Věra Ondřichová (40 let)

Pochází z České Lípy a se svým mužem vychovává 2 dcery ve věku 7 a 11 let. Vystudovala žurnalistiku a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově v Praze. V profesním životě se od počátku věnovala médiím a vztahům mezi lidmi. Pracovala na pozicích tiskové mluvčí či specialistky public relations v Junáku, Městské knihovně v Praze a na rektorátu Univerzity Karlovy. Když se narodila první dcera, začala působit na volné noze. Dnes kromě PR zajišťuje také školení a kurzy v této oblasti. Ve volném čase ráda plave, zahradničí a hraje na bicí. 

Lidem často chybí v komunikaci strategie a vize

Zabývá se PR a komunikací, kterou pro spoustu organizací Věra Ondřichová nejen zajišťuje, ale také o ní školí. Hlavně jedinci s omezeným rozpočtem se totiž často nadchnou, že je potřeba svůj produkt nebo službu komunikovat, ale nevydrží u toho a po pár dnech nadšení opadá. „Komunikace je často považována za takovou podceňovanou Popelku a já to zcela chápu. Člověk rád pracuje na tom samotném produktu a službě a už ho tak moc nebaví neustále vysvětlovat ostatním, co to vlastně dělá. Přitom je to velmi důležité,“ vysvětluje Věra Ondřichová.

Kromě toho, že v rozhovoru trefně popisuje a radí, jak dlouhodobě a dobře komunikovat navenek a jak i efektivně telefonovat, bavily jsme se i o jejím domácím zázemí, které je opravdu skvělé. 

Díky dobrému zázemí nevzdává ani současnou složitou situaci. Od května si nevyplácí peníze z firmy, která pořádá kurzy.  Byla totiž nucena všechny kurzy od března přerušit a nyní najíždí na nový způsob fungování, který by se měl udržet i v této nejisté době.

Co vše zajišťujete v rámci své podnikatelské praxe? S čím vašim klientům pomáháte?

Působím už dlouhá léta v oboru PR a komunikace. Nejdříve jako zaměstnanec na pozici tiskové mluvčí a manažerky komunikace. Když jsem pak vedla první dítě do školky, do zaměstnání jsem se vracet nechtěla, tak jsem začala dělat v tomto oboru sama na sebe. Už v zaměstnání jsem se orientovala hlavně na neziskový a veřejný sektor, což mi zůstalo, protože mě to baví. 

Kromě samotného zajištění PR jste se ale časem pustila také do organizace kurzů. Jak to přišlo?

Často jsem si hledala kurzy sama pro sebe a v Česku je nabídka široká, ale většina z nich byla zaměřená na firmy. A je velký rozdíl, jestli děláte PR a komunikaci na sociálních sítích pro firmu, která má peníze na vytvoření speciálního oddělení nebo si může najmout agenturu, nebo jste na to sama. Sice třeba v rámci velké organizace, ale neziskové nebo veřejné, takže rozpočet je o několik nul menší. Takových organizací je v Česku hodně. Chybí jim propracovaný systém komunikace a PR, proto jsem začala pro ně dělat školení.

V čem se v základu liší PR komunikace firmy od jednotlivce, který je součástí například velké neziskové organizace?

V rozpočtu. A od toho se odvíjí, že musíte mít víc nápadů a víc nadšení a líp si definovat cíle a cílovou skupinu. Aby ani jedna vynaložená koruna a ani minuta vaší práce nepřišla vniveč. Na druhou stranu neziskovky, knihovny a vědecké organizace zase nemají nouzi o příběhy. Narozdíl od byznysových firem jich jsou plné. Jen kdyby je uměly vždycky důsledně sbírat a vyprávět dál (říká s úsměvem).

Jak jsou kurzy postavené a jaké byly začátky?

První kurz vznikl v roce 2016, jmenuje se PR Akademie pro neziskovky a má 6 školících dnů. Komunikaci probereme z různých stran (plánování, strategie, media relations, sociální sítě...).  Velmi se mi líbí, že přitom vznikne fajn společenství. Není to jen jednostranná přednáška ze strany lektorů k posluchačům, ale lidé si vyměňují zkušenosti, know-how a je tu prostor pro vznik spolupráce mezi organizacemi do budoucna.

