Karolína Lauferová (34)

Pochází z Roztok u Prahy. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze a i když si zkusila asistenční pozici v daňovém oddělení v Ernst & Young, ekonomického analytika u developera Ekospol a nakonec analytičku odměňování ve společnosti Hewlett-Packard, rozhodla se jít během mateřské cestou podnikání. Založila internetový obchod Koa Koa, který se specializuje hlavně na prodej dětského oblečení z merina. Má dva syny ve věku 5 a půl a tři roky. Je vdaná. Ráda peče a vaří. Pro přátele dělávala tříchodové párty. Má několik kurzů vinné degustace. Ráda kreslí a cestuje, každý rok jezdí s rodinou do Toskánska. Ve volném čase se ještě starají o záhonek na komunitní zahradě Prazelenina. Baví ji hrabat se v hlíně.

Netrpělivost byla ze začátku těžká. Ale hnala mě kupředu

Zkušeností z velkých korporací má Karolína Lauferová dost, přesto se během druhé mateřské dovolené rozhodla založit internetový obchod Koa Koa, kde nabízí vlastní návrhy oblečení převážně z materiálu merino. Krátce po narození druhého syna totiž měla vážné zdravotní komplikace, kdy nemohla děti zvedat a v podstatě musela zůstat doma. Nechtěla zahálet a vytvořila tak svůj vlastní byznys. „Člověk přemýšlí, co by dělal. Díky projektu jsem se mohla realizovat. Samozřejmě bych byla ráda více s dětmi, ale prostě to tak vyplynulo,“ vysvětluje.

Jak řešila hlídání během tohoto těžkého období? Proč rozjezd podnikání trval mnohem déle. Proč je tak těžké najít dobrou švadlenu a jak řeší vysokou sezónnost svého e-shopu? Co jí pomáhá marketingově?

Můžete čtenářkám představit vaše podnikání?

Mám e-shop Koa Koa Merino and more. Nejedná se o přeprodej, ale vyrábím oblečení pod vlastní značkou. Začínala jsem s vlněným oblečením merino pro miminka. Postupně se e-shop rozrůstá. Přidala jsem větší velikosti pro větší děti do 7 let a nově představím kolekci oblečení vyrobené z bio bavlny a z merina s příměsí hedvábí či tencelu. Spojující myšlenkou zůstává, že všechny materiály jsou organické.

Od začátku jste si všechny výrobky vyráběla a šila sama?

Ne, od začátku jsem si hledala někoho, kdo oblečení ušije. Chtěla jsem to na profesionální úrovni a nejsem vyučená švadlena. Hledala jsem profesionála. 

Co jste vystudovala?

Vystudovala jsem Vysokou ekonomickou školu v Praze, fakultu Národohospodářskou, takže po škole bych měla sedět nejspíše někde v Národní bance. Už při studiu jsem však věděla, že touto cestou nepůjdu. 

V životopise je vypsaných hodně zvučných firemních jmen. Do těch jste nastoupila rovnou po škole?

Už při škole. Při bakaláři jsem pracovala rok na částečný úvazek na asistenční pozici v oddělení daňového poradenství ve společnosti Ernst & Young. Dobrá zkušenost, ale velká škola. Člověk se tam hodně rychle učí. Nabízí výborná školení. Například ze školení s anglickým lektorem čerpám dodnes. Jmenovalo se to „Effective business writing a pomáhal nám v podstatě napsat správně mail či dopis, aby měl hlavu a patu. Poznatky ale využívám i při psaní v češtině. Na učení byla firma super, ale s osobním životem se kloubila špatně. Takže po škole jsem věděla, že do daňového poradenství nechci, ani konzultantskou firmu ani velkou čtyřku. 

Kam jste pokračovala dál?

Pracovala jsem chvíli u developera Ekospol jako ekonomický analytik. A pak v Hewlett-Packard až do mateřské. 

Když jste nastoupila na mateřskou, vrátila jste se na chvíli ještě zpět do korporace?

