Romana Kuchařová (27 let)

Romana Kuchařová (27 let)

Romana Kuchařová Hanousková pochází z Lysé nad Labem. Na Masarykově univerzitě v Brně vystudovala bakaláře, aby se mohla stát sociální pracovnicí. Magistra ve stejném oboru si stihla s prvorozenou dcerou dodělat dálkově na Pražské vysoké škole psychosociálních studií. Jako sociální pracovnice pak pracovala 2,5 roku v azylovém domě pro matky s dětmi pod Pražskou Charitou, pobočka v Brandýse. Během mateřské dovolené si založila firmu nabízející on-line kurzy s výcvikem pejsků Pejskarina.cz. Ve volném čase ráda cvičí své psy, čte odborné knihy o podnikání a psech. Je vdaná a má dvě dcery (Eliška 2,5 roku a Adélka 3 měsíce).

 

Začátky vlastního podnikání byly pro mě zklamáním

Už odmalička jsou psi součástí její rodiny, která provozuje více než 10 let psí školu. I když Romanu Kuchařovou nasměrovalo studium na vysoké škole k povolání sociální pracovnice, k pejskům ji to vždy táhlo. Její vize byla ale ještě větší. Nepomáhat jen lidem s pejsky v kraji, ale dostat se i do nejodlehlejších koutů Česka. Proto během mateřské rozjela sama on-line kurzy na webu Pejskarina.cz, kde nabízí trénování pejsků na dálku. 

Rozjezd podnikání představoval pro Romanu ale zklamání. „Zjistila jsem, že první kurz se nestal takovým hitem, jaký jsem očekávala. Přitom živě jde o velmi navštěvovaný kurz. I přes prováděný marketing se lidí hlásilo málo,“ popisuje začátky.

Jak tuto situaci řešila? A jak podnikání připravovala na dobu, kdy se jí narodí druhá dcera? Jak zvládá podnikání s dětmi, které se zrovna moc pohlídat nenechají?

 

Mohla byste představit vaše podnikání?

Provozujeme psí školu. Je to rodinný podnik, který funguje už přes 10 let a vedeme kurzy pro lidi s pejsky a štěňaty. Nejen kurzy vedoucí k základní poslušnosti, ale také třeba agility a podobně. Já osobně jsem si pak ještě rozjela on-line kurzy na webu pejskarina.cz a tam pomáhám lidem trénovat pejsky na dálku. Ode mě dostanou video návody s texty a následně mi posílají zpět svá videa, kde vidím, jak pejsky trénují. Sama jim pak dám zpětnou vazbu.

Kdy jste rozjela on-line kurzy?

V červnu roku 2018 mi vyšel první on-line kurz.

Bylo těžké se k rozjezdu podnikání odhodlat?

V hlavě jsem myšlenku na on-line kurzy měla od doby, co jsem byla poprvé těhotná, což je přes tři roky. Trvalo to, než jsem se k rozhodnutí dopracovala. Nakonec jsem kurzy před rokem rozjela, ale začátky představovaly pro mě zklamání. Do prvního kurzu se přihlásilo jen 5 lidí. Čekala jsem jich mnohem víc. 

Co se před rokem stalo, že jste se rozhodla on-line kurzy konečně rozjet?

Byla jsem doma s dcerou, jenže mě nebaví být jen doma na mateřské. Nebaví mě vařit, uklízet, péct a žehlit. Vždy jsem se potřebovala realizovat a během těhotenství mě začal bavit on-line marketing a sledovala jsem vše, co s ním souviselo. Zároveň jsem viděla možnosti v naší psí škole. Například kurzy se štěňátky máme stále plné, aniž bychom se propagovali. Spokojení zákazníci nás doporučují dál. Ale proč bychom nemohli pomoci lidem i ve vzdálenějších končinách, než je náš okres? Navíc díky on-linu jich mohu obsloužit více najednou.

Máte jen kurzy nebo i živá vysílání?

