Rubriky: Rozhovory

Kateřina Hefny (42)

VIZITKA: Kateřina Hefny se narodila v Poděbradech. Vystudovala obor andragogiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Více než deset let pracovala ve velkých firmách na pozicích personalistky, headhunterky a manažerky. V roce 2014 založila vzdělávací studio EMA. Je vdaná a má tři děti ve věku 7, 9 a 12 let. Ve volném čase ráda maluje, tančí, plave a tráví čas se svými dětmi.

 

To, co tvoříte, se nikdy nemůže posunout dál, dokud se neposunete i vy sami

Zlom v podnikání Kateřiny Hefny nastal před rokem. Její vzdělávací studio EMA málem přišlo o důležitého lektora angličtiny a Kateřina se zároveň začala ztrácet ve firmě organizačně. Potřebovala pohled dalšího člověka a vymyslet nový směr a strategii. To se nakonec povedlo. Proměnou musela ale projít nejen firma, ale i ona sama.

Jako místo podnikání a života jste zvolila Poděbrady. Pocházíte odtud?

V podstatě ano, narodila jsem se tam. Pak jsem se přestěhovala do Hořic, což je v Podkrkonoší a v 18 letech jsem se vrátila do Poděbrad a žiju tam s krátkými mezipřestávkami dodnes.

Co jste vystudovala?

Andragogiku, tedy vzdělávání dospělých. Studovala jsem v Olomouci.

Tímto směrem jste se chtěla vydat i po studiu?

Studovala jsem dálkově u práce. Když mi bylo 20, pracovala jsem ve společnosti Colgate v účetním oddělení a záviděla kolegyni, která působila jako personalistka a chodila s lidmi na rozhovory. Lákalo mě to. Rozhodla jsem se proto hledat práci v tomto oboru a do toho začala studovat andragogiku. Zcela jsem změnila směr.

Jak dlouho jste pracovala v zaměstnaneckém procesu, než jste začala podnikat?

Určitě více než 10 let. Všechny firmy měly sídlo v Praze, takže jsem zde také část života pobyla. Teplou zaměstnaneckou židli jsem pak opustila, protože jsem odjela s mým mužem do ciziny. V poslední práci jsem dělala výcvik na systemické koučování (kouč bere koučovaného člověka jako komplexní celek, a proto sleduje všechny sociální a vztahové souvislosti, a to nejen ve firemním sociálním systému, ale také doma v rodině, pozn. red.). Sbírala jsem zkušenosti, co se vše dá s dětmi dělat a jak lze ovlivnit jejich uvažování. Podnikat jsem začala ve věku tří let mého třetího dítěte, kdy začal chodit s druhou dcerou do školky. První dceru jsem dávala do soukromé školy.

U prvních dětí jste tedy byla doma a příležitostně pracovala?

Během prvních dvou dětí jsem příležitostně pracovala. Naslouchala jsem lidem a když měli problém nebo potřebovali pomoct, tak jsem jim nabídla své služby a domluvili jsme se na nějaké spolupráci. Na jednu stranu jsem nechtěla ztratit svobodu a zároveň dát hodně času dětem.

Kolik je dnes dětem?

Mé nejstarší dceři je v současnosti 12, synovi 7 a prostřední dceři 9 let.

Cílem pomáhat ženám v rozvoji

Co vás přivedlo k podnikání?

V době, kdy byly synovi téměř tři roky, se u nás otevřela nová soukromá škola, kde jsem se nachomýtla. Začala tam chodit má první dcera. Ani vlastně nevím, jak se to stalo. Podílela jsem se na změnách a v podstatě mě to vtáhlo do nového světa a nakoplo nakonec k podnikatelské dráze. Uvědomila jsem si, že se už nikdy nechci vrátit do zaměstnaneckého vztahu. Potřebuji svobodu, což mi forma podnikání umožňovala a tento projekt mě oslovil. Prvotní ideou bylo pomáhat ženám v jejich vlastním rozvoji a na cestě životem.

Podle webových stránek ale studio není zaměřené jen na ženy. Co se stalo?

