Katka Piliarik – Ani-Muk (31)

Katka Piliarik se narodila v Přerově. Je absolventkou střední pedagogické školy a vystudovala produkci na pražské DAMU. S manželem mají 3 děti - Emu, Olega a Cyrila. Ráda si čte a chodí s manželem občas večer do divadla.

Rozhovor s Katkou Piliarik se odehrál večer po telefonu, a to hned ve dvou etapách. Plačící nejmladší osmiměsíční syn dával dost hlasitě najevo, že s tatínkem zkrátka usínat nebude. Právě dětský spánek je přitom nejvhodnější doba, kdy Katka posouvá svoje podnikání se vzdělávacími krabicemi pro děti s názvem Ani-Muk vpřed. I když jsme byly každá na druhé straně drátu a v pozadí křičelo mimčo, i tak jsem cítila z Katky pohodu a klid. Bez těchto vlastností by asi podnik těžko fungoval.

Podnikání jste spustila v prosinci roku 2014 společně s Emmou Vrbovou. Jak jste se daly dohromady?

Emma je sestrou mojí spolužačky z DAMU a studovala na střední škole ilustraci, tak jsem ji zkusila oslovit a daly jsme to do kupy. Projekt jsme si nejdříve zkusily na pilotním programu pro komunitní centrum pro děti s downovým syndromem Ovečka a když se osvědčil, odstartovaly jsme Ani Muk.

Mohla byste mi v krátkosti váš projekt Ani Muk představit?

Oproti startu se projekt hodně posunul. V současnosti nabízíme vzdělávací sady. To znamená rodičům nabízíme službu, kdy posíláme krabice na nějaké téma a jsou připravené tak, aby se děti něco dozvěděly a zároveň si něco vyrobily. Chceme, aby byl kladen důraz na samostatný prožitek dítěte. Zásah rodiče do hry by měl být minimální. Dítě by si mělo krabicí procházet samo a samo si věci objevovat. I když je to klišé, cílem je, aby dítě netrávilo čas na notebooku, ale jinak.

Jak vás to napadlo? Hledala jste zábavu s dětmi na rodičovské?

Na rodičovské jsem přemýšlela, co s volným časem. Inspirovala jsem se v Německu, kde jsem pět let žila. Zde jsem taky pobývala s manželem a prvorozenou dcerou. Existoval tam velmi podobný projekt. Teď už ale nefunguje. Začala jsem googlit a zjistila, že v Česku nic podobného není.

Co jste dělala před mateřskou?

Pořád jsem studovala. Ze školy jsem rovnou odešla na mateřskou a poté už vznikl Ani Muk.

Vystudovala jste produkci na DAMU. Netáhlo vás to do tohoto oboru?

Spíš jsem si říkala, že je produkce velmi těžko skloubitelná s rodinou. Chtěla jsem dělat sama na sebe.

 

Točení v kruhu

Nastala někdy chvíle, kdy jste chtěla s celým podnikáním seknout?

Vyloženě seknout ne, ale měla jsem krizi minulý rok. Vstupovaly jsme do třetího roku a člověk očekává zlom, že začne konečně vydělávat. Ten ale nepřicházel. Měla jsem pocit, že některé věci řeším pořád dokola a točím se v kruhu. Postupně jsem si ale začala dávat dílčí cíle a už to směřovalo k lepšímu.

V čem tkvěly hlavní problémy?

Byly jsme celkově vyhořelé. Problémy se objevovaly například v propagaci. Obracely jsme se stále na stejné lidi a okruh zákazníků jsme nedokázaly rozšířit. Nikdy jsme neměly problémy vymýšlet nová témata. V kreativní oblasti máme stále, kde brát.

Jak byl pro vás obtížný samotný rozjezd podnikání, ať už obchodně nebo z administrativní stránky?

První rok jsem vedla firmu hodně intuitivně. Základy, jak založit živnost a spravovat daně jsem si zjistila, ale více do hloubky jsem to nezkoumala.

Myslíte zpětně, že je dobré vést ze začátku byznys intuitivně? Poprosila bych jen o doplnění, jestli byste třeba začala nyní po zkušenostech jinak? Víc si věci zjišťovala apod.