Ne. Otěhotněla jsem během mateřské. Uvažovala jsem nad návratem, protože hodně mých kolegyň se do roka vrátilo. Taky jsem to tak plánovala, ale když nastal ten čas, tak jsem si šla prohlídnout jesle a probrečela víkend. Nakonec jsem zavolala šéfovi, že se hned tak nevrátím. Potom jsem už věděla, že chci další dítě a plynně navážu druhou mateřskou. 

Při druhém dítěti jste ještě přemýšlela nad návratem do korporace?

Ano, ale zároveň už od školy jsem přemýšlela, že bych si ráda zkusila podnikání. Nerozjížděla jsem jako moji spolužáci na vysoké nějaké technologické startupy, ale věděla jsem, že chci něco malého. Mateřskou jsem vnímala jako takové zkušební období, kdy to člověk může celkem snadno zabalit nebo pomaličku rozjet. První myšlenky k podnikání nastaly již během první mateřské, ale nenapadlo mě v čem. Nebo mi říkalo okolí: „Ty pečeš super dorty a cupcaky, ty bych si kupoval.“ Mě by ale nebavilo péct ve velkém, a navíc by to bylo složité s logistikou, netrvanlivé věci. 

Cesta k merinu

Jaké jste měla ještě podnikatelské nápady?

Chtěla jsem mít e-shop s čokoládou. Už jsem skoro měla zarezervované letenky na Salon du Chocolat. Pak jsem chtěla péct cupcaky. Jednou jsem kamarádce pomohla zorganizovat svatbu, tak jsem chtěla organizovat svatby, ale i když mám řidičák, tak neřídím a nechci řídit a mám děti. Pochopila jsem, že svatební koordinátorka není to nejlepší. Nad hodně věcmi jsem uvažovala, ale v prvotním stádiu jsem je ještě utnula. Až u druhé mateřské jsem si chtěla koupit merino oblečení pro druhého syna, které jsme doma kupovali běžně pro celou rodinu, ale nabídka mi přišla strašně omezená. Zjistila jsem, že je to díra na trhu. A navíc se mezi prvním a druhým miminkem zlepšily technologie. Třeba na prvního syna byly látky docela hrubé a kousavé a rok od roku se to zlepšovalo, ale ještě to tu moc nebylo. Dnes už nabízí merino výrobky i řetězce jako Lindex. Ale ještě před rokem to tam vůbec nebylo. V té době, kdy mě to napadlo, synovi bylo asi půl roku. Začala jsem projekt realizovat, ale rozjezd trval mnohem déle, než jsem si představovala. 

Jak dlouho to asi trvalo?

Zhruba třičtvrtě roku, než jsem dala první věci na Fler. Rok, než jsem je vložila na eshop. Mezitím jsem několikrát vyměnila švadlenu, vytvořila několik neprodejných prototypů a mnoho dalších pokusů a omylů. Myslela jsem si, že to bude mnohem jednodušší. V práci kolem nás běhal technik, údržbář a další zaměstnanci, ale sehnat je pak osobně je opravdu složité. Lidé mě přitom varovali, že sehnat dobrou švadlenu je těžké. Spíš, než že bych rok řešila administrativu, e-shop a marketing, řešila jsem šití. Musela jsem se toho hodně naučit a pochopit technickou stránku šití, abych byla schopna švadleny úkolovat.

Chodila jste na kurzy, nebo se vše učila sama?

Maminka strašně dobře šila. Šila na nás, jak to dřív bylo běžné. Hodně mi pomohla. Zároveň jsem načetla materiály, pak jsem k mamce vzala vzorky a ta mi řekla, co je špatně. Příště už jsem věděla, co si musím pohlídat. 

Zaměstnance jste hledala kde? Přes servery?

Nejvíce přes servery, facebook skupiny. Většinu švadlen jsem našla náhodou. Problém však není někoho sehnat, ale 9 z 10 švadlen mi nevyhovovaly. Stejně jako když jsem přišla na designový trh, tak 8 z 10 prodejců nemělo dobře ušité oblečení. Je to problém.

Nyní už máte někoho stálejšího?

Rok a půl mám švadlenu, ale šije jen část sortimentu. Buď když je něco nového nebo když se šije na míru. Dámské šaty šijeme na míru. Větší zakázky nechávám šít v dílně na Šumavě. Posílám sem větší množství látek, abych splnila jejich danou kvótu pro zpracování a výrobky skladuji.