Původní představy se rychle změnily. Od jednoho pána, který byl jedním ze zakladatelů soukromé školy a rád pomáhá začínajícím projektům, jsem dostala nabídku na pronájem prostor vhodných ke vzdělávání. V prostorách se měly potkávat ženy, společně diskutovat, vzdělávat se v seminářích a rozvíjet se. Tato představa byla dost naivní, ale tenkrát jsem to nevěděla. Centrum jsem nakonec s pomocí financí majitele vybudovala.

Můžete mi v krátkosti váš projekt EMA představit?

Je to složitější, protože na začátku bylo mým záměrem otevřít studio rozvoje pro ženy. Projekt jsem ale rozjížděla s mojí kamarádkou, která vedla kurzy angličtiny v Praze a navrhla podobné kurzy nabídnout i tady. Nebyla jsem proti. Zkušenosti s tím měla. Navíc známe v Poděbradech několik rodilých mluvčích. Jednou mojí kamarádkou byla také rodilá mluvčí výtvarnice, tak jsme odstartovaly i výtvarné kurzy v anglickém jazyce. A najednou se to stalo. Lidé nám začali trhat ruce s angličtinou a o rozvojové semináře takový zájem nevznikl. Nevěděla jsem totiž, jak semináře prodat. Měla jsem sice hezkou ideu, ale žádnou prodejní strategii. Neznala jsem svého cílového zákazníka.

Už od začátku se projekt jmenoval EMA?

Ano, jednotlivá písmena znamenají emoce, myšlení, aktivita.

Jak dlouho jste jeli tady v tom pro vás méně úspěšném módu?

Anglická větev byla velmi úspěšná. Začínala jsem v září se skupinami 10 dětí. V lednu jich bylo už 15 a na konci roku 40. Tohoto proudu jsem využila a semináře nechala stranou. Zároveň za pochodu jsem musela řešit další věci, na které jsem nebyla připravena. Ve stejnou dobu jsem rekonstruovala náš vlastní dům a v podstatě na všechno jsem byla sama, protože můj muž jako cizinec česky neumí.

Odkud váš muž pochází?

Z Egypta. Všechny ty práce s dělníky jsem musela vykomunikovat sama. Nějaké semináře EMA šly na druhou kolej a rozvoj do stylu Maitrea nehrozil. Navíc Maitrea je hodně ezoterická. Dům, kde budou proudit lidé za nějakou relaxací a pochopení sebe sama, pozitivní změnou, takový dům se nevytvořil.

Při pročítání webových stránek na mě působí nabídka spíše ve stylu kurzů do praktického života. Rozvojové kurzy představují jen okrajovou část.

Tak to je, protože jsem doposud neměla čas se tomu věnovat. To, co tvoříte se nikdy nemůže posunout dál, dokud se neposunete i vy. Potřebovala jsem najít samu sebe a cítit se lépe v nové roli, posunout se v jiných věcech a začít nahlížet na všechno trochu jinak. Zatím celý systém fungoval spíše nahodile.

Stále se koule nabaluje, nebo jste došla do bodu, kdy jste si řekla, že musíte změnit přístup a směr?

Jsem ve fázi, kdy si začínám uvědomovat, že chci vše víc řídit. Vždy na přelomu února a března začínám pracovat na novém rozvrhu. Už loni jsem si byla vědoma, že musíme fungovat jinak. Musíme pracovat podle pravidel, která jsou přínosná nejen pro zákazníky, ale i pro nás samotné. Ráda bych, aby se komfort v práci dal skloubit s rodinou. Pro mě je rodina důležitá a s dětmi je náročné skloubit celý rozvrh.

Práce po nocích

Jak jste kloubila podnikání s rodinou? Děti už byly docela velké, jen nejmladší ještě nechodil do školky.

Doma jsme vše nastěhovali do jedné místnosti, tam jsem se občas zavřela a dávala firmu dohromady. Vytvořila jsem tam logo, organizovala rekonstrukci. Kamarádka se mnou byznys ani nespustila, nakonec jsme se nedohodly. Měly jsme každá jinou představu.

Děti jsem nikam nedávala. Nejmladší začal chodit do školky ve třech letech, a to na pár dnů. V té době chodila do školky i dcera a druhá do školy. Většinu dne mi zabralo zařizování okolo rekonstrukce studiového prostoru. Trvalo to dva až tři měsíce a následně hned začala rekonstrukce našeho domu. V té době jsem měla ještě hodně energie na práci po nocích a stihla jsem toho snad nejvíce.

