Veronika Kristková (39)

Veronika Kristková (39 let), Fyzio Beskyd

Narodila se v Havířově. Bakalářský titul získala na Ostravské univerzitě a po několika letech praxe ve Fakultní nemocnici v Ostravě dokončila studium v navazujícím magisterském programu na Univerzitě Palackého v Olomouci. Před založením vlastního centra získala praxi na několika pracovištích (např. Fakultní nemocnice v Olomouci, dětská léčebna Vesna v Janských Lázních), kde se věnovala především neurorehabilitační péči o dospělé i dětské pacienty. V současné době se specializuje zejména na téma dětské nohy, jejího zdravého vývoje a správného obouvání. Kromě fyzioterapeutické praxe vede vzdělávací kurzy a workshopy pro odborníky a externě
vyučuje na FTK UP v Olomouci s FZS na Ostravské Univerzitě. Se svým životním i
profesním partnerem Tomášem Zemánkem žije v Novém Jičíně. V loni v létě se jí narodil druhý syn. Ráda běhá, chodí po horách a čte.

Veronika Kristková: Na startu podnikání nestačí mít jen pár klientů, kteří vás pochválí

Veronika Kristková a její přítel Tomáš Zemánek patří mezi zkušené fyzioterapeuty. Mnohaleté zkušenosti sbírali v ambulancích, ve velkých nemocnicích i lázních. Právě při jedné z cest z lázeňského městečka si uvědomili, že už nechtějí setrvávat v zaměstnaneckém poměru. A tak si založili vlastní fyzioteraputické centrum Fyzio Beskyd ve Frýdku Místku. I přes složité začátky, kdy se podle Veroniky první rok v podnikání spíše plácali, jsou dnes vyhledávanou fyzioterapeutickou ordinací.

Jak se služby ve Fyzio Beskyd liší od ostatních fyzioterapeutických center?

Jiní jsme tím, že nabízíme péči na vysoké úrovni. Já, kolega i ostatní zaměstnanci jsme fyzioterapii studovali na kvalitních školách a následně se celý náš profesní život soustavně vzděláváme. Prošli jsme několika rozmanitými pracovišti, tedy hlavně já a kolega, kde jsme nasbírali mnoho různých zkušeností. Jednalo se i o ambulance a velké nemocnice, kde jsme si zkusili akutní péči. Oba dva jsme navíc pracovali také v lázních, což je opět jiný druh práce.

A v rámci nabízených služeb?

Snažíme se nabízet komplexní péči, nejen to, s čím bývá fyzioterapie spojená, tedy  cvičení. Snažíme se rodičům poradit s výběrem kompenzačních pomůcek, ortéz, obuvi, doporučujeme pohybové aktivity, které by dítě mělo dělat. Řešíme také třeba začlenění dětí do školy. Teď se bavíme hodně o neurologických pacientech, což je velká část naší klientely. V poslední době se více specializujeme na vady nohou a držení těla. Nově nám přibyli sportovci, protože naše nová kolegyně má s nimi 20leté zkušenosti. Rozšiřujeme portfolio služeb a v současné době nabízíme terapie i dospělým. Před několika lety jsme začali školit kolegy profesionály v problematice dětské nohy, tento rok spouštíme zcela nový kurz Terapie jako hra a v současné době pracujeme na přípravě nového kurzu pro laiky. Prezentujeme se tedy jako vzdělávací a terapeutické centrum.

Kolik vás nyní ve firmě pracuje?

Jsme čtyři pracující – já a kolega jako senior terapeuté a dvě kolegyně. Pak máme jednu na mateřské dovolené a externě ještě klinickou logopedku a speciální pedagožku.

O služby Vaší ambulance je stále velký zájem. Získali jste tolik klientů díky osobnímu doporučení nebo cílené marketingové kampani?

Ze začátku jsme přemýšleli o investici do reklamy a taky jsme ji udělali. Ukázalo se ale, že to byl zcela zbytečný krok. Nejvíce se nám osvědčila osobní doporučení a dobrá zkušenost. Když se nových klientů ptám, kde se o nás dozvěděli, tak většina (80 až 90 procent z nich) k nám přišla na doporučení někým jiným.