Ano, když bych dneska zakládala podnikání, tak bych se více soustředila na správné nastavení cenové politiky, zjistila bych si velikost trhu. Myslím, že intuice má v byznyse své místo, ale v řízení byznysu by měl převažovat rozum.

Údajně v jednu dobu jste zaznamenaly problém s pár reakcemi od rodičů, kdy čekali spíše krabici plnou materiálu na tvoření věcí, ale to tam nebylo. Jak jste takovou situaci řešily?

Hlavním problémem bylo, že jsme necílili na úplně správnou cílovou skupinu. Komunikovaly jsme krabice jako sady na vyrábění, ale mají spíše vzdělávací charakter. Jejich náplní tedy není hodně kreativního materiálu, ale nápad a cesta ke vzdělání. Na druhou stranu nám tato situace pomohla náš produkt více specifikovat, aby dostali lidé to, co očekávají.

V jednom rozhovoru jste šťastně pronesla, že jste konečně našla spolehlivé řemeslníky na výrobu potřeb krabic. Byl to do té doby velký problém?

Byl, ale už jsme se naučily počítat s větší rezervou. Nejdříve jsem si naivně myslela, že když něco domluvíme do určitého data, tak to bude a ve skvělém stavu. Jenže tak to nefungovalo. Občas se nám stále stane, že někdo něco nedodá, ale už podobné situace díky časové rezervě lépe zvládáme. Známe více lidí, za kým jít a umíme v tom chodit.

Jak jste rozjížděla firmu z pohledu financí? Byla tam i motivace finanční?

Ze začátku tam motivace finanční nebyla. Hlavním živitelem rodiny byl a je manžel, takže jsem si nepotřebovala podnikáním od začátku vydělávat. Finance jsem začala řešit po dvou letech, aby celý byznys dával smysl. Když jsme podnikání spouštěly, chtěly jsme, aby si náš produkt mohl dovolit opravdu každý. Samozřejmě tato představa byla naivní a nelze toho dosáhnout.

Ale i do začátku byly potřeba nějaké finance, ať už například na materiál k výrobě krabic. Jak jste to zvládly?

Pozvolna jsme nakoupily materiál na jednu krabici, pak na další. Větší investice byla při startu jen do e-shopu a do nákupu krabic. Položku okolo 50 tisíc jsme ale zvládli vykrýt samy.

Marketing je stále velká neznámá

Čeho chcete prostřednictvím podnikání dosáhnout? Co je vaším cílem?

Nyní jsem najela na strategii, jejímž cílem je každý rok zdvojnásobit obrat. Mám nyní tři děti, tak nechci růst skokově rychle. Dvojnásobný růst obratu za rok je pro mě pěkný kompromis, protože vidím, že byznys nestagnuje a zároveň vím, že se z toho časově nezhroutím.

Co by vám mělo pomoci především k tomu zdvojnásobení ročního obratu?

Hledat a zkoušet různé prodejní kanály, nespoléhat se jen na facebook, ale oslovovat i další cílové skupiny. Rozjet spolupráce se školami, institucemi, pro které by mohlo být zajímavé vytvořit třeba krabici na míru ušitou přímo jejich potřebám.

Co bylo pro vás v začátcích nejtěžší?

Asi nabízet ten produkt. Celý marketing je pro nás stále taková velká neznámá. K marketingu jsem neměla nikdy daleko. Téma mě baví. Ale je rozdíl, když ho děláte svému produktu a někomu cizímu.

V čem je ten rozdíl?

Podle mého názoru, jak jsem s tím mým produktem pořád a je to vlastně takové mé další dítě, tak nedokážu mít náležitý odstup a vypíchnout jeho základní vlastnosti. Přijde mi, že vše je důležité.

A nepřemýšlely jste nad externím marketingovým specialistou?

Aby to bylo smysluplné, tak by to musel být člověk alespoň na poloviční úvazek a v současnosti a v tomto oboru si ho nemůžeme dovolit. Uvažujeme o tom, ale musel by to být člověk, který by si musel na sebe svými aktivitami vydělat.

Co vám tedy nakonec z marketingových nástrojů a komunikace pomohlo nejvíce získat nové zákazníky?

