou (3 roky). Vystudovala obor regionální rozvoj na Ostravské univerzitě. Dlouhou dobu působila jako ředitelka v neziskové organizaci Čisté nebe. Před čtyřmi lety spustila projekt Smart žena, který ženám pomáhá zorientovat se v online a digitálním světě a fungovat tak efektivněji. Je také zastupitelkou ve městě Frýdek-Místek a píše blog Car-free rodina. Ve volném čase se ráda toulá po horách,  cvičí jógu, jezdí s rodinou na kole a navštěvuje divadla, kina a další společenská místa, kde se potkává s lidmi.

Jaké jsou potřeby mých klientů a jak jim nejlépe přizpůsobit produkt? To je pro mě největší výzva

Markéta Ubíková je žena, která přesně ví, jak chce žít, jakým stylem a co jí baví a díky tomu si zvolila přesně cestu, která ji vyhovuje. Kromě toho, že dlouhá léta působila jako ředitelka neziskové organizace Čisté nebe, se zapojila do dění prostřednictvím zastupitelstva a v rámci firmy Smart žena pomáhá ženám se zorientovat v digitálním světě. A co považuje za největší výzvu? „Pro mě je největší výzvou neustále si dělat představu o mých klientech a jaké jsou jejich potřeby. To řeším neustále. Zjistit jejich potřeby a přizpůsobit jim produkt a upravit celkovou nabídku, aby byla pro ně co nejzajímavější, nejjednodušší a nejdostupnější,“ dodává s tím, že je to v podnikání neustálý dlouhodobý proces. Jak se dostala k technologiím? Proč doporučuje lidem s dětmi nekupovat auto a díky čemu je v práci i doma efektivnější?

Vašim hlavním podnikatelským projektem je Smart žena, v rámci kterého pomáháte ženám se zorientovat v digitálním světě. Můžete ho blíže představit?

Zaměřuju se a pomáhám ženám najít pozitivním vztah k digitálním technologiím, aby pochopily, v čem jim mohou technologie pomoct. Aby se přestaly bát, protože často narazí na nějakou bariéru, která je zbytečně od užívání některých věcí odradí. Což je škoda, protože digitální technologie jim mohou pomoci ušetřit čas a peníze a být tak efektivnější. 

Za dobu vašeho podnikání, vnímáte, že by žen zajímajících se o digitální technologie přibývalo?

Myslím, že je stav stabilní. Mám pocit, že žena se pohybuje v digitálním světě podle toho, v jaké životní fázi se zrovna ocitá. Pokud je například ekonomicky aktivní, během práce je s tím prostředím častěji v kontaktu a uvědomuje si, kde má mezery a kde potřebuje zapracovat. Naopak mnohdy používá až moc digitálních nástrojů a nemá v nich systém, aby se cítila dobře. Technologie pak mohou naopak umocňovat ten chaos a přepracovanost, protože se na ní ze všech stran valí různá pípání a notifikace. U těchto žen pak převažuje potřeba minimalizovat, což je jedna ze služeb, kterou poskytuji – „Digitální úklid“. Druhou variantou žen jsou ty na mateřské, které několik let řešily hlavně péči o dítě a v digitálním světě jim “ujel vlak”. Zároveň ale vědí, že se musí vrátit na trh práce, získat přehled v digitálním světě a potřebují zvednout sebevědomí. Aby pak například na pracovním pohovoru byly víc v pohodě a nezaskočila je nějaká otázka na digitální dovednosti.  Těm nabízím balíčky konzultací nebo online kurz Smart žena. 

Jak dlouho pracujete jako poradkyně?

Začala jsem ji dělat před 4 roky, ale mezitím jsem měla dva roky pauzu, když se mi narodilo druhé dítě a chtěla jsem se mu věnovat. Podnikání jsem pomalu dál budovala, ale neposkytovala jsem služby.

Jak jste byznys během mateřské udržovala? Co znamená, že jste ho budovala ale služby neposkytovala? 

Pracovala jsem na produktech, pilotně jsem je ověřovala, pracovala jsem na tvorbě webových stránek.

Co jste vystudovala?

Oborově jsem mimo IT. Ani ho neřeším ve smyslu, jak vypadá vevnitř, ale uživatelsky. Vystudovala jsem regionální rozvoj. Sociální geografii. 