S čím nejčastěji za vámi klienti přicházejí? Jaký problém potřebují v rámci komunikace vyřešit?

Přicházejí obvykle s tím, že jim to „nějak nefunguje“. Nejčastějším problémem je nahodilost. Organizace obvykle nemají žádnou strategii, žádný směr. Často to začíná tak, že se velmi nadchnou, založí Facebook stránku a účet na Instagramu, vygenerují pár postů a dlouhodobě nevydrží. Nemají vizi, kam tu komunikaci směřovat a tím pádem ji nedotáhnou do konce a nepostupují systematicky. Komunikace je často považována za takovou podceňovanou Popelku a já to zcela chápu. Člověk rád pracuje na tom samotném produktu a službě a už ho tak moc nebaví neustále vysvětlovat ostatním, co to vlastně dělám. Přitom je to velmi důležité.

Co pak těmto lidem pomůže, aby vytrvali a kontinuálně udrželi svoji strategii a vizi? 

Každodenně a systematicky jít za svým cílem. Je fajn se pro něco nadchnout, ale pokud tomu obětujete 2 dny a pak měsíc na to nesáhnete, efekt nikdy nenastane. Zatímco když se do toho pustíte a řeknete si, že každý den tomu budete věnovat určitý prostor, tak postupně se vám bude dařit odkrývat způsoby, které fungují. Můžete je pak jednoduše opakovat a úspěch posilovat a posouvat.  

Nabízíte i kurzy efektivního telefonování. Hodně lidí má vůbec strach zvednout telefon a zavolat, aby jim to člověk na druhé straně nepoložil. Máte na to nějakou pomůcku a radu?

Doporučila bych jim pro začátek vůbec určit cíl daného hovoru. My se totiž někdy do těchto telefonátů pustíme a vlastně nevíme, co chceme. Hrozí pak, že jen do telefonu koktáme nebo v panice reagujeme jen pocitově na to, co si asi na druhé straně linky ten druhý myslí. Těch problémů při telefonování je ale mnohem více.

To určitě. Jaké ještě?

Většinou lidé neradi telefonují aktivně – tedy že někomu cíleně voláte a něco po něm chcete. Sama jsem se v tom musela trénovat, protože když se chcete s nějakým tématem dostat do novin, nemá cenu posílat maily. Je lepší zvednout telefon a zavolat. Zvlášť u začínajících PR pracovníků cítím velký blok. Mají pocit, že někomu něco vnucují. Jenže rozesílání emailů je opravdu neefektivní. Zato když zavolám 15 lidem, je pravděpodobné, že z toho budou minimálně 3 dobré výstupy – pokud to udělám dobře. Nebojte se si rozhovor připravit předem. Jinak mluvíte, když potřebujete, aby novinář přijel osobně, vše viděl, nafotil si a ještě si s vámi neformálně popovídal. A jinak, když chcete, aby jen převzal váš článek do místních novin. 

Stačí si jen připravit cíl?

Doporučuji si ten rozhovor zkusit. Připravit si možnosti, jak reagovat na různé odpovědi. Důležitá je hned první věta, kterou má smysl si nacvičit. Když zvu konkrétního novináře na RoboAkademii, pozvu ho i s dětmi. Ujistím ho, že děti si to tam moc užijí. Hned to zní jinak, než kdybych jen poslala email s pozvánkou: v sobotu se koná 5. ročník RoboAkademie a bude to super. Kdykoli to jde, dávám přednost osobnímu kontaktu. Když to nejde, kontaktuji telefonicky, a když to nejde telefonicky, tak písemně. Lidi si to rádi zjednoduší, ale efektivita je malá.

Bojím se rizik, v rozjezdu jsem byla opatrná

Přesuneme se k vám. Jak proběhl přechod ze zaměstnání na volnou nohu? 