Nejvíce nám pomohl článek v tištěných celostátních novinách, který zároveň publikovali na webu. Mělo to největší dopad na objednávky a vzniklo hodně nových předplatitelů. Jinak nám dlouho fungovala facebook reklama. Po změnách na této sociální síti, ale její účinek upadl, anebo jsme spíše ještě nepřišly na to, jak na změny zaregovat. Pomáhají nám i články u známých blogerek. A dost taky spoléháme na šeptandu – přeci jen je to produkt spíše pro komunitu maminek a ty se rády pochlubí s novým objevem.

Dítě, podnikání, škola a cestování z Německa

Nyní máte třetí dítě. Jak jsou všechny staré?

Holčička má 6 let, prostřední kluk má 3 roky a nejmenší má 8 měsíců.

Při rozjezdu byznysu jste měla tedy jen holčičku. Časově jste měla rozjezd na částečný nebo už plný úvazek?

Časově by se to dalo přirovnat plnému úvazku, protože při rozjezdu jsme řešily hodně věcí.

Holčičce byly dva roky. Jak jste to tedy zvládala?

V té době jsem ještě stále studovala, a navíc jsem dojížděla do Prahy z Německa. Nikdy jsme ale moc hlídání neměli. V tu dobu jsem na rozdíl od teďka zvládala hodně pracovat po večerech. Roli sehrálo i to, že při rozjezdu podnikání jsme byly plné entusiasmu a nadšení. Obětovala jsem tomu ty noci, protože jsem chtěla vše mít hotové a dokonalé. Začátečnické nadšení bylo obrovské.

Takové tempo ale nelze vydržet do nekonečna…

Nelze. Po nocích už moc nezvládám a ani nechci. Líbí se mi, že to nyní postupuje do střízlivějšího pohledu. Víc se díváme na čísla a nebojíme se věci zdražit.

Vy jste jezdila do Česka z Německa i s dcerou?

Ne. Jezdila jsem z Norimberku, což jsou jen tři hodinky autobusem. Byla jsem půlku týdne tady a po tu dobu hlídal v Německu manžel. Dcera v době jeho práce chodila do tamních jesliček.

Změnilo se nějak podnikání po narození druhého dítěte?

Změnilo se, ale ne vlivem dětí. Spíše jsme se rozrůstaly a bylo potřeba přerozdělit kompetence. U třetího dítěte jsem si už dovolila najmout paní na výpomoc do dílny. Do té doby jsme balily všechno samy.

Stále jste vše zvládala bez hlídací pomoci?

Když bylo druhému dítěti půl roku, přestěhovali jsme se do Čech. Ema začala chodit do školky a celou dobu jsem byla doma, takže hlídaní jsem využívala jen příležitostně. Rodiče máme na Moravě, takže časově je ani víc využít nemůžeme.  Brzy však půjdou do důchodu, tak se možná naskytne víc prostoru k využití hlídání. Vidím ale, že kdybych hlídání měla od začátku, určitě by bylo podnikání dál a jinde. Je jedna věc, že jsem dokázala udržet byznys i dětmi, aby nepadl, ale rozhodně by vše mohlo fungovat lépe.

Nikdy jste neměla nutkání si tu chůvu najít?

No mně děti do roka a půl jejich věku s chůvou nikdy nefungovaly. Nebyly schopné být s někým jiným, než se mnou, manželem nebo prarodiči.

Táhnout rodinu a podnikání je náročné. Pomáhá vám v celé té situaci manžel? Jakou máte z jeho strany podporu a zázemí?

Manžel mi pomáhá například vozit balíky na poštu. Ale taky vnáší do našeho holčičího byznysu trochu více racionality. Navíc jak mám k podnikání neustále rodičovský příspěvek, nejsem pod žádným stresem nebo nátlakem z jeho strany, že by mě měl byznys živit.

Myslíte si, že po rodičovské stres nebo tlak bude větší, když vlítnete na podnikání naplno?

Domlouvali jsme se, že bych ráda měla po skončení rodičovské alespoň rok na to ukázat, že mě a další tři lidi v týmu dokáže Ani-Muk uživit. Tím myslím dát tomu rok intenzivní práce a po roce vyhodnotit, kam se projekt posunul. Takže možná nějaký tlak a stres přijde potom, pokud bych zjistila že se mi věci nedaří posouvat dopředu tak rychle, jak bych si přála.