Kde je skladujete?

Sklad mám zatím doma a rodiče mají domeček za Prahou, takže část látek mohu mít tam. 

Psí kusy při hledání látek

Podnikáte zhruba dva a půl roku. Kde jste hledala materiál?

Materiál jsem hledala po celém světě. Opravdu jsem dělala psí kusy. Jelikož děti byly malé a mladší syn kojený, nemohla jsem vyjíždět na trhy, což by bylo nejjednodušší – vyjet si na týden na italský veletrh a tam vše nakoupit. Nebo ještě lépe do Austrálie. Proto jsem si psala o vzorky. Naučila jsem se hledat klíčová slova španělsky, dánsky, finsky, a nakonec jsem našla hlavního dodavatele na Novém Zélandu. Což nebyl prvotní záměr, protože jsem se chtěla vyhnout proclívání. 

Možná i z hlediska vyšších nákladů, co se dodávky týče?

No, když si necháváte posílat již proclené zboží například z Holandska, tak ta cena i poštovné je navýšené o to clo. Spíše jsem se bála byrokracie, jednání s celníky a řešení papírů. Pak vznikají humorné historky. 

Řeknete mi nějakou?

Nejhumornější historka vznikla, když jsem si pro šicí dílnu nechala poslat snad největší množství látek. Zasekly se mi na celnici. Celníci ne všechny balíčky běžně prohlíží, někdy jim stačí faktura a jede se dál. Do mých krabic se ale rozhodli podívat a volali mi s dotazem, kolik jednotek mám v krabici a jestli to odpovídá regulím. Látky se totiž stříhají po 25 cm, takže když jich mám 10 jednotek, tak je to 2,5 metru. Čísla zcela neseděla, tak jsem se hádala s dodavatelem. Ten mi musel xkrát předělával fakturu. Situaci komplikují i různé koncepty DPH. Měla jsem strach, jestli mi látky rozstříhají nebo zcela zničí. Určitě by bylo jednodušší brát látky z Evropy, ale zase tady vím, že toho dodavatele tu nikdo jiný nemá a látka je výborná. 

A jak to dopadlo?

Nakonec jsem poslala čtvrtou fakturu, kde byly informace, které chtěli. Pro další případy se zase člověk otrká a už to tak neprožívá. 

Co vás v začátcích podnikání nejvíce překvapilo?

Asi jak je těžké najít švadlenu. Jsem sice také vystudovaná ekonomka a leccos jsem zapomněla, ale jak je možné, že někdo má praxi a výuční list a dokáže provést tak nízký výstup. Možná je to tím, že jsem zažila vysoké pracovní nasazení v korporacích a zodpovědnost byla za práci mnohem vyšší. Což je paradox, protože jsou to živnostnice, ale asi jak jich je málo, tak práci i přes mizerné provedení mít budou. Zpozorovala jsem, že mnoho podnikatelů z oboru se rozhodlo založit vlastní šicí dílnu mimo Prahu. Vlastní dílnu nechci, ale při hledání švadlen se mi hlásily spíše ženy ze Zlínského kraje a ze severu, kde jsou zrušené textilky.

Přemýšlela jste nad švadlenou z jiných krajů?

Přemýšlela, ale nakonec jsem ji objevila v Praze a jsem ráda. Když vidím, kolik objednávek od startu podnikání přibývá, tak řešit logistiku se švadlenami v jiných krajích by bylo organizačně obtížné. Látku mám u sebe a v konečném důsledku by to bylo trojí posílání a ještě kdyby to byly šaty na míru, kdy si je má zákaznice zkusit. Šicí dílnu mám na Šumavě, kam pošlu velký balík a dojde velký balík zpátky. 

U šatů na míru posílá zákaznice zatím jen míry?

