Rubriky: Maminkatelky, Plánování, Podnikání

Žena a život o mě píše: Mít kariéru a dítě je náročné. Zvlášť pokud chybí hlídání, peníze a emocionální podpora. „Maminkatelka“ Dominika Špačková otevírá 13. komnatu své náročné, ale úspěšné cesty.

Jaký si to uděláš, takový to máš?

Mít kariéru a dítě je náročné. Zvlášť pokud chybí hlídání, peníze a emocionální podpora. „Maminkatelka“ Dominika Špačková otevírá 13. komnatu své náročné, ale úspěšné cesty.

Moje generace byla vedena k tomu, že ženy a muži mají stejná práva, stejné pravomoce. A opravdu – moje kariéra postupovala, nic mě nebrzdilo, vše záleželo na mých schopnostech.
Pak jsem dělala sama na sebe, to mě uspokojovalo víc. Nejdříve jsem učila angličtinu a pak vedla kurzy rozvíjející ženskou spokojenost. Sbírala jsem úspěchy, dobře vydělávala, partner pracoval na manažerských pozicích, tak jsme se rozhodli o štěstí podělit s dítětem. Plánovala jsem si, že budu pracovat o víkendech, kdy partner pohlídá, případně když dítko bude spát nebo si hrát, že! Prostě šťastná maminka, která navíc vydělá peníze.
Po půlročním volnu s miminkem jsem chystala postupný návrat k práci. Všude jsem četla, že stačí chtít, zorganizovat si život a je to. Podle hesla Jaký si to uděláš, takový to máš. Silnou vůli, odhodlání i píli jsem měla. Takže kde by mohl nastat problém?

Toho času!

Narodila se mi krásná, zdravá, usměvavá Anička. Ale neuměla jsem si představit, že péče o ni zabere tolik času! Všichni hlásali, jak matka má být jen s dítětem, jinak mu způsobuje traumata. Jako jiné maminky jsem si to vyložila tak, že Anička musí mít moji pozornost pořád. V období kojení to znamenalo věnovat se jí téměř 24 hodin denně.
Představovala jsem si, že partner přijde třikrát týdně domů už v šest a já se vrhnu na práci. Vždy od sedmi do desíti, bez vyrušování. Jenže partner pracoval na náročném projektu a nebyl schopen se vracet dříve než v osm. Nový projekt a povýšení vzal, protože rodina přece potřebuje peníze!
Když odletěl na pár dní pryč, byla jsem na všechno sama, babičky nemáme. A pokud doma byl, nedokázal hlídat déle než 30 minut, aniž by mě vyrušil některým z požadavků: „Kde jsou plenky? Co mám dělat k večeři? Ona tě chce!“

Taková neschopnost

Než jsem zjistila, že to tak mají i jiné ženy, byla jsem přesvědčená o partnerově neschopnosti. Později jsem pochopila, že čeští muži prostě nemají ve svých otcích vzor. Naši otcové se totiž většinou výchovy a péče o domácnost neúčastnili.
Začala jsem chodit s počítačem do kavárny, ale když jsem odcházela, malá plakala. Navíc již zmíněné požadavky mě díky mobilu dostihly i tam. Potřebovala jsem klientům odpovídat na e-maily, ale nebylo kdy. Raději jsem napsala na web, že když někdo něco chce, ať volá. Bezdětní kolegové pravili, že je to neprofesionální. Měla bych to zvládat!Jenže bych toho měla zvládat mnohem více. Vaření. Úklid. Kojení. Rozvoj dítěte. Být sexy pro partnera…
Tak jsem začala pracovat po nocích. Tři až čtyři měsíce to šlo. Pak jsem začala být extrémně podrážděná, plačtivá a hádavá. Dítě mě rozčilovalo. Po půl roce jsem toho měla dost a vzniklo první pravidlo:

1. Nepracujte po nocích

I když jsem byla plná odhodlání a vytrvalosti, moje nadšení brzy vystřídala frustrace. Když jsem je sdílela s kamarádkami, které měly děti a nepracovaly, tak se ptaly: Proč toho nenecháš, vždyť vás partner přece uživí? Jenže ani z jeho manažerského platu nebylo dost peněz na to, abychom si mohli pořídit vlastní byt.
Chcete-li pracovat, moc řešení kromě chůvy nezbývá. Já ji dlouho odmítala, protože matka přece musí mít pevnou vazbu s dítětem. Tehdy jsem si neuvědomila, že žádnému dítěti neublíží, když maminka tři hodiny denně pracuje.
Tehdy se objevila novinka – Coworkingové centrum pro maminky s dětmi. V tom našem byly děti s chůvami v přízemí, maminky pracovaly v prvním patře a dětský pláč tam byl dobře slyšet. Všechny matky pak svorně zvedly hlavu a zaposlouchaly se. Ta, která identifikovala své dítě, vyrazila dolů. Já za Aničkou prvních několik měsíců běhala každých dvacet minut. Bylo to vyčerpávající, ale nějakou práci jsem přece jen zvládla aneb:

2. Bez hlídání to nejde

V coworku mi vyhovovalo, že jsem mohla kojit a zvládla jsem i nějakou práci. Jenže mezitím moje příjmy výrazně klesly – na jednu desetinu toho, co jsem vydělala rok před porodem. Začala jsem se stydět, že nevydělávám ani nezvládám domácnost. Měla jsem pocit, že bych měla být efektivnější. Na své otázky jsem dostávala stále stejné vágní odpovědi, že to „stačí zorganizovat a zařídit“. Jak?
Díky coworku jsem postupně našla režim, kdy jsem pracovala 12 hodin týdně. Jenže cowork taky nebyl zadarmo a já do něj víc nemohla investovat.
Pochopila jsem, že pravidelnému režimu se nic nevyrovná a když chci vidět nějaké výsledky, musím mít na nepřerušovanou práci minimálně 3x týdně 4 hodiny nebo 4x týdně 3 hodiny. Když pracuji méně, podnikání neroste. Zrodilo se další pravidlo:

3. Princip 3×4

Naplánovala jsem si, že musím zvyšovat příjmy, ale kvůli nedostatku času obrat každý rok jen zdvojnásobím a za čtyři roky bych měla být na svém.
Jenže ani sladké období coworkingu netrvalo dlouho. Z dojíždění s kočárkem a batoletem na druhý konec Prahy jsem začala být unavená. Zejména z lidí, kteří mi v přeplněných tramvajích naznačovali, že zabírám místo, že dítě řve a já to dělám naschvál. Únava se zhoršovala a začala jsem být často nemocná. Od doktorů a výživových poradců jsem slyšela jenom, že musím více spát, cvičit, odpočívat, zdravěji jíst, koupit si doplňky…
A tak jsem pochopila, že opravdu není možné zvládnout všechno. Maximálně dvě věci. Dítě a práci. Nebo dítě a domácnost. Prostě čtvrtá poučka:

4. Vyberte si dvě věci

Skutečně jsem se rok a půl snažila zvládnout vše, co bych měla. Svatou čtyřku: péči o domácnost, o dítě, o práci a o partnerský vztah. Že v ní chybí péče o mě, jsem si byla vědomá. Svatou čtyřku nelze zvládnout v jedné osobě – nemohu dělat všechno a nemohu to dělat dobře. Ale o domácnost na rozdíl od mé práce se přece může starat i někdo jiný! Na mně bude jen dítě a práce. Více je mimo moje zdravé hranice.
Paní na úklid chodila jednou týdně, což mi ty potřebné tři hodinky denně nepřineslo a doma byl stejně nepořádek.
To už jsem při malém dítěti pracovala více než dva roky a postupně začala odhalovat, že heslo „Všechno jde, když se chce“ má vždycky nějaký na první pohled neviditelný háček. V médiích jsou totiž často vidět úspěšné ženy dělající kariéru při dětech, ale v jejich výpovědích chybí řada „detailů“, o nichž se běžným ženám nesní – manželé se statisícovými příjmy, zástupy chův, zahradníků a paní na úklid. Bohužel to křiví obrázek o tom, co normální žena může při dětech reálně zvládnout. Kromě časopisů je tu i tlak okolí. Každý moc dobře ví, jak byste to měla udělat!
Pořád jsem na všechno byla hodně hodně sama. Naštěstí léta mám zlatou kamarádku Báru. Nestíháme se vídat, ale telefon vytáčíme často. Jí jsem si mohla postěžovat na všechny ty dobře míněné a nevyžádané rady a kritiky, na společnost, která mě předhazuje jedinou roli – být doma a starat se o dítě. Díky Báře jsem ty bouře přežila a uvědomila si další nutný požadavek:

5. Bez (emocionální) podpory to nejde

To už jsem měla za sebou tři náročné roky souběhu mateřství a kariéry. Anička začala chodit do školky (hurá, pravidelný režim). Jenže jsem zjistila, že kvůli neurologické vadě některé věci nikdy nebudu zvládat. Další tři roky jsem se nově učila zacházet sama se sebou, učila okolí, jak se ke mně má chovat a hledala věci, které mě zatěžují, takže je musí dělat někdo jiný. Další zásada na sebe nenechala čekat:

6. Delegujte vše, co vás vyčerpává

Kvůli únavě jsem moc nesportovala a za pět měsíců nabrala 15 kilo. Únava přerostla ve vyčerpání. Diagnóza po týdnech vysokých horeček zněla – vzácný průběh zánětu štítné žlázy. Dostala jsem příkaz tři měsíce ležet a nic nedělat. Poslechla jsem. Péči o dítě i o domácnost převzal partner. Po jednom mém postesknutí, že mi zapomněl přinést slíbený čajVybuchl. „Umíš si představit, kolik toho mám? Dělat večeři, vodit dítě do školky, ze školky? Uklízet? Prát? Taky někdy musím vydělávat.“ Po měsíci plnění „svaté čtyřky“ se z něj stala hysterická, zoufalá ženská, která na všechny štěkala. Tehdy jsem pochopila, že ženské nikdy nejsou hysterické jen tak. Je toho na ně prostě moc!

Ale dá se to!

Dnes jsem zdravá a mám všechno, co jsem chtěla – krásný život, dítě, domov na nádherném místě, kariéru. Pracuji 4–6 hodin denně. Pak vyzvednu dcerku ze školky a máme pohodový den. Když usne, sednu si s knihou do křesla. Neotvírám počítač. Každý den jdu sama na hodinovou procházku.
Náš krásný byt uklízí třikrát týdně skvělá hospodyně. Velkou část práce v mém podnikání dělají jiní lidé, zabývám se jen věcmi, které umím. Ale umím vydělat tolik, abych pomocníkům mohla zaplatit.
Nikdy bych si nikomu nedovolila říci, jaké si to uděláš, takové to máš. Podnikám, takže si můžu vybrat, co, jak a kdy budu dělat podle potřeb mých a mého dítěte. Ne každý tu volbu má.
Během šesti let jsem prožila peklo, ale také obrovskou radost. Mateřství a kariéra jdou dohromady! Není to lehké ani růžové. Ani se to nedá dělat levou zadní. Občas to bývá hodně na dřeň. Dokud se nezmění společnost a dokud na sebe muži nevezmou zodpovědnost za domácnost a děti.

Tento článek vyšel v časopise Žena a život (č.23) 15.11.2017. Původně byl o něco delší, v redakci jej zkrátili, aby byl údernější a svižněji se četl. Proto některé věci nejsou rozebrané do hloubky. Tak mi to odpusťte, já to v jiných článcích vynahradím.

Nechcete na to být sama?

Potřebujete, aby se byznys rozvíjel, je toho na Vás hodně? Pokud by se Vám hodila podpora pro podnikání, místo, kde se můžete zeptat na cokoli týkající se podnikání, přidejte se to mastermindové skupiny Úspěšná a odpočatá.

Mastermind Úspěšná a odpočatá

Svoje otázky můžete klást kdykoli, a také na vás čeká série videí. Cílem je pomoci Vám v podnikání vydělat více peněz. Videa natáčím každý měsíc nová. Za rok jich bude přes 50. Takže obsah neustále přibývá. A pokud budete mít dobrou otázku, natočím video jen pro Vás!

Přidejte se – každý měsíc skupinu otevíráme jen 10 novým účastnicím.

komentář
  • A WordPress Commenter
    Odpovědět

    Hi, this is a comment.
    To get started with moderating, editing, and deleting comments, please visit the Comments screen in the dashboard.
    Commenter avatars come from Gravatar.

Zanechat komentář

Kontakt

Pošlete nám email a my se Vám ozveme co nejdříve.

Not readable? Change text. captcha txt
0