Stálý zájem klientů nás těší a snažíme se, aby žádný z nich příliš na naše služby nečekal. Přednost mají miminka a akutní případy, protože tito klienti by podle nás neměli čekat dlouho. A jelikož se náš tým rozrostl, tak čekací doba není tak dlouhá jako u běžných ambulancí.

Co bylo prvotním impulsem pro rozjezd podnikání?

Prvotní impuls vzešel při návratu z lázní v Krkonoších, kde jsme s partnerem pracovali. Chtěli jsme se vrátit na Moravu a řekli si, že to zkusíme pokazit po svém (říká s úsměvem). Už jsme nechtěli pracovat pod někým. Zkušeností jsme nasbírali dost a nová výzva nás lákala. Je třeba říci, že nás postrčily i dobré startovací podmínky. Můj otec vlastnil tehdy volné prostory v ambulanci, tak nám je nabídl k pronájmu. Frýdek pro první ambulanci jsme zvolili i kvůli blízkosti hor, kde se cítíme dobře.

Jak dlouho od rozhodnutí trvalo, než jste otevřeli vlastní ambulanci?

Rozjezd byl krušný. Vize byly hezčí a barvitější, než se ukázala býti realita. Rok jsme se v tom v podstatě plácali. Bez podpory mého otce bychom podnikání zabalili velmi brzy. Poté jsem narazila úplně náhodou na podnikatelského poradce Roberta Vlacha, který mi určil směr, systém a řád v podnikání. Jsem za to moc ráda. Po ročním tápání, bloudění, ztracených investicích, promarněném čase i energii představovala spolupráce s Robertem zlomový moment.

Co vás v tom prvním roce zbrzdilo nejvíce?

Nebyli jsme ještě známí. Nevěděli jsme, jakým způsobem se profilovat, propagovat a na koho cílit. V podstatě jsme neměli vytvořený systém, jak lidi oslovovat. Měli jsme špatně udělané webové stránky a obecně špatnou propagaci. Neuměli jsme lidi získávat a ani si je udržet. Ono jednoduše nestačí mít v rozjezdu pár klientů, kteří vás pochválí. Potřebujete nějakou propagaci. Robert Vlach nám mimo jiné doporučil také ilustrátorku, která nám navrhla logo, vizitky a propagační materiály. Do té doby jsme žádný jednotný vzhled neměli. Pomohlo nám také udělat si systém ve financích.

Jaký druh propagace byl nejefektivnější?

Web a sociální sítě, konkrétně facebook. Absolutně nefungovaly letáky apod. Zkoušeli jsme je, ale nakonec je zavrhli.

Bez babičky bych to nezvládla

Jak dlouho nyní Fyzio Beskyd funguje?

Od roku 2010, tedy osm let. Do konce roku 2013 jsme fungovali pod mým otcem jako součást jeho firmy. V roce 2014 jsme se osamostatnili.  

Během podnikání se vám narodil první syn, kterému je nyní 5 a půl roku. Změnilo to nějak váš přístup v podnikání? Jak se vám podařilo skloubit byznys s mateřstvím?

Máme obrovskou výhodu v jedné hlídací babičce. Bez té by to určitě nešlo. Změna u mě v podstatě nenastala. Sice na začátku jsem se synem byla doma, ale velmi záhy jsem se vrátila do práce. Nejdříve na pár hodin týdně a postupně jsem se během prvního roku vrátila do úvazku, který jsem před porodem opouštěla. Když byl syn starší, chodil do dětské skupiny v Novém Jičíně, kde také bydlíme.

S druhým dítětem se zařídíte podobně? Pomůže vám babička?

Babička sice říká, že už ztrácí síly, ale částečně ji budeme využívat nadále. Nicméně u druhého dítěte už nechci pracovat tolik fyzicky. Fyzio Beskyd se zavedl, máme dvě šikovné zaměstnankyně, kterým mohu klienty předat. Budu se vracet spíše do pozice konzultanta zaměstnanců a plánuji poskytovat jednorázové konzultace a vyšetření. Řízení firmy zabere nějaký čas, což mohu dělat klidně z domu, a to minimálně prvního půl roku nebo i rok.

Podnikání jste rozjeli společně s partnerem Tomášem Zemánkem. Kde vidíte problémy, když se životní partneři vrhnou společně do podnikání? Zaskřípalo to mezi vámi občas, nebo hladce proplouváte?