To je zcela jiný obor. Věnovala jste se mu po škole?

Po škole jsem byla zapojena do různých projektů a tam asi začal vznikat zájem o svět IT. Pracovala jsem ve flexibilních týmech, hodně na dálku. Převažoval samostatný přístup k práci a častěji jsme zapojovali digitální technologie. Řešili jsme sdílené disky, komunikaci na dálku a pak jsem dlouhou dobu byla ředitelkou neziskovky Čisté nebe a tam ta potřeba digitálních technologií byla ještě větší. S minimem peněz, personálních možností, musela být efektivita velmi vysoká. Digitální nástroje mi nahrazovaly zaměstnance a umožňovaly mi věci, které jsem namísto s velkým týmem zvládla s pár spolupracovníky. 

Jak jste zmínila práci na několika projektech, to jste byla v pozici zaměstnance nebo již samostatně výdělečné osoby?

Chvilku jsem byla zaměstnaná, ale pak už jsem pracovala na projektech jako živnostník a externí spolupracovník projektu.

Co vás přimělo založit vlastní firmu? Františkovi byly tři roky, chtěla jste se jiným způsobem vrátit na trh práce?

Ano, hledala jsem možnosti. Dělala jsem v té době ředitelku, ale zjistila jsem, že potřebuji najít svůj obor podnikání, aby mě to uživilo a naplňovalo. Navíc výsledky v neziskovce nevidíte rychle. V podnikání mám klientku, která si zaplatí službu a vidím hned přínos jak pro ni, tak pro mě. Naplnění v práci je větší, než když řešíte ovzduší na ostravsku, kde najít začátek a konec je těžké. I z tohoto osobního důvodu, kdy mohu někomu hned uspokojit jeho potřebu s viditelným výsledkem, to byla velká motivace. A ještě z důvodu velké míry svobody, na kterou jsem byla zvyklá i z předchozího zaměstnání.  

Nad jinou náplní podnikání jste nikdy nepřemýšlela? Věděla jste, že vás digitální světě přitahuje a hledala jste něco v něm?

Ono to nebylo přímočaré. Věnovala jsem se více on-line marketingu, hlavně Facebooku, protože jsem s ním hodně přicházela do kontaktu. Neziskovka byla totiž velmi aktivní přes sociální sítě a dařilo se nám oslovovat hodně lidí, takže pak se přirozeně obraceli lidé ke mně o radu. A právě v souvislosti s jedním projektem na vytvoření mobilní aplikace SmogAlarm pro Čisté nebe jsem dělala výzkum trhu a zjistila jsem, že ženy napříč generacemi a napříč sociální strukturou nebo vzděláváním mají mnohem nižší digitální gramotnost, než jsem tušila. Skrze moji sociální bublinu jsem si myslela, že digitální dovednosti jsou u lidí na vyšší úrovni. Pak zjistíte, že polovina žen vlastní tlačítkové mobily a když už má chytrý, nemají data nebo telefon nedokáží využívat naplno. Stále funguje jako tlačítkový mobil. Neví, jak ho propojit s cloudovými službami. Neví, že by ho mohly využít tisíckrát efektivněji, než to dělají. To byl pro mě takový aha moment, že je tady nějaká potřeba, že se tu otevírá digitální propast (digital gap, pozn. red.). Objevila jsem možnost pro nějaké podnikání a šíření osvěty. Postupně jsem se tedy na tuto problematiku více zaměřila a začala nabízet tyto služby.

Podnikání je o mnoha dovednostech

Co vás v začátcích podnikání nejvíc překvapilo?

Nemohu říct v začátcích. Tím, že podnikám a měla jsem to vždy k něčemu – k mateřské, k práci… postupně se mi vše kumuluje.

Nikdy jste nenarazila na nějakou překážku?

To asi jo. Co hodně lidí v podnikání překvapí, mě ani ne, je obrovská šíře dovedností, které musí živnostník umět. Není to jen odbornost samotná, ale taky trochu marketing, copywriter, trochu musí umět ppc, web, upravit si kousek kódu, trochu se umět oblékat. Těch věcí je hodně. Mně to nabíhalo postupně, ale beru, že když se do byznysu někdo pustí najednou, tak se před ním objeví baterie výzev. Co všechno musí řešit, co to všechno znamená. Musí řešit faktury, účetnictví. 