Zatím posílá jen míry a my šaty na základě toho ušijeme. Do budoucna je mým cílem mít maximum věcí na skladě, právě třeba těch dětských a miminkovských. Zjišťuji, že hodně věcí na zakázku se nedá uhlídat. Zvlášť, když si chce někdo podle sebe upravit ještě barvu apod. Švadlena může zakázku poplést, špatně pochopit a vznikají zbytečně nedorozumění. Mnoho lidí na Fleru nabízí oblečení na míru a s různými úpravami, ale to není cesta, kterou chci jít. Kdybych chtěla obsloužit ještě více zákaznic, tak by pak ty výrobky musely být dražší, což už ani nechci. Něco vymyslím, zdá se mi to hezké a buď se to zákazníkům líbí nebo ne. 

Na Fleru jste byla jen ze začátku?

Jsem tam pořád, ale není to můj hlavní prodejní kanál. Prvního půl roku na Fleru sloužilo především k testování zájmu, nastavení ceny. Jakmile jsem si všechny potřebné věci nastavila, začala jsem stavět e-shop. Trvalo to sice déle, než jsem čekala….

To jsem se chtěl zeptat, protože s tvorbou e-shopu má problémy snad každý. Co potkalo vás?

Webové stránky jsem si vytvořila vlastní na platformě Wix. Byl to opravdu nádherný e-shop. Naplnila jsem ho výrobky, ale pak jsem zjistila, že tam nejde dobře nastavit DPH a měna. Navíc jsou zde další legislativní požadavky. Postupně jsem zjistila, že podpora sídlí v Indii, což jsem zažila ve velkých korporacích. Vysvětlit jim pak v případě problémů, že to není správné označení DPH dle české legislativy, bývá složité. Proto jsem přešla ke krabicovému řešení e-shopu od Shoptetu a jsem spokojená. Přikupuji další a další moduly, navíc, když se změní zákon, tak se vše změní i na e-shopu. Nemusím stále něco kontrolovat. Občas mi někdo řekne, že nejsou stránky tak pěkné, ale to mi nevadí.

Začátky mateřské po operaci v posteli

Kromě švadleny, máte ještě nějaké zaměstnance? Třeba externí účetní?

Tím, že jsem dělala ekonomku a pracovala v daňovém poradenství a navíc daním paušálem, tak nemám problém si vše zpracovat sama. Až třeba budu plátcem DPH, tak bych si přibrala účetní.

Švadlenu máte jen jednu nebo pro jistotu výpadku zaměstnáváte švadlen více?

Vždy se snažím mít náhradu, plus mám tu šicí dílnu, ale musím říct, že náhrady přicházejí a odcházejí. Ze začátku jsem hodně řešila cenu, za kolik to ta švadlena ušije, ale teď chápu, že pokud mám švadlenu v Praze, je spolehlivá, dobře šije a lidsky s ní vyjdu, tak se mi vyplatí ji zaplatit.

Měla jste pak strach z navýšení konečné ceny zboží?

Vyšší cena za švadlenu zboží zdraží, ale vždy to bude pro spoustu lidí drahé, pro spoustu zase v pořádku. Rozdíl není zas tak velký. Nemyslím si, že by něco šité v Čechách se dalo udělat extra levně.

Jak bylo pro vás složité určit tu správnou cenu zboží?

Na začátku to pro mě těžké nebylo. Náklady jsem si spočítala dobře a nestalo se mi tak, že bych prodávala zboží pod cenou. Můj cíl byl nastavit cenu spíš vyšší, mít určitou rezervu a zjistit, zda je o zboží za tuto cenu zájem a nemuset co chvíli zdražovat. Od té doby mi ale vzrostly náklady na materiál, šití, kurz Novozélandského dolaru je pro mě méně příznivý, platím trhy, provize - zkrátka už vím, že budu muset zdražit a zvyknout si zdražovat pravidelně. A to těžké je. Hlavně když vidím, že u některých výrobků by cena byla vyšší, než bych byla já nebo třeba moje známé ochotné zaplatit. Ale vím, že zdražování je nevyhnutelné a bránit se mu nebudu.

Musela jste překonat za dobu vašeho podnikání nějakou velkou překážku? Kromě hledání švadleny a problémy s celníky.