Začínala jsem postupně. Jsem opatrná a bojím se velkých rizik. Když jsem měla batole, řekla jsem si, že začnu trochu zkoušet jít sama na sebe. Našla jsem si prvního klienta a jelikož spolupráce pěkně fungovala, rozhodla jsem se přibírat další klienty. Při mateřské nebyl velký tlak na výdělky. Spíš jsem chtěla vyzkoušet něco jiného a nechtělo se mi zpět do zaměstnání. Mám spoustu svých vlastních nápadů a ráda pracuji samostatně. Sice s lidmi, ale sama na sebe.

V jaké chvíli jste začala zaměstnávat další lidi?

Zaměstnávám v podstatě jen externisty a týká se to hlavně lektorů, kteří školí na našich 6denních PR Akademiích, které probíhají od rána do večera. První takové kurzy jsem sice lektorovala z 80 % sama, ale dnes už lektoruji jen malou část kurzu. Na ostatní si zvu odborníky, kteří toho k daným tématům vědí víc než já. 

Kolik lidí je potřeba na zajištění takového 6denního kurzu?

Minimum jsou dva organizátoři na místě, co se věnují lektorům, vaří kafe, připravují plátno, powerpoint, fixy, hledají propojovací kabely, fotí. Lektoři u nás školí buď celý den (9 – 15:30) anebo půlden. V případě PR Akademie pro vysoké školy a akademický sektor jsme dělali i paralelní workshopy volitelné, takže těch lektorů v jeden čas školilo víc. 

Podnikání stále vedete sama nebo máte i stálou kolegyni, která vás může zastoupit? Pokud ji máte, kdy jste si ji našla? V jakém okamžiku?

Velmi mi pomáhá manžel David. Společnost Komunikace21, která provozuje kurzy, vlastníme spolu. Mou zásadní kolegyní je kamarádka Bára Tichavová, která dělá místostarostku Junáka. Je velmi schopná a zkušená manažerka, organizátorka a lektorka. Lektorujeme spolu kurzy komunikace ve firmách. U velkých kurzů Bára bdí nad tím, aby vše běželo hladce po organizační stránce. 

Práce s lidmi bývá někdy velmi složitá a je dobré nastavit dobré procesy. Máte negativní zkušenosti, z kterých jste se poučila?

Hodně spolupracuji s lidmi, kteří jsou mi blízcí. Přátelé nebo milí kolegové z dřívějších projektů. A občas dělám tu chybu, že se s nimi předem přesně nedomluvím na objemu práce a na odměně. To v konečném důsledku vyústí v problémy. Několikrát jsem narazila na to, že jsem počítala s něčím na základě předchozí zkušenosti. A pak se ukázalo, že kolega počítal s něčím jiným a byly z toho nepříjemnosti. Někdy se mi to děje i při domlouvání prostor nebo nových zakázek.  Snažím se tedy o větší systematičnost. Vše napsat do emailu nebo požádat o objednávku, nechat si potvrdit rozsah i cenu druhou stranou. 

Prozření: Nemusím neustále přicházet s inovací

Dominiku jste si ke konzultacím vyhledala už před mnoha lety. Co vás k ní přivedlo? 

Potřebovala jsem poradit hlavně s obchodem. Vždy jsem totiž dělala pro organizace, které přímo nic neprodávají. Takže i když se věnuji PR, což je jedna část marketingu a k obchodu má poměrně blízko, nikdy jsem se neučila něco prodat. Jakmile jsem ale začala nabízet kurzy, které byly úspěšné a lidi bavily, chtěla jsem jich udělat a prodat ještě víc, a to jsem se potřebovala naučit.

Co vám v tom bránilo?

Strašně dlouho jsem se trápila tím, že ty kurzy musím dělat ještě lepší a ještě lepší a s tím jsem původně přišla za Dominikou. Velmi rychle se ale ukázalo, že nepotřebuji neustále každého čtvrt roku přicházet s inovací, když jsou lidé spokojení. Co potřebuji, je umět dát o těchto kurzech vědět násobnému množství lidí. Myslím, že myšlenka Dominiky „je potřeba neustále nabízet“ to vystihuje přesně. 