Prarodiče nebyli nápomocní?

Moji prarodiče bydlí dál a nejsou vůbec hlídací. Druzí rodiče jsou hodně hlídací, ale jsou bohužel v Egyptě. Manžel měl dvakrát týdně home office, což byla velká pomoc.

Manžel vás od začátku podnikání podporoval?

Rozhodně. On byl a je moje velká podpora.

Naplno jste do byznysu skočila, až byly všechny děti plně ve školkách a školách?

Jela jsem po celou dobu naplno, i když nejmladší ještě nechodil do školky. Hodinově jsem se určitě denně vešla do osmi hodin. Zahrnuji do toho ale čas na rekonstrukci a starost o domácnost a vaření. Máme speciální dietu. Na úklid jsem měla paní.

Začátek ale musel být velmi těžký bez hlídání dětí. Pracovat jen ve chvílích, kdy dítě spí, muselo práci dosti zdržovat.

Rozjezd byl roztržitý. Ale mám velkou výhodu dvou starších holek, které si vyhrály. Mám úžasné děti, a i když se občas hádají a mají své dny, ve chvíli, kdy jsem potřebovala hodinku pracovat, Adámka zabavily. Nesmíte pak samozřejmě řešit následný nepořádek v bytě a některé věci je potřeba přehlížet. U 12leté dcery se to ale naštěstí překlápí. Myslela jsem si, že jsem do ní nic nedostala a najednou si začíná sama svůj pokoj uklízet a upravovat. I přes hektičnost práce jsem se vždy snažila nastolit nějaký režim. Třeba každý večer si čteme. Ale je pravda, že první dva roky byly náročné. Poslední rok už nejsem schopna pracovat po nocích. Naštěstí děti už jsou velké a samostatnější.

A zvládáte s nimi objíždět kroužky apod.?

Domlouváme se i s maminkami, ale dvakrát do týdne je někam odvést musím.

Na začátku je to o učení všeho

Jak jste podnikání rozjížděla z pohledu financí?

Ráda si peníze hned užívám, takže jsem neměla nic moc našetřené. Nejsem moc velký šetřílek. Pán, který mi poskytl prostory, mi pomáhal s rekonstrukcí. Na ostatní věci jsem si musela postupně našetřit sama a hodně mi pomohl můj muž. První rok jsem jen sypala do podnikání peníze, ať už šlo o nejrůznější poplatky, tvorbu webu a další věci.

Je nyní podnik už zcela výdělečný? Uživila byste tím rodinu?

Celou naši rodinu bych tím neuživila. Jsem v tomto pankáč a nerada pracuju 😊 Ve chvíli, kdy mě přepadne nálada, že půjdu malovat nebo něco dělat doma, tak od podnikání utíkám. Nenutím se do něj. Možná je tím růst pomalejší, ale mně to nevadí. Každopádně finanční zabezpečení rodiny stále leží na manželovi, který pracuje v IT.

Co bylo v začátcích podnikání nejobtížnější?

Všechno jsem se musela postupně naučit. Například jsem neuměla vůbec nic z grafiky, přesto logo EMA jsem vytvářela sama. Webové stránky jsem také vytvořila sama.

Jak jste získávala první klienty?

Rok před založením jsem pomáhala kamarádce v jednom studiu. Zajišťovala jsem kurz šití. Ty mimochodem nabízím doposud. Pak otěhotněla a já jsem suplovala její kurzy výtvarky. Postupně se na mě téměř všichni klienti nabalili. Ve známost jsem vešla i v té soukromě škole, kde mě chtěli zaměstnat na pozici ředitelky. Představili mě tehdy 200 lidem. Marketingové nástroje jsem moc nevyužívala. Letáky nefungovaly vůbec a facebook okrajově. Navíc dnes už funguje v dost omezeném režimu.

V Poděbradech jako maloměstě je asi i výhoda, že se informace rychle roznesou samy …

Určitě. Lidé si vše řeknou, a o to horší to je. Řeknou si i to špatné. 95 procent lidí se neozve vůbec a když je něco špatného, řeknou to 15 lidem a když dobrého, řeknou to jen pěti. Tato statistika se potvrdila i při problémech s jedním lektorem a jeho chování se projevilo negativně na našich ekonomických ukazatelích. Doufám, že příští rok se nám podaří obnovit pravidelný nárůst klientů.