Samozřejmě to vždy v pohodě nebylo. To ani nejde. Největším problémem bylo, že jsme si práci takzvaně nosili i domů. Těžko jsme oddělovali pracovní záležitosti od soukromých. Řešili jsme práci místo toho, abychom čas trávili spolu. Ale postupně se nám to daří, zavedli jsme si pracovní porady jednou týdně, kde probereme vše, co se byznysu týče.

Co je pozitivní na podnikání s partnerem?

Jde vám o společnou věc, čímž se na toho druhého můžete absolutně spolehnout. Jde do toho se stejným nasazením jako vy. Vystřídali jsme několik zaměstnanců a musím říci, že někteří lidé chodili do práce jen pro peníze a je jim jedno, jak se firma prezentuje navenek.

Není trochu strašákem, že jste oba závislí na prospěchu jedné firmy?

To ano, ale na druhou stranu se nebojím, že bychom jinou práci nenašli. I kdyby firma ze dne na den skončila, hlad po fyzioterapeutech je velký. Máme za sebou výsledky a jméno, takže najít zaměstnání by nebyl problém.

Zmínila jste Roberta Vlacha a jeho školící kurzy. Kde dál se ještě vzděláváte a prohlubujete byznysové znalosti?

Vzdělávání ve fyzioterapii je nutné a v samotném podnikání je to trochu složitější, protože na škole se nedozvíte vůbec to, co potřebujete v reálu. I běžné kurzy a rady pro podnikatele dostupné na internetu se nedají moc napasovat na zdravotnictví. V tom mi pomohla a pomáhá Dominika Špačková, kterou jsem potkala na srazu školení Na volné noze. Asi bych to nenazvala systematickým vzděláváním v podnikání, ale Dominika se mnou individuálně řeší jednotlivé situace, což mi pomáhá v rozvoji našeho byznysu. Nejde řešit a hasit jen aktuální problémy, ale mít i vizi a představy do budoucna. Dominika má perspektivní přístup. Její první otázka při našem prvním setkání byla, kde chci svoji firmu vidět za 10 let. Takhle by se podle mě mělo v podnikání uvažovat.

Některé věci se vyřeší samy

Co bylo nejtěžší ve spojení mateřství a podnikání? Jak to ovlivnilo váš život, ať už pozitivně nebo negativně?

Pozitivní změna u mě nastala v tom, že jsem se naučila některé věci tolik neřešit. Ony se totiž za vás vyřeší samy. Nechat je plynout, to je to nejlepší, co mnohdy můžete udělat. A negativně? … (chvíli přemýšlí). Samozřejmě mě mrzí, že na syna mám méně času než maminky, které nepodnikají a dětem se věnují 100 % času. Protože já v práci trávím opravdu hodně času.

Odhadem kolik hodin denně věnujete práci?

Hodně. Teď už ani ne, ale dříve jsem začínala v osm a končila po šesté s posledním klientem. Snažila jsem se mít volnější dny. Jeden den v týdnu jsem nepracovala vůbec a upravovala jsem si rozložení pracovní doby. Podle mě jsem v práci dříve trávila mnohem víc hodin, než si někteří lidé vůbec dokážou představit. Pořád se totiž potkávám s jejich mylnou představou, že podnikatel je někdo, kdo má havaj a peníze mu samovolně proudí na konto. Zrovna v našem oboru tomu tak ale nebylo a není. Na druhou stranu se snažím, když už se synem jsem, využít náš čas aktivně. Když máme prázdniny nebo dovolenou, snažíme se být s ním a hodně cestovat.

Možná i z toho důvodu chcete být s druhým dítětem více doma?

Ano, určitě.

Stíháte u práce ještě kompletní starost o domácnost nebo se o práce dělíte?

S partnerem se dělíme o práce. Manžel je lepší kuchař než já, takže se věnuje vaření. Navíc máme paní na výpomoc se žehlením, což je pro mě absolutně nudná ubíjející práce, která mně vždy zabere zbytečně moc času. Pak máme ještě dívku, která nám pomáhá s většími úklidy. Určitě je výhodnější tyto lidi zaplatit, než s tím ztrácet sama čas. Ten raději věnuji někomu jinému.

Ptáte se ještě někdy sama sebe (po osmi letech podnikání, z toho pěti při dítěti), proč já vůbec podnikám? Není pro vás lákadlem stabilní zaměstnanecký příjem a čistá hlava bez starostí?