Bojovala jsem s tím, že jsem měla malé děti. Mnoho matek chce podnikat, tak hledá možnosti hlídání. U mě to vzniklo opačně. Měla jsem zdravotní problémy po narození druhého syna, které vyústily k tomu, že jsem nějakou dobu byla s pracovní neschopností doma. Pak jsem šla na operaci, po ní jsem nemohla syna několik měsíců vůbec zvedat. Naštěstí jsem měla hlídání v podobě mé babičky, která mi každý den pomáhala. Nebyla jsem schopna nikam chodit, nemohla jsem jíst, pít, bylo mi špatně, ležela jsem, ale mozek mi fungoval. Člověk pak přemýšlí, co by dělal. Díky projektu jsem se mohla realizovat. Samozřejmě bych byla ráda více s dětmi, ale prostě to tak vyplynulo. 

Bojovala jsem také při rozjezdu podnikání, a to z hlediska psychiky, protože první dva měsíce nebyly nic moc.

Jakto?

Ono je to pořád jak na houpačce, protože moje podnikání je mimořádné sezónní. Proto nyní přidávám biobavlnu, abych měla produkty na jaro a léto. Obchod jsem rozjížděla v půli února, což je špatná doba pro start prodeje zboží z merina. Na podzim se zase prodej rozjel víc, než bych čekala a v lednu a únoru nastal opět útlum. Na podzim očekávám opět navýšení objednávek. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jsem na mateřské a nemusím byznys rozjet během dvou měsíců, ale to čekání, než si to lidé poví. Vidím i na webu, kolik předchází sledování stránek před objednávkou. Někteří zákazníci tam chodí i půl roku, než si zboží objednají. Je to asi přirozené. Netrpělivost byla těžká, když nebyly hned objednávky, hned dobrá švadlena, zboží. Ale to mě zase žene dopředu.

Jak velké byly počáteční investice? Přeci jen jste musela nakoupit látky.

Řekla bych, že velké nebyly. V řádu desetitisíců. Už si vyplácím i měsíční odměnu, ale ze začátku jsem si nevyplácela nic. Vše jsem investovala zpět. 

Jak dlouho vedete ziskový byznys?

Je to těžké říct, kdy to bylo čistě ziskové, protože od ledna do srpna kupuji látky a prodávám potom. Loňská sezóna byla zisková, ale ze začátku vzniklo hodně nepovedených vzorků, takže nějaké investice tam ještě visí. Já je umořím, ale trvá to. Nebo mám i doma hodně nakoupených látek, kterými testuji trh a ty jsem ještě nezpracovala. 

Zkušenosti z designových trhů

Jak testování probíhalo?

Nechala jsem našít pár kousků a sledovala, jak se budou prodávat. Chodím od začátku na trhy a vidím reakce lidí. Myslela jsem, že se budou prodávat proužkované látky, ale u vlny to tak moc neplatí. Nebo jsem čekala vyšší prodeje u námořnické modré barvy, ale jsou prodávanější barvy. Možná tím, že je nemá konkurence. Ze začátku jsem si také myslela, že bestsellerem budou pánská trička pod košili. Kamarád od manžela v nich řídí a hodně si je chválí. Je tu velká přidaná hodnota pro klienta, ale asi bych to musela jinak pojmout. Jiný e-shop, jinou propagaci. Kdo ho zkusil, nedá na něj dopustit, ale mojí cílovkou jsou hlavně ženy a prostě tato trička moc nejdou.

Takhle jsem si to testovala v malém a teď už nakupuji pár látek ve velkém a chtěla bych mít vše skladem, aby se ulehčilo balení a expedice balíčků a mohla si zajistit externí sklad. 

Balení a expedici si také zajišťujete sama?

Ano, sama. Když je nejhůř, pomůže rodina. Třeba babička, která hlídá po školce děti, tak zajde do Zásilkovny. 

Začátek jste hradila ze svých úspor?

Ano, nikdy bych si nepůjčila. 

Marketing jste také řešila? 