Máte někoho při sobě na výpomoc. Třeba na zmíněné účetnictví?

Zatím jsem na vše sama, s tím, že manžel je také na volné noze, takže některé věci řešíme společně. V účetnictví si pomáháme navzájem. Nejsem tedy na vše sama.

Dotkla jsem se překážek, můžete zmínit tu největší, s kterou jste se musela poprat?

Pro mě je největší výzvou neustále si dělat představu o mých klientech a jaké jsou jejich potřeby. To řeším neustále. Zjistit jejich potřeby a přizpůsobit jim produkt a upravit celkovou nabídku, aby byla pro ně co nejzajímavější, nejjednodušší a nejdostupnější. Když člověk podniká, tak toto řeší dlouhodobě. 

Jak to řešíte? Rozesíláte dotazníky?

Většinou to řeším tak, že vypustím nějaký produkt nebo službu a sleduji, jaké jsou na ně reakce. Když už s těmi lidmi mluvím, tak zjišťuji, jestli to naplnilo jejich očekávání. Třeba na školeních rozdávám dotazníky se zpětnou vazbou. 

Jak si Smart žena vede? Uživí vás?

Projekt se mi stále vyvíjí a oficiálně jsem na rodičovské dovolené. Směřuji k tomu, abych příští jaro fungovala na full time. V tuto chvíli mi podnikání dává polovinu příjmů, možná i víc, ale musím stále pracovat na nabídce, marketingu, abych se uživila.

Rovnoprávnost ve vztahu

Přesuneme se k rodině? Kdo vám pomáhal s hlídáním během podnikání?

Františka společně s prací se mi podařilo ze začátku ukočírovat ještě přes rodinu, protože manžel pracuje také na volné noze a babička byla k dispozici. Ve dvou a půl letech začal chodit do školky. Díky tomu jsem mohla být aktivnější. V té době jsem seděla jak na ředitelské židli v neziskovce, tak jsem začínala rozjíždět podnikání. U Bělky se v jejích dvou letech otevřela dětská skupina, takže dva dny v týdnu chodila tam. Teď postupně se nabírají další dny a v současnosti ve třech letech chodí 4 dny v týdnu. Tohle mi hodně umožnilo se věnovat práci. Zároveň díky manželově flexibilní práci, máme rovnoprávnější postavení v péči o děti. Střídáme se v odvozech a vyzvedávání dětí a celkově v péči. Vycházíme si mnohem víc vstříc. Občas babička s dědou můžou, ale neleží na nich hlídání. Spíš je požádáme, když si s mužem chceme vyrazit do kina nebo na večeři.

Říkala jste, že jste si na dva roky dala od práce pauzu, když se Běla narodila. Zcela nebo jste v hodinách kdy spala, něco do práce udělala?

Ne, po zkušenostech, kdy jsem při Františkovi kontinuálně pracovala na postu ředitelky neziskovky. Sice jsem měla k sobě člověka, který funkci vykonával, ale stále jsem fungovala jako rozhodovací složka. Zažila jsem období, kdy jsem pracovala, zatímco dítě spalo a tím jsem zanedbávala sebe a svůj odpočinek. Nechtěla jsem tento stav opakovat. Věděla jsem, že při dvou dětech to bude vyšší liga, takže jsem vypla všechno. Chtěla jsem si zachovat zdravou mysl a tělo. Vědomě jsem udělala tento krok. 

Po zkušenostech s Františkem, připravovala jste si nějak podnikatelskou půdu před narozením Běly? Prostě aby se byznys udržel. Jak? 

Ne, já jsem opravdu na dva roky téměř vypnula. Po podnikatelské stránce to asi není nejlepší řešení, ale věděla jsem, že to bude nejlepší řešení pro mě a pro moji rodinu. 

V současnosti pracujete zhruba na poloviční úvazek?

Spíš tříčtvrteční. Nechávám si středu volnou a tu si chci zachovat dlouhodobě, mám dceru doma a děláme věci, co dělají maminky na mateřské, což je mi příjemné. Můžeme jít ve všední den k řece a házet si tam kameny. Volná středa mi přijde úžasná, protože pak hned nenavazuje víkend. Dítě si uspokojí potřeby kontaktu s maminkou a pěkně funguje po zbytek pracovního týdne. Kdybych zvolila pátek, dítě ani nepozná změnu, ale středa představuje nadechnutí pro všechny a dva dny pak pracuji. Ráda bych ji udržela dlouhodobě a snad se mi to podaří. 