Už žádné schůzky s dětmi

V jaké fázi nyní podnikání je? Uživilo by vás to?

Neuživí mě to plně, stále je to přivýdělek k rodičovské. Navíc nás je doma pět, takže rodinné náklady jsou vysoké. Pro mě je důležité, že na rozdíl od prvního roku nemusíme podnikání zainvestovávat z rodinného rozpočtu a nemám v tom žádné peníze z rodiny ani žádný úvěr, který bych musela splácet.

Trávíte někdy čas bez dětí? Pracujete po večerech, ale kdy se scházíte s kolegyněmi?

S příchodem třetího dítěte jsem se rozhodla, že už nebudu mít žádné pracovní schůzky s dětmi. Což jsem před tím nějak zvládala, ale už takhle fungovat nechci. Nechci dělit čistý čas na práci ještě mezi děti. Pracovní schůzky zvládáme bez dětí. Scházíme se jednou měsíčně na tři hodiny a jinak vše řešíme online, když děti spí. Nejmladšího dost kojím, takže čistého prostoru k práci není moc. Hlídání jinak moc není. Starší děti jsou ve školce. Omezuje se to tedy na dobu, kdy spí. Situace se ale zlepšila s tou paní, která nastoupila do dílny. Netrávím už tolik času fyzickou prací v dílně, ale soustředím se na kreativní část a obchod. Je to i můj cíl, přesunout se čistě do řízení podniku a vymýšlení.

A jak to máte s domácností? Využíváte někoho na úklid?

Nevyužíváme, ale my to zas tak moc nehrotíme. Nemám potřebu dělit čas na práci ještě mezi úklid. Prioritnější je pro mě práce.

Řeknete mi tři věci, proč je podnikání s dětmi těžké?

Zaprvé je těžké čelit otázkám ze strany okolí. Lidé mají občas pocit, že děti by měly být středobodem všeho a je těžké jim vysvětlit, že nechcete být jen 24hodinovou mámou. Na práci mnohdy myslím, i když si s dětmi hraju a vůbec ničemu to nevadí. Jsem kreativní a při hře mě napadají nové věci. Pomáhá mi si svět s dětmi užívat. Často padají i otázky typu: „Jak to s těmi dětmi zvládáš? Já mám děti, a ještě abych někde pracovala.“ V hodně lidech je zakořeněné, že zkrátka pracovat při dětech nelze. Přitom v Německu je rodičovská do roka a pak jdou děti do jesliček. Nejsem sice zastáncem, že by tak malé děti měly jít do jesliček, ale je dobré, že této možnosti rodiče mohou využít.

Za druhé organizace času. Uvědomuji si, že hodně záleží na druhu práce. Kdybych byla například účetní, těžko bych podobné tempo doma bez hlídání zvládala.

Zatřetí vzít jako fakt to, že s dětmi se byznys rozvíjí prostě pomaleji a nebýt z toho frustrovaný. Myslím, že je dost kladen tlak na to, aby podnikání bylo dynamické, rychle rostlo, posouvalo se skokově dopředu. Ale v podnikání při malých dětech je to právě naopak.

Co vás po startu podnikání nejvíce překvapilo?

Že si to někdo objednává a nejsou to jen naši kamarádi. Potvrzuje se mi, že to funguje a projekt má smysl. Pak mě hodně překvapilo, jakou sílu má online svět a když vás někdo zmíní se širokým rozsahem. Lidé na to slyší a dopad z doporučení jsou velká.

Co plánujete do budoucna?

Chtěly bychom zaměřit na rodiče s menšími dětmi. Hodně lidí nám píše, že čekají, až jejich děti vyrostou. Zatím jsou krabice spíše od 5 až 6 let. Rády bychom taky vytvořily zahraniční mutace krabic Ani Muk. Místní trh je hodně malý.

Kam budete směřovat? Předpokládám do Německa, když jste tam žila?

V Německu už nám podobná firma nefunguje, takže prostor k expanzi tam jistě je.

Další rozhovory

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

maminkatelky.cz