Za poslední tři roky přibylo 30 000 podnikatelek. A to ve dvou věkových skupinách: 25–35 let a po padesátce.
Netroufám si komentovat, jak to mají studentky nebo ženy po padesátce. Zato situaci žen, které se staly matkami a rozjíždějí podnikání, mám kvůli své profesi pod drobnohledem. V kategorii 25–35 let to bude nemalé procento.
Proč začínají podnikat matky s malými dětmi?
Pojďme se nejprve podívat na společenskou rovinu matek s dětmi. Ta totiž pak velmi výrazně ovlivňuje další rozhodnutí, jež matky dělají.
Nedostatek školek a nula jeslí. Vypadá to jako stále skloňované téma, které už je skoro trapné. Každý přeci ví, že nejsou školky. „Ale pětileté dítě vám už vezmou, ne?“ zní jeden z názorů.
Nedostatek školek a hlavně jeslí má však několik důsledků:
Dnešní mladé ženy, kterým je 25–35 let, vyrostly a byly vzdělávány v tom, že jsou rovny mužům, mohou si vybrat, jaké zaměstnání chtějí, mohou v něm uspět. A skutečně se jim kariéra slibně vyvíjí až do doby, kdy si začnou všímat, že okolo třicítky na povýšení čekají déle než kolegové. Že se jich často lidé ptají na to, kdy budou mít dítě, nebo že by v práci měly zpomalit, aby to dítě měly.
Přijdou-li děti, naše v rovnosti vychované ženy, dnes matky, chtějí pokračovat v uplatnění. Jenže zjistí, že zaměstnavatel jim nechce umožnit zkrácený úvazek. Nebo že je vlastně po mateřské tak úplně nechce zpátky. Případně vyzkouší návrat do zaměstnání a co se neděje – najednou ji zaměstnavatel nutí pracovat přesčas, v práci kolegové komentují, že odchází o půl páté, aby dítě vyzvedla ve školce, protože ta zavírá v pět.
Ocitá se před volbou, jestli prostě obětovat vztah k dětem a pracovat tak, jak je po ní vyžadováno, nebo se na práci vykašlat a být s dětmi. Je to ta nejtěžší volba, kterou maminka musí udělat. Když se rozhodne pro děti, pak jí práce a naplnění často bude chybět. Někdy to nebude vyčítat jen sobě, ale začne to vyčítat dětem. Když nechá děti v celodenní péči, aby jen tak nezahodila léta studia a praxe, tak si zase kvůli tlaku společnosti vyčítá, že není dobrá matka. Odsuzovat pracující maminku je krátkozraké.
Tím, že nejsou zkrácené úvazky běžné, přistříháváme křídla ambiciozním ženám a ztrácíme obrovské množství potenciálu a talentu.
Když je ženě role matky a obhospodařovatelky těsná, a současně nechce kariéru úplně opustit, chce tedy zkombinovat péči o děti i rozvoj kariéry, tak sáhne po jediné možné zbývající alternativě – rozjede podnikání.
Pokud to ta maminka vezme za správný konec a nezačne rovnou otevírat provozovnu, jako třeba školku nebo coworkingové centrum pro rodiče s dětmi, ale nejdříve to zkusí v malém, má velmi slušnou šanci na to, že podnikání úspěšně rozjede a do práce se nevrátí.
Je-li samostatná, něco umí, naučit se podnikatelskou abecedu není tak náročné. Mateřství a péče o děti je pro většinu žen velmi náročné a matka vlastně žije svým způsobem na hraně. Narození dítěte je vnímáno jako zásadní změna v životním stylu, v možnostech, že rozjezd podnikání se nezdá tak složitý jako mateřství samo.
Maminky rozjedou byznys nejen z nedostatku jiných příležitostí. Velkou roli hraje právě náročnost mateřství. Často slýchám, že podnikání je oproti mateřství vlastně jen brnkačka, nebo hra, která má oproti náročnému mateřství naprosto jasná pravidla.
Do podnikání se vrhají maminky také z toho důvodu, že chtějí udělat výrazný kariérní posun. Nechtějí se věnovat svému původnímu zaměstnání, ať už z toho důvodu, že by to od nich vyžadovalo příliš velkou časovou oběť, nebo si na začátku kariéry nezvolily dobře. Často pak mateřskou využijí ke studiu a doplnění vzdělání, nebo právě k tomu, aby koníčka, kterého dělaly při práci, proměnily v úvazek.
A nakonec je ještě jedna skupina maminek, které volí buď mezi azylovým domem, nebo podnikáním. Samoživitelky. Volí mezi postojem, i když nemám partnera, udělám všechno pro to, aby mé děti měly krásné dětství, nebo postojem nikdo mi nepomůže. A opravdu nepomůže.
Samoživitelky mají veškerou péči o děti jen na sobě. Často navíc čelí absurdním tlakům například ze strany školky, které jsou otevřeny v lepším případě od 8 do 17 hodin. Pokud má maminka osmihodinovou pracovní dobu a k tomu půl hodiny na oběd, nemá možnost stíhat dítě do školky odvést, a ještě ho tam vyzvednout v tomto časovém rozmezí.
Když školka nepovolí vyzvedávání o půl šesté, je maminka nahraná, nemůže chodit do práce, nebo si musí platit chůvu, která dítě vyzvedává. Mnohé si také vyslechnou průpovídku u tom, že by měly dítě vyzvedávat dříve jako jiné maminky! A najít práci není lehké už vůbec.
Samoživitelka tedy po večerech začne na úkor spánku podnikat. Jenže šanci na úspěch má jen v případě, že má nějakou podporu. Pokud podporu nemá, není ze střední třídy, tak podnikatelskou abecedu nenasaje dostatečně rychle na to, aby dětem zajistila jídlo.
Podpora partnera, rodiny a přátel je hlavním kritériem, jestli se ženě-matce, podaří úspěšně spojit podnikání a mateřství. Na podpoře nejbližšího okolí závisí úspěch, protože v případě výpadku hlídání, onemocnění dítěte, může nastoupit člen rodiny a o dítě pečovat, zatímco matka pracuje. Proto je velký rozdíl mezi maminkatelkami (podnikající matky) a podnikateli všeobecně.
Nemožnost se uplatnit v zaměstnání, nedostatek školek a jeslí, v důsledku toho pochopitelná diskriminace, nedostatek částečných a flexibilních úvazků vytváří prostředí, které ženy vede k rozjezdu podnikání. Ženy-matky si tak podnikáním zajišťují možnost pracovat tak, aby šla práce zkombinovat s mateřstvím a nebyla z toho zbytečná zranění ani na straně matky ani na straně dítěte.
Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej. Společnými silami vytvoříme lepší prostředí pro pracující i nepracující maminky.