Máte rozdělené i starosti o domácnost?

Tady taky máme docela myslím nadstandardní spolupráci. Úkoly a povinnosti máme rozdělené a máme za ně odpovědnost. Některé věci nedělám například vůbec a některé zas manžel. Jedná se o běžné věci, jako uklízení stolu, vyklízení myčky ale i další činnosti, které běžně padají na ženy. Paní na úklid nemáme. Snažíme se o minimalismus a péče o náš třípokojový byt není pro nás až taková zátěž.

Proč je podle vás podnikání s dětmi těžké?

Náročnější je v tom, že člověk potřebuje mít systém, když dítě z nějakého důvodu potřebuje péči. Ať už kvůli zdravotním problémům nebo emocionálním. Když třeba dítě není zralé jít do školky, tam žena potřebuje mít plán B a vše mít více promyšlené. Musí více plánovat do budoucna a připravovat si více variant řešení. To mi přijde jako výzva. Podle mě musí mnohem lépe pracovat s prioritami a sebeřízením. Nemá nekonečně mnoho času. Může to vést zase k obrovské efektivitě, protože se nastartuje a jede a neodbíhá k jiným věcem. Není to, jako když nemá děti a může si aktivity roztáhnout časově dál. V konečném důsledku je to vlastně přínos, protože mě to motivuje, abych se zaměřila na to důležité. 

Aktivit máte hodně. Jste mimo jiné zastupitelkou ve Frýdku-Místku. Je to pro vás časově náročné? 

Pod zastupitelstvo spadají nárazové věci, není to pořád. Před zasedáním zastupitelstva, které je jednou za čtvrt roku, si vyhradím den na přípravu. Dále je to činnost v komisi a setkávání s občany nebo s kolegy. V současnosti jsme v opozici. Samozřejmě kdybych byla součástí rady města, musela bych tomu věnovat více času.

Minimalismus a plánování

Máte také blog Carfreerodina. Ten jste začala psát kdy?

Když se narodil František. Sedm let zpátky. 

Co vedlo k jeho vzniku? 

Okolo mě bylo hodně lidí, kterým se narodilo dítě a do té doby neměli auto. S novorozencem ale začínají přemýšlet nad jeho pořízením, což mě motivovalo k napsání blogu. Většina lidí si totiž myslí, že život s dětmi bez auta je skoro nemožný. Nechtěla jsem přesvědčovat lidi, kteří auto mají, aby ho prodali, ale spíše motivovat lidi, kteří o koupi uvažují, aby žili bez auta. Snažím se psát praktické tipy, jak takhle fungovat. Nepotřebujete mít auto, abyste jeli na dovolenou, můžete jet vlakem. Zároveň je to ale o úplně jiném přístupu k životu. O jiném plánování, o jiném přístupu, co k životu potřebujete. O minimalismu, který se prolíná i do minimalismu v jiných oblastech života. Nemáme dům a snažíme se redukovat věci, aby vše dávalo smysl. Základem je nehromadit cokoli. Je potřeba mít vše podložené rozhodnutím, které je vědomé. Mnoho lidí možná ani neví, že udělali rozhodnutí, ale poté musí řešit strašně moc věcí vnesených do života. Já osobně jsem minimalista, ale vzhledem k tomu, jak jsem aktivní a jak moc se zajímám o svět a všechno kolem mě, je pro mě mnohdy velkou výzvou minimalizovat projekty a činnosti. Naštěstí jsem efektivní a mám dobře nastavený svůj ekosystém a jsem proto schopna zvládat více věcí, než je běžné. Vím, co a jak s kým řešit.

Můžete nám poradit, jak si takový ekosystém vytvořit? Nebo radu, jak být efektivnější?

Základem je uklidit si. Jednak ve fyzickém, ale i digitálním světě. Já říkám, že i váš digitální svět má své pokoje, které musíte vyčistit. Jde o to identifikovat vaše hlavní pokoje, vyházet co nepotřebujete a zbytek si hezky uklidit do funčkního systému. 

K čemu v současnosti blog slouží? Máte ho jako prostředek k předávání zkušeností a poselství nebo ho máte i jako marketingový nástroj k podnikání?