První kurz jsem prodávala přes webinář odvysílaný v živém přenosu. Musela jsem si zajistit večerní hlídání manželem a doufat, že to zvládnou. Už z toho jsem byla nervózní, protože do té doby mi vždy dcera usínala u prsa. V současnosti už živě vysílám jen na business page nebo do skupinky, kde mám placené zákazníky. Navíc už tolik neřeším podobu vysílání. Řeším to tak, že jsem s dětmi a se psy v lese a u toho vysílám automatický webinář, který je předtočený.

Musela jste se během prvního roku popasovat s nějakou větší překážkou?

Zjistila jsem, že první kurz se nestal takovým hitem, jaký jsem očekávala. Přitom živě jde o velmi navštěvovaný kurz. I přes prováděný marketing se lidí hlásilo málo.

A na co jste přišla a jak jste situaci řešila?

Dala jsem kurz k ledu a úplně jsem ho přestala nabízet. Vymyslela jsem něco nového, co má velký úspěch a teď po roce se vracím k tomu prvnímu kurzu a nabízím ho automaticky jako každovečerní webinář. Je to v podstatě magnet, díky kterému se o on-line kurzu lidé dozvědí. Kurz je zaměřený na štěňata a základní poslušnost.  

Ostatní kurzy, které jsem vymyslela, mám stabilně plné, ale je to možná dáno i tím, že se do nich mohou lidé přihlásit jen v omezeném čase. Příkladem je kurz „Přivolávačská online výzva“, který je zaměřený na přivolání. Člověk během měsíce udělá se psem obrovský pokrok. Když chce ale prohloubit výcvik, musí pokračovat v kurzech. Výzva trvá jen měsíc a další se uskuteční až třeba příští rok a nevím přesně kdy. Není to jako kurz se štěňaty, který je neomezený.

Obtěžující byrokracie

Jak dále fungujete v rámci rodinného byznysu? 

Rodičům patří pozemek se psí školou a vytváří zázemí. Nevedou žádné kurzy. Mamka seká trávu, připravuje jídlo pro lidi. Taťka zajišťuje věci na úřadech. Kurzy mám na starost já se sestrou, najímáme instruktory a já je koordinuji. Mamka ještě navíc provozuje psí salón. Kromě mé sestry tam má ještě střihačky.

Co vás nejvíce překvapilo, když jste založila firmu?

Od střední školy pořád něco dělám. Ještě před vlastním cvičákem jsem působila na cvičáku cizím, ale to nebylo podnikání. Jen jsem tam pomáhala. Nejvíc nás jako rodinu štvou úřady. Novou klubovnu stavíme už pět let. Nestojí na stavebním pozemku – je veden jako kynologické cvičiště. Zajistit vhodné zázemí představuje s úřady velké problémy. Jinak třeba v jednání s klienty problémy nemáme.

Ovlivnilo podnikání váš život i negativně?

To si myslím, že ne. Samozřejmě jsou to starosti, ale nikdy jsme se nedostali do bodu, že bychom uvažovali o zavření. Postoj rodiny je takový, že kdybychom to nezvládali, pořád je to náš cvičák, kde si můžeme trénovat vlastní psy bez lidí.

V jednom rozhovoru jste zmínila, že jste nečekala, že provozování on-line kurzů bude tak náročné. Můžete to blíže popsat? V čem je to tak náročné?

Sledovala jsem kurzy typu Podnikání z pláže nebo Placen za svou existenci od Pavla Říhy. Představovala jsem si, jak dám na web e-book zadarmo a lidé se pohrnou. Pak přišlo prozření. Nedošlo mi, kolik času budu muset obětovat. Aby byznys šlapal, nemůže člověk vložit jen jeden e-book a mít z toho haldu objednávek. Musíte komunikovat, kontrolovat a zpracovávat maily, messenger a spoustu dalších aktivit. Ideálně každý den musím něco udělat a když to každý den nejde, tak alespoň jednou týdně si musím zajistit hlídání starší dcery u babičky a celý den tomu věnovat.

Polevila jste, když se vám narodilo druhé dítě? Kolik hodin jste pracovala dříve a kolik teď?

