Renáta Novotná (35, 3 děti)
Rodačka z Ústí nad Labem vystudovala filozofickou fakultu na Karlově univerzitě a Vysokou školu ekonomickou v Praze. Před rodičovskou dovolenou pracovala více než deset let v korporaci. Po narození prvního syna, kterému je nyní pět let, si přivydělávala jako konzultantka v jedné menší firmě. A když byl jejímu druhorozenému synovi jeden rok, rozhodla se podnikat. Dnes působí jako konzultantka procesního řízení a organizátorka práce. Loni v červnu se jí narodil třetí syn.
Před necelými dvěma lety si Renata Novotná k roli maminky dvou malých synů přibrala také roli podnikatelky. Firmám radí v oblasti procesního řízení a organizace práce. Jak se jí samotné daří zorganizovat práci a skloubit ji s péčí o dnes už tři malé syny? Věřte, že byly chvíle, kdy i tato energická mladá maminka chtěla se vším “seknout”.
Podnikat jste začala při rodičovské dovolené s druhorozeným synem. Proč právě tehdy?
Protože s prvním synem jsem nastoupila do práce. Sice ne zpět do korporátu, ale do menší firmy, do níž byl návrat po druhé mateřské dovolené už nemožný.
Kdybyste tu možnost měla, zůstala byste tehdy raději zaměstnancem?
Ano, protože jsem měla vždy představu, že podnikatel musí mít nějaké super schopnosti, které nemám. Z toho jsem tedy vyvozovala, že podnikat nemůžu.
Jistota a pohodlí korporace vás zpět nelákaly?
Ne, do korporátního prostředí jsem se vracet nechtěla. Celkově mi nevyhovovala tamní atmosféra a arogantní přístup některých lidí. Dalo by se říci, že jsem v korporátu vyhořela. V prostředí malé firmy jsem se pak dostala k řešení mnohem zajímavějších věcí a získala i větší svobodu v rozhodování.
A ta se ještě prohloubila s tím, když jste začala podnikat sama na sebe…
Ano, původně jsem ale hledala práci office manažerky, která pomáhá zefektivnit procesní řízení firmy. Ale nic takového, co by šlo dělat jen na poloviční úvazek, se nenabízelo. A pokud ano, tak mi nabídli opravdu směšné peníze. Přemýšlela jsem tedy, jak zhodnotit to, co umím. Na rodičovské byl vhodný čas to vyzkoušet. Neměla jsem co ztratit. Manžel nás živil a situace byla taková, že jsem buď mohla být jen s dětmi doma, nebo se pokusit vydělat něco navíc.
S čím konkrétně firemním klientům pomáháte? Na co se specializujete?
Pomáhám jim s organizací práce, nastavuju vnitřní procesy chodu firmy. Také trochu mluvím do personalistiky. Pozoruji, kdo a co umí nejlépe a podle toho navrhnu přeskupení a přiřazení činností ke konkrétním pozicím ve firmě. Malí podnikatelé jsou totiž dobří obchodníci, ale řízení lidí a organizace vnitřních procesů nebývá jejich silnou stránkou. Postupně, jak jim firma roste, intuitivní řízení přestává stačit a firma jim uniká mezi prsty. Myslím, že se dokážu v prostředí firem velmi rychle zorientovat a mám cit pro změny v jejich organizačních strukturách, což mi pomáhá poměrně rychle najít funkční řešení situace. Specializuji se tedy na proces restrukturalizace a organizace práce v malých i středních firmách.
Pomáháte také živnostníkům nebo ti to tolik nepotřebují?
Stejně jako malým firmám by i freelancerům konzultace prospěly, nicméně oni si často tuto potřebu nepřipouštějí. Nestíhají termíny a nevědí, jak mají problém řešit. Nabízí se pracovat více hodin, ale pracovní dobu není možné natahovat do nekonečna. Už ale začínají organizaci chápat a vzdělávají se v ní. S osvětou mezi freelancery ale teprve začínám.
V jaké fázi se na vás firmy nejčastěji obracejí?
Jsou to většinou zajeté firmy, které fungují už třeba pět let a jsou v transformační fázi. Roste jim objem obchodu, práce a počet zaměstnanců. V tu chvíli jim přestává fungovat intuitivní symbióza mezi lidmi a už je tomu potřeba dát řád a systém.
Umějí se zakladatelé takových firem vzdát své absolutní role šéfa a delegovat činnosti na druhé, nebo se snaží mít stále vše pod svou kontrolou?
Většinou za mnou chodí už uvědomělí majitelé, kteří vědí, že vše sami nezvládnou a potřebují práci delegovat na podřízené.
A je na koho? V poslední době bývá problém najít kvalitní lidi na trhu práce.
