Proč je byznys těžký? A proč je v něm důležité plánovat, abyste dosáhla svého cíle a především zisku? 

Plánování jako takové je pro nás ženy podnikatelky nepostradatelné a už v článku “Je plánování cesta do pekel pro ženskou duši?” jsme si vysvětlily, že plánování není zloděj duše, můžeme jej vnímat jako prostředníka, který mi pomáhá žít život takový, jaký si definuji sama pro sebe. 

Neplánovat každou vteřinu svého času, ale naopak se soustředit na dotažení důležitých projektů, které mi přináší přesně to, co chci. A zbytek nechat plynout. Radovat se. Plnými doušky vnímat život. Proto je důležité plánování zařadit i do podnikání. Jak konkrétně?

Krok první: Jasná vize

Než se do čehokoli v podnikání vrhneme, potřebujeme jasnou představu, ke které se můžeme přiblížit. Když nevíme, kam jdeme, nezvolíme ty správné prostředky, metody a cestu. Plýtváme časem a energií, což by nevadilo v případě, že chcete pracovat nějakých 12 hodin denně.

Správná otázka by měla znít: Čeho chci dosáhnout?

Chcete domek v přírodě? Nebo bydlení na Letné? Zajistit dětem jejich bydlení? Mít na kontě 25 000 000 a žít jen z úroků? Nebo si jen po pěti letech dřiny v podnikání zajistit pravidelnou výplatu? 

Něco od života chtít. 

Jestli jsem se něco v posledních 15 letech naučila, určitě mezi favority bude, že chtít od života něco více, je rozhodně správně. Znamená to, že jsme ochotné pro svoje vize nebo sny něco udělat. Dostat od života něco navíc nikdy není zdarma. Musíte zaplatit například v podobě nabytých dovedností.

Některé věci jdou samy (západy slunce, smích dětí a podobně), ale dosáhnout něčeho, to nikdy není zdarma. Vždy to vyžaduje velké úsilí. Za “dosáhnout něčeho” dosaďme jen pro představu vizi maminkatelky: pracuje na půl úvazku a vydělá si 50 000 čistého.

Krok druhý: Vybrat si jen jednu věc

“Opravdu jen jednu? V podnikání je tolik, co bych měla dělat!”

Právě proto, podnikání na nás hází hromadu věcí, které musíme řešit, a někdy je toho nad hlavu i při sebelepší organizaci.

Právě proto se nevyplácí pracovat na více důležitých projektech najednou. Tříští to pozornost. A když je toho nad hlavu, tak přeskakujete z jednoho úkolu na druhý a nakonec nedotáhnete nic.

Když uhodí stres, nechcete se ještě zatěžovat rozhodovací paralýzou, která se projevuje tak, že zíráte na hromadu úkolů, které máte udělat, ale nakonec neuděláte žádný, protože se nedokážete rozhodnout.

Jedna věc, nebo jeden projekt vás ochrání od rozhodovací paralýzy, a i kdyby trakaře padaly, tak víte na čem pracujete. V nejhorším případě se dají věci přeorganizovat tak, aby se to stihlo.

Krok třetí: Tu jednu věc dotáhnout do konce

V podnikání se hraje na výsledky. Finanční.

Kdo je na tom lépe?

Všichni víme, že je to dvojka, ale většinou se podle toho neřídíme. U klientek jsem vypozorovala, že je to většinou nedokončeným bodem 1. Nejasná vize.

Když dokončím první projekt, který každý měsíc vydělá 5 000 korun, sice to není velká díra do světa, ale pokud je projekt hotový, v dalším kroku si mohu troufnout na větší projekt, který třeba vydělá dvojnásobek

Když první projekt vydělává 5 000, druhý 10 000, pak 20 000, pak 40 000, 80 000 pak 160 000… A najednou mám poměrně rychle slušné výsledky.

Takže raději jednu věc, kterou dotáhnu do konce, abych vyhodnotila a uvolnila si ruce na další větší věci.

Krok čtvrtý: Vyhodnocení - dovedl mě projekt blíže do cíle?

Času je málo a nikdy nestihneme pracovat na všech projektech. Svět je plný možností a my nemůžeme dělat všechno. Jen to nejdůležitější. A chceme mít čas na sebe i rodinu.

U projektu si položím 3 otázky:

  1. Dovedl mě blíže směrem k mému cíli?
  2. Co fungovalo a můžu příště opakovat?
  3. Co bych měla přístě udělat jinak?

Takové tři otázky zaberou možná hodinu. Když si poznámky zapíšete, můžete pro příště porovnat s dalšími projekty. Protože pokud umím vydělávat projekty 100 000, nedává smysl, abych pracovala stejné množství času na projektu, který za stejnou dobu přinese jen 20 000.

Vyhodnocení vám pomůže přestat dělat věci, které nenesou výsledky, nebo nesou výsledky malé. Což zvláště na poloviční úvazek potřebujete. Nedělat věci, které nenesou výsledky.

Ale co když vás ta činnost baví? 

Inu právě proto je podnikání těžké. Nemůžete dělat všechno. Buď mít čas na děti, nebo o pár hodin více pracovat. Jestli chcete pracovat více času, mně to koneckonců nevadí. Jen já osobně raději dám týden dovolené.

Pokud zvolíte odříznout činnosti, které nenesou výsledky, nebude se vám do toho chtít. Budete se chtít této činnosti vyhnout. Říkám tomu zabíjení koťátek. Když musíte odřezat věci, které máte v podnikání ráda, tak se u toho často cítíte jako kdybyste skutečně zabíjela koťátka. 

Jaká koťátka zabijete tentokrát? Pusťe se do toho hned a nečekejte na vhodnou chvíli, protože ta nepřijde nikdy. Na vaše první vyškrtané činnosti čekáme. Podělte se s námi v komentářích, jaké činnosti přestanete dělat, abyste si uvolnila ruce na důležité věci. 

Jak správně investovat peníze do podnikání?

Co určuje, kolik investovat do rozjezdu podnikání? Jaké otázky byste si před vložením svých úspor měla určitě položit? O tyto peníze totiž můžete přijít, proto toto rozhodnutí není radno podceňovat.

Mnoho zajímavých podnikatelských nápadů ztroskotá hned na začátku, protože chybí peníze na jejich rozjezd. A když už je máte, vyvstává otázka, jestli je nápad tak dobrý, abyste vybraly všechny úspory a vrhly se do byznysu.

Otázka investic je zkrátka velkým tématem. Na základě čeho se rozhodnout, kolik do byznysu investovat? Máte si najít investora? Nebo je lepší začínat pomalu? 

Jako máma začínáte od dětí

Jde o to, jak moc chcete pracovat. Podnikání se dá obětovat všechno. Je velmi jednoduché spadnout do pasti, že pracujete desítky hodin. Mnohem těžší je si naplánovat podnikání tak, abyste měla čas a prostor na děti, sebe a partnera. 

Než si položíte otázku kolik mohu investovat, musí přijít jiná otázka: 

“Jak moc chci při dětech pracovat?”

Představa možná pak bude vypadat takto: 

Není to jediný faktor. Pro mámy hodně důležitý, ale není jediný.

Co ovlivňuje kolik mám investovat?

Neexistuje jedna správná částka, kterou ještě mohu do podnikání investovat, abych byla v pohodě a nevystavila se riziku. Neexistuje jediná správná cesta. Vždycky záleží na více faktorech:

    1. Podnikatelský model - jaký typ podnikání rozjíždíte? Pokud rozjíždíte papírenský závod, potřebujete mnohem vyšší investice než například obchod s korálky. A ten zase potřebuje vyšší investice než například virtuální asistentka. Bez některých věcí to prostě nerozjedete.
    2. Zkušenosti - rozhoduje nejen délka podnikání, ale také to, jaké typy podnikání jste řídily. A jestli jsou tyto zkušenosti použitelné jinde.
    3. Riziko - záleží na tom, jak velké riziko chcete nést - jestli vám nevadí prodat dům a přestěhovat se do podnájmu, nebo i přes rozjezd podnikání chcete, aby rodina byla v klidu, měla na hypotéku a mohla jezdit na dovolenou.
    4. Správné načasování - některé věci musíte rozjet hned na začátku, když jde vlna - třeba slevový portál dneska nerozjedete. Před 10 lety jste na tom mohly zbohatnout - takže u některých věcí musíte investovat více.

Moje faktory

Když si tyto faktory promyslíte, většinou jako matka dospěje každý z nás k jinému závěru. Já bych ten svůj vyplnila takto: 

  1. Podnikatelský model - vyberu takový, abych měla čas na děti - nemám nikoho, kdo by vyzvedával moje dítě ze školy, partner přes týden pracuje mimo domov, tak jsem na péči sama. Mám sice ještě svého tatínka, ale ten dceru ze školy vyzvednout nemůže. Potřebuji flexibilní práci.
  2. Zkušenosti - zkušenosti z předchozích byznysů mám, mohu investovat tolik, kolik bych zaplatila za 4 větší dovolené. To je částka, kterou se nebojím investovat, protože to nebude ani polovina mé finanční rezervy v podnikání.
  3. Riziko - budu rozjíždět podobný byznys model jako jsem rozjela před 11 lety, jen se naučím více delegovat a pracovat s týmem.
  4. Správné načasování - postupně vzniká další konkurence, která mi dýchá na záda a to je super. Protože mě to motivuje pořádně rozjet věci, na které jsem jen myslela a nerealizovala je.

Vy třeba dospějete k následujícímu: 

Nechci se upracovat, chci mít čas na děti, takže chci pracovat do 20 hodin týdně. Ideálně nechci pracovat o víkendech. Nemusím hned od začátku podnikání kompenzovat výdělek ze zaměstnání, ale přivýdělek v řádu několika tisíc měsíčně se hodí. Postupně se chci dostat na plat, jaký jsem měla v předchozí firmě, ale stačí mi, když se tam dostanu za 6 let. Co se týká rizika - mohu si něco málo dovolit investovat, ale rozhodně si nechci půjčovat a nechci brát rodinné úspory. Větší investice bych chtěla dělat až z vydělaných peněz.

Chci, aby moje děti měly pohodlný hezký život, chci mít peníze na jídlo, chci mít peníze na výlety, chci mít peníze na další radosti. Nechci si toho na sebe brát více než zvládnu, nechci čas brát na úkor svých dětí.

Pokud je toto vaším cílem, nemůžete do podnikání, do rozjedu skočit po hlavě. Vybrat všechny úspory a vložit je do rozjezdu zmrzlinárny jako v tomto případě.

Pozor! Neříkám, že paní to udělala špatně. Mohla mít jiné strategické cíle než ty, které jsem popsala nahoře. Navíc už měla zkušenost s rozjezdem zmrzlinárny a věděla, co dělat.

Otázky zkušeného investora

Pokud chcete pohodu a čas na děti, berte si inspiraci jinde. Musíte na to jít strategicky, jako by na to šel zkušený podnikatel. Takový, který si je vědom toho, že podnikání nese svá rizika. Jedno z nich je, že do podnikání vložené peníze se nikdy nevrátí.

Z hlediska financí si zkušený podnikatel položí otázky: 

Začínající podnikatel bude mít s prvními dvěma otázkami větší práci než někdo zkušenější. A vždy jde jen o odhady. Nemohou být přesné. Zkušenému podnikateli tato čísla ukáží podnikání, do kterého nestojí za to nic investovat, a nejde do něj.

Pro začátečníka je důležitější otázka číslo 3: 

“Jakou částku mohu investovat do podnikání s tím, že se mi možná nikdy nevrátí?”

Tady odpovědi začínají být zajímavé. Každý má tu hranici položenou jinde. Někdo si může dovolit investovat 10.000, někdo 20.000, někdo 100.000, jiný milion.

Jak tu částku určit?

Většinou si rodina může dovolit ztratit částku, kterou by jinak utratila za jednu dovolenou. To je částka, která nijak neohrozí existenci. Je to také částka, za kterou se dá něco do podnikání pořídit.

Sama jsem dříve doporučovala investici okolo 10.000, ale dneska to vidím jako minimum. Jeden kurz za 4000, minimalistický web 5000 a hned je 10 000 pryč. Živnostenský list 1000.

Nebo jiné investice: 

Toto platí pro nízkonákladová podnikání. koučové, lektoři, programátoři, grafici.

Co když nemám ani těch 10.000 korun? 

Pokud to s podnikáním myslíte vážně, rozhodně si nepůjčujte. Kde byste totiž braly peníze na splácení? Vaším cílem je minimalizovat náklady.

Pokud nemáte ani korunu, začněte to rozjíždět při jiném zaměstnání. Těchto 10.000 si zkuste vydělat v práci. 

Existují i jiné formy, jak rozjet byznys a neinvestovat:

Když nemám 10.000 a šiju. Mám už šicí stroj, ale nemám teď na investice do látek. Ukažte známým látky v nějakém e-shopu, ať si vyberou, že jim ušijete šaty. Nechte si poslat peníze na účet - zálohu na látky. A pak šaty ušijete. Se ziskem.

Podnikání a jeho rozjezd není o penězích, ale o schopnosti z ničeho vytvořit něco, o co mají zájem jiní lidé. Využijete schopnost poradit si s omezenými zdroji. Malý rozpočet je také jeden z omezených zdrojů. Vaším úkolem je tyto prostředky použít co nejlépe tak, aby přišly první peníze, které do podnikání můžete případně investovat dále.

Nenechejte se zaslepit vírou, že do podnikání musíte navalit ohromné množství peněz. Lze to rozjet i pomalu. Můj kabelkář Jakub, to také rozjel postupně a při tom měl podnikání, ve kterém by mohl utopit desítky tisíc korun. On je neutopil, protože investoval jen ty peníze, které mu kabelky vydělaly.

Ani zmrzlinářka, kterou jsem zmiňovala na začátku, nemusela investovat všechny peníze do provozovny. Mohla si jen otevřít vlastní stánek se zmrzlinou, kterou by prodávala pouze přes léto, takto by našetřila na první stroj, na provozovnu a nemusela by spát jen dvě hodiny a ohrožovat tak svoje zdraví.

Malý versus velký byznys

Pokud chcete rozjet něco malého, tak stačí rozjíždět bez investic a pomalu tak, jako to dělal kabelkář Jakub. A on nakonec má firmu o několika zaměstnancích. Je nutné testovat, co funguje. 

Pokud chcete něco velkého - a nemáte investice - rozjeďte jiný testovací byznys, na kterém si to vyzkoušíte. Naučíte se dovednosti, naučíte se vydělat peníze, disciplinovaně něco rozjet a nakonec malý byznys můžete prodat a tyto peníze investovat. 

Budete mít 2 výhody oproti svému staršímu já: 

  1. Zkušenosti a dovednosti, které uplatníte.
  2. Peníze, které víte, do čeho investovat.

Na začátku totiž úplně tak nepoznáte, co je zbytečnost a co není. Po té, co rozjedete jedno úspěšné podnikání vám půjde mnohem jednodušeji rozjet jiné podnikání. Budete mít dovednosti.

Přípravu proto nepodceňujte. Řekněte si, jaký život chcete žít, kolik času chcete obětovat práci a kolik času chcete věnovat partnerovi a dětem. Kam s vaším podnikáním směřujete a kde ho a sebe chcete mít za pár let? A když zjistíte, že zrovna jste si nevybrala nejlevnější podnikatelský nápad, zkuste najít jiný nebo se na něj podívat z jiné perspektivy a přijít na řešení, protože i s málem lze vytvořit velké věci.

Jak jste do podnikání investovala vy? Co se vám vyplatilo a co bylo zbytečné?

Včera jsem čekala několik hodin u lékaře a donutilo mě to k zamyšlení, kde vlastně vzít čas, když je ho nedostatek. 

Pán, který přišel poslední pronesl větu: „Jdu si jen vyzvednout papíry, hned zase půjdu.“ To doslova nadzvedlo pohlednou paní, která na to reagovala: “I my ostatní to máme jen na chvilku a už tu čekáme několik hodin.“ 

Evidentně ji vytočila možnost, že by měla ještě čekat třeba jen o minutu déle, než je nutné. Začala si pak mluvit pro sebe nebo spíš k ostatním čekajícím, že to je něco hrozného, když se takhle musí čekat a ona má doma děti a když jde na oběd, má to na minuty a tady se sestra vykecává a vše jde pomalu. 

Nijak jsem to nekomentovala, ale pochopila jsem, že paní má dvě malé děti, které ráno dovede do školky, pak letí do práce, kde řeší nespokojené klienty a celý den je vystavena nabručeným lidem, co něco reklamují. Rychle během zákonem dané půlhodinky slupne oběd, pak se dál zabývá prací a honem už se dívá na hodinky, aby stihla vyzvednout děti ve školce, nakoupila a uvařila večeři. 

Každý den se tento koloběh opakuje, až ho naruší nemoc, která ji přinutí dojít k doktorovi a tam čekat. Prostě a jednoduše sedět v čekárně s dalšími x lidmi a čekat.

Z čekání příležitost k zamyšlení

“Kdo má dnes čas čekat?“, ptala se čekajícího publika v čekárně. Všichni jsme si museli udělat čas čekat, aby nám paní doktorka pomohla. Já osobně mám občas takové čekání ráda, ulevilo se mi, že v čekárně nikdo nepšíkal a nekašlal, tak jsem mohla jen tak sedět a přemýšlet, což není v mém denním režimu běžné. Ale včera jsem to v té čekárně brala jako zajímavou příležitost přijít mezi jiné lidi. 

Už několik měsíců jsem víceméně doma. Jsem vděčná za každou chvíli, kdy se dostanu ven. Vše začalo už před porodem - vyrostlo mi hodně břicho a necítila se dobře. Když jsem šla i jen na malou procházku, trpělo celé tělo velkým přetížením. 

Po porodu jsem se dávala do kupy dobré dva měsíce a do toho podnikání, které jsem musela nastavit tak, aby fungovalo, takže jsem zaúkolovala manžela a rodinu.

V té čekárně jsem si uvědomila, že díky podnikání mám čas, když ho potřebuji a chci mít. Mám čas na to, co chci dělat a kdy to chci dělat, dává mi to svobodu, i když na druhou stranu si musím uvědomit tu zodpovědnost za svá rozhodnutí a plánovat vše důkladně.

Čas a plánování

Kde vzít čas, když je ho nedostatek? Času má každý stejně, ale záleží, jak s ním naloží, kde ho investuje, aby se investice vrátila. Je to loterie nebo promyšlená strategie? Má někdo víc štěstí a proto má pak výhodu? 

Možná ano a možná je to trochu dílem osudu i vědomého chování a výsledkem mnoha různých rozhodnutí.

Když chcete více času na něco konkrétního, jistojistě ho najdete. Když chcete jít do důchodu a mít tučné konto v padesáti, musíte si to naplánovat tak, abyste po dalších x let měli dost peněz na výdaje, které předpokládáte.

Kde tedy ten čas brát? Co třeba seriály a televize? Kolik času zaberou? Co mobil a sítě? Co čas v hromadných prostředcích? Co jízda autem? Co vaření? Proč si třeba neobjednat pravidelné jídlo? Kolik času se věnuje nakupování? Jsou všechny ty nakupované věci opravdu potřeba

Co čas s vozením dětí do kroužků? Nemůže to udělat někdo za drobný poplatek? Co úklid domácnosti? Kolik času zabere mytí podlah, oken, nádobí? Nejsou na to náhodou „stroje“ nebo pracovníci? Co praní a žehlení prádla? To jsou práce v domácnosti, které může často udělat někdo jiný než žena, která chce pracovat na sebe a rozvíjet podnikání. 

Otázka priorit

Moc pěkně psal na téma získání času Ivo Toman v jedné z jeho knih, kde vypsal přehled aktivit, ve kterých se snad každý musel najít a uvědomit si, kde zrovna on ten čas může najít.Děti mě volají, tak budu končit s úvahou, kde vzít čas. Podle mě je čas otázkou priorit a pokud někdo potřebuje luxusní auto a bazén, potřebuje nejspíš i strávit mnoho času prací, aby si ten větší luxus mohl dovolit.

Pořádek pak sjednala sestřička, když nakoukla do čekárny a poučila pána, že bude muset také čekat, aby si ho paní doktorka prohlídla, když už tam tak dlouho nebyl. Netrpělivá paní se hned cítila lépe. Basu v čekání s ní musel držet i veselý pán, co si přišel jen pro nějaké razítko. Na všechny se nakonec dostalo a i netrpělivá paní odešla s úsměvem, receptíkem a neschopenkou.

Znáte ženy v naší komunitě? Co dělají? Jaké řeší problémy? A nejsou tak trochu podobné jako ty vaše? Možná ano, tak pojďme to zjistit a ještě k tomu podpořit malé české firmy.

Od listopadu do Vánoc budeme na facebook vkládat každý den příspěvek, ve kterém se nám jednotlivé ženy z komunity krátce představí. Některé znáte z našich rozhovorů s podnikatelkami. Jiné zatím neznáte. 

S některými jsme dělaly rozhovory už před delší dobou a mnohé se za tu dobu o kus posunuly. Takže vám popíší, co se za poslední rok naučily a co je v rozvoji podnikání nejvíce posunulo.

Proč? Naše komunita už je slušně početná a nevěřily byste, kolik zajímavých a úspěšných žen mezi sebou máme. Jsou skvělou inspirací a pomocí. Každá si něco zažila, každá z nich řeší problémy a každá z nich se z případných chyb poučila a využila to dál ve svůj prospěch.

Zkušenosti si naštěstí nenechají jen pro sebe. Přečtěte si, jaké poučení pro nás vybrané ženy mají. Pod každým příspěvkem máte navíc možnost se ptát a diskutovat, protože jen tak můžeme společně vyřešit možná i neřešitelné.

Kromě příběhů stojí za úspěchem žen také zajímavý produkt a inovativní služby, které nám v příspěvcích ukážou. Pro nás to znamená výbornou příležitost inspirovat se, co bychom mohly nadělit své rodině a známým pod stromeček

Seznamování může začít. 

Samozřejmě nezvládneme ve dvou měsících představit všechny zajímavé podnikatelky z naší komunity. Chcete jich poznat víc? Připojte se a přečtěte si další zajímavé příběhy.

Poznáte manipulativní jednání? Za začátku to začíná jako nevinná konverzace, ale postupně se může jednání protáhnout do nekonečné spirály a vás to jen psychicky táhne dolů, protože nad danou situací neustále přemýšlíte. Jak manipulativní jednání poznat a následně ustát?

Nedávno jsem měla ten nejpodivnější telefonát za poslední rok. Bez představení na mě kdosi začal chrlit nějaké otázky. Neměla jsem čas se ani zaposlouchat. Ani nijak reagovat, byla jsem z toho paf.

“Dobrý den, potřebuji vědět, jestli při zakládání neziskovky potřebuji mít to a to” 

“Prosím? Komu voláte?”

“No já chci vědět, jestli při zakládání neziskovky potřebuji jisté podklady... na to mi můžete odpovědět ne?”

Nevím co se děje a jen vnímám, že celá komunikace je mi extrémně nepříjemná. Cože? Myslí si, že jsem nějaká veřejná poradna? Kde je nějaká slušnost? Představit se do telefonu? 

“Já vás zastavím. Nevím, co se děje - chcete si se mnou domluvit placenou konzultaci?”

“Ne, já potřebuji znát odpověď na svoji otázku, to mi snad můžete dát, nebo ne?”

“No, já dělám placené konzultace, pokud máte zájem, domluvíme se, udělám přípravu. A to mě samozřejmě bude stát čas a energii a za to si beru peníze.”

“To je přece vteřinová odpověď. To mi přece můžete dát. Co by vás to jako stálo, kdybyste mi to řekla?”

“Víte, takto po telefonu nedávám rady zdarma. Protože je to nefér vůči klientům, kteří mi za moje služby platí.”

Chtěla jsem ještě pokračovat tím, že bych jí vysvětlila, že takto nepracuji, protože to je neprofesionální, ale nedostala jsem se k tomu. Položila telefon bez rozloučení.

Uff.

Když jsem to položila, říkala jsem si, nebudu si myslet nic špatného. Třeba jen neuměla telefonovat. Nemá dovednost, jak telefonovat. Nic víc.

Než jsem mohla pokračovat v přípravě na konzultaci, dostala jsem SMS:

Rozjelo se to. Inu byla to manipulátorka

Před lety bych zabředla do toho, že bych s ní strávila 20 minut na telefonu. A něco si vysvětlovala. Teď se mi to podařilo ustát: 

  1. Mám jedno pravidlo. Zdarma dávám něco jen platícím klientům. Nikomu jinému. A zvlášť ne někomu, kdo si o to říká agresivně a manipulativně.  Beru to tak, že moji platící klienti si nezaslouží, abych manipulativní lidi obohocovala. Kdybych jí nějaké rady dávala, tak vlastně okrádám platící klienty. A to dělat nehodlám.
  2. Proto mám také nastavený proces náboru nových klientů a právě kvůli lidem jako tato paní jsem přestala dělat levné jednorázové konzultace, protože bylo mnohem vyšší procento klientů, kteří chtěli něco zdarma nebo doufali, že za jednu hodinu konzultace z byznysu, který je v mínusu, dokážu dotyčnému zajistit výplatu hodnou manažera.Tak to nefunguje.

Jak manipulaci rozeznat? 

Manipulátor v tomto případě využil klasických metod: 

  1. Obviňování
  2. Svalování zodpovědnosti
  3. Snaha vyvolat výčitky

Právě podle toho se manipulátor pozná. Vy se emocionálně cítíte špatně. Komunikace je vám nepříjemná. Cítíte, že vás někam tlačí. Podstatné je, soustředit se na své pocity a důvěřovat jim. 

Můžete se také podívat na pár videí týkající se manipulace:

https://www.bezpecnavina.cz/

Právě pocitům a tomu, jak manipulátor se snaží dosáhnout toho, že pocitům nedůvěřujete, se autor ve videích věnuje.

Není nad manipulativní zkušenosti

Například byla u mě paní, která si stěžovala, že jí nikdo nechce platit za její výuku angličtiny. Tehdy jsem si ještě nebrala peníze předem, ale hotově na místě. Po hodině jsem říkala: 

“Máme hodinu za sebou, pokud chcete pokračovat budete platit dvojnásobek. Chcete tedy pokračovat?” 

Odpověď byla “Ano!”.

Když se na konci bavíme o penězích - ona říká: “Ale já mám s sebou jen na tu jednu hodinu.”

“Nevadí, já vám pošlu fakturu na e-mail, a zbytek mi doplatíte převodem.”

“No mě to tak stačí. Já vám více dávat nebudu. Prostě více nemám.”

Vůbec jsem nevěděla, jak reagovat. Tak jsem si vzala peníze, které mi dávala. A nechala ji jít.

Byla to dobrá zkušenost. Paní jsem nechala jít. A okamžitě zavedla procesy, aby se toto znovu nestalo. Pravidla v byznyse nastavujeme hlavně kvůli těmto lidem. Kvůli tomu, abychom nedali šanci podvodníkům, manipulátorům nebo šmejdům. 

S rozumnými lidmi je vždy dobrá domluva. Pro výše uvedené musíte mít pravidla, obchodní podmínky, smlouvy a právníky.

Zpátky k paní. 

Škoda, že jsem tehdy neměla odvahu jí říci: “Víte, pokud nechcete platit druhým lidem, co si zaslouží, proč si myslíte, že někdo bude platit vám?” 

O manipulativních technikách dobře píše také Robert Cialdini v knize Zbraně vlivu. Doporučuji k přečtení.

Jak manipulátora ustát? 

Způsob komunikace, jakou manipulátor využívá je nepříjemná. Na jednu stranu vám totiž může mazat med kolem pusy, s cílem dosáhnout svého. A na druhou stranu vás ponižuje, znejišťuje a shazuje.

Dneska využívám několika kroků:

  1. STOPKA: Když na mě někdo začne chrlit požadavky, dávám si stopku na to, abych na něj začala reagovat. Přemýšlím o tom, co se děje, než začnu reagovat. Nádech a výdech.
  2. ZJISTIT, CO SE DĚJE: V tomto případě jsem nechápala, co se děje. Nevěděla jsem, jestli si nespletla číslo. Potřebovala jsem si ujasnit, jestli se spletla nebo ne. Proto jsem se jí doptala, komu volá. Neodpověděla. Ptala jsem se, jestli chce placenou konzultaci, řekla, že nechce.
  3. NAJET NA VLASTNÍ SYSTÉM: Protože mám nastaveno pravidlo: Zdarma nedávám rady po telefonu. Mám proces na přijímání klientů a nejprve musím udělat analýzu potřeb klienta. Je to nefér vůči platícím klientům. Nechytila jsem se na vějičku - to mi přece můžete říci. Protože mám jasně dané pravidlo.
  4. VYKOMUNIKOVAT VLASTNÍ PRAVIDLA: V závěru rozhovoru jsem se dámě pokusila vykomunikovat, proč jí nebudu dávat rady zdarma:
    1. za prvé - je to nefér vůči platícím klientům
    2. za druhé - je to neprofesionální, protože nemohu zhodnotit, jestli toto skutečně potřebuje

Pokud jde o opravdového manipulátora nikoli člověka, který neumí komunikovat, žádná dohoda není možná. A jediné, čeho se snažíte dosáhnout je:

  1. Ustát si to svoje.
  2. Zkrátit komunikaci na minimum - protože byste se jen do dalšího hovoru zaplétali.
  3. Hlídat si emoce, abyste nebouchli.

Žádné vysvětlování. Žádná diskuze. Žádná shoda. Toto s manipulátorem nejde. Protože manipulátor chce dosáhnout svého a udělá pro to vše. Pro manipulátora neexistuje kompromis. Chce nad vámi vyhrát a zvýšit si sebevědomí tím, jak na vás vyzrál.

Závěrem doporučení. Na manipulátory se připravte, protože na ně narazíte nejen v byznyse, ale i v běžném životě. Psychika je základ a štěstí a rozum přeje připraveným. Nenechte se nachytat na hruškách, ať vás manipulativní chování nerozhodí a vy se můžete plně a klidně věnovat tomu, co chcete.

 

Potkaly jste někdy manipulativního klienti? A jak jste ho ustály?

Babičky a dědečkové jsou moc daleko, pracují nebo zkrátka nejsou k dispozici. Na školku jsou děti ještě malé a na chůvu si možná netroufáte. Přesto chuť pracovat je a tu je potřeba využít. Dá se ale s dětmi doma podnikat? Nebo spíš jak dlouho lze s dětmi na rodičovské podnikat?

Každý je v jiné situaci, tak pojďme rozebrat jeden konkrétní příklad, jak by podnikání s dětmi doma bez hlídání mohlo vypadat.

Mám-li dvě malé děti - jedno rok, a druhé tři a půl? Můžu pracovat tak, aniž bych měla hlídání. Tyto děti vydrží bez vaší pozornosti tak 20 minut 2x denně. A to jsem optimistická. Pokud vás ovšem nenapadne vyskládat myčku, dát prát prádlo, uklidit po dětech nepořádek. Nebo uvařit večeři.

Nicméně máte 2x20 minut. Co se dá stihnout za 20 minut? Napsat pár mailů? Možná otevřete počítač a chvilku přemýšlíte, co byste dělala.

Jasně, někdy vás práce chytne a chcete ji dodělat, tak dětem pustíte pohádku

A než pochopíte, že se z toho stal zvyk, že děti tráví 3 hodiny denně před televizí. Vy nervózně pokukujete, jestli se z nich nestávají malí závisláčci a vlastně ani tento model v konečném důsledku není ideální.

Pokud vaše práce z domova znamená, že děti visí na tabletech a televizích, není to dlouhodobě nejlepší volba. A vy to samy víte dost dobře. Nemusím vám to ani připomínat.

Pokud není hlídání, a děti nejsou ani u TV ani na tabletu, tak musíte uznat, že práce moc neuděláte. 

Vždyť můžu pracovat, když spí

A pak je uspíte - v osm nebo devět, ale víte, že mladší se probudí. Nicméně máte nějaké 3 hodiny v noci.

Takže máte třeba 15 hodin týdně. Jenže možná jste unavená. A možná chcete některé večery odpočívat, možná taky máte chuť povídat si s partnerem nebo se s ním milovat.

Kolik večerů realisticky můžete dát práci, aby to nebylo tak, že partner vidí jen obrazovku počítače a vaše záda?

2x týdně? 6 hodin? nebo 3x týdně a 9 hodin?

Co za tu dobu stihnete, zvlášť když jste večer unavená? Napsat jeden článek, vyřídit pár mailů, připravit si strategii?

Navíc spánek je životně důležitý. Bez dobrého spánku si zakládáte na zdravotní problémy.

Co se zeptat jinak? 

V podstatě je to tak, že pokud se ptáte, dá se podnikat bez hlídání? - stačí tu otázku otočit: “Dá se podnikat, pokud mám 2 hodiny týdně na práci? Dá se podnikat, když mám 6 hodin týdně na práci?”

Je to tedy jako se ptát: “Mohu rozjet podnikání aniž bych pracovala?”

Myslím, že netřeba odpovídat.

Pokud vám někdo tvrdí, že v podnikání rostou koláče i bez práce, je to člověk, který neříká celou pravdu. Něco málo vynechal. Že má třeba 10 let zkušeností a rozjel nový byznys rychle kvůli těmto zkušenostem.

Pokud chcete pracovat s dítětem, potřebujete jistou pravidelnost a jistotu, že danou práci v klidu odvedete. Ne neustále odbíhat, otáčet se a vymýšlet úkoly na zabavení, abyste mohla dopsat email. Ani spoléhání na spánek není ideální, protože zaprvé dítě se neustále mění a pokud vám spí nyní tři hodiny po obědě a v noci se budí po dvou hodinách, za pár měsíců může být situace zcela jiná. 

Zadruhé, i na vás může padnout únava a spánek dítěte se stává spíše časem sebe donucování něco udělat.

Má vám práce vydělat nebo je to koníček? 

Pokud máte vydělat, musíte mít na práci čas. Bez práce nejsou koláče je ohraná deska, ale platí i pro podnikající mámy. Jen pro nás platí trochu jinak .

Neřešte proto, jak to zvládnout s dětmi za krkem. Toto zkoušelo mnoho podnikatelek před vámi a mnoho dalších to bude zkoušet dál. 

Řešte, jestli máte čas na práci. 

Raději si najděte 3x4 hodiny času na práci, abyste něco stihly. Jo, je to naše staré známé pravidlo. O tom však v nějakém dalším článku, nebo si poslechněte v audiu 7 chyb v podnikání při dětech.

Jak chcete pracovat?

Když není hlídání - jak jinak chcete pracovat? Opravdu, jak chcete pracovat, když vás od práce něco vyrušuje? Jak u toho chcete být šťastná? 

Hlídání není hihi sranda pro ty, kdo ho mají. Hlídání je o důstojných podmínkách na práci. Je to základní předpoklad pro pohodovou maminkatelku

Nestojíte si za to, abyste si čas na práci zajistily? Chcete se udřít a vyhořet - pracujte bez hlídání. Je to skvělý návod.

 

Máte zajištěné při práci hlídání? Nebo naopak hlídání nemáte a jak práci s dětmi za zády zvládáte?

maminkatelky.cz
Telefon: (+420) 775 028 018e-mail: dominika@maminkatelky.cz