Oslovila jsem pár influencerek z Instagramu, což funguje nejlíp. Prezentaci jsem řešila i prostřednictvím designových trhů. Z počátku jsem je hodně zvažovala, protože mají vysoký nájem. Jednou jsem šla na designový trh v dubnu, kdy teploty vystoupaly na 31 stupňů, takže skoro nikdo nepřišel, protože lidé šli raději k vodě. V tomto případě se nájem nevrátil, ale kde byla návštěvnost, tam byly prodeje, což byl pro mě důležitý ukazatel. Pak jsem během mateřské šla na několik kurzů, například o internetovém marketingu, a to mi pomohlo, protože jsem si pak nemusela platit žádného specialistu. Naučila jsem se dělat reklamu na Facebooku a Instagramu a PPC reklamu, což se v mém případě ukázalo být spíše ztrátou peněz. Každou korunu, kterou mohu dát do Instagramu nebo do trhu, tak se mi vyplatí víc. Sice konkurence kolem mě PPC využívá a možná rychleji rostou, ale já to tak nechci. Zvyšuje to obrat, ale ne zisk v mém případě. Po loňské vydařené sezóně jsem si zakoupila členství u Dominiky Špačkové.

Co vás k tomu přimělo?

Uvažovala jsem nad kurzem už delší dobu, četla jsem její články před tím na blogu a přišlo mi, že její slova dávají smysl. Třeba se mi potvrdilo pravidlo nemít při práci děti doma i během hlídání. Je lepší, když jsou v parku než vedle v pokoji. Prostě mi přišlo, že je to typ rad, které mi mohou sedět. 

Co jste si z kurzu odnesla především?

Začala jsem si vyplácet od prvního měsíce odměnu. Čekala jsem, jak dopadne celý rok, protože jsem si původně vyplatila část v lednu a pak na konci roku velkou sumu. To jsem se rozhodla, že nebudu dělat a budu si vyplácet pravidelnou odměnu a stanovím si kratší cíle, a to i třeba obratové a zjistila jsem, že mě to hodně žene dopředu. Má psychologický efekt, že když jsem na rozcestí a rozhoduji se, co budu a nebudu dělat a třeba jsem líná a chtěla bych být s rodinou, tak se rozhodnu k tomu, abych zvýšila obrat. Přestala jsem dělat mělkou práci v produktivních hodinách. Dřív jsem hned odpovídala na maily a sms. Zvlášť, když byl malý tři dopoledne ve školce, tak jsem ho odvedla a dělala jsem strategickou práci v kuse. Je to strukturovanější. Nemám pocit, že se svět zboří, když nedám každý den příspěvek na Facebook.

Vitální babička mě zachránila

Když se přesuneme k hlídání, tak babičku máte v důchodu nebo jaktože mohla hlídat?

Ona je to moje babička, takže dětí velmi vitální prababička ?. V důchodu je od loňského léta, před tím ještě pracovala na částečný úvazek jako programátorka v jaderném ústavu. Hlídala mi, když byly děti malinké. Oba synové ale začali relativně brzy chodit do školky. Máme na Praze 7 skvělou státní školku, kam berou děti od dvou do tří let. Mohou chodit do placeného ročníku, kde jich je míň a jen na dopoledne s obědem. 

 Kolik času týdně babička hlídala?

Tím, že jsem nemohla syna zvedat, tak ze začátku hlídala každý den a potom bych řekla tak 2krát až 3krát týdně. S tím že byli poblíž, abych mohla nakojit. Tchýně si zase od narození druhého syna bere, toho staršího, jednou týdně k sobě na spaní. Během týdne se hlídání zajišťovalo dobře, ale větší problémy nastávají v době organizování trhů. Je to obecně problém pro všechny matky s malými dětmi, protože nikdy je nezajistíte sama. Musíte postavit stánek, navozit zboží, vyložit. Většinou jsou od pátku do neděle, ve čtvrtek navážka. Navážet mi pomáhal manžel. Teta nebo kamarádka mi pomáhaly prodávat, protože jeden člověk nestačí, zvlášť když je větší návštěvnost. Logisticky byly trhy náročné – skloubit je s dětmi, s kojením, uspáním, s nemocemi dětí, s mými nemocemi. Ale zase kdybych to neudělala, tak by se mi e-shop rozjížděl mnohem hůře. 

Manžel také podniká nebo je zaměstnanec?

