Kde vzít čas?

Včera jsem čekala několik hodin u lékaře a donutilo mě to k zamyšlení, kde vlastně vzít čas, když je ho nedostatek. 

Pán, který přišel poslední pronesl větu: „Jdu si jen vyzvednout papíry, hned zase půjdu.“ To doslova nadzvedlo pohlednou paní, která na to reagovala: “I my ostatní to máme jen na chvilku a už tu čekáme několik hodin.“ 

Evidentně ji vytočila možnost, že by měla ještě čekat třeba jen o minutu déle, než je nutné. Začala si pak mluvit pro sebe nebo spíš k ostatním čekajícím, že to je něco hrozného, když se takhle musí čekat a ona má doma děti a když jde na oběd, má to na minuty a tady se sestra vykecává a vše jde pomalu. 

Nijak jsem to nekomentovala, ale pochopila jsem, že paní má dvě malé děti, které ráno dovede do školky, pak letí do práce, kde řeší nespokojené klienty a celý den je vystavena nabručeným lidem, co něco reklamují. Rychle během zákonem dané půlhodinky slupne oběd, pak se dál zabývá prací a honem už se dívá na hodinky, aby stihla vyzvednout děti ve školce, nakoupila a uvařila večeři. 

Každý den se tento koloběh opakuje, až ho naruší nemoc, která ji přinutí dojít k doktorovi a tam čekat. Prostě a jednoduše sedět v čekárně s dalšími x lidmi a čekat.

Z čekání příležitost k zamyšlení

“Kdo má dnes čas čekat?“, ptala se čekajícího publika v čekárně. Všichni jsme si museli udělat čas čekat, aby nám paní doktorka pomohla. Já osobně mám občas takové čekání ráda, ulevilo se mi, že v čekárně nikdo nepšíkal a nekašlal, tak jsem mohla jen tak sedět a přemýšlet, což není v mém denním režimu běžné. Ale včera jsem to v té čekárně brala jako zajímavou příležitost přijít mezi jiné lidi. 

Už několik měsíců jsem víceméně doma. Jsem vděčná za každou chvíli, kdy se dostanu ven. Vše začalo už před porodem - vyrostlo mi hodně břicho a necítila se dobře. Když jsem šla i jen na malou procházku, trpělo celé tělo velkým přetížením. 

Po porodu jsem se dávala do kupy dobré dva měsíce a do toho podnikání, které jsem musela nastavit tak, aby fungovalo, takže jsem zaúkolovala manžela a rodinu.

V té čekárně jsem si uvědomila, že díky podnikání mám čas, když ho potřebuji a chci mít. Mám čas na to, co chci dělat a kdy to chci dělat, dává mi to svobodu, i když na druhou stranu si musím uvědomit tu zodpovědnost za svá rozhodnutí a plánovat vše důkladně.

Čas a plánování

Kde vzít čas, když je ho nedostatek? Času má každý stejně, ale záleží, jak s ním naloží, kde ho investuje, aby se investice vrátila. Je to loterie nebo promyšlená strategie? Má někdo víc štěstí a proto má pak výhodu? 

Možná ano a možná je to trochu dílem osudu i vědomého chování a výsledkem mnoha různých rozhodnutí.

Když chcete více času na něco konkrétního, jistojistě ho najdete. Když chcete jít do důchodu a mít tučné konto v padesáti, musíte si to naplánovat tak, abyste po dalších x let měli dost peněz na výdaje, které předpokládáte.

Kde tedy ten čas brát? Co třeba seriály a televize? Kolik času zaberou? Co mobil a sítě? Co čas v hromadných prostředcích? Co jízda autem? Co vaření? Proč si třeba neobjednat pravidelné jídlo? Kolik času se věnuje nakupování? Jsou všechny ty nakupované věci opravdu potřeba

Co čas s vozením dětí do kroužků? Nemůže to udělat někdo za drobný poplatek? Co úklid domácnosti? Kolik času zabere mytí podlah, oken, nádobí? Nejsou na to náhodou „stroje“ nebo pracovníci? Co praní a žehlení prádla? To jsou práce v domácnosti, které může často udělat někdo jiný než žena, která chce pracovat na sebe a rozvíjet podnikání. 

Otázka priorit

Moc pěkně psal na téma získání času Ivo Toman v jedné z jeho knih, kde vypsal přehled aktivit, ve kterých se snad každý musel najít a uvědomit si, kde zrovna on ten čas může najít.Děti mě volají, tak budu končit s úvahou, kde vzít čas. Podle mě je čas otázkou priorit a pokud někdo potřebuje luxusní auto a bazén, potřebuje nejspíš i strávit mnoho času prací, aby si ten větší luxus mohl dovolit.

Pořádek pak sjednala sestřička, když nakoukla do čekárny a poučila pána, že bude muset také čekat, aby si ho paní doktorka prohlídla, když už tam tak dlouho nebyl. Netrpělivá paní se hned cítila lépe. Basu v čekání s ní musel držet i veselý pán, co si přišel jen pro nějaké razítko. Na všechny se nakonec dostalo a i netrpělivá paní odešla s úsměvem, receptíkem a neschopenkou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

maminkatelky.cz
Telefon: (+420) 775 028 018e-mail: dominika@maminkatelky.cz