Skutečně blog nevnímám jako marketingový nástroj. Píši v něm o tak okrajovém tématu a tak divném, že tím širokou škálu lidí neoslovím. Navíc, kdybych chtěla prostřednictvím blogu více prodávat, musela bych se mu více věnovat. Spíš ho najde ten, kdo hledá. Popřípadě, když nás někdo někam pozve na nějakou akci, tak ho zmíním, ale nevnímám ho jako marketingový nástroj. Spíš je jeho cílem předat praktické informace a inspirovat lidi. 

Podílela jste se na aplikaci SmogAlarm. Jak? Android aplikaci vytvořil Stanislav Ubík. To je váš manžel?

Ano, podílela jsem se na aplikaci tak, že jsem vymyslela její koncept, proč by měla existovat. Podílela jsem se na ní taky tak, že jsem namotivovala svého muže, aby se naučil programovat pro operační systém Android, protože v té době jeho programování teprve začínalo. Ono se to zdá před chvilkou, ale tehdy bylo ještě málo vývojářů pro android a on to zrealizoval.

Jaké jsou vaše plány, čeho chcete prostřednictvím podnikání dosáhnout?

V tuto chvíli se chci více zaměřovat na poskytování služeb konkrétním klientkám a více se zaměřit na službu Digitální úklid. Má u klientů největší odezvu, a i já cítím u nich největší posun. Pro klienta nastane velká změna a pro mě je to efektivní způsob, jak vydělat tolik peněz, abych mohla dobře žít, být více s dětmi, více doma a mít svobodu. Moci pracovat odkudkoli a kdykoli, určovat si čas. Zároveň bych se chtěla více orientovat na firmy, které zaměstnávají hodně žen. Jim mohu nabídnout školení na míru podle potřeb jejich zaměstnankyň.  Během jednoho dne tak budou moci dohnat to, co neměli možnost několik let sledovat a seznámit se s fungováním služeb a co za tím vše vězí. Firmy pak mohou lépe aplikovat svoje projekty při zavádění větší pracovní flexibility – myslím tím třeba home office.

Máte už nějaké firemní klienty?

Je to plán. Jedná se o jiný typ marketingu a jiného zákazníka. Zatím si mapuju klienty, jaké jsou jejich potřeby a snažím se vytvořit zajímavou nabídku. Školím teď spíše jednotlivé klienty, nebo neziskovky. Nedalo by se říct, že to jsou komerční firmy. 

Ovlivnilo podnikání váš život nějak negativně?

Nedá se říct negativně, ale často pracuji z domova. Sice se potkávám s klientkami, ale spíše on-linově a potřebuji si pak naplňovat sociální kontakt jinde než v práci. Zatímco lidé přijdou z práce a jsou rádi, že mají doma klid, tak já ráda vyrážím odpoledne a večer ven mezi lidi. To vnímám jako výzvu. Jsem ale aktivní v rámci Frýdku-Místku, aby zde vznikl coworkingový prostor. Budujeme freelance komunitu pro lidi se stejným problémem, jako mám já. Pořádáme společné snídaně nebo večerní akce, kam zveme zajímavé hosty a odborníky. Z domácí osamělosti mi pomáhají i další aktivity, třeba post zastupitelky. Chápu že lidi, kteří najednou začnou podnikat z domova, se mohou cítit izolovaní. Já teda ještě pracuji z domova s partnerem.

A jak to zvládáte? Byla někdy nějaká krize?

Jsme zvyklí. Máme to tak už od doby, kdy se narodily děti. Buď se věnuji dětem nebo více práci, ale víceméně jsme zvyklí žít spolu. 

Nedělá vám problém práce z domu? Nemyslím teď ve spojitosti s rodinou, ale jestli vás všeobecně neodvádí doma hodně věcí od práce. 

Už to tak nemám. Vytvořila jsem si svůj systém práce a pracuji v blocích, konkrétně v systému tří kamenů. Každý den mám tři věci, které chci posunout dál a potřebuji je dokončit, abych se cítila dobře. Samozřejmě, až teď s vámi dokončím rozhovor, jdu vařit oběd, ale je to mé rozhodnutí, abych měla dobré jídlo. Jiná situace nastává, kdybych tu měla děti. To by mě rušilo. Ale pracuji jen, když nejsou doma.