Manžel je zaměstnaný na manažerské pozici a dojíždí za Prahu. Odjíždí brzy a přijíždí pozdě. Což je další důvod, proč trhy omezuji, protože jinak by neviděl děti ani o víkendech. Znám rychle rostoucí značky, které objíždí trhy, ale já to tak nechci. Přemýšlela jsem i nad tím, že najmu někoho, kdo by na trzích prodával, ale zavrhla jsem to. Z kurzu Úspěšná a odpočatá pochází další poznatek: delegovat prodej je snad to nejtěžší. Domluvila jsem přeprodej mého zboží v několika kamenných obchodech a také to funguje v závislosti na tom, jestli prodává brigádník, prodavačka nebo majitel. To vidíte z čísel. Moje zboží je dražší a není nějak barevně výrazné, nezasvítí to na vás z deseti metrů. Řeším to i s influencerkami, kdy je výhoda mít něco hodně barevného. Oni pak dají oblečení na nějakou fotku, vůbec to neoznačí a lidé se ptají, co to je. U jednobarevné jednoduché věci se to často nestává. Biobavlnu už mám relativně barevnou.

Kolik času trávíte nyní prací a bez dětí týdně?

Řekla bych, když nejsou trhy, tak mimo sezonu dělám hodně na e-shopu nebo řeším dodavatele, rozšiřuji sortiment, obcházím kamenné obchody. V sezóně plánuji balit balíčky a dávat na sociální sítě. Více toho nestihnu. Vychází to na čtyři hodiny dopoledne, takže tento rok asi 20 hodin a od září mi jdou obě děti do školky na pět dnů v týdnu, takže se dostanu na nějakých 30 hodin týdně. Ale myslím si, že jsem efektivnější oproti tomu, co jsem dělala loni. Takže i kdyby bylo objednávek třikrát víc, tak si myslím, že to zvládnu líp. Poučila jsem se a proběhla spoustou slepých uliček. 

V rámci domácnosti, pokud vám nepřijde babička, tak jste na všechno doma sama? Pomáhá manžel večer s koupáním a s hlídáním dětí?

Tatínek s dětmi funguje dobře, ale není to čas, kdy bych pracovala, protože mi to nevyhovuje. Nejsem v podvečerní dobu výkonná, jsem hladová a spíše jsme všichni dohromady nebo vařím. Nepracuji. Manžel chodí brzy spát, protože brzy vstává, takže něco udělám potom, ale teď minimálně. Hodně času trávím činnostmi na pomezí. Projíždím Instagram, Pinterest. Je to něco mezi prací, relaxací, prokrastinací, a to je pro mě ok. Jinak máme jednou týdně paní na úklid. Tu jsme měli ještě před prvním synem. Moje máma měla doma paní na úklid tak nějak vždy, protože táta měl kanceláře v domě, kde jsme bydleli. Byla jsem zvyklá, manžel brblal, ale stalo se. Využíváme rozvozy potravin. Co nekoupím po okolí a v tržnicích, tak objednáváme na internetu. Ušetříme hodně času. Občas jíme venku, máme záhonek v komunitní zahradě. Jednou dvakrát týdně večeříme tam nebo si něco přineseme. Spíš jsem disciplinovaná, že když jsou děti ve školce, tak se věnuji práci. Nedávám si tam žádné pochůzky.

Vyplácíte si odměnu a když teď od září nastupujete na téměř plný, uživila byste podnikáním rodinu?

Ne, myslím, že příští rok to není reálné. V zaměstnání jsem měla hodně dobrý plat a za ty dva roky se nejsem schopna dostat na zcela stejnou sumu. Kdybychom se uskromnili, tak bych rodinu uživila, ale ve stávajícím standardu ne. 

Těžké zabořit se do práce

Proč je podle vás podnikání s dětmi těžké?

Protože nemůžete zabrat. Bez toho, aniž by měl člověk pravidelné hlídání, děti chodily do školky, nebo manžel měl částečný úvazek, tak pro mě je to nereálné. Možná lze na chvíli pracovat během spaní, ale moje děti nespaly dlouho a nespaly předvídatelně a když usnuly, šla jsem si udělat kafe, pustit si seriál a nevěděla jsem, jestli to bude dvacet minut nebo hodina. Asi se to dá, ale když nemohu plně zabrat, tak je to těžké. Třeba ve škole jsem jela poslední tři dny před zkouškou. Když jsme rekonstruovali byt, tak jsem jela v kuse naplno, ale teď se snažím dětem vymalovat pokojíček a je to děsně těžké. To že nemohu dýl a člověk je unavený z běžného fungování. Tříbí to ale zase priority. Neděláte zbytečnosti.