A nelákala vás pozice ředitelky školy? Proč jste pozici nepřijala nebo jste jí chvíli byla?

Tu pozici jsem přijala. Chodila tam moje dcera a navíc alternativní vzdělávání mě zajímá. Nakonec jsme se ale nedohodli na podmínkách a moje jmenování bylo přes prázdniny staženo. Nyní jsme ale se současným ředitelem stále v dobrém vztahu, dodáváme na školu lektory anglického jazyka.

Hrozící pád byznysu

Zmínila jste problémy s lektorem. Co se stalo?

Asi před rokem začaly velké potíže s jedním lektorem. Řešila jsem situaci i s Dominikou Špačkovou. Byl to výborný lektor, lidé na něj chodili a žádali si ho, ale na druhé straně trpěl depresemi a psychickými problémy. Jeho stavy způsobovaly nepravidelnou docházku a vymlouvání se, když nepřišel. Takové chování celý kurz degraduje, a to se nemělo stávat. Snažila jsem se mu vyjít vstříc s žádostí, že by mi nosil pravidelné zprávy od psychologa. Když ale nastal čas odevzdat první lékařskou zprávu, ukončil raději spolupráci. Už jsem za něj naštěstí našla náhradu. Zpětně musím říct, že to byl nakonec dobrý krok. Z pohledu zákazníka uměl tento učitel zaujmout. Děti ho měly rády, protože dělal opičky. Pak jsem ale zjistila, že děti z jeho hodin toho zase tak moc neuměly. Spíš s nimi dělal jen ty legrácky. Bylo mi to líto, protože to byl skvělý chlap, který to ale nechal zajít moc daleko.

Proč jste vyhledala Dominiku Špačkovou?

Vyhledala jsem ji loni. Kromě začínajících problémů s lektorem, jsem nezvládala celý byznys utáhnout organizačně. Zaměstnávala jsem asistentku, která nefungovala úplně tak, jak jsem si představovala. Došla jsem do bodu, kdy jsem potřebovala něčí pohled zvenčí, abych se mohla posunout výš. Do té doby jsem se motala spíše v kruhu.  Potřebovala jsem se zorientovat. Dominika mi poradila, jak celý systém lépe nastavit. Bylo mi jasné, že celé studio nemůže být postaveno z 80 procent na jednom lektorovi, jen proto, že je o něj zájem. Tudy cesta nevede. Když pak náhodou vypadne, ocitáme se ve velkém problému. Navíc nechci být závislá jen na kurzech angličtiny. Díky Dominice jsem uviděla řešení a důležité kroky, které je potřeba podniknout. Kdybych někoho takového nenašla, na celé podnikání bych se vykašlala. Už mě to tenkrát nebavilo.

Chtěla jste s tím tedy před rokem seknout?

Ano. Dominika mi ale teď pomohla vydefinovat oblasti, abych mohla poradenství poskytovat užšímu segmentu lidí a rozšířit program na ženy. Vznikl tak například nový projekt „Malujeme pro duši“. Pilotní program už odstartoval a příští rok ho budeme posouvat opět dál do uzavřenějších skupin. Dominika mě také naučila, jak se produkt škáluje. Je důležité si uvědomit, že jen tak někdo nepřijde. Zákazník by mě měl nejdříve poznat na nižším levelu a pak se to dál nabaluje. To samé chci aplikovat i na anglické kurzy. Vzniknou kurzy pro rodiče, kteří si je běžně nemohou dovolit a pak pro ty náročnější pro omezenější počet dětí. Dominika mě naučila jinak přemýšlet. Romantické představy o pomoci lidem se transformují do profesionálnější formy.

Nyní máte kolik zaměstnanců?

Mám lidi na dohodu o provedení práce. Od ledna ke mně nastupuje nově asistentka na hlavní pracovní poměr.

Stále na telefonu

Proč je podle vás podnikání s dětmi složité?