Dominika mě taky přiměla dotahovat do konce rozjednané věci. Měla jsem několik napůl rozjednaných obchodů, ale nechtěla jsem na potenciálního klienta tlačit. Vyčkávala jsem a týdny se nic nedělo. Když mi Dominika řekla, že je to moje odpovědnost, přiměla jsem se hned ten den domluvit dvě schůzky a během týdne jsem dotáhla dva obchody, dohromady za dvě stě tisíc. To byl důležitý zážitek. Podnikatel musí myslet na klienty a být aktivní v nabízení služby, nikoli vyčkávat, jestli a kdy se rozhoupe klient sám. 

Jaký nástroj vám nejvíce pomohl v nabízení?

Nejvíc asi mailing, ale v konečném důsledku funguje mix několika věcí. Většina lidí ke mně přichází na konzultace nebo do kurzů na osobní doporučení. Kromě toho používám kombinaci mailingu a reklamy na Facebooku.  

Začínající podnikatelé se často zaseknou na tom, že neví, jak co nejrychleji a nejlépe dostat do mailingové databáze dostatečný počet kontaktů. Co pomohlo vám? 

Nejvíce nám zafungovaly ochutnávkové on-line kurzy. Šestidenní kurzy totiž stojí 10.000 korun. Dvouhodinové on-line kurzy vyjdou na 200 korun. Přes tento produkt jsme získali největší počet nových kontaktů, protože si ho vyzkoušely i organizace, které na náš velký kurz zatím nemají rozpočet. 

Pak s kontakty pravidelně komunikujete?

Spíše nepravidelně ☺ Když mám důležitý kontakt, díky kterému jsem získala rozsáhlejší práci, a předpokládám, že za půl roku nebo za rok by se to mohlo opakovat, zůstávám v osobním kontaktu. Komunikuji s ním osobně. Děláme totiž příležitostně i práci ve firmách za 80.000 nebo i 200.000 Kč, a to stojí za to se těchto lidí 2krát za rok osobně přeptat, jak jsou na tom. 

Zlom: Konec únavné práce po večerech

První klienty jste měla, už když byly děti malé. Měla jste zajištěné hlídání?

Nejdříve jsem se to snažila pytlíkovat po večerech, když dcery usnuly. Zjistila jsem ale, že mě to hrozně stresuje, a časem jsem si chtěla dopřát ten luxus a zaplatit za hlídání. V té chvíli se mi neskutečně ulevilo. Asi jako každá maminka jsem ze začátku byla hodně úzkostná a nechtěla dítě předat někomu cizímu. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla, ale později jsem za tento krok byla ráda. 

Kolik dětem bylo, když jste se rozhodla pro chůvu?

Starší holčičce bylo okolo 10 měsíců. Ze začátku jsem se to snažila s ní zvládnout, ale s příchodem tety na hlídání jsme byli všichni klidnější. Tet jsem měla několik a všechny perfektní. Dvě paní, které k nám chodily nejvíce (jedna paní byla učitelkou ve školce a druhá studentkou), dělaly s dcerami hodně výtvarných činností, což mi vůbec nic neříká a neumím to. Byla jsem ráda za to, že dětem rozšiřovaly obzory v něčem, co bych jim sama dát nemohla. 

Měla jste i možnost hlídání ze strany babiček?

Měla a máme. Děti už jsou velké, takže hlídání není potřeba moc. Zároveň babičky chodí méně do práce, tak jsou aktivnější v ježdění po světě (říká s úsměvem). Ale když bylo potřeba, byly vzorné a ochotné. Když byly děti malé, byly babičky ještě dost v práci. Nechtěla jsem je proto moc zatěžovat a v týdnu jsem volila slečny na hlídání. Je dobré, když babičky hlídají pro radost, a ne z povinnosti. Pomáhaly nám o víkendu anebo když jsme šli večer na koncert.

V době, kdy jste podruhé otěhotněla, jste musela být už v plném pracovním nasazení. Dala jste si pauzu nebo jste nastavila takové procesy, abyste klienty udržela?

Pro dva, tři klienty, kteří pro mě měli kontinuálně práci, jsem pracovala i s mladší dcerou. Nikdy jsem z práce nevypadla, ale zároveň jsem si jí nikdy nebrala moc. Snažila jsem se spíš udržovat kontakt s profesní realitou a nezapomenout, o čem ta práce je.