Kam byznys směřujete?

Výhledem je, že se nebudu vracet do práce a že bych podnikala na částečný úvazek 30 až 35 hodin týdně. Jsem na rodičovské ještě rok (do 4 let mladšího syna), tak mým cílem je, aby moje podnikání po skončení rodičovské slušně vydělávalo a přispělo do rodinného rozpočtu. Není vyvíjen žádný tlak, ale kdybych dost nevydělávala, nemotivovalo by mě to. Chtěla bych mít také spolupracovníky, ne vlastní dílnu. 

Jaké spolupracovníky?

Budu mít někoho na šití, pak někoho, kdo mi bude pomáhat s marketingem, s balením. Zatím se bráním externímu skladu z důvodu zmíněné sezónnosti. Jakmile bych sklad měla, uvolnili by se mi ruce někým, kdo zajistí expedici. Zvlášť, když chceme na dovolenou. V současnosti během dovolené zboží nerozesíláme. V létě to jde, ale na celý listopad bych rozhodně odjet nemohla. 

Které tři věci se u vás nejvíce prodávají?

Prodává se kufřík pro miminka, kde je čepička, body a legínky. Hodně zákazníků si kupuje čepičku – menší produkt, aby si asi zkusili kvalitu značky. V zimě se mi začaly prodávat dámské zavinovací šaty. Těch jsem se bála, protože jsou dražší a šijí se na míru, ale šlo to dobře. V tomto se asi budeme rozvíjet dál. Jedna blogerka mi navrhla, jestli nechci ušít něco dámského a ne dětského. Tak jsem pochopila, že cena není tak důležitá, jak jsem si myslela. Že třeba trička, která stojí 2000 se prodávají mnohem hůř, než šaty za 4000 korun. Nabídku už ale neplánuji o moc víc rozšiřovat. Když něco přidám, něco ne tak dobře prodejného dám pryč a vybrané úspěšně prodávané zboží vyrobím ve velkém. V tom se mi líbí další myšlenka od Dominiky: Neprotlačovat to, co se neprodává, ale snažit se protlačit, co se prodává. 

Máte čas i sama na sebe?

Podnikání ukrojilo velkou část času sama na sebe. Když jsem byla těhotná, tak mi tchýně hlídala chlapečka, já jsem šla na masáž na Letnou, pak jsem se šla courat, na zmrzlinu. Každý týden jsem měla čas. S dvěma dětmi to zmizelo. Mně by bylo hloupé asi nechat si hlídat děti a být zdravá a nepodnikat. 

U prvního syna jste hlídání nevyužívala?

Až když jsem byla těhotná a na masáž jsem šla z důvodu bolesti zad. Prvního syna jsem nechtěla nechat dávat hlídat. První rok byl jen se mnou. Chtěla jsem si ho užít a byl hodně hodný. Mám ale i čas na sebe. Občas jdeme ven i sami s manželem. 

Jak vás v počátku podpořil manžel, když jste přišla s myšlenkou podnikání? Neviděl vás spíše zpět v korporaci?

Manžel mi (naštěstí) v podnikání fandí od začátku. Pomáhá mi odvážet zboží na trhy, občas s balíky, v začátcích mě třeba vezl za nadějnou švadlenou za Prahu a během mojí schůzky byl s miminkem na procházce poblíž, aby mohl syna přivézt na kojení. Párkrát byl se mnou i na stánku, když mi vypadla výpomoc.

Když se narodil první syn, tak mě určitě viděl spíše zpět v korporaci. Zvažovali jsme různé možnosti, třeba že by šel na rodičovskou, nebo si snížil úvazek a já šla pracovat také na částečný. Když jsem si později vybrala raději cestu být s dětmi doma, podpořil mě. No a když jsem později začala podnikat, podpořil mě také, a to už bylo jasné, že nejlepší by bylo u podnikání zůstat, rozjíždět ho pomalu a mít dost času na děti i po rodičovské.