Spoustu času jsem musela být k dispozici na telefonu. Do doby, než jsem založila on-line objednávkový systém na kurzy, mi zákazníci neustále volali a psali. I tak mě ale občas kontaktují, a i když jste už doma a dítě vám něco vypráví, telefon zvednete, protože to může být třeba maminka, která má problém s dítětem v kurzu. To se ale také změní. Jedním z úkolů nové asistentky bude naučit se on-line systém a komunikovat se zákazníky. Já se tak budu moci věnovat plně poradenským věcem.  K tomu jsem ale také musela dospět. Ve chvíli, kdy neustále v ruce držíte mobil a koukáte často do počítače i v přítomnosti dětí, si řeknete, jestli toto vše máte zapotřebí. Opravdu chci tento život? Musela jsem si nastavit hranice. Po čtvrté hodině už prostě telefon nezvedám. Buď zavolám později nebo druhý den. O víkendech nepracuji. Což v prvních dvou letech nebylo.

Čeho chcete prostřednictvím podnikání dosáhnout?

Stačilo by mi, kdyby studio fungovalo. Mohly k nám dál chodit děti na angličtinu a ženy na rozvojové semináře. Další mým cílem je inspirovat rodiče. Chci, aby byli spokojení po lekcích nejen se svými dětmi, ale i sami se sebou. Každý z nás má starosti a řeší nějaké věci a mě baví lidi inspirovat a obracet jejich myšlení.

Příklad?

Třeba toto pondělí jsem trávila celé odpoledne na kurzech angličtiny. Volaly mi dvě maminky, každá z jiného kurzu u stejného učitele. Stěžovaly si na potyčky a případnou šikanu. Hned hlavním problémem bylo, že ve třídách jsou jen kluci, a navíc je vede taky chlap. To nedělá nikdy dobrotu. To je jedna z věcí, která se v rozvrhu od února příštího roku změní. Ve třídách musí být vyvážený poměr kluků a holek. Situaci jsem řešila přímo ve skupince dětí. Většinu z nich znám osobně. Snažím se je poznat, z jakého prostředí pocházejí. Na jednu stranu se snažíte nastavit s dětmi určitá pravidla, aby nebyly agresivní, ale pak vidíte, jak rodič stojí v šatně nad dětmi a z každé strany je fackuje, že se houpou nebo že si hrají se slizem namísto oblékání. V takové situaci si říkám, že je tady ještě hodně práce. Nepasuji se do role nějakého spasitele a mám rozhodně respekt k jejich životu a výchově. Nemám právo jim říkat, že ubližují nejen sami sobě, ale také svým dětem. V mém prostoru se ale o děti zajímám a je to něco, co mě naplňuje.

Jak jste říkala, že jste byla v zahraničí. To jste odcestovala s manželem do Egypta?

Ano.

Jak dlouho jste tam pobývala?

Dva roky. Porodila jsem tam první dítě a starala se o něj. Nasávala jsem tamní atmosféru. Cítila jsem se tam dobře.

Proč jste tam nezůstali?

Firma, kde můj muž pracoval, se rušila. A přesto všechno, že se mi tam líbilo, pro mě bylo těžké, že jsem tam neměla známé, kamarády a rodinu. Až ve chvíli, kdy člověk něco nemá, si uvědomí, jak je to důležité. Jelikož jsme nebyli tak staří, navrhla jsem přesun do Česka a manžel souhlasil. Dostal práci u místní IT firmy, kde je do teď a je spokojený..

 

Speciální nabídka pro maminkatelky:

S promo kódem „maminkatelky“ dostanete dárek při nákupu jakéhokoliv balíčku Malujeme pro duši, kde se naučíte, jak lépe komunikovat svoje potřeby a zvýšit tak svoji rodinou a pracovní pohodu. Cena vámi vybraného balíčku bude s tímto kódem o 10 % levnější než je běžná cena uvedená na webu. Získáte tak jednu konzultaci jako dárek.

Přečtěte si i další zajímavé rozhovory:

Podnikání se třemi dětmi: Jak vznikají vzdělávací krabice s názvem Ani-Muk?

Proč se ocitla firma Česká selka rozvážející lokální zeleninu a ovoce v ohrožení, a díky čemu už je v černých číslech?

Na začátku se v podnikání spíše plácali. Dnes je FyzioBeskyd vyhledávanou fyzioterapeutickou ordinací. Co dělali majitelé špatně?

Zanechat komentář

0