Úplně jsem si zrušila živé kurzy. Zaučila jsem dvě holky, které přebraly mé kurzy a já je chodím jen kontrolovat. Stále zákazníci volají mně, vyřizuji maily a zajišťuji naplnění kapacity kurzů. Už tam ale nejdu živě na určitý čas. To je pro mě důležité, protože nerada bych někam chodila pozdě a s dvěma dětmi se čas koordinuje těžko.

Jak dlouho dopředu před porodem jste si asistentky našla?

Jedna se mi ozvala sama. Je šikovnou veterinářkou a chtěla se to naučit. Chodila na mé hodiny, aby se vše naučila. S druhou slečnou se znám už léta. Chodí k nám na cvičák. Rodila jsem v červenci a ve stejné době mi běžel on-line kurz pojatý jako výzva (lidé museli například sbírat body, pozn.red.). Naštěstí jsem měla na výpomoc sestru a kamarádku. Byla jsem schopna zajistit marketing, ale zpětnou vazbu na videa už zajišťovaly ony. Nemusela jsem tak sedět u počítače každý den, jen jsem jednou týdně zkontrolovala stav, že je vše v pořádku.

Byl pro vás rozjezd náročný z pohledu financí?

Co se týče cvičáku, tak tam to kupovali rodiče již dřív. Samozřejmě my všichni jim tam platíme hodinový nájem, abychom měli na obnovu a neustálou modernizaci vybavení. Jinak náklady nebyly na online část podnikání velké. Jakmile jsem si vydělala za kurz, mohla jsem si koupit mailingový nástroj. Za další výdělek jsem si například zaplatila vimeo program u videí, aby mi je lidé neukradli. 

Generujete zisk?

Ano.

A vyplácíte si pravidelnou odměnu?

Určitě. U Dominiky jsem přišla na to, jak pracovat s financemi a že je dobré si peníze rozdělit. Mám zvlášť oddělený účet na pejskařinu. Peníze si tam nechávám a snažím se vyjít z mateřské a rodičáku. Poslední dobou si vyplácím zhruba 3000 Kč měsíčně a zbytek si nechávám na investice do reklamy a tak. Teď mi stouply náklady na lidi, ale začala jsem si sepisovat projektový deník – když vypíšu on-line kurz, spočítám si, kolik jsem vybrala od lidí, jaké jsou náklady na jeho provoz, do reklamy a pomoc ostatních. Na konci mi vyjde, kolik jsem vydělala a vydělám.

Dcera je na mě závislá

Rozjížděla jste podnikání s první dcerou. Pomáhal vám někdo doma?

Moje první dcera je na mě hodně závislá. Když nemá mě, ještě vezme na milost tatínka a všichni ostatní jsou daleko v závěsu. Tchýně je hlídací, chce hlídat, ale pracuje. Vídala se s ní tedy dva dny v týdnu a zhruba v roce a půl byla schopna u ní být společně s tatínkem. Teď ve 2 a půl letech je tam schopna přespat, ideálně s tatínkem. Bez tatínka to jde taky, ale následně si to vyžereme doma, i když u babičky byla nadšená. Moc jí tam spát nedáváme. Spíše tam s tatínkem jezdí na návštěvu a měli jsme to nastavené tak, že tam jezdili vždy na neděli. Tchýně ale změnila práci, já mám mimčo, tak se teď snažíme najít jiný den, který bych mohla mít bez starší dcery. Tatínek hlídá, ale tím, že byla závislačka a hodně se kojila, měla jsem například lekce na cvičáku a on nebo babička museli chodit okolo cvičáku s ní v nosítku, každou hodinu mi ji přinesli na kojení a pak zase zpět do nosítka, protože ani nesnesla kočár. 

Není ještě ve školce?

