Kde vzít čas?

Včera jsem čekala několik hodin u lékaře a donutilo mě to k zamyšlení, kde vlastně vzít čas, když je ho nedostatek. 

Pán, který přišel poslední pronesl větu: „Jdu si jen vyzvednout papíry, hned zase půjdu.“ To doslova nadzvedlo pohlednou paní, která na to reagovala: “I my ostatní to máme jen na chvilku a už tu čekáme několik hodin.“ 

Evidentně ji vytočila možnost, že by měla ještě čekat třeba jen o minutu déle, než je nutné. Začala si pak mluvit pro sebe nebo spíš k ostatním čekajícím, že to je něco hrozného, když se takhle musí čekat a ona má doma děti a když jde na oběd, má to na minuty a tady se sestra vykecává a vše jde pomalu. 

Nijak jsem to nekomentovala, ale pochopila jsem, že paní má dvě malé děti, které ráno dovede do školky, pak letí do práce, kde řeší nespokojené klienty a celý den je vystavena nabručeným lidem, co něco reklamují. Rychle během zákonem dané půlhodinky slupne oběd, pak se dál zabývá prací a honem už se dívá na hodinky, aby stihla vyzvednout děti ve školce, nakoupila a uvařila večeři. 

Každý den se tento koloběh opakuje, až ho naruší nemoc, která ji přinutí dojít k doktorovi a tam čekat. Prostě a jednoduše sedět v čekárně s dalšími x lidmi a čekat.

Z čekání příležitost k zamyšlení

“Kdo má dnes čas čekat?“, ptala se čekajícího publika v čekárně. Všichni jsme si museli udělat čas čekat, aby nám paní doktorka pomohla. Já osobně mám občas takové čekání ráda, ulevilo se mi, že v čekárně nikdo nepšíkal a nekašlal, tak jsem mohla jen tak sedět a přemýšlet, což není v mém denním režimu běžné. Ale včera jsem to v té čekárně brala jako zajímavou příležitost přijít mezi jiné lidi. 

Už několik měsíců jsem víceméně doma. Jsem vděčná za každou chvíli, kdy se dostanu ven. Vše začalo už před porodem - vyrostlo mi hodně břicho a necítila se dobře. Když jsem šla i jen na malou procházku, trpělo celé tělo velkým přetížením. 

Po porodu jsem se dávala do kupy dobré dva měsíce a do toho podnikání, které jsem musela nastavit tak, aby fungovalo, takže jsem zaúkolovala manžela a rodinu.

V té čekárně jsem si uvědomila, že díky podnikání mám čas, když ho potřebuji a chci mít. Mám čas na to, co chci dělat a kdy to chci dělat, dává mi to svobodu, i když na druhou stranu si musím uvědomit tu zodpovědnost za svá rozhodnutí a plánovat vše důkladně.

Čas a plánování

Kde vzít čas, když je ho nedostatek? Času má každý stejně, ale záleží, jak s ním naloží, kde ho investuje, aby se investice vrátila. Je to loterie nebo promyšlená strategie? Má někdo víc štěstí a proto má pak výhodu? 

Možná ano a možná je to trochu dílem osudu i vědomého chování a výsledkem mnoha různých rozhodnutí.

Když chcete více času na něco konkrétního, jistojistě ho najdete. Když chcete jít do důchodu a mít tučné konto v padesáti, musíte si to naplánovat tak, abyste po dalších x let měli dost peněz na výdaje, které předpokládáte.

Kde tedy ten čas brát? Co třeba seriály a televize? Kolik času zaberou? Co mobil a sítě? Co čas v hromadných prostředcích? Co jízda autem? Co vaření? Proč si třeba neobjednat pravidelné jídlo? Kolik času se věnuje nakupování? Jsou všechny ty nakupované věci opravdu potřeba

Co čas s vozením dětí do kroužků? Nemůže to udělat někdo za drobný poplatek? Co úklid domácnosti? Kolik času zabere mytí podlah, oken, nádobí? Nejsou na to náhodou „stroje“ nebo pracovníci? Co praní a žehlení prádla? To jsou práce v domácnosti, které může často udělat někdo jiný než žena, která chce pracovat na sebe a rozvíjet podnikání. 

Otázka priorit

Moc pěkně psal na téma získání času Ivo Toman v jedné z jeho knih, kde vypsal přehled aktivit, ve kterých se snad každý musel najít a uvědomit si, kde zrovna on ten čas může najít.Děti mě volají, tak budu končit s úvahou, kde vzít čas. Podle mě je čas otázkou priorit a pokud někdo potřebuje luxusní auto a bazén, potřebuje nejspíš i strávit mnoho času prací, aby si ten větší luxus mohl dovolit.

Pořádek pak sjednala sestřička, když nakoukla do čekárny a poučila pána, že bude muset také čekat, aby si ho paní doktorka prohlídla, když už tam tak dlouho nebyl. Netrpělivá paní se hned cítila lépe. Basu v čekání s ní musel držet i veselý pán, co si přišel jen pro nějaké razítko. Na všechny se nakonec dostalo a i netrpělivá paní odešla s úsměvem, receptíkem a neschopenkou.

Komentáře

  1. Článek se mi velmi dobře četl, tak krátký a tolik podnětů k zamyšlení. Moc jsem si ho užila.

    Zrovna řeším, zda si úklid zařídit nějakou paní. Ono mi to totiž teď pomáhá v rozvoji time managementu a v hledání priorit.

    Úklid je někde na spodním žebříčku. Takže doma dost bordel, který jednou za čas uklidím, když na to mám náladu. Ráda při tom bordelu vyhazuju nepotřebné věci. A také mě to, že uklízím já, nutí v každodenním shonu dávat věci zpět na své místo, tam, kam opravdu patří. A to mi přijde při podnikání celkem dobrá dovednost.

    A tak se zatím skrz náš nepořádek a úklid učím. Až se nabažím učením, někoho si zaplatím 🙂 A nebo mě k tomu donutí větší potřeba času.

    Přeji vše nej a těším se na další články!

    1. Děkujeme! Pokud vám to pomůže si udělat čas na sebe a na svoji práci, díky čemuž vyděláte i víc peněz, nebo budete dělat užitečnou činnost, která vás někam posune, doporučuji si paní na úklid najmout. Je to skvělá úspora času.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

maminkatelky.cz
Telefon: (+420) 775 028 018e-mail: dominika@maminkatelky.cz
closebarsangle-down