Minulý měsíc jsem byla na kurzu Soul Coaching® kolážování. Tvorbu samotnou jsem si ohromně užila. Vybírání obrázků a nápisů, stříhání, lepení. Celý proces byl zábavný a dnes mám doma koláž, která mě nejen neskutečně nabíjí, ale také uklidňuje. Z kurzu jsem si však odnesla mnohem víc než papír s nalepenými obrázky.
Protože to byl kurz kamarádky Blanky, nechtěla jsem si jej nechat ujít. Chtěla jsem zjistit, jak Blanka pracuje, jak to dělá. Jak se vlastně posunula od doby, kdy byla manažerkou.
Ale také jsem se těšila, že budu mít čas jen na sebe a na to, abych se tak nějak pohrabala v duši. V poslední době jsem hodně pracovala a také jsem měla čas na to, abych si odpočinula od Aničky. Ve skutečnosti jsem měla poprvé od porodu nerušený čas pouze pro sebe. Tedy celý den na to, abych se věnovala jen sobě.
Poprvé po dvou a půl letech jsem se nevěnovala domácnosti ani praní ani vyřizování e-mailů ani psaní článků ani žehlení košil. Ničemu. Byla jsem sama se sebou, se svou nejlepší přítelkyní. V rámci rozvoje podnikání a práce v domácnosti jsem „čas pro sebe” vždy perfektně využila. Vyprala jsem, napsala článek, uvařila oběd. A měla jsem dobrý pocit z toho, že mám čas a v klidu můžu udělat všechny věci, které v normální domácnosti s dítětem probíhají chaoticky.
Prostě jsem zapomněla, že čas pro sebe není věnovat se čemukoli jinému. Že čas pro sebe znamená čas jen pro mě samotnou. Jenže je jednoduché na to zapomenout. A zvláště jako matka. Po chaosu, který děti umějí vytvořit, je najednou božský klid, když můžu jen sama a v pohodě vařit. A velice jednoduše to zaměníme se skutečným časem na sebe.
Drobná záměna způsobila, že jsem si nedokázala najít skutečný čas na sebe samotnou. Takže jsem ani nemohla ocenit čas strávený sama se sebou. A když neznám hodnotu tohoto času, nemůžu si na něj ve svém životě najít prostor. Začarovaný kruh.
Skutečnou hodnotu kurzu, nebo vlastně času pro sebe a na sebe, jsem si uvědomila až v sobotu večer, kdy mě začaly napadat všechny ty báječné věci, které mohu uskutečnit. Po třech letech jsem konečně dokázala dokončit připravovaný Klub pro odvážné ženy! Tři roky od té doby, kdy mě na tuto myšlenku přivedl Robert Vlach na dovolené s digitálními nomády.
V běžném životě mnohdy matky malých dětí považují čas na sebe za luxus. Diáře máme naplněné k prasknutí a jak doma, tak v práci je toho mnohdy více, než jsme reálně schopné udělat. Stále však žijeme v představě, že bychom to zvládnout měly.
V takové atmosféře je pro ženy těžké si dát oraz. A na celý den už vůbec.
Celou věc navíc komplikuje tzv. efekt Zeigarnikové – lépe si pamatujeme nedokončené úkoly. Samy o sobě si pak myslíme, jak málo jsme toho zvládly. A ona to není pravda. Jen si více pamatujeme, co jsme ještě neudělaly.
Přemýšlíme, jak udělat neudělané, kde najít čas. Zvyšujeme na sebe a svůj výkon nároky, takže pak ani nehledáme čas na to, abychom si zhodnotily, co je skutečně potřeba, co je důležité a čemu se vědomě věnovat nebudeme.
A další problémy se nabalují:
Je lehké upadnout do kolotoče práce, práce, práce. Až nakonec žijeme jako stíny vlastního života. Ztratíme přehled, ztratíme spokojenost, ztratíme samy sebe. A ani si mnohdy neuvědomíme, jak moc to souvisí s tím, že nemáme čas vnímat se, kdo jsme a co chceme.
Setkala jsem se s velkým množstvím lidí, nejen pracujících maminek, kteří si několik let za sebou nenašli čas na sebe. A když ano, vyplnili jej vším možným, a mnohdy i dobrým a zajímavým – studiem jazyka, čtením knih. Když cestovali za poznáním a neměli čas jen na sebe a prozkoumání svého života. Smutné bylo, že po letech zjistili, že dávali energii projektům, které za to tolik nestály, že se místo nich měli věnovat něčemu jinému. Nebo si zhuntovali zdraví.
Argumentovali tím, že na sebe samotné nemají čas. Nemít ale čas na sebe stojí mnohem víc, než kdybychom nějakou práci prostě neudělaly. Zvlášť pokud je pro vás podnikání spojeno s profesionalitou nebo pokud se prostě jen máte ráda, je čas na sebe naprostou nezbytností. Nedá se nahradit tím, že pracujete efektivněji, že se více snažíte.
Kvalitní čas sama na sebe dává možnost podívat se na sebe i svůj život z nadhledu. Vidíme to dobré, vidíme i to špatné. Dokážeme oboje lépe rozlišit. Bez nadhledu pořád jedeme v zajetých kolejích. Jedině nadhled pomůže vidět, že jdeme správně nebo že cesta vede i jinudy. Nadhled nezískáme, když běžíme o závod.
Skutečný čas pro sebe pomůže v mnohém:
Pokud nechcete za dva, tři nebo pět let zjistit, že jste docela zbytečně tlačily vpřed věci, které za to nestály, dejte si prostor a čas na sebe. Udělejte to, i když máte malé děti. Malé děti potřebují svoji maminku, ale neznamená to, že dítě musí být s matkou 24 hodin na její úkor. Matka je také člověk a je v pořádku dělat něco pro sebe. A dítě má i otce a širší rodinu.
Jak jsem si všimla nejen u sebe, maminky si uvědomují, že mají hodně práce a že by také potřebovaly věnovat se jen sobě. Někdy však nenacházejí správné argumenty, proč je čas na sebe důležitý. Zkuste se na to podívat z jiné perspektivy. Nikoli jako na čas, který nic nepřinese, ale naopak vás obohatí.
A ještě pár pravidel pro čas na sebe:
Kromě toho si najděte každý den pár minut na klidné spočinutí sama se sebou. Nebojte si najít hlídání, zapojit otce, kamarádky, babičky. Je to důležité. Je důležité nejen se postarat o dítě – aby mělo co jíst a bylo v teple. Aby naše děti žily spokojený život, musíme jim to ukázat. Musíme jít příkladem. Nemůžeme dítě naučit něco, co neumíme samy. Pokud vysedáváme u práce do noci, jak můžeme chtít, aby dítě chodilo spát v osm?
Žádná z nás si nemůže dovolit strávit několik let bez času na sebe. Platíme pak zbytečně vysokou cenu za všechno, čemu jsme se věnovaly. Nepodlehněte zbytečně představě, že nejprve musíte být dokonalá v domácnosti, v práci, v posteli, s dětmi a teprve poté si můžete odpočinout. Máte jen jeden život. Nepromarněte jej děláním všeho a zapomínáním na sebe.
Kdy naposledy jste si našly čas jen pro sebe? Co z toho pro vás vzešlo? Co jste si odnesly?