Od září začala chodit do soukromé školky na jedno dopoledne v týdnu s tím, že paní, která tam učí, jsem si najmula, aby mi ji občas hlídala. Potřebovala jsem, aby paní učitelku dcera dopředu znala, jinak bych neměla šanci. Paní začala hlídat 4 měsíce před nástupem do školky jednou týdně 2 hodiny. Z počátku jsem u toho musela být a postupně jsem odcházela. Ale jak to chodí, od září tam byla jednou. Měla rýmu, teď odjeli na dovolenou. Ještě chodíme na statek, což je obdoba lesní školky, ale tam jsem zatím s ní, i když si platím, jako bych tam nebyla. Čekám, jak se to tam vyvine, protože se mi líbí, že je venku. Ale chybí tam ten vztah k paní učitelce.

Jak jste na všechno doma sama?

Jednou za dva týdny mám paní na úklid a čerpám hodně z toho, že mi navaří tchýně nebo mamka. Moje mamka není zas tak hlídací, ale navaří a mohu jít k nim domů, když potřebuji. Občas sestra pomůže, hlídáme si děti navzájem. Snažím se mít obecně doma co nejmíň věcí. Manžel pomáhá s hlídáním i s vařením, což jsem ráda. Zatím neměl obě děti najednou, ale prý začne. Starší si bere. Od dvou let se nekojí a dokáže s ním vydržet. Teď jsou spolu na týden na dovolené.

Jak podpořil váš podnikatelský záměr?

On je typický zaměstnanec a kdyby on měl začít podnikat, tak by se bál. Jsme spolu ale od střední školy a zná mě, že něco pořád dělám. Nepřišlo mu proto divné, když chci dělat něco nového. Vůbec to nekritizuje, když se domluvíme na hlídání, pohlídá, ale jako že by mi tu plácal po zádech a říkal, jak jsem dobrá, tak to ne ? Ale je s tím v pohodě a je rád, že dělám, co mě baví.

Proč je podle vás podnikání s dětmi těžké?

Hlavně kvůli času. Do roka jsem byla schopna si otevřít počítač. Potom už děti začnou chodit a jakmile jsem počítač otevřela, už chtějí mačkat čudlíky a dívat se na youtube, takže já neudělám nic. Na to potřebuji sedět, soustředit se a něco dělat. Navíc s povahou Elišky to bylo náročné. Ale zase jsem nechtěla jít přes její komfort, abych ji někde nechávala s někým brečet. Nevadí mi dávat děti hlídat, ale musí s tím být v pohodě.

Na jaký popud jste našla Dominiku?

Začala jsem ji sledovala v době, kdy jsem propadla studiu on-line marketingu. V nabídce mi vyskočila. Do skupiny Úspěšná a odpočatá jsem se přidala na přelomu března dubna letošního roku, když jsem čekala malou. Musela jsem začít řešit, jak zvládnout podnikání s dvěma dětmi a ona se na to zaměřuje. Nikdo jiný mi s tím neporadí. Jiní poradci řeší jiné věci. Nejsou zaměření na mamky. Cítila jsem, že potřebuju spolupracovat s někým, kdo zná moji situaci.

A pomohlo?

Jsem moc spokojená. Začala jsem si psát projektové deníky, řešit více peníze, což se projevilo i v domácnosti. S mužem jsme si začali psát, za co utrácíme.

Kam směřujete s podnikáním do budoucna?

Dominika doporučovala knihu Podnikatelský mýtus, kde je ukázané, že člověk podobný byznys tomu mému by měl budovat jako franšízu. Nastavit podnikání tak, aby ho dokázal předat. Proto si píšu vše, co dělám a píšu instrukce spolupracovnicím. Není to dokonalé, musím občas něco dovysvětlit. Pokud ale nastane situace, kdy nebudu moct být delší dobu u počítače, spolupracovnice budou mít dostatek instrukcí a popsaných procesů, aby to zvládly samy.

Dále doufám, že udržím podnikání jak je i s dvěma dětmi a časem vygeneruju větší zisk. Nebráním se ani rozšíření byznysu a obsloužit tak více lidí. Je stále co zlepšovat. Mám spoustu zahraničních vzorů, kteří podobné kurzy nabízí. Jedna Kanaďanka prodává kurzy v anglickém jazyce po celém světě. To by bylo krásné, ale pro příští dva roky budu ráda, když vše bude šlapat, jak to šlape.

Další rozhovory