Kolik hodin týdně jste i v tom minimu zvládla pracovat?

Tak 15 hodin týdně.

Partner vám doma pomáhá? Je vám v podnikání i s domácností oporou?

Vždy mě táhla lektorská činnost, což obnášelo občasné cestování. Děti byly odmala zvyklé, že se někdy o ně stará maminka a někdy tatínek. Pomáhaly nám i babičky. Musím říct, že jsem se dobře vdala. Můj partner David byl vždy velmi otevřený tomu, že se bude starat o děti – přebalil, uvařil, nakrmil, zajistil doma pořádek. V posledních 4 letech je to ještě lepší, protože odešel ze zaměstnání a také začal dělat sám na sebe. Pomáhá mi i s PR Akademií. 

Manžel je z podobného oboru?

Ne (smích), partner je analytik specializující se na architekturu softwaru. 

Takže vám může pomoci především v technickém zázemí podnikání.

Přesně tak. Stará se o web, převádí kurzy do on-linu. Pomáhá mi zajišťovat i kurzy a komunikaci s lektory. A lektoruje Roboakademii. 

Změnil se jeho pohled na vaše podnikání, když přešel ze zaměstnance na podnikatele? Nebo atmosféra doma? – přeci jen jste teď více spolu.

Tu podporu z jeho strany cítím od začátku. Spíš se změnila atmosféra, protože najednou se lépe můžeme prostřídat – vždy jeden je tu pro děti, může jít s nimi ven, na hřiště, něco podniknout. Celkově rodina žije více spolu. 

Pravidelná výplata od léta na nule

Vyplácíte si pravidelnou výplatu? Podnikání šlape dobře?

Z firmy Komunikace21, která pořádá kurzy, si od května peníze nevyplácíme. V březnu jsme museli zrušit kvůli covidu všechny kurzy na duben, květen i červen. Nakonec jsme museli zrušit i červencový kurz, protože hlavní lektor musel do karantény. Několik kurzů jsme převedli do on-linu, ale charakter našich kurzů je dost specifický. Potřebujeme, aby si lidé zkoušeli věci prakticky naživo, a to moc on-line nejde. 

Chápu, že i partner si teď nic nevyplácí. Jak to zvládáte? Měli jste vytvořený velký finanční polštář?

Nic si nevyplácíme z naší společnosti Komunikace21, která organizuje kurzy. Ale oba máme svou vlastní práci vedle toho. Přišli jsme zhruba o třetinu příjmů domácnosti – to jsou ty, které generovalo pořádání kurzů. Ale pořád máme dost na normální chod domácnosti a nemuseli jsme žádat o žádnou COVID podporu.  

Máte vymyšlenou strategii, co by vás opět vyneslo zpět k vyplácení měsíčních odměn?

Začali jsme s novým on-line kurzem, který se také jmenuje PR Akademie, má 8 částí. Představili jsme ho jako velký balíček jedné velké organizaci čítající hodně poboček. Tento koncept dobře zafungoval, tak ho chceme nabídnout dál. 

Samozřejmě přemýšlíme i o převedení klasické PR Akademie do částečného on-line provozu, ale jsou to jen úvahy. Zatím se podzimní kurzy pěkně plní.

No a do třetice se nám velmi pěkně rozjel kurz informatiky a robotiky pro učitele s názvem Roboakademie. Proto jsme se ho už v květnu rozhodli akreditovat u MŠMT. Jako akreditovaný ho totiž školy mohou snáze zaplatit. Proces akreditace trval docela dlouho. V létě jsme ještě dostali pár připomínek, které jsme zapracovali, a včera jsme akreditaci dostali (šťastně se usmívá, rozhovor proběhl 20.8.2020).

Gratuluji! To musíte mít radost v této době.

Máme. Stále je tu otázka, jak kurz aspoň zčásti převést do on-line prostředí tak, aby mohl běžet i v případném dalším nouzovém stavu. Celý ho do on-linu nedostaneme. Na kurzu lidem ukazujeme a půjčujeme robotické hračky a stavebnice, aby si je mohli osahat a odzkoušet. To se on-line neudělá. Živá forma je nutná.