Ptám a naprosto vím, kdy jsem si tuto otázku položila naposledy (směje se). Bylo to v době, kdy se u nás velmi dobře zapracovala jedna zaměstnankyně. Klienti ji vyhledávali a my se těšili, jak na ni přesuneme podstatnou část práce. Pak nám ale na konci loňského roku oznámila, že je těhotná. Ve stejné době jsem zjistila, že jsem těhotná i já. Do toho jsme se stěhovali do nových prostor, kde se mi při výši nájmu protáčely panenky. Navíc se kupily investice, protože v těch prostorách se měnila další spousta věcí. V té době jsem se na všechno chtěla vykašlat a přihlásit se o místo v první ambulanci. Beru to ale tak, že jednou je líp a jednou hůř.

A co vám naopak podnikání dalo jako člověku, ženě, matce?

Myslím si, že mi dalo velké sebevědomí. V tom smyslu, že si umím stanovit svoji vlastní cenu. My zdravotníci k tomu nejsme vůbec vedeni. Málokdo z nás si umí říct, jakou má jeho práce cenu. A nemyslím finanční cenu, ale skutečnou hodnotu práce. Je fajn, že lidem pomáháte, ale málokdo umí ocenit sám sebe a sám si sebe vážit. Dále mi podnikání rozšířilo možnost věci organizovat. Hodně mě to baví. Mohu se realizovat, mít odpovědnost a naplánovat si vše sama.

Jaká je vaše dlouhodobá vize? Všimla jsem si, že máte ještě jednu pobočku v Novém Jičíně. Chcete dál rozšiřovat počet ambulancí?

Pobočka v Novém Jičíně funguje jen dva dny v týdnu, protože je velký nedostatek fyzioterapeutů. A těch dobrých je absolutní nedostatek. Kdybychom našli někoho schopného, tak můžeme mít celotýdenní provoz. Bohužel zatím to nejde.  Co se týče vize, ráda bych podnikání rozvíjela dál. Chci minimálně udržet standard, který nabízíme a ráda bych se více zaměřila na naše vzdělávací aktivity. Od roku 2016 pořádáme kurzy pro odbornou veřejnost. Máme projekt Dětská noha, v jehož rámci vzděláváme profesionály, jak pracovat se dětmi, které mají třeba jen plochou nohu nebo trpí dětskou mozkovou obrnou.

Kurzy vedete u vás v ambulanci nebo i on-line?

Jsou to kurzy, kde je potřeba, aby byl klient fyzicky přítomen. V roce 2019 rozjíždíme společně s ergoterapeutkou a naší logopedkou kurz Hra jako terapie, což je kurz, který v České republice nemá obdoby. Je zaměřený na rozvoj hry u dětí a její význam. Chceme ukázat, že terapie může být hrou a hra může být terapií, to vše z pohledu tří odborností. Bude to zaměřené na děti s neurologickými problémy, s vývojovými vadami a různými kombinovanými postiženími. Partner chystá kurz pro maminky velmi malých dětí, ten jediný zatím bude on-line.

Tradičně bych se vás měla zeptat, co byste poradila našim čtenářkám, ale zkušenosti jsou nepřenositelné, a navíc každý jsme v jiné situaci. Zeptám se proto jinak. Kdybyste začala podnikat znovu, tentokrát při dětech a všemi znalostmi a zkušenostmi, které jste už nabrala, co byste dělala? Jak byste to rozjela?

Já bych jim asi poradila, aby se nesnažily vše zvládnout samy. Aby opravdu část věcí, ať už co se týče běžného provozu domácnosti, tak i těch věcí kolem podnikání, delegovaly dál. Pokud to není jejich obor, tak aby si nechaly poradit. I domácí práce mohou přenechat na někoho jiného. Pokud tedy není úklid jejich forma relaxace. Aby se smířily s tím, že někdy je líp a někdy hůř a nemá smysl se s někým srovnávat. Absolutně jsem přestala číst články o ženách hrdinkách, které zvládají podnikání, domácnost, děti, manžela, a ještě to dělají z pláže a užívají si. Pro mě neplatí, jaký si to uděláš, takový to máš. Někdy vám okolnosti nepřejí a věci se dějí jinak, než jste si vysnili a plánovali. Jednoduše se musíte přizpůsobit nastalým situacím.