Ano, často tento argument od nich slýchám. Nicméně se ho snažím vyvracet. Protože jsem přesvědčená, že schopní lidé jsou, jen je musíte umět najít.
Kde je hledáte? Přetahujete z jiných firem?
Mám na to vyladěný postup, jak poznat správného člověka do dané firmy a na danou pozici. Jinak na přetažení člověka mnohdy finanční motivace nestačí. Podle mě ale nemusí nutně jít o člověka s dlouholetými zkušenostmi. Důležité je správné vnitřní nastavení, jen tak dokáže zaměstnanec dobře vykonávat svoji práci. A jak udržet takového člověka ve firmě? To už zase záleží, jak s ním pracujete. Jaké mu svěříte pravomoce a jak ho motivujete.
Jak dlouho v průměru spolupráce s firmou probíhá?
V průměru tři měsíce. To je doba, za kterou se dá něco reálně stihnout a zároveň to není pro firmu moc drahé.
Na co jste ze své podnikatelské dráhy nejvíce pyšná?
Asi na svůj proces výběru lidí. Umím sehnat člověka, kterého právě potřebuji. Jinak je to ale vždy soubor dílčích kroků. A když zpětně slyším, že se to povedlo, mám radost.
Vraťme se na začátek vaší podnikatelské kariéry. Jak náročný byl váš start?
Rozjezd byl pomalejší, začínala jsem od nuly a trvalo mi půl roku, než jsem získala první zakázku. Nešla jsem cestou většiny freelancerů, kteří rozjíždí podnikání při svém běžném zaměstnání, které opouští, až ve chvíli, kdy se jim kupí zakázky.
Jak jste o sobě na začátku dávala vědět?
Začala jsem chodit mezi lidi. Prvním podnikatelským počinem byl kurz u Roberta Vlacha. Tam jsem se seznámila se zkušenějšími freelancery, s nimiž bylo velmi zajímavé diskutovat. Dozvíte se tak nejen o jejich podnikání, ale také dostanete podněty a zpětnou vazbu ke svému byznysu.
Cílené marketingové kampaně jste nedělala?
Udělala jsem si webové stránky, ale reklamy na internetu nebo facebooku jsem neměla. Mohli mě najít lidé jen cíleně.
Jako konzultantka jste asi moc financí do začátku nepotřebovala…
Ano, žádné velké počáteční investice jsem neměla. Webové stránky jsem si zvládla udělat sama. Zaplatila jen pár korun za webový hosting. Nejnákladnější bylo asi hlídání dětí. Bez něj bych neměla prostor to celé rozjet. Starší syn sice už chodil do školky, ale k mladšímu jsem potřebovala chůvu, která k nám chodila na dva dny v týdnu od ráno do tří hodin odpoledne. Navíc jsem vstávala hodně brzy ráno, takže jsem pracovala už třeba dvě hodiny, než děti vstaly. A v dny, kdy nám chůva syna nehlídala, jsem pracovala v době jeho odpoledního spánku.
Stále se vás drží ranní vstávání?
Už ne (říká s úsměvem). Starší syn chodí normálně do školky a mladší navštěvuje školku třikrát týdně. Věnuji podnikání zhruba třetinový úvazek. Práci věnuji asi 12 až 15 hodin týdně.
Máte k ruce i babičky nebo dědečky?
Máme v Praze rodiče z manželovy strany. Ti pomohou, když je potřeba. Vzhledem k jejich věku (70 let) je o pomoc žádám, až když není jiná možnost. Spíš využíváme chůvu.
Měla jste někdy chuť s tím vším seknout?
Určitě. Nejvíc během prvního půl roku, kdy ani přes veškerou mou snahu nepřišla jediná zakázka. Chuť to nevzdát přišla až s první zakázkou.
Pak už se práce jen hrnula?
Docela se to rozjelo. Klienti se začali ozývat pro mě v ideálním rozsahu. Nemusela jsem nikoho odmítat a zároveň o ně neměla nouzi.
Jak jste získala prvního klienta?
Myslím, že dobře zafungoval rozhovor se mnou, který byl publikován na jednom internetovém serveru. Ne všichni klienti reagovali na rozhovor, ale určitě pomohl. Možná je zaujalo, jak jsme se prezentovala, jak o věcech přemýšlím a zapadlo jim to do situací, které ve firmě právě řešili.
Jste těhotná (v době rozhovoru měla týden před porodem). Jak se připravujete na udržení byznysu?
Ideální představa je dát si tři čtvrtě roku až rok pauzu a poté naskočit zpět do rozjetého vlaku v místě, kde jsem z něj vystoupila. Což je samozřejmě nereálné. A kdybych se na mateřskou pauzu dopředu nepřipravila, musela bych začít opět od nuly.
Jak se tedy připravujete?
Jednak si vytvářím větší finanční rezervu, abych si pokryla výpadek finanční a trochu upravuji produktové portfolio. Snažím se více dostat do online byznysu, abych ho mohla více řídit z domova.
Vašich služeb mohly dosud využít firmy z celého Česka. Změní se to nějak s příchodem třetího potomka?
Nejdál jsem jela do děčínské firmy. Nechci být pouze on-line poradce. Jezdit do firem mě velmi baví, bavím mě se s těmi lidmi potkávat a pozorovat je v jejich prostředí. Nyní se snažím více diverzifikovat činnosti. S manželem jsme investovali do bytu, který pronajímáme, a kromě on-line kurzů se chci více zaměřit služby pro freelancery, s nimiž není práce tak intenzivní, jako tomu bývá ve firmách. Každopádně si chci poslední miminko užít a po dobu jednoho roku zvolnit.
Využíváte vyjma chůvy i jiné výpomoci v domácnosti?
Manžel je hodně v práci. Spíš než s úklidem domácnosti pomáhá s dětmi. V krizové situaci, když jsou třeba děti nemocné a chůva nemůže, tak s nimi zůstává doma. Jsou dny, kdy je doma nepořádek a není uvařeno, ale svět se kvůli tomu nehroutí. Není možné mít při dětech i práci vše dokonalé.
Jak ovlivnilo podnikání vaši rodinu? Museli jste se vypořádat s těžkými chvílemi?
Ze začátku to bylo těžší, musela jsem o své touze přesvědčit manžela. Nevěřil, že by mi práce konzultanta mohla přinést nějaké peníze, že by byl někdo ochotný za služby tohoto druhu platit. Akceptoval to jako můj koníček při dětech. Neměla jsem od něj tu emocionální podporu a první půlrok bez zakázek tomu moc nepomáhal. Postupně jsme si ale role vyjasnili.
Co vás u podnikání nejvíce překvapilo?
Asi že není potřeba žádná superschopnost. Může se to naučit opravdu každý, když má odbornost.
Máte přeci vámi popsaný cit na odhalení slabých míst ve firemní organizaci a čich na vhodné kandidáty…
Myslela jsem to spíš tak, že jsem si dříve myslela, že podnikatel musí mít strategické myšlení, mít tah na branku a být i tak trochu střelec. Což jsou vlastnosti, které já rozhodně nemám. Směřování své práce nechávám plynout. Mám sice vizi, co a jak chci dělat, ale strategii, že se například budu přátelit s tímto člověkem, který by mě mohl v byznyse posunout dál, tak to úplně nemám. Uvědomila jsem si, že člověk nemusí umět vše, vždy si může nechat poradit.
Od koho si necháváte poradit, kromě setkávání s dalšími freelancery? Máte třeba účetní?
Účetní nemám, zatím daním paušálem. Časem na ni možná dojde. Jinak jsem ještě prošla kurzem Dominiky Špačkové. Je fajn se poradit, sdílet zkušenosti i starosti. Na výpomoc s administrativou mám jednu slečnu, takže se mohu věnovat samotným konzultacím.
Jaká je tedy vaše vize?
Moje představa je, že budu do budoucna pracovat na poloviční úvazek, abych měla čas na děti. Zároveň si uvědomuji, že práce v zaměstnání mi tuto možnost s dostatečným výdělkem nedá.
Uživíte z příjmu z podnikání rodinu?
Kdybych k tomu byla nucena, tak pravděpodobně ano. Nyní z něj zaplatím dětem školku, zaplatím webhosting, školení a další náklady spojené s mojí podnikatelskou činností, koupím si nový počítač, přihodím něco k finanční rezervě a zůstane mi malé kapesné. V tuhle chvíli je pro mě podnikání spíše přivýdělkem, ale musím říct, že slušným vzhledem k tomu, kolik času mu věnuji.
Jakou Sofiinu volbu jste musela učinit? Čeho jste se musela kvůli podnikání vzdát?
Mé zájmy a koníčky hodně ustoupily do pozadí. Chodila jsem pravidelně střílet a toho jsme se s prací a dětmi vzdala. Nebyla to ale Sofiina volba. Věděla jsem, co chci a co je pro mě důležité.
Umíte si udělat čas pro sebe, který trávíte bez dětí i práce?
Ano. Určitě nepracuji celých šest hodin denně, kdy jsou děti ve školce. Jednou za čas si vyhradím i celý víkend pro sebe. Manžel obstará děti a já se jedu někam zrelaxovat. To je na podnikání to krásné. Narozdíl od zaměstnání si umíte čas lépe zorganizovat a mentálně oddělit osobní život od práce. Když jsem byla v roli zaměstnance, večer po práci jsem stále přemýšlela, co jsem nestihla. Od té doby, co pracuji sama na sebe, se tím už nestresuji. Jakmile vyzvednu děti ze školky, už